
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Zdravíčko, tak přidávám patnáctou kapitolku :o) Měla jsem lehké zpoždění, ale to jsem vyvážila délkou této kapitoly. Opět jsou zde dva pohledy a opět Elenin a Damonův. Je to celkem jedna z těch nudnějších kapitol, ale dostáváme se k nějakému lepšímu ději, ať tam furt neřešíme jenom líbačky :o) Ale i na ty zase dojde... :D Zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)

15. Kapitola - "I Have a Blackout"
("Mám okno")
Poblíž Mystic Falls, 22. červenec 2011
(Psáno z Damonova pohledu)
Probudil jsem se neznámo kde. Viditelně bylo teprve časně z rána, jelikož celá místnost byla zahalená do tmy. Pohled na hodiny na displeji mobilu mi to potvrdil - půl čtvrté ráno. Mimo jiné jsem objevil několik zmeškaných hovorů a nepřečtených zpráv. Pročítal jsem si jména skoro všech mých "přátel" z Mystic Falls - Alarick, Caroline, Stefan, Elena - ale nejzajímavější byl pro mě zmeškaný hovor od Klause. Mrzí mě, že mezi upíry ještě není populární Facebook, to bych aspoň věděl, kde se teď Davidův papínek nachází.
"Co zase plašíš, vždyť je ještě tma…" přiškrceně štěkl David a napřímil se do sedu na protějším gauči, než jsem ležel já. Věnoval jsem mu úšklebek a pokynul k flašce, která stála na konferenčním stolku uprostřed sedací soupravy. David zabručel, chvíli protestoval, ale nakonec se pro flašku natáhl a hodil mi ji do rukou. Ještě před tím si z ní stihl ukrást pár loků.
"Uh, kde to jsem?" ptal se neznámý dívčí hlas někde na druhé straně místnosti.
"To bych taky rád věděl," odpověděl jsem a začal usrkávat z podané flašky. David zřejmě takový problém s pamětí neměl. Vstal ze svého gauče za účelem rozsvítit místnost a dál už jsem jen slyšel křik oné tázající se dívky za mými zády. Když se místností znovu prohloubil noční klid, začal jsem pohledem zjišťovat, kde se to vlastně nacházím. Celkem prázdná místnost, až na onu sedací soupravu, kde jsme vylehávali. V každém rohu byl připevněný jeden obří reprák a přímo za mými zády se tyčila obří hifi věž. Už jsem tady byl, je to párty dům mého oblíbeného dívčího spolku. Naposledy si pamatuji, jak jsme se sem ožralí dobývali, na zbytek noci mám těžké okno.
"Co myslíš, kam jí mám hodit? Kontejner nebo jí odvezeme někam dál?" ptal se David z úplného středu místnosti, kde se skláněl nad mrtvým tělem nějaké blondýnky. Prudce jsem se vymrštil z gauče, došel až k němu a uvalil mu pěstí jednu výchovnou.
"Co je?! Zbláznil ses?!" ječel David a chytal se oběma rukama za místo na líci, které navštívila má pěst.
"Já že jsem se zbláznil? Tenhle dům je plný tupých holek, nemáš vůbec žádnou představu o tom, jestli nás jedna z nich právě nešpehuje. Copak ti nestačilo se z té bloncky napít a potom jí vymazat paměť?!" vysvětloval jsem mu danou situaci.
"Ne, protože tobě to taky nestačilo! Nebo si už nepamatuješ na tu holku, co teď leží v kontejneru pár metrů odsud?!"
Ne, nepamatuji. Můj bojovný výraz byl rázem ten tam.
Rukama jsem mu naznačil, ať si dělá, co chce a šel si sednout zpátky k opuštěné flašce. Hlava mi začala třeštit od usilovné snahy si vzpomenout na uplynulý večer. Zkusil jsem si přemítnout celý včerejší den již od rána.
Časně z rána jsem se pohádal se Stefanem. Chce Elenu odvézt někam pryč, než se Klaus uráčí dojet pro Davida. Snažil jsem se mu vysvětlit, že David je jeho spojka a všechno mu vykecá, nebude vůbec problém, aby Klaus Elenu našel, když bude chtít. K tomu všemu tu byla jedna z Klausových podmínek - Elena musí zůstat v Mystic Falls. Není to tak, že by se mi chtělo Klause poslouchat, ale hlavně se mi nechtělo poslouchat Stefana. To já mám hlídat Elenu, to já jsem odpovědný za Davida, to já jsem Klausův služebník. A to všechno jenom proto, abych svému bratrovi splatil záchranu svého života. Nemá právo mi odvést to jediné, co dává mému životu aspoň trochu smysl.
Dál už si pamatuji jenom cestu sem, pár navštívených barů, cucání s pár holkami a taky cucání z tepen pár holek. Ani za boha si nedokážu vzpomenout na moment, kdy jsem měl jednu z nich zabít.
Z dumání mě vyrušilo zvonění mého telefonu. Na displeji blikalo Klausovo číslo…
"Co chceš?" vyštěkl jsem do ouška na pozdrav našemu upířímu bohovi.
"Jen se chci optat, zda ti chutnala tvá svačinka," konstatoval klidně. V té chvíli mi to došlo - Klaus mě ovlivnil.
"Proč jsi to udělal?!" zvýšil jsem hlas pod návalem vzteku, který začal pomalu ovládat celý můj mozek.
"Možná z nudy, možná pro výstrahu. David mi řekl o tvém a Stefanově plánu na Eleninu ochranu. Být tebou, zarazím Stefana v akci dříve, než něco poděláte."
Dál už jsem jen poslouchal pípání mobilu ohlašující konec hovoru.
°°°
Mystic Falls, 22. červenec 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
Probudili mě paprsky poledního slunce. Něčí ruka si přivlastňovala moje tělo. Když jsem se pokusila ohlédnout se za sebe, uviděla jsem Stefanovo tetování na jeho paži. Nějak jsem netušila, jestli si mám s úlevou oddechnout, nebo začít usilovně přemýšlet, co tu Stefan dělá.
Letmý pohled po místnosti mi tak nějak vše ujasnil. Na zemi se válelo naše oblečení, ale byla jsem si jistá, že spodní prádlo na sobě určitě mám. Tedy, snad ho má na sobě i Stefan.
Včerejší večer mám tak trochu v mlze. Vím jen, že mě Caroline na závěr našeho "dívčího dne" odvezla do chatky u jezera, kde mě čekal Stefan.
Momentální držitel mého těla se trochu zavrtěl a pohladil mne po tváři. "Dobré ráno, jak ses vyspala? Včera jsme to tak nějak trochu přehnali," ozval se mi Stefan šeptem do ucha.
"Jde to, ale trochu mě bolí hlava a…mám okno," odpověděla jsem Stefanovi a lehce odstrčila jeho paži, abych se k němu mohla otočit. Když zaregistroval můj obličej, přitáhl si ho k sobě za bradu a dlouze mne políbil. Nechala jsem se, ale nijak zvlášť jsem mu polibek neopětovala. Stefan si toho zřejmě nevšiml, nebo na to aspoň nijak nereagoval. Teď ke mně přišlo ono rozhodující se oddechnutí.
"Půjdu ti uvařit něco na kocovinu," prohlásil a začal se zvedat k odchodu, zřejmě do kuchyně. Zatahala jsem ho za ruku, snažíc se zdržet ho v pokoji, abych se mohla nějakým způsobem zeptat na to, co se tady dělo přes noc. Stefan zareagoval a přisedl si zpátky do postele.
"Stefane…víš…vysvětlíš mi nějak to mé okno, prosím?" zeptala jsem se ho hledíc na obraz jelena, který visel naproti postele už od dob, kdy byla tahle chatka postavená. Máma ten obraz nesnášela, ale nikdy se jí nepodařilo přemluvit tátu, aby ho někam schoval nebo aspoň přemístil.
"Jasně. No, odkud bych začal…Caroline tě tu přivezla, měli jsme tu sraz. To si ještě vzpomínáš?," lehce jsem přikývla na znamení souhlasu a Stefan pokračoval dál, "No a ty jsi mi řekla, že nemáš dobrou náladu a začala jsi tak trochu pít. Já se tak trochu přidal a skončili jsme v téhle posteli." Ukončil své povídání Stefan, ukradl si ode mě další polibek a odešel do kuchyně.
Já jsem mezitím seděla naprosto dezorientovaná na posteli, sledujíc jak usměvavý Stefan odchází z pokoje. Na celý den s Caroline si vzpomínám dobře. Byli jsme nakupovat, potom na oběd v Grillu a celou dobu jsme spolu řešili Damona…
°°°
"Tohle ale už není normální, Eleno! Vykašli se na něj! Zaprvé, už mu nic nedlužíš. Zadruhé, konečně tu máš zpátky Stefana. Takže přichází i zatřetí, můžeš začít zase znovu žít!" konstatovala Caroline a prudce při tom rozhazovala rukama.
"Jenže…o to tu právě jde, Caroline! Já nějak nemůžu začít žít…" svěřila jsem se Caroline a pozorovala davy lidí proudících po chodbách nákupního střediska. Caroline hlasitě zakňourala a začala znovu prudce pohazovat rukama. Tentokrát se ale postavila přímo přede mě, aby svému výstupu přidala na důrazu.
"Eleno, já se ti jenom snažím pomoci. Dneska jsi jako tělo bez duše a odmítáš mi říct proč. Tohle se nikdy dříve nestávalo, vždycky jsme s Bonnie věděli všechno, co se ti v životě děje. Teď ti to říkám, jako své nejlepší kamarádce. Vykašli se na Damona, jenom tě ničí!" Už jsem neměla sílu odporovat jejímu nátlaku. Prohrábla jsem si vlasy a otočila se k ní.
"Ten večer, co se do mě Damon díky Klausovu ovlivnění zakousl, jsem mu řekla, že ho miluji. A on přestal, z ničeho nic přestal pít mou krev. Celou dobu jsem si začala stále více a více uvědomovat, že k Damonovi něco cítím a čas strávený se Stefanem mi to jenom potvrzoval. Včera večer jsem Damona políbila a on mi potom polibek vrátil. Když jsem chtěla…chtěla…" Celé jsem to na Caroline vysypala na jeden nádech, až u poslední věty jsem se naneštěstí zadrhla. Zrovna u takovéhle větičky…
"Co že jsi to chtěla? Eleno, ty ses úplně zbláznila!" Teď už na mě Caroline ječela skoro přes celé nákupní středisko. Naštěstí si svého drobného úletu všimla a odtáhla mě do jakési boční uličky, kde se nacházely pouze únikové východy.
"Proč jste se políbili? On tě donutil?" opět řvala Caroline, ale tentokrát již naplno. Skoro bych řekla, že mě trochu ovlivňovala.
"Caroline dost! Připadám si jako u výslechu!" opětovala jsem palbu a taky přidala na hlasitosti.
"Tak odpovíš mi?! Proč ses s Damonem líbala? Eleno, odpověz!" Caroline mě chytila za loket a prudce se mnou trhla. V té chvíli už zřejmě bouchla má trpělivost.
"Protože ho miluji!"
°°°
Dál už si jen vybavuji, že jsme s Caroline použili jeden z únikových východů v chodbě. Cestu k chatce mám rozmazanou, ani nevím nic o tom, kdy jsem se domlouvala se Stefanem, že se tu sejdeme.
Z dumání mě přerušil Stefan nesoucí mi snídani a k tomu šálek kávy. Jak jsem ho tak pozorovala, zdál se mi trochu jiný, skoro až nervózní.
"Stefane, děje se něco? Připadáš mi nervózní," optala jsem se ho a začala jíst jeden z koblížků, které přinesl. On si přisedl ke mně na postel a začal upíjet ze svého šálku kávy. Po pár doušcích už se mi zdál klidnější, ale přesto to nebyl ten běžný Stefan.
"To jenom…no…"
V té chvíli se ve dveřích ložnice ukázal Damon.

Chceš mě zabít? Pokud ne, tak tady okamžitě přidej další! Takhle to ukončit!