10. března 2013 v 22:05
|
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Ha a první díl akčnějšího dvojdílu (možná trojdílu) je na světě! Děcka, psala jsem to od devíti bez přestávky a vzhledem k tomu, že už teď nemám moc času na učení, tak vám to tu hážu bez mého zpětného pročtení - tudíž se předem omlouvám za chyby, jak už slohové, tak gramatické. Komu by to rvalo srdce, tak si počkejte do zítřka, kdy to opravím :o)
Teď ke kapitole. Nevěděla jsem, jaký bude onen následující děj, takže to na tom asi poznáte :D Ale na konci jsem už chytla správnou nit a teď by to mělo jít jako po másle :o) Mimochodem, nevěřte Eleně všechny její domněnky a vyřčená slova - píše se pouze z jejího pohledu, takže vše může být ještě...úplně jinak. (Ne že bude! :D) Zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)
17. Kapitola - "The Hysterical Laughter"
("Histerický smích")
---, 22. červenec 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
Z auta nebylo vidět nic víc, než jen ubíhající krajina. Spousta krajiny. I přes to, že jsem se od začátku cesty ptala snad milionkrát, kam máme namířeno, zatím mi nebylo odpovězeno. Na zadním sedadle Damonova auta jsem si připadala jako vězeň na samotce - nikdo se mnou nechtěl mluvit, nikdo se na mě ani nepodíval. Natáhla jsem se dopředu k únoscům a ztišila hlasitě hrající rádio.
"Řekneš mi aspoň, co jsi udělal se Stefanem?" směřovala jsem otázku směrem k řidiči modrého kabrioletu, tedy k únosci číslo jedna - takzv. "big boss". Únosce číslo dvě - zatím jej nazývám "poskok hybrid" - mi odpověděl místo svého parťáka.
"Zlomil vaz, ale neboj zlatíčko, večer bude zase k použití. Teda ale doporučuji, abys ho předtím pustila na lov, než se z tebe začne krm..." David nestačil dopovědět svou poznámku. Jeho parťák prudce vymrštil ruku směrem k jeho hlavě a dál už jsem jen viděla, jak mu z nosu teče proud krve. I přes to, že mě zrovna jeho přítomnost momentálně na celé situaci štvala nejvíce, uštědřila jsem Damonovi jeden klasický žďuchanec do ramene. Nijak na to nereagoval, pouze přidal na rychlosti a dál se věnoval řízení.
"Co jsem vás viděl poprvé spolu, vyznávali jste si lásku. Teď se mlátíte. To bude ještě zajímavej scénář na ten román. Hele ale Damone, v tomhle já už hrát neb..." Davidovi se opět nepodařilo dokončit větu. Přišla další rána, znovu do nosu, který těsně před pár vteřinami přestal krvácet.
Sledování téhle jejich potyčky mě už nebavilo, navíc když jsem ani nechápala, o čem to David brblá. Žuchla jsem zpátky do sedačky a začala znovu pozorovat ubíhající krajinu za okny. Po pár minutách bylo v autě kromě rádia slyšet i Davidovo slastné pochrupávání. To je super - jedu neznámo kam, z neznámého důvodu, s agresivním upírem a drzým hybridem, který ještě k tomu jako bonus chrápe.
Rádio ohlásilo dvě odpoledne a podle předpovědi počasí by mělo co nevidět začít pršet. Mraky viditelné na obloze tomu nasvědčovaly. Začala mi být zima, protože kabriolet neměl stáhnutou střechu. Bohužel jsem na sobě měla jenom džínové kraťásky a tílko, které jsme s Caroline včera koupili. Když jsem se v myšlenkách dostala k včerejšímu dni, uvědomila jsem si, že mě doma čeká spousta nepříjemných rozhovorů. Na první příčku jsem po dlouhém váhání posadila Stefana, ale hned za ním se tyčila naše drahá Caroline. Už plně chápu, proč na mě včera byla tak nepříjemná. Domluvila se Stefanem na určitém plánu a když jí to nevycházelo, prostě mě ovlivnila. Co mě mrzí je ten fakt, že v tom Stefan jede s ní. V životě by mě nenapadlo, že by byl schopný něčeho takového - ovlivnit mě, abych se s ním vyspala, nebo při nejmenším tvrdit, že se to stalo a vytvořit mi v hlavě amnézii.
"Eleno...promiň, že tě ruším v tvé dumající činnosti, ale není ti náhodou zima?" zašeptal ke mně Damon. Po pár vteřinách jsem našla jeho zkoumající pohled ve zpětném zrcátku. Najednou jsem pochopila, proč mě unesl.
"Ty jsi o tom věděl. Věděl jsi, že na mě Stefan s Caroline něco ušili. Ale proč mě vezeš pryč od Mystic Falls?" optala jsem se a nespouštěla při tom své oči ze zpětného zrcátka. Za to Damon zareagoval opačným způsobem. Natáhl se po nějakém knoflíku pod volantem, načež jsem zjistila, že se začíná stahovat střecha kabrioletu. Potom se otočil směrem ke mně a pokynul rukou k místu za jeho sedadlem. Využila jsem příležitosti a chytila ho za ruku.
"Proč mi nechceš nic říct? Damone, prosím, mluv se mnou. Já...začínám mít strach," šeptala jsem k němu svírajíc jeho ruku. Damon na to opět nijak nereagoval. Vysmekl se z mého sevření, popadl svou koženou bundu schovávající se za jeho sedadlem a hodil ji po mě. Poté zesílil rádio a začal se znovu věnovat řízení auta. Teď už jsem byla výsostně zmatená.
"Debile, už zase mě budíš!" rozeřval se poskok hybrid právě probuzený zesíleným rádiem.
"Asi to bude Damonovo nové hobby...mlčím a i tak nezapomenu nasrat všechny okolo," vyštěkla jsem ke svým únoscům, zabalila se do Damonovi bundy a začala působit, že jsem jeden z těch výsostně nasraných lidí v okolí. Ona zloba mi nevydrželo moc dlouho, protože mi vůně Damonovi bundy připomínala naše poslední společné setkání a samozřejmě i náš polibek. Tedy dva polibky.
David se hystericky rozchechtal na celé auto. "Panebože, holka, tys tomu dala! Asi bych sám nenašel lepší přirovnání k situaci, v jaké se teď Damon nach..." Ani třetí věta nebylo hybridovi dopřána dokončit. Autem se opět začala prolínat vůně krve.
"Přestaň mě srát, nebo si to dojdeš pěšky!" ozval se nasupený big boss. Na to jsem se ale musela ozvat i já: "Klidně pokračuj Davide, jestli máš jít pěšky, já se k tobě ráda přidám. Bude to mnohem lepší, než tu poslouchat ty jeho kecy. Tedy vlastně neposlouchat."
Jakmile jsem dokončila svou poznámku, David se opět hystericky rozchechtal. Načež Damon zesílil rádio ještě o pár decibelů výše a přidal na už tak vysoké rychlosti. Protočila jsem nad tím oči a ujala se jakž takž spící polohy. Když jsem si byla jistá, že Damon se už věnuje pouze řízení, po uši jsem se zabalila do vypůjčené bundy a vdechovala známou vůni, doufajíc tak, že mě zbaví nahromaděného stresu.
Kromě stresu ve mě stále proudil zmatek. Zatím jsem nezjistila nic o naší cestě a k tomu se ke mně Damon chová nepochopitelně chladně. Přesně jako předevčírem, kdy mi oplatil polibek a odešel z mého pokoje. Je to snad proto, že už ke mně nechová ty city, co předtím? Poslední dobou si se mnou jenom hraje. Nejdříve mi dá určitou naději, kdy jsem schopná se okamžitě rozejít se Stefanem a vběhnout Damonovi přímo do náruče. Potom všechno zkazí nepochopitelnou změnou ve svém chování.
Uvědomila jsem si, že sebou nechávám až moc manipulovat. Pokud je tohle nějaká jeho další hra, tak mu to v žádném případě neprojde. Tuhle škatulku si na rok dopředu vybrala Caroline a Stefan.
"Pokud mě jenom využíváš pro svou vlastní zábavu, tak zapomeň na to, že s tebou po příjezdu do Mystic Falls ještě prohodím jediné slovo," hlesla jsem k Damonovi a zavřela oči pod záminkou zkusit na chvíli usnout. Stejně se se mnou o tom nebude bavit, tak proč čekat na odpověď.
"Ale Eleno, do Mystic Falls už nepojedeme. A doufám, že už nikdy, jelikož tam byla děsná nuda!" řekl David a vsadím se, že ten smích, který z něj teď vycházel, byl ďábelský.
PS: Tak kterého únosce by jste brali? Hybrid poskok nebo big boss? :o)
Damon jako únosce? To není únos, ale splněný sen! :))