Fear Changes Us - 23. kapitola

16. března 2013 v 21:30 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Tady slíbená kapitolka "za hodinku". Z pohledu Damona, velice krátka (omluva), ale chtěla jsem to rozdělit, aby si člověk mohl urovnat vstřebané myšlenky :o) Velice podstatná kapča ;) A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)



23. Kapitola - "Theatrical Farce Or A New Damon?"
("Divadelní fraška nebo nový Damon?")

Poblíž Mystic Falls, 23. - 24. červenec 2011
(Psáno z Damonova pohledu)

"A na co si tu mám hrát?" hlesl jsem k ní dívajíc se do odlesku našich tváří v průzračných oknech. Věděl jsem, na co si vzpomněla. Ale já nic z dnešního večera neudělal nevědomě, chtěl jsem jí všechno říct. Vyléčit jí poslední známky toho, jak jsem se k ní choval předešlou noc. Ať mě klidně Klaus zabije, zakope mou mrtvolu hluboko pod zem a hlínu nad mým hrobem udupají divoké veverky. Už nikdy nedovolím, abych ublížil tomu křehkému stvoření, které jsem před pár minutami svíral pevně v náručí.

"Damone, ty se mě ještě musíš ptát? Opakuji, vždyť jsi mě předešlou noc málem zabil!" zakřičela a odešla rychlou chůzí na opačný kus místnosti. Opřela se o chladnou stěnu pokoje a sesunula na zem jako hromádka neštěstí. Rychlým pohybem jsem se přesunul k ní a vzal její tvář do dlaní, připraven k tomu vyklopit můj předešlý plán. Elena mě ale nepustila ke slovu, strhla mi ruce ze své tváře a prudce vyskočila na nohy.

"Slyšíš mě?! Co to tu vyvádíš?," křičela a shlížela ke mně, jako by byla královna. "Mělo mi to dojít dřív! Jak bys mi v jednu chvíli mohl říkat, že ti mám i nadále věřit, když se ve chvíli druhé zakousneš do mé tepny? Kdyby mě na to neupozornil Klaus, asi bych stále věřila, že to vše jenom hraješ, abys nás dostal domů!"

"Ale Eleno…" zaúpěl jsem do země. Když jsem jí pohlédl zpátky do tváře, už se na mě nedívala s takovou zlobou, jako předtím. Nacházel jsem v jejím výrazu lehké pochopení, ale pak se znovu rozkřičela: "Copak? Popřeš to? Nevypnul jsi svou lidskost? Odpověz, Damone!"

Tolik otázek, které by se daly ukončit jedním jediným slovem, kterým bych popřel všechny své činy od předešlé noci počínaje, po tuto chvíli. Tak moc bych jí chtěl říci, že jí miluji a už nikdy jí neublížím, ale v domě už jsme se nenacházeli sami.

Až teď jsem zpracoval všechna její předešlá slova. Klaus mě hlídal, hlídá a zřejmě bude hlídat, dokud ho jeho nejvěrnější špeh nepřesvědčí o tom, že ho neklamu. A tím špehem je bohužel Elena.

Nebyl čas na váhání. Mám jedinečnou příležitost posunout svůj plán o několik úrovní dál, zahnat Klausovi pochybnosti do kouta a odprostit Elenu od povinností špeha.

Do pokoje vtrhl Klaus. Elena si zkontrolovala svůj župan a pak pohledem opět zakotvila na mé tváři, čekajíc na rozuzlení celé večerní záležitosti. Klaus se opřel o futra u dveří a nasadil pobavenou grimasu. Já jsem stále dřepěl na oné zemi, jako bych snad čekal na popravu od dvou nejvyšších bohů.

"Tak co, Damone? Hrál jsi tu na nás pokročilou divadelní frašku o vypnutí svých emocí, tudíž stále miluješ tady přítomnou Elenu, nebo jsi zpátky ten arogantní, sebestředný upír neschopný milovat kohokoliv jiného, než sám sebe?" položil Klaus rozhodující otázku a já si uvědomil, že tohle vlastně je můj božský soud. Už není cesty zpět.

Nahodil jsem lhostejnou masku a až s ní pohlédl Eleně do tváře. Okamžitě jí došlo, jaká je má odpověď. Znala tenhle výraz až moc dobře. Ten výraz, který vzal život Lexi. Ten výraz, který vzal život jejímu bratrovi. Ten výraz, kterým jsem kdysi bojoval proti její lásce.

Pomalu jsem vstával ze své pozice a nespouštěl při tom oči z Eleniny tváře. Jakmile jsem už stál přímo naproti ní, dala mi facku. Ušklíbl jsem se nad tím a odešel z pokoje. Ke Klausovi jsem hlesl něco ve stylu, že si jdu do vesnice doplnit baterky. Domem se rozezněl jeho hluboký smích.
Když jsem sešel do kuchyně, David tam zrovna skládal čerstvé potraviny do ledničky. Mezi nimi byla i láhev whisky. Vytrhl jsem mu jí z ruky a posadil se na jednu z barových židliček, které byly po celé délce masivního dřevěného pultu, který dominoval celé místnosti.

"Co se ti zas stalo?!" ptal se mě s výrazem, jako když miminu vytrhnete z ruky dudlík. Pozdě jsem si uvědomil, že onu "divadelní frašku" musím hrát i před ním.

"Nic. Chtěl jsem si trošku užít s Elenou, ale je to děsná hysterka. Potřebuji si zlepšit náladu…co ty na to? Klaus má své práce nahoře dost," hlesl jsem spíše do lahve whisky, než k Davidovi. Jeho reakce mě ale nepřekvapila. Vytrhl mi flašku z ruky a hnal si to upíří rychlostí ven z domu.

Tiše jsem si povzdechl a vydal se běžnou chůzí za ním. Na prahu místnosti jsem ještě zaslechl rozhovor z Elenina pokoje…

"Takže mi můžeš potvrdit, že Damonovo nové já není žádná jeho hra?" ptal se Klaus.

"Žádný nový Damon neexistuje. Tohle je…ten pravý," hlesla Elena svou odpověď mezi vzlyky.

Všechno na mě teď dolehlo. Dokonce takovým způsobem, že jsem Davida nechal řídit vlastní auto. Celou cestu bych nejradši přemýšlel o tom, že svou lidskost opravdu vypnu. Ta bolest, kterou jsem teď musel snášet, byla ohromující. Naštěstí tu byla má přítelkyně whisky a já po pár vteřinách už zapomínal, co se kolem mě děje.

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | Web | 16. března 2013 v 21:59 | Reagovat

Úžasně napsáno, perfektní! :D Vím, že to zní blbě, ale miluju (i v seriálu), jak Elena rozdává facky, a je jí jedno, že jí dotyčný může na místě zabít! :D

2 Alalka Alalka | E-mail | 16. března 2013 v 22:19 | Reagovat

V tomto souhlasím s Terry, zvlášť Damona zfackovala už několikrát a vždycky jí to prošlo... pochybuju, že by si to nechlal líbit od někoho jiného.
Zbožňuju tě za přidání další kapitoly :)v téhle je mi líto i Damona. Boože, nic jim nepřeje...

3 terulka terulka | 16. března 2013 v 23:58 | Reagovat

Nádherná kapitola♥
Taky mi je líto Damona. Těším se na další :)

4 Veru Veru | 17. března 2013 v 11:46 | Reagovat

No teda ty nám - jim - dáváš! U minulé kapitoly jsem se div neroztekla blahem :D a teď tady zděšeně kulím oči. Nesnáším, když Damon trpí, i když o tom jen čtu. Těším se na další. :)

5 Fantastička Fantastička | Web | 17. března 2013 v 15:25 | Reagovat

wow wow wow tvůj blog je úžasný! Blogy s povídkami mám ráda obecně, ale ty, máš doopravdy talent!
Nespřátelíš? :-D

6 Tereza Tereza | 17. března 2013 v 16:21 | Reagovat

Skvělá kapitola, bude dneska ještě další?

7 charliessstories charliessstories | 18. března 2013 v 10:01 | Reagovat

[2]: Původně měl Damon Eleně ublížit, právě že nemám ráda, když se nechává Damon fackovat...ale zase si říkám, že až tak dobrý herec být nemůže :o)

[4]: Jéjda, tak to začínám být jako Plecka...zabijte mě!!! :D

8 terulka terulka | 18. března 2013 v 18:35 | Reagovat

Kdy bude další? O:)

9 Andul Andul | Web | 25. března 2013 v 13:22 | Reagovat

Ale ťutínek (tohle slovo má u mě dlouhou historii, moc dlouhou na jeden komentář :) ).
Ta kapitola je božsky smutná! Už zase ty moje nesmyslná slovní spojení :)
Taky mě bolí(chápeš jak to myslím), když Damon trpí, ale to nemění nic na tom, že je ta kapitola úchvatná.

10 Charlie Charlie | E-mail | Web | 26. března 2013 v 12:17 | Reagovat

[9]: Víš jak já říkám Klausovi? "Ňuňu"...a svojí kobyle říkám "Pufíííí" :D Vždycky vejdu do stáje a zařvu na ní "Pufíííí" :D Prostě to známe všichni, když si vyrobíme vlastní řeč...hlavně, že si vzájemně rozumíme :-)

11 Andul Andul | Web | 26. března 2013 v 16:13 | Reagovat

"Pufíííí" to je krásný. Jedna kámoška zase nějakýmu klukovi říká "Ňůňa", samozřejmě ne před ním :D
Ale zkráceně k 'ťutínovi'. Jednou jsem na fotce viděla Iana s nějakým zvířetem, myslím že to byla kočka. A najednou do kámoščina IPadu zakřičím:'Ale ťutín!' (bylo to myšleno na tu kočku) A ona se ne mě podívala a myslela si, že jsem to řekla na Iana, a tak se to u nás ujalo:)

12 Charlie Charlie | E-mail | Web | 26. března 2013 v 19:04 | Reagovat

[11]: Jééé, tak to je boží! :D No jo, Ian a kočky...kapitola sama o sobě! (PS: Chci být kočkou.)

13 Kočka Kočka | 13. března 2014 v 21:37 | Reagovat

Mám mini kočičí farmu, kdyby měl někdo zájem.... :D Zatím jsem na ní žádného nesbalila a Ian pořád táááák daleko. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.