Fear Changes Us - 20. kapitola

14. března 2013 v 23:21 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Výroční dvacátá kapitola :o) Komentář pod kapitolkou, páč bych v úvodu až moc prozradila...btw, toto je takový nudnější díl, spíše se odehrává mezi Elenou a Klausem :o) Jen chci dopředu upozornit, že Klause mám jakožto postavu velice ráda a nemíním z něj dělat ničitele všeho dobrého. Tak jen abyste s tím do budoucna počítali :o) A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)


20. Kapitola - "Elena's Homestead"
("Elenina usedlost")


---, 23. červenec 2011
(Psáno z Elenina pohledu)

Damon se vrhl na mé rty bez jakýchkoliv skrupulí. Zprvu mě to překvapilo, ale nakonec jsem se k jeho hře s radostí přidala. Oplácela jsem mu každý polibek se stejnou mírou vášně, jako on ty své zanechával nejen na mých rtech, ale i na tvářích, krku a lícních kostech. Když se v líbání dostal až k mému ušnímu lalůčku, nevydržela jsem nával adrenalinu, slastně mu zapředla do ucha a přitáhla si ho zpátky ke svým rtům. Lehce se nad tím usmál a zahájil svým jazykem výboj proti mému. Volnou rukou jsem odhodila přikrývku z postele někam do neznáma a natiskla se na Damonovu hruď. Přála jsem si zbavit nás těch svršků, co nás od sebe ještě dělili, ale nedal mi k tomu šanci. Uzavřel mě do pevného objetí a lehce zaklonil, čímž naše polibky ještě více prohloubil. Celé mé tělo brnělo nepřekonatelnou slastí, ruce se mi potily od návalu horké krve v mých žilách. Cítila jsem se nepopsatelně. Ale netušila jsem, jak rychle takový nepopsatelný pocit může skončit. Přesně tak rychle, jak se Damon hrubě zakousl do mé pulsující tepny na krku.

°°°

Probudila jsem se v jedoucím autě. Bylo něco kolem desáté hodiny a venku vesele svítilo sluníčko. Z místa řidiče si někdo pobrukoval známou písničku spolu s rádiem a mě to nutilo se přiblble usmívat. Když jsem se ale zaposlouchala do onoho hlasu, na tváři se mi usadil výraz poněkud horšího charakteru.

"Dobré ráno, zlatíčko. Doufám, že se mi nepodařilo tě vzbudit, ale tohle je má oblíbená píseň," promluvil ke mně Klaus sedící za volantem. Pozorovala jsem jeho tvář ve zpětném zrcátku. Vůbec se nezměnil. Akorát výraz, ten měl momentálně o mnoho veselejší, než kdy dříve. Asi má proč být veselý, když si s sebou veze svou dvojnici.

Když se natáhl, aby ztišil rádio, ve kterém právě hráli Beatles, otočil se směrem dozadu a zkoumavě mi pohlédl do tváře. Při takovémhle pohledu jsem měla sto chutí rozbít okýnko u mých dveří a vyskočit za jízdy z auta. Ne, že bych se Klause nějak extrémně bála, ale vyvolával ve mně šílený příliv nechutenství.

"Shledávám, že jsi lehce pobouřená novým sledem událostí," konstatoval a z prázdného místa spolujezdce mi dozadu podal kelímek s kafem. Nejdříve jsem váhala, zda mám přijmout, ale nakonec jsem si kávu vzala, abych utišila bolest, která pulzovala celým mým tělem.

Klaus se nad tím pousmál a začal se opět věnovat řízení, při tom řešil jakési vzkazy na svém mobilu. Upíjela jsem z kelímku s kafem a cítila, jak mi kofein pomalu uvolňuje ztuhlé svaly. Hučení v hlavě už také ustávalo, jen na krku jsem stále cítila prudkou bolest. Začala jsem si mnout nejvíce bolestivé místo, když jsem pod prsty ucítila dvě malé ranky.

Samozřejmě, že jsem si vzpomínala na dnešní noc. Vzpomněla jsem si na vše, co se mezi mnou a Damonem událo. Tělem mi chvíli proudil adrenalin, chvíli zase nabíhala husí kůže ze scén, které mi právě proudily před očima. Všechny scény zatím zahrnovaly mé srdce slastným pocitem, až na jednu jedinou - tu poslední. Chvíli, kdy se mi Damon zakousl do tepny na krku, si nepamatuji tak přesně, jako ty předešlé. Musela jsem zřejmě omdlít od bolesti, nebo mě opět někdo ovlivnil. Ale co když Klaus opět ovlivnil Damona? Určitě, tohle nemohla být Damonova chyba, musel to být Klaus. To bych tu teď přece nebyla s ním.

"Určitě musíš být po tom incidentu s Damonem hodně vysílená, ale omlouvám se, nemám tu nic k jídlu. Co chvíli dorazíme na místo tvého budoucího domova, tam na tebe čeká spousta jídla," ozval se v autě Klaus a pootevřel všechny okýnka. Jeli jsme nějakým jeepem v celkem luxusním provedení. Sedačky byly kožené a okna tmavé, zvenku zřejmě neprohlédnutelné. Všimla jsem si, že v celém autě byly dveře zamknuté. Nahánělo mi to divný pocit sklíčenosti a tak jsem si stáhla okénko u svých dveří úplně dolů. Klaus tomu nevěnoval moc pozornosti, jen si zesílil rádio a potutelně se usmíval.

I já jsem konečně měla důvod se usmívat, když na mě plně svítilo sluníčko a vítr si pohrával s mými vlasy. Dávalo to sice celé scéně celkem ironický podtext, ale kdybych měla dát průchod všem svým současným emocím, asi bych se tu teď nervově zhroutila.

Po hodině jízdy jsme se blížili k nějakému městu, které vyčuhovalo z obzoru. Vzhledem k teplému počasí, které panovalo venku, bych to tipovala na oblast někde v Kalifornii. Klaus se se mnou odmítal bavit, neboli ani se o to nepokoušel. Občas přivřel okénko u mého místa, aby v autě byla stále stejně příjemná teplota, ale já jsem si okno stejně vždy po chvíli zase otevřela. Klaus asi zapomínal, že jsem člověk a nehodlám se potit jako na sahaře.

Jakmile jsme skoro dosáhli uvítací cedule města, auto zabočilo na osamocenou cestu vedoucí někam do menších kopců. Kolem se rozprostíraly louky, ale sem tam se dal zahlédnout i hlouček stromů. Po pár minutách cesty mě z pozorování nějaké farmářské usedlosti vyrušilo hlasité troubení zpoza našeho jeepu. Pohlédla jsem na Klause, který se začal lehce pochechtávat. Vyhlédla jsem tedy ze svého okénka, abych zjistila, proč takhle reaguje.

Zahlédla jsem Damonův kabriolet, ale než jsem si stihla prohlédnout i osoby sedící uvnitř auta, Klaus udělal prudký manévr nalevo a já zapadla do sedaček. Když jsem se vyhrabala zase zpátky do pozice u okýnka, mohla jsem pozorovat Klausův a Damonův šílený závod. Chvíli byl vepředu jeden, chvíli zase druhý. Po pár minutách jsem už ztrácela přehled o tom, v jaké pozici se nachází můj žaludek.

"Můžete s tím přestat?! Jestli jsem doteď v klidu tolerovala vaše hry, tak tohle už mě přestává bavit!" zakřičela jsem spíše směrem ke Klausovi, ale když jsem pohlédla na pozici Damonova auta, pochopila jsem, že to museli slyšet taky. David opět předváděl jeden ze svých typicky hysterických záchvatů smíchu a Damon? Hleděla jsem na něj doslova s otevřenou pusou. Měl na sobě jenom černé tílko, takže jeho pažní svaly teď blýskaly všem do očí. Vlasy měl rozházené do všech stran a na očích usazené tmavé zrcadlové brýle. Jakmile si všiml mé pozornosti, hodil po mě svým pokřiveným úsměvem a prudce sešlápl brzdu. Klaus naopak přidal na rychlosti a opět odbočil, tentokrát už zřejmě na příjezdovou cestu k nějaké usedlosti, jelikož byla lemovaná dřevěným honosným plotem.

"Přijíždíme k tvému novému domovu. Ale dovolím ti pojmenovat si ho, jak budeš chtít. Co třeba Elenina usedlost?" optal se mě Klaus, když jsme projížděli obrovskou uvítací bránou, která se při našem příjezdu do dvora usedlosti opět uzavřela.

"Co třeba Únoscova usedlost? To je myslím příhodnější pojmenování," rýpla jsem si do svého řidiče. Ten se nad tím jenom pousmál a dál se věnoval parkování pod nějakým dřevěným přístřeškem. Kolem se rozprostíral jenom prázdný dvůr, akorát vedle přístřešku se nacházela malá zahradní chatička. Předpokládala jsem, že do té namířeno nemáme.

"Za tímhle lesem," hlesl Klaus a poukázal na les rozprostřený před námi, "je jedna větší chata, podobná penzionu Salvatorů. Takže počítám, že se ti tam s Damonem bude líbit."

"Damon…Damon tam bude se mnou?" vyjekla jsem a vystoupila z již odemknutého auta. Klaus dlouho neotálel a vydal se ven za mnou.

"Bude i nebude. Proč? Chtěla bys radši, aby tě okousával můj hybrid?" zeptal se mě a přidal k tomu jeden ze svých ďábelských úsměvů.

Vlastně jsem nevěděla, zda tam chci být s Damonem. Když se ale Klaus zmínil o "okousávání", instinktivně jsem se dotkla hryzance na mém krku. Všiml si toho a přistoupil ke mně blíž. Odhodil mi z ramen vlasy a strhl ruce z onoho kousance. Poslušně jsem držela a snášela jeho zkoumající pohled. Po cestě jsem si uvědomila, že když se budu chovat dobře, můžu si k němu prokousat jistou cestu a pak si třeba vysmlouvat určité podmínky, jako třeba odjezd zpět do Mystic Falls. Zatím mi jeho chování říkalo, že by to mohlo vyjít.

"Vidíš to, měl bych ti to doléčit," prohlásil a prokousl si zápěstí u volné ruky. O krok jsem ustoupila a zdvihla jednu ruku na znamení, ať chvíli počká.

"Doléčit? Nechápu." Naznačila jsem, aby mi trochu přiblížil situaci v uplynulé době, kdy jsem spala, či byla mimo. Pousmál se a pokynul mi, abychom se vydali na cestu k mému "novému domovu".

"Myslel jsem si, že ti to bude chtít dovyprávět Damon, ale když jsem tak nějak zjistil, že si hraje na své staré já, asi by se do toho ani nepouštěl," konstatoval Klaus kráčející o krok přede mnou po úzké lesní cestě. Skrz ve směs listnaté stromy na nás lehce prosvítalo sluníčko. Bylo to příjemné, skoro až uklidňující.

"Hraje na své staré já? Ty jsi ho ovlivnil?" zeptala jsem se s hranou lhostejností v hlase.

Klaus se otočil a zastavil nás tak uprostřed cesty k usedlosti. "Právě, že ne. A to mě, milá Eleno, lehce znepokojuje. Vím, že jsi mu pomohla překonat předešlé ovlivnění. To ti odpustím vzhledem k tomu, jak slušně se teď chováš. Ovšem měl bych pro tebe jeden návrh. Co ty na to?"

Nevěděla jsem, co má za lubem, ale proč ne. "Poslouchám," hlesla jsem, obešla ho a pokračovala v cestě.

"Takže, když jsem dorazil do toho vašeho motelu, tak jsem kromě chrápajícího Davida objevil i tebe, v bezvědomí a s prohryznutým krkem ležet na zemi. Dal jsem ti trochu své krve, ale nebyla jsi schopná toho moc vypít. Krvácení se ti zastavilo, tak jsem tě ovlivnil, abys spala. Když jsem tě nakládal do auta, přišel za mnou Damon objímající se s nějakou dívkou." Až při poslední větě jsem se k němu prudce otočila a hleděla na něj s nadzvednutým obočím. Věděla jsem, že mi to takhle říká naschvál a potvrdil mi to i jeho smíchem překypující výraz.

"Miluji ten váš milostný trojúhelník. Ještě před prázdninami jsi ohrozila svůj i Damonův život tím, jak ses do Chicaga vydala zachraňovat Stefana a teď se tu čertíš kvůli zmínce o Damonovi, ukazujícím se na veřejnosti s cizí dívkou. Ale uklidním tě, zřejmě ji použil na zapití tvé krve," řekl s úsměvem a tentokrát to byl zase on, kdo se ujal vedení v cestě. Protočila jsem oči a pokračovala za ním.

"Zpět k předešlému tématu. Damon vypadá, jakoby vypnul svou lidskost, ale vzhledem k tomu, že už dříve mě jeden z bratrů Salvatorů docela zajímavě oklamával, tak to tentokrát nenechám náhodě. Chci, abys pro mě zjistila, zda to Damon jenom hraje, nebo to myslí vážně." Klaus skončil se svou promluvou zrovna ve chvíli, kdy jsme dorazili k usedlosti. Opravdu se podobala penzionu z Mystic Falls, akorát byla o něco menší a méně honosná. Líbila se mi.

"Tak co, líbí?" zeptal se Klaus a pokračoval v cestě ke dveřím domu. Zůstala jsem stát na místě a prohlížela si svůj "nový domov". V lese se trochu zvedal větřík a já slyšela, jak mi za zády praskají větvičky. Normálně bych tomu nevěnovala pozornost, ale najednou jsem na tváři ucítila něčí dech.

PS: Tákže...původně jsem chtěla úvodní scénu úplně vyškrtnout, jelikož jsem toho dost napsala do předešlé kapitoly s Damonem, ale nakonec jsem si řekla, že když už tady máme tu dvacátou kapitolku, tak proč ne :o) Určitě čekáte, kdy se mezi Damonem a Elenou stane "něco víc". Nechci zbytečně spoilerovat, protože to sama netuším (:D), ale mohu slíbit, že do návratu do Mystic Falls se mezi nimi odehraje mnoho emotivních scén. Bude toho dost :o)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veru Veru | 15. března 2013 v 9:08 | Reagovat

No teda, vůbec netuším, co má Damon za lubem, a to je prostě... skvělé. Napínavé. Klaus se mi jako postava taky moc líbí a ty ho popisuješ opět skvěle. Na další Delena scény se těším a stejně tak na další kapitolu. :) It´s awesome! :)

2 merry merry | 15. března 2013 v 11:06 | Reagovat

Nadhera moc tesim na dalsi kapitolku :-)

3 Terry Terry | Web | 15. března 2013 v 15:25 | Reagovat

Takový zvrat! =) Doufám, že brzo bude další, nemůžu se dočkat! :D

4 charliessstories charliessstories | Web | 15. března 2013 v 21:13 | Reagovat

[1]: Nová kapitola je již na blogu, jinak děkuji moc :o) Klause chci ještě propracovat, více se mu vrýt do kůže...bohužel většina FF s ním je na téma "Miluji Caroline" a to já číst nedokážu :D

[2]: Už je na světě :o) Díky

[3]: Už ses dočkala! :D

5 Alalka Alalka | E-mail | 16. března 2013 v 16:22 | Reagovat

Chudák Elena, dáváš jí co proto. Taky jsem zvědavá, co má Damon za lubem a jestli mu to kousnutí u Eleny projde. Mažu to zjistit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.