Fear Changes Us - 4. kapitola

24. února 2013 v 19:27 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů.

Pozn.: A konečně najíždíme na akčnější dvojdíl, zatím nejpodstatnější dva díly této povídky. Psáno z pohledu Eleny, trošku delší kapitola, ale stojí za to :o)

4. Kapitola - "One Important Person"
("Jedna důležitá osoba")

Mystic Falls, 30. červen 2011
(Psáno z Elenina pohledu)

"Ahoj! Tak jsem tady, jak jsi mě volala." Carolinina vůně parfému se okamžitě rozprostřela po celé kuchyni. V lodičkách odcupitala od vchodových dveří a mířila za mnou a Jeremym k jídelnímu stolu.

"Tak já si to vezmu k sobě, Eleno. Měj se Caroline," zareagoval Jeremy jako první na příchod veselé blondýnky, vzal si svůj talíř s pizzou a odešel z místnosti. Caroline bez mrknutí zabrala jeho místo u stolu, ale při pohledu na můj zklamaný výraz se trošku zarazila.

"Jejda, promiň, já jsem netušila, že stále držíte s Jeremym tu tradici posledního školního dne."
Usmála jsem se na ní a vstala jsem od stolu za účelem nalít Caroline něco k pití a uklidit pizzu i s mým načatým kouskem do ledničky.

"Víš, tuhle tradici založila Jenna. Když jsme chodili ještě na základku, měli jsme poslední den školy nějaký karneval, myslím, že to bylo někde v osmé třídě, pamatuješ?" Zavírala jsem ledničku a otočila se na Caroline, která s úsměvem kývla na znamení souhlasu. Samozřejmě, že si to musí pamatovat, vždyť tam měla svoje první talentové vystoupení. Otočila jsem se zpět ke kuchyňské lince a hledala čistou skleničku v jedné ze skříněk, přitom jsem pokračovala ve vyprávění: "S Jeremym jsme tam měli nějaké básnické vystoupení a Jenna se na nás měla přijít podívat. Ale nestihla to, takže když večer přijela, donesla nám pizzu na znamení omluvy. Od té doby jsme večer s pizzou opakovali každý rok v poslední den školy." Smutně jsem si sedla zpátky ke Caroline a podala jí skleničku s vodou.

"No večer ještě není, takže pokud chceš, nechám vám tu pak poslat novou pizzu." Caroline se na mě do široka usmála, měla výčitky z toho, že Jeremyho odehnala. Já jí úsměv opětovala a zahnala tím smutné vzpomínky.

"To je dobrý Caroline, Jeremy tu stejně nebude, proto jsme si pizzu vyzvedli cestou ze školy a je to jeho volba, že nezůstal a odešel. Navíc máme práci, ne?" Mrkla jsem na ni a Caroline se lehce nahnula přes stůl, aby jí neslyšel nikdo jiný, než já: "Můžu mluvit nebo tu je někdo další kromě Jeremyho?" Kývla jsem hlavou na znamení, že může mluvit. Caroline se odtáhla a z kabelky vydolovala složku plnou papírů.

"Dobře. Tohle ti posílá máma. Mám ti k tomu říct, že to jsou hodně podobná místa, jako když zmizel Stefan, ale stále blíž a blíž směřují…" Caroline se zadrhla a lehce povyskočila na židli, aby chňapla složku a schovala jí zpátky do kabelky. Nejdříve jsem nechápala, co vyvádí, ale asi po dvou vteřinách se ozvaly klíčky v domovních dveřích a poté Rickův hlas blížící se ke kuchyni.

"Ahoj Alaricku! Jak se ti daří? Jen jsem přišla za Elenou, abych jí pozvala na večerní akci do Grillu," vyhrkla ze sebe Caroline ve stylu, jakoby jí Alaric právě přistihl při loupežném přepadení.

"Počkej Caroline, jaká akce? O ničem nevím…" Jen co jsem to dořekla, schytala jsem pod stolem kopanec do nohy. Poté Caroline vstala od stolu a znovu na mě mrkla.

"Jo, už si vzpomínám, ta akce na oslavu začínajících prázdnin. Ještě jsem o tom neříkala Alarickovi." Koukla jsem na něj a nasadila neutrální tvář. Doufám, že mi to zakáže, tento večer mám v plánu něco úplně jiného. Sice ona ta párty v Grillu opravdu byla, ale když mi to Rick dovolí, už se z ní Caroline nevymluvím. I když mi teď se svou mámou jako jediná pomáhala, stále podporovala tu hru na "staré koleje".

"No, Eleno, myslím, že by ses mohla jít někam pobavit. Co říkáš? Třeba můžeš jít se Stefanem," náhle si všiml mého překvapeného výrazu. Nastalo ticho. Tak on mi bude sjednávat rande? Božínku, tohle se mi snad zdá! Jen co je Stefan zpátky na králičí dietě, všichni mi ho začnou cpát pod nos. Ne že by mi vadilo tam se Stefanem jít, i když jsem si slíbila, že vztahy teď jdou stranou. Spíše mi vadí ten fakt, jak si všichni myslí, že když mi budou cpát před oči starý život, zacpou tím díru po Damonovi, Jennině smrti nebo celé kauze s Klausem. Při pomyšlení na tohle všechno mi v žilách začala bublat krev. Už jsem se chystala, že tohle dám Alarickovi rozhodně sežrat, když v tom bojovou atmosféru přerušila Caroline: "No, my jsme si s holkami chtěli udělat spíše takovou dívčí jízdu. Tak Eleno, vyzvedneme tě s Bonnie ve čtvrt na osm, dobře? Říkali jsme si, že čím dříve tam budeme, tím na nás vyjdou lepší místa."

Zmateně jsem přikývla a zvedla jsem se od stolu v záměru, že Caroline doprovodím ke dveřím. Ještě jsem se stihla otočit na Alaricka. Ten opět nasadil tvář kajícího se mnicha. Bože, tohle jim dám jednou sežrat. Ale dobrá, zkusím se držet hry, jeden den navíc, než jsem si nařídila, mě nezabije. "Jestli chceš, v ledničce je zbytek pizzy. A jestli hledáš Jeremyho, což vzhledem k jeho známkám asi hledáš, je nahoře." Kývla jsem směrem ke schodům a doběhla Caroline, která už otvírala domovní dveře. Rychlejším tempem jsme kráčeli k jejímu autu. Mezitím mi Caroline podávala onu složku se záznamy.

"Tady to máš. Projdi si to, ale prosím tě, nic nepodnikej!" Zastavila se u svého auta a rodičovsky na mě vzhlížela. Složku jsem schovala před sebe, protože jsme stáli zády k domu. Podívala jsem se na její ustaraný výraz.

"Neboj se Caroline, vím, jaké je tvé pravidlo. Děkuju ti, jsi ta jediná…" Nenechala mě doříct větu.

"Jasně, jsem ta jediná, co je tak bláznivá, že pomáhá své přítelkyni v hledání chlápka, který se jí pokusil už několikrát zabít. A to všechno za zády profesionálního lovce upírů a bývalého rozparovače." Mrkla na mě a pomalu otevírala dveře svého malého černého autíčka.

"Ne, pomáháš v hledání jednoho důležitého člověka." Oplatila jsem jí mrknutí a sledovala, jak nasedá do auta.

"Eleno, dělám to jenom proto, že vidím, jak tě to sžírá. No a taky do mě trošku rýpla mamka. Ale ten večer platí, jasné? Ve čtvrt na osm!" I přes vyjádřený nesouhlas ve tváři jsem kývla a ještě jí zamávala. Potom už jsem jenom sledovala odjíždějící černé autíčko.

Po zbytek odpoledne jsem se zavřela v pokoji se složkou od šerifky. Jeremy odjel do Grillu připravovat párty a Alarick si po vyřízení známek s mým bratrem odpochodoval k sobě do bytu.

Moje oči spočinuly na sedmém papíře ze složky. Byl jiný, než ty ostatní, které obsahovaly jen údaje o různých obětech z okolí Chicaga. U žádné z nich jsem nevyčetla nic o tom, že by stoprocentně odkazovaly na oběti upíra. Ale tenhle sedmý papír byl zajímavý hlavně tím, že odkazoval na oběti z nedalekého města. Vloupání do baru, při kterém přišla o život mladá servírka Claire Konnel. Barman vypověděl, že se vylekala a při zbrklém útěku se pořezala na zápěstí a následně vykrvácela. Tohle už bude upír.

Zbrkle jsem se začala hrabat v dalších papírech. Tam už se psalo o obětech nějakého poblázněného zvířete, občas o opilých naivních dívkách, které zřejmě zrovna natrefily na špatnou společnost. Počkat, tohle mi něco říká. Nahrabala jsem poslední papír. Další mrtvá, opilá dívka na vysoké škole, tady stopa skončila. Kdyby mě teď někdo pozoroval, zřejmě by si myslel, že jsem úchyl přes sériové vraždy. Na rtech se mi totiž objevil nepřehlédnutelný úsměv. Tohle musel být určitě Damon. Ale, proč zabíjí? Musí to být Klausův nátlak, určitě. Jako u Stefana. Pohledem jsem zabloudila na místo poslední vraždy. Ale ne…najednou byl úsměv pryč. Město 20 minut cesty od Mystic Falls. Údaje jsou staré jeden den, stalo se to včera v noci. Budou ještě tam. Určitě.

Nevím, jak se to semlelo, ani proč jsem to udělala, ale najednou jsem stála u skříně a místo koktejlových šatiček, které jsem si plánovala obléknout do Grillu, jsem na sebe oblékala černé džíny a do ruky jsem popadla tmavou mikinu, kdyby mi byla zima a tašku. Cestou k autu jsem přemítala, komu zavolám. Jako poslední jsem se zastavila v kontaktech u Caroline. Byla tak trochu na mojí straně, možná bych ji i Bonnie přemluvila. Nakonec jsem se rozhodla jí poslat smsku, ve které jí trošku osvětlím, proč se na mě ve čtvrt na osm s Bonnie nedozvoní.

Když už jsem byla v autě a nastartovala motor, začalo mi to všechno trošku šrotovat v hlavě. Není to špatný nápad? Mohla bych zajet za Stefanem do residence a všechno mu to vyložit. Buď by jel se mnou, nebo by tam zkusil zajet sám. Ale zase tam nejedu za účelem nějaké mise, jenom se stavím na tu vysokou, jestli tam dnes večer nebude Damon nebo nějaké indicie, které by k němu směřovaly. Klaus má svých starostí určitě dost, jeho oběti byly z úplně jiných míst. Nebo to tak aspoň vypadá. A jde přece o Damona.

Více vysvětlení jsem už nepotřebovala. Šlápla jsem na plyn a vyjela vstříc dobrodružství.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.