close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Fear Changes Us - 19. kapitola

13. března 2013 v 21:46 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Lidičky, dnes narychlo kapitolka z pohledu Damona, většinou jeho myšlenkové pochody a potom taková ta scéna, no, však uvidíte sami :o) Text je bez zpětného přečtení, tak snad mne dnes omluvíte za chyby. Už mám půlku kapitoly na zítřek, takže by zítra měla vyjít další (uvidíme)...A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)


19. Kapitola - "Rescue Plan"
("Záchranný plán")

---, 23. červenec 2011
(Psáno z Damonova pohledu)

Elenino utrpení mi drásalo srdce. Tak moc mě mrzí, že jí nemohu zavést domů, poskytnout jí to, co teď nejvíce potřebuje. "Věřím ti"- tyhle její slova mě naprosto uzemnily. Čekal jsem, že mi bude odporovat, urazí se, nebude chtít spolupracovat. Ale po tom, co jsem na ní vybalil svůj plán a vše, co tomu předcházelo, usmála se na mne a opět mě utvrzovala v tom, že mi věří.

I když jsem byl celkem unavený, nemohl jsem v motelu usnout. Za to Elena i David poklidně pochrupovali, každý ve své posteli. To já měl menší štěstí, vyfasoval jsem polorozpadlý gauč. Možná i to bude důvodem, proč se jenom převaluji a nemohu zaspat.

Myslel jsem i na Stefana. Naštěstí mám mobil vypnutý, takže nemusím řešit jeho "telefonáty co pět minut". Každopádně ho očekávám za pár dní u Klause, akorát netuším, jak z takové situace potom všichni vyvázneme. Zatím doufám, že se mi podaří ho nějak kontaktovat a sdělit mu své plány dříve, než stihne cokoliv podělat.
Ale to bych nejdříve nějaké plány musel mít. Nevím, kde bude Klaus Elenu držet. Nevím, jakou úlohu v tom nadále budu hrát já. Nevím, jak z toho vyvázneme. Třikrát nevím a můžu se na gauči znovu přetočit. Samozřejmě tenhle rozpadající se nábytek nezapomněl pod mou váhou zakvílet. Chvíli jsem poslouchal místnost pronajatého pokoje, zda se někdo se spících neprobudil, až jsem uslyšel Elenu.

"Damone?" zašeptala do prostoru. Pomalu jsem se zvedl a došel k její posteli. Vypadala dezorientovaně, asi následek ovlivnění. Po chvíli se posunula na kraj své postele a uvolnila mi tak místo, abych si k ní mohl přisednout.
"Copak se děje?" hlesl jsem a nabídl jí svou náruč. Elena na to nereagovala, místo toho se posadila tak, aby na mě viděla. Stále jsem z ní cítil jistou zmatenost, ale pomalu jsem to přestával pokládat za následky z ovlivnění. V očích se jí lehce jiskřilo, jako když pes pozoruje piškot, nebo Stefan spatří bezmocnou veverku před domem.

Přesunul jsem se do podobné pozice, jako teď seděla ona, akorát jsem zůstal opřený o rám postele a po očku sledoval Davida. Tentokrát při spánku nechrápal, to znamená, že spí tvrdě. Takže teď už vím, že příště, až se budu chtít prospat bez jeho medvědího bručení, musím mu obstarat flašku vodky a ještě před tím nějakou nevinnou oběť na večeři - aneb něco z příručky "jak odrovnat hybrida".

Z transu mě vyrušila Elena, která se ke mně o malý kousek přiblížila, zřejmě aby si získala mou plnou pozornost. Co jsem se ujistil, že nás David nemůže poslouchat, mrkl jsem na ní na znamení, že může spustit.

"Nic se neděje…jenom…je mi smutno," řekla polohlasem, ale bylo mi jasné, že to je jenom předehra k něčemu dalšímu. Její tvář totiž vůbec nepůsobila smutně, právě naopak, zářila jako měsíček na hnoji - tedy bez toho hnoje samozřejmě.

Podepřel jsem si rukou bradu a klidným hlasem k ní zašeptal: "Eleno, já vím, že by ti správně vlastně mělo být smutno, ale proč na tobě vidím jenom nadšení osmnáctileté puberťačky?" Při její měnící se reakci od zčervenání tvářiček, po zamračení, jsem zprvu olitoval své poslední poznámky, ale jakmile se ke mně přiblížila Elenina ruka, vše bylo pryč. V hlavě jsem měl vymeteno, naprosto mě pohlcoval nový směr, jakým mě teď brávala. Už jsem nebyl ten Damon, který je zakázané a hlavně otrávené ovoce. Pomalu jsem se stával člověkem, kterému věří, přítelem, za kterým jde se svým trápením a i zachráncem, kterého tajně miluje…

Elenina drobná ručka zakotvila na mé tváři. Svým upířím vjemem jsem cítil, jak se jí ruka lehce chvěje, ale ve tváři si svým jednáním byla jistá.

"Něco tě trápí…co to je?" intuitivně prohlásila a začala si mě zkoumavě prohlížet. Stáhl jsem její ruku ze své tváře a propletl své prsty s jejími. Teď už se zachvěla celá, ale ani já k tomu neměl moc daleko.

"Netrápím se, jenom se snažím vymyslet plán, jak nás dostat z téhle patálie. A ty jsi mě v tom přerušila," na chvíli jsem se odmlčel, sledujíc její reakci. Když jsem se ujistil, že tím není až tak pobouřená, pokračoval jsem dále. "Ovšem netvrdím, že se mi to nelíbí," podotkl jsem a věnoval jí úsměv. Na tvářičkách se jí usadil lehký ruměnec a stiskla mi v sevření mou ruku.

V té chvíli to byl pro mě impuls k boji. K vnitřnímu boji a to mezi mou hlavou a mým srdcem. Správně bych teď měl úpěnlivě vymýšlet odpovědi na všechny nezodpovězené otázky, pokusit se kontaktovat Stefana. Místo toho se mi do hlavy dere jediná myšlenka, ještě k tomu poháněna nesmírnou touhou po osobě sedící přede mnou. Chci jí políbit. Ona mě chce políbit. Potřebujeme se políbit.

Prudce jsem se k ní nahnul a přitiskl své rty na ty její. Už jsem odložil veškerou opatrnost stranou, věděl jsem moc dobře, že ona jí nepotřebuje. Chce pravý opak. A v té chvíli mi to došlo. Plán na Eleninu záchranu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | Web | 13. března 2013 v 22:10 | Reagovat

Takhle to ukončit! Já tě zabiju! :DD
Každopádně, tato hláška opět neměla chybu:
V očích se jí lehce jiskřilo, jako když pes pozoruje piškot, nebo Stefan spatří bezmocnou veverku před domem.
Chudák veverka! :D

2 viol viol | 13. března 2013 v 23:00 | Reagovat

Super,dokonaly jako vzdy

3 terulka terulka | 13. března 2013 v 23:09 | Reagovat

Úžasný :) Ale takhle to ukončit!? Pff! Doufám že zítra bude další!:D Hláška - Stefan spatří bezmocnou veverku před domem. Byla dokonalá :DDDD

4 Veru Veru | 14. března 2013 v 15:23 | Reagovat

Stefan spatří bezmocnou veverku před domem. :DDDDDDDDDDDDDDD Haleluja, kam ty na to chodíš? :D Jak už jsem jednou psala, Damon je v tvém podání dokonalý! Strašně krásně se mi to četlo, jeho pohled byl skvělý, akorát nějak krátký... :P A ten konec... teď se já tvářím jako Stefan když spatří bezmocnou veverku před domem :D :D Těším se na další, hrozně se mi to líbí! :)

5 Alalka Alalka | E-mail | 14. března 2013 v 16:04 | Reagovat

Takhle nám ten konec useknout, běda ti! :)
Opět parádní kapitola, vážně se to čte samo. Jsem zvědavá, co ta Damonova hlavička vymyslela.

6 charliessstories charliessstories | Web | 15. března 2013 v 21:16 | Reagovat

Stefan + veverka a pes + piškot = Když vždycky jak píšu, leží mi u nohou můj pejsek a ona se vždycky tak krásně dívá na ten můj noťas, že mám pocit, že ho chce sežrat :o) Tak mě to tak nějak napadlo... :D

[4]: Děkuji moc! :) Ono všichni jsme tak trochu veverky Joe, jakmile jde o TVD, že jo :)

Jinak děkuji všem, nové díly již máte na světě... :-)))

7 Andul Andul | Web | 25. března 2013 v 11:57 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem tu až teď. Měla jsem strašně nabito a ještě k tomu jsem zase nemocná, takže jsem nepřidala ani jednu kapitolu VH. Teď k té tvojí povídce:
Jak jsem to jen mohla vydržet? Tak dlouho nečíst. Je to úžasné a já musím valit na další kapitolu, protože jsem strašně nedočkavá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.