Fear Changes Us - 22. kapitola

16. března 2013 v 20:52 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Upozornění pro mladší čtenáře, nebo staromódní jedince, tahle kapitolka je trošku lechtivější :D Jinak klasicky akčnější, dlouho (velice dlouho) psaná kapitolka. Mě osobně se moc líbí :o) Jinak asi za hodinku se vám tu zobrazí i další kapitola, která úzce navazuje na tuto. A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)



22. Kapitola - "I Trusted Him"
("Věřila jsem mu")


Mimo Mystic Falls, 23. - 24. červenec 2011
(Psáno z Elenina pohledu)

Poslední půl hodiny jsem se zmohla jenom převalování v posteli a snění se zavřenýma očima. Věděla jsem, že venku už je tma, ale nechtělo se mi vstávat, dokonce ani v případně, kdy mi hlasitě zakručelo v žaludku.

Postel musí být po mých kopancích do peřin a polštářů úplně rozházená, ale v místnosti se udělalo zvláštní horko a já už to pod tlustou peřinou prostě nevydržela.

Když už jsem se rozhodla pomalu vstát a jít se dožadovat jídla, ucítila jsem na nose jemné šimrání. Nejdříve jsem se domnívala, že mě někdo lochtá, ale po chvíli jsem cítila, jak mě i začínají štípat oči. Že by někdo rozsvítil světlo? Nebo že by už svítalo?

Přetočila jsem se z dosahu onoho světla a začala kolem sebe nahrabávat peřinu. Pokud mám otevřít oči a někdo tady náhodou bude, nechci zčervenat jako rak jenom kvůli tomu, kolik nechtěných míst mám odkryto.

Z ničeho nic mě kdosi začal hladit po ruce. Ne takovým plným dotykem, který vás hned vyděsí, ale takovým jemným, skoro až pavoučím. Na inkriminovaných místech ruky mi postupně nabíhala husí kůže. Z části mě to děsilo, takovým způsobem, že jsem se obávala otevřít oči, abych před sebou nespatřila Klause. A z druhé části mě to vzrušovalo, takovým způsobem, že jsem si přála otevřít oči, abych se mohla vrhnout na Damona.

"Tohle od žrouta veverek neznáš, viď?" zašeptal mi známý hlas do vlasů. Instinktivně jsem se vymrštila do sedu a teprve teď se plně probudila.

"Ale copak, čekala jsi snad Klause? Nebo dokonce Davida?" hlesl Damon hned po tom, co se zezadu přimáčkl svou hrudí na má záda. Chtěla jsem se k němu otočit, ale chytil mi předchozími doteky zasypávanou ruku a pokračoval ve svých něžnostech. Tentokrát to ale ve mně vyvolávalo pouze neutišitelnou vlnu rozkoše. Nebyla jsem schopná pohybu ani jakéhokoliv slova. Bývala bych se pevně natiskla do Damonovy náruče, ale pár rychlými pohyby mě tam natlačil sám. Nyní jsme v posteli leželi, Damon mě svými nohami uvěznil nad sebou a jednou paží, kterou měl obmotanou kolem mého pasu, si mě přidržoval. Volnou rukou stále nepřestával hladit tu mou. Sjížděl od ramene až ke konečkům prstů, kde byl dotek nejsilnější, vzhledem k tomu, že zbytek ruky jsem měla ukrytý pod županem.

A pak jsem najednou ucítila studený dotek Damonových prstů pod mým županem, přesně v místě, kde se tenhle hebký župan rozvazuje. Svou volnou rukou jsem se dotkla té jeho, právě pracující na rozvazování uzlíku na šňůrce obepínající můj pas. Nechtěla jsem ho zastavovat, ale jenom pozdržet.

"Damone…" vyhrkla jsem jeho jméno, sotva tak slyšitelně, aby to postřehl člověk, ale u něj jsem si s tím nemusela lámat hlavu. Černovlasý trýznitel chytil mou ruku a propletl své prsty s mými, jako vždy, když měl tu možnost. Druhou rukou mi odhrnul vlasy z ucha a zašeptal do něj něco ve stylu, že přestane, až to sám uzná za vhodné. Pro potvrzení svých slov mě ve svém náručí pevně stiskl a já z úst vypustila první zasténání.

Cit v rukou mi odpadl někam do neznámé dimenze, když se Damonovi podařilo uvolnit uzel u mého županu. V mozku jsem se marně snažila najít odpověď na otázku, zda mám pod županem i něco jiného, než nahé tělo. Po chvíli, ve které mě Damonovi prsty šimraly po obnažených ramenech, přišla odpověď v podobě tahu Damonova ukazováčku po krajkách mé podprsenky. Jakmile se dostal až k pavoučím tahům po celé délce podbřišku a důlků v pánvích, vypustila jsem z úst další zasténání.

"D-D-Damone," vypustila jsem do prázdna tak zadrhaně, jako když tonoucí člověk ve vodě naposledy zalapá po dechu.

"Ano? Teď už se ti zdržovat nechce, viď?" prohlásil Damon a rukou se pomalu dostával pod mé krajkové kalhotky. Teď se do jiné galaxie začalo přesouvat i mé vědomí. Umírala jsem touhou, přerývaně dýchala a uvnitř mého těla začaly vybuchovat první menší ohňostroje z jejich nekonečné řady.

"Eleno…mil…" zašeptal Damon do mých vlasů, ale protože jsem ho neslyšela, pokusila jsem se mu vrtkavým hlasem sdělit, aby to zopakoval.

Odhrnul mi vlasy z šíje a dotkl se prsty dvou ranek zanechaných na mém krku po jeho hrubém kousnutí. Nedokážu si představit proč, ale vzápětí jsem se roztřásla strachem. Před očima se mi začaly opakovat snímky, jak mě ze mě Damon vysával život.

°°°

"Přestaň! Damone, to strašně bolí!" křičela jsem na celý pokoj. Koutkem oka jsem zahlédla Davida sedícího na kraji postele a hledícího na nás dost odsuzujícím pohledem.

"Davide, pomo…." Ani slova poslední záchrany jsem nedokázala vyslovit, protože mě Damon hrubě stiskl. Jeho špičáky se mi zarývaly na stále nová a nová místa, jakoby chtěly co nejvíce prodloužit dobu, než ze mě vysají všechnu krev. Působilo mi to nesnesitelnou bolest, už jsem nebyla schopná cokoliv vnímat. Propadla jsem se do černoty.

°°°

"Přestaň! Jdi…jdi ode mě pryč!" zakřičela jsem napříč místností a vymrštila se na druhý konec postele. Damon na mě hleděl jako na zjevení.

"Klid, vždyť jsme si jenom hráli! Na ubližování tu jsou jiní. Já jsem tvá hodná chůva, která teď potřebuje potěšit," řekl a rozevřel svou náruč, čekajíc na chvíli, kdy se k němu vrátím zpátky.

"Nechápu…Nechápu, na co si to tady hraješ! Minulou noc jsi mě málem zabil!" křičela jsem na něj zvedajíc se prudce z postele. Všechny mé nervy za posledních 24 hodin právě praskly. Už ve mně nezbylo nic jiného, než zloba. Zloba k tomu upírovi, který mě tak zradil. Věřila jsem, že tohle peklo při Klausově únosu bude snesitelné jen díky Damonovi. Celou dobu jsem se snažila přesvědčit samu sebe, že Damon se teď chová jinak jen kvůli tomu, aby oklamal Klause a dostal nás domů. Věřila jsem mu, ale on mou víru zradil přesně v té chvíli, kdy mě málem zabil.

"Jasně, musíš si říkat, jaká jsem pitomá kráva, když mi až teď došlo, co to tu se mnou hraješ!" křičela jsem do oken a nemotorně si zavazovala župan na pevný uzel. Když jsem pohlédla do tmavé noci, v odlesku okna se zatřpytily Damonovi modré oči.

"A na co si tu mám hrát?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 viol viol | 16. března 2013 v 21:32 | Reagovat

Uzasne naprosto nadherne,doufam ze dalsi kapitolka bude brzo

2 Alalka Alalka | E-mail | 16. března 2013 v 21:58 | Reagovat

Smekám nad tvou vytrvalostí a zároveň děkuji za další kapitolu :) Eleny je mi líto čím dál víc, nemá to s Damonem lehké, pěkně si s ní pohrává, lump jeden :)

3 charliessstories charliessstories | 18. března 2013 v 10:10 | Reagovat

[2]: On Damon teď bude taky pěkně trpět :D

4 Andul Andul | Web | 25. března 2013 v 13:15 | Reagovat

To je bombastická kapitola, přesně ten Damon, kterého mám tak ráda. Mám takový pocit, že se k této kapitole budu vracet častěji :)

5 Charlie Charlie | E-mail | Web | 26. března 2013 v 12:19 | Reagovat

[4]: Mě se tahle kapča taky moc líbí...ehm, dala jsem si s ní práci :D Ale kurde škoda, že to vše Damon jenom hraje :-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.