Fear Changes Us - 14. kapitola

6. března 2013 v 19:18 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů.

Pozn.: Ahoj lidičky! :) Předem bych chtěla velice poděkovat za vaše komentáře. Těší mě, že má práce ve wordu nepřijde na zmar :D Skoro už začínám plánovat, že bych začala vydávat ještě jednu povídku, nebo aspoň sepsala pár jednorázovek...co myslíte? :)
A teď k této kapitole. Omlouvám se (padám vám k nohám) za zpoždění, že jsem vás nechala tak dlouho čekat. O to víc jsem se dnes snažila, aby byla kapitolka propracovaná. I přes to si myslím, že se mi to nepodařilo tak dobře, jak jsem si přála. Polovinka je z pohledu Eleny, polovinka z Damonova. Ta Elenina je povedenější, zajisté vás potěší, ale ta Damonova je možná až moc filozofická :o) No nic, posuďte sami a hlásněte v nové anketě!!! :)


14. Kapitola - "The Ocean"
("Oceán")


Mystic Falls, 20. červenec 2011
(Psáno z Elenina pohledu)

Celou místností proudilo hrobové ticho. Nemohla jsem své oči spustit z Damonových rtů. Jako bych se snažila je k sobě přitáhnout, vábit nadpozemskou silou, ale nic se nedělo.
"Jasně, teď mi řekneš tisíce důvodů, proč to nemůžeš udělat…" Damon vyrušil mé oči z transu. Pohlédla jsem na celou jeho tvář, rozhodujíc se o tom, co udělám. Damonovy oči mě pobízeli k činům, snažili se říci, jak je to jednoduché, že to nebude bolet. Něco jako pohled sestřičky v ordinaci, když se vám chystá píchnout tetanovku do zadku.

Pohledem jsem se nakonec zastavila opět u Damonových rtů, jelikož mě zaujalo jejich pomalé přiblížení. Říkaly mi úplný opak, než hluboké oči. Vyprávěly příběh o tom, jak mě celou pohltí a už nikdy mi nedovolí vyplout na povrch jejich hlubokého oceánu. Ztratím se v nich. Úplně.

V té chvíli jsem ho políbila. Přitáhla jsem si ho k sobě za bundu a na vteřinu spojila naše rty v polibku tak hřejivém, až se mi z toho točilo v hlavě. Smysly naprosto vypnuly, existoval jenom ten hřejivý pocit. A tedy ještě něco - Damon.

"Nebo mi spíše řekni, co má znamenat tohle…" řekl, jakmile jsme se od sebe odtáhli. Měla jsem chuť na dvě věci. První byla, utéct okamžitě pryč. Druhá byla, opakovat své poslední činy. Nezmohla jsem se na ani jedno, jenom jsem tam tak stála v Damonově bezprostřední blízkosti a hleděla do jeho jiskřících očí, do kterých se již plně prolnul oceán z jeho sladkých rtů.

"C-c-c-cože? Vždyť…" Pokoušela jsem se mu osvětlit danou situaci, ale byla jsem strhnutá do prudkého přílivu. Tentokrát si mě k sobě přitáhl Damon. Vnímala jsem každou milisekundu, kdy jsem na svých rtech cítila ty jeho. Už jsem nebyla schopná myslet na cokoliv kolem mého života, protože v daný moment pro mě život nic neznamenal. Byl jenom malou černou tečkou v nejzazší části mého mozku. Naopak celý zbytek mé hlavy se teď zaplavoval Damonovým oceánem. Když své ruce posunul na má záda a přitáhl si mě k sobě tak těsně, jak jen to bylo možné, cítila jsem, jak se v mém těle zvedá prudké vlnobití.

Jakmile jsem chtěla Damonovi říct, tedy spíše ukázat, že jsem se mu plně oddala, v oceánu nastal odliv. Ruce mne opouštěli, teplo z jeho hrudi již nebylo cítit a nakonec se i rty vydaly na cestu domů. A já se najednou cítila neuvěřitelně prázdná - jakoby ve mně zbyla jen ta černá tečka, představující mé dennodenní starosti a útrapy života.

Marně jsem v přítmí pokojíčku hledala onen hřejivý pocit, který mne poctil svou návštěvou jen před pár chvilkami. Místo něj jsem našla Damonovu tvář, překypující štěstím. O malinký krok jsem zkrátila naši vzdálenost, v úmyslu položit mu otázku.

"Proč jsi se…" On mi však nedal čas na její dokončení. Jeho obličej opět nahodil klasickou grimasu, ale tentokrát bez typicky pokřiveného úsměvu. Působil na mě smutně, až moc smutně na to, co se tady před necelou minutou událo.

"Proč? O tom dnes neobchodujeme." Odpověděl Damon na mou nedokončenou otázku. Tentokrát jsem to byla já, kdo nahodil ironickou masku. Nevěděla jsem, jestli se mám jeho chování smát, nebo brečet. Pozorovala jsem, jak se ke mně pomalu otáčel zády a odcházel k pootevřenému oknu. Zůstala jsem stát na místě. Ačkoliv všechny hlasy v mé hlavě teď křičely, abych ho zastavila v odchodu, nemohla jsem. Jeho chování po polibku mě bodalo u srdce takovým způsobem, že jsem začala litovat všeho, co jsem pro něj udělala za poslední týdny. Nešlo ani tak o činy, jako o to zabezpečené místo v mé hlavě, které od jeho "únosu" Klausem vždy patřilo jen jemu. Teď toho začínám trpce litovat.

"Když…když mluvíš o tom obchodu, nesplnil jsi svou část," promluvila jsem k němu a přitom hypnotizovala dvířka skříně stojící přede mnou. Zaslechla jsem zaskřípání okna, ale ani to mě nedonutilo stočit pohled směrem k němu.

"Ale splnil," zazněl Damonův hlas místností a pak už po něm zbylo jenom divoce bouchající okno.
°°°
(Psáno z Damonova pohledu)

Tohle se nemělo stát. Vůbec jsem jí neměl dovolit cokoliv vyzvídat a už vůbec jsem se neměl nechat strhnout do nějaké její hry. Ale místo toho jsem jí podlehl, opět a zase. Můj silný duch zklamal. Ostatně, v otázkách její osoby vždycky zklame.
Kráčel jsem tmavou chodbou našeho penzionu. Stefan je zřejmě na lovu, protože v celém domě jde slyšet jenom přitroublé Davidovo chrápání. Se silným odporem jsem do sebe hodil skleničku krve z pytlíku. Při mém současném stavu by mě nejvíce uspokojila něčí pulzující žíla. Spíše několik pulzujících žil a tepen.

Zatřepal jsem hlavou ve snaze zahnat pokušení a usadil se v křesle před pohasínajícím krbem. Na konferenčním stolku se povalovala načatá láhev whisky. Čapl jsem ji a zuřivě popíjel onu zlatavou tekutinu. Tělem mi začalo proudit příjemné teplo. Sice se to nevyrovná požitku z dobré krve, ale mé rozhořčené tělo to dostatečně uspokojilo.

"Proč…sakra proč!" křikl jsem do tmy a bouchl při tom do opěradla starožitného křesla, které pod mým útokem lehce zavrzalo, upozorňujíc na svůj pokročilý věk.

"Co se tu tak čertíš?!" Místností prolétlo světlo a potom už jsem jen pozoroval Davida sedícího na pohovce naproti mně.
"To tě nemusí zajímat," odfrkl jsem mu a potáhl do sebe další lok whisky.

"Věděl jsem přesně, že odpovíš tohle. Ale jak jsi taky zajisté tušil, před chvílí jsem ještě spal a tys mě vzbudil," čertil se David a poté se natáhl ke mně ve snaze čapnout mou láhev. Ucuknul jsem a hlavou mu naznačil směr, kde se přibližně nachází vitrína s alkoholem. Zakoulel očima a na necelou minutu se ztratil z dohledu.

"Víš, jsi nesmrtelný, klidně můžeš promrhávat čas běžnou chůzí," utrousil jsem na jeho účet a zavrtal se hlouběji do křesla, pozorujíc jak do sebe Klausův mazlíček lije jeden z mých nejlepších burbonů.

"Debile, si snad můžu dělat, co chci, ne?," po své poznámce se zarazil, jelikož jsem mu věnoval jeden ze svých ironických úšklebků. Asi trochu zapomněl na to, jaká je jeho momentální situace - hlídán mnou, připoután ke Klausovi. "Každopádně, když jsi mě vzbudil, můžu aspoň vědět, proč jsi v téhle žůžo náladě?"

Viděl jsem, jak mu koutky úst cukají v návalu poznámek, které by chtěl utrousit na mé konto. Naštěstí se už naučil ovládat tuhle svou otravnou stránku a řekněme, že jsem mu s tím tak trochu pomáhal - pětkrát zlomená ruka a najednou z něj byl vážný řečník.

"Ty si snad myslíš, že ti to řeknu?!" křikl jsem k němu a uhasil žízeň dalšími doušky zlatavé tekutiny. Když jsem se pohledem vrátil zpátky k Davidovi, polil mě studený pot. Hleděl na vytrhnuté stránky Elenina deníku.

"Tak si říkám, netýká se to náhodou tohohle papíru?" Prudce jsem se napřímil na křesle a chystal se mu stránky vytrhnout z ruky. David se zvedl a upíří rychlostí přemístil na druhý okraj místnosti. Já jsem jen pozoroval jeho počínání a dál seděl.
"Jestli si myslíš, že si s tebou budu hrát na kočku a myš, tak se pleteš. Dělej si s tím, co chceš, klidně to vrať Eleně. Mně přece nic nezabrání v tom, abych jí znovu ovlivnil," promluvil jsem k Davidovi chladným tónem a opět se pohodlně rozplácl ve svém křesílku. Hybrid chvíli přemýšlel, potom zřejmě usoudil, že se mnou dnes večer žádná zábava nebude a tak se loudavým krokem přesunul zpátky k pohovce.

"Ale že je to zajímavý čtení, ti teda povím…Damon toto, Damon tamto…a nejvíce se mi líbí ta část, kdy popisuje, jak se tě vydá ráno hledat a že už nikdy nedovolí, abys jí zmizel ze života. Ach, nechce z toho Elena utvořit scénář na nějakou romantickou sračku?"

Při citaci Eleniných slov z oněch vytrhnutých stránek mi poskočilo srdce. Stále nechápu, jak si mohla znovu vybrat Stefana. I přes to, jakou jsme s mým bratrem utvořili dohodu, pořád jsem marně doufal, že ho Elena pošle k čertu a Stefan mi konečně uvolní cestu. Ale jak bych to po ní mohl chtít teď, když si vybrala Stefana? Když teď musím dodržovat dohodu mezi mnou a mým bratrem?

"A ty bys na to šel do kina?" utrousil jsem trochu vtipu na odlehčení mého převařeného mozku a znovu-umírajícího srdce.
"Když bych mohl hrát hlavní roli po boku Pamely Anderson, tak klidně," odpověděl mi David a zmizel, zřejmě do svého pokoje. Důvod jeho odchodu na sebe nenechal dlouho čekat, jelikož jsem uslyšel Stefana kráčejícího do domu. Tak tohohle týpka dnes opravdu nepotřebuji vidět, pomyslel jsem si a vydal se ulehnout do postele.

U dveří mého pokoje jsem si vzpomněl na hádku, kterou jsem tu před pár dny vedl s Elenou. Tak moc jsem jí chtěl říct, o co všechno tady jde a co všechno k ní cítím. Konečně jsem se chtěl osvobodit od těch slov, které mě pokaždé, když jsem v Elenině blízkosti, svrbí v duši i na jazyku. Dnešní večer nebyl výjimkou. Její polibek byl tak něžný, nebyl vůbec takový, jaký jsem si ho představoval. Byl lepší, plný citů, bez zdrženlivosti. Takovýto polibek se musí oplatit. Paradoxně to bylo to nejhorší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat. Dohoda se Stefanem zněla jasně - "Damone, k naší dohodě patří i to, že se o ni nebudeš pokoušet, pokud to sama nebude chtít!" - tyhle slova by mě správně neměla zajímat. Jaká dohoda, když je očividné, že chce být Elena se mnou a ne s tím veverčím čumákem? Odkdy já poslouchám Stefanovi pravidla?

Otázek jsem si dnes položil dostatečné množství. Asi se začnu řídit rčením, že je ráno moudřejší večera…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | Web | 6. března 2013 v 19:40 | Reagovat

Úžasné! Naprosto super! Já chci další!
Usmíření? No, to nechám plně na tobě, jsem vážně zvědavá, co vymyslíš! :D Doufám, že brzy bude další! :)

2 Míša Míša | 6. března 2013 v 20:13 | Reagovat

Krása :-)

3 mišule mišule | 6. března 2013 v 20:28 | Reagovat

super kapitola!

Takze jsem pro, aby se Elena dozvedela a dohode, tim padem se usmirila s Damonem a pak by tam mohl byt zvrat v podobe "kamaradky" Kathrine.. ;)

tesim se na dalsi a dekuju za pridavani..

4 viol viol | 6. března 2013 v 20:48 | Reagovat

Nadherna kapitolka
Moc se tesim na dalsi =D

5 charliessstories charliessstories | Web | 6. března 2013 v 23:03 | Reagovat

[3]: Tak to je dobrý návrh, akorát ten zvrat moc nevidím v podobě Katherine, jelikož jakožto postavu ji nerada užívám :( :D

6 charliessstories charliessstories | Web | 6. března 2013 v 23:04 | Reagovat

Jinak všem děkuji a novou kapitolu začnu psát zítra. Držte palce ;)

7 Andul Andul | Web | 7. března 2013 v 19:56 | Reagovat

Krásná kapitola - nemám dostatek slov.
Teď k anketě - jsem pro všechno postupně, ale upřednostňuji na prvním místě Usmíření Eleny a Damona - mělo by být romantické.
Já si zase moc vymýšlím :D Napiš to tak, jak se ti to bude líbit a dobře psát.

8 charliessstories charliessstories | Web | 8. března 2013 v 16:32 | Reagovat

[7]: Díky! :)

Můžu slíbit, že usmíření bude - jinak by to přece ani nešlo. Ale nebude to hned, že jo... :o)

9 Marišiel Marišiel | 7. ledna 2014 v 21:29 | Reagovat

Musím říct, že mě se trochu víc líbila část z Damonova pohledu, bylo tam totiž vysvětlení jeho zvláštního chování, které mě právě v první Elenině části trochu štvalo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.