close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Fear Changes Us - 25. kapitola I.

21. března 2013 v 19:35 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: První část 25 kapitolky, kterou jsem si vážně "užila" :D Po těch depresivních dílech tady konečně máte uvolněnější kapitolku, bohužel rozdělenou do dvou částí, protože blog dovoluje jenom 4000 znaků :D A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)


25. Kapitola I. část- "I Don´t Wanna Wake Up Of This Dream"
("Nechci se probudit z tohoto snu")


Mimo Mystic Falls, 31. červenec 2011
(Psáno z Damonova pohledu)


Chytil jsem Elenu těsně před tím, než se její hlava dotkla tvrdé země. Byla naprosto fyzicky vyčerpaná a ten psychický kiks z posledních pár minut jí asi moc nepomohl. Vzal jsem jí do náruče a odnesl do její postele. Vypadala úplně jako tělo bez duše. Bez síly a bez jiskry, jakou v sobě zachovávala i v těch nejkritičtějších situacích. Byla živou mrtvolou.

Vše uvnitř mě vřelo zuřivostí. Měl jsem tak brutální chuť okamžitě zabít Klause, až mi z toho naběhly žilky pod očima a zuby se protáhly do své zabijácké podoby. Tak moc mě bolelo dovolit, aby Eleně tolik ubližoval. Nikdy jsem si nemyslel, že by toho byl schopný. Měl by si jí vážit - a vždyť se tak původně i choval, nařizoval mi přísně "chovej se k ní jako k cennému zboží". Ale potom mi zakázal chodit do usedlosti. Izoloval mě v té mini chatičce u vstupní brány pod výhružkou smrti a já musel dělat, že ho poslouchám, protože život Eleny je mému starému já přece "úplně u prdele".

Samozřejmě jsem jeho příkaz porušoval. Vždy jsem byl nablízku Eleniného pokoje, abych si byl jistý, že je v pořádku, že jí neublížil do takové míry, až bych musel zakročit a pomoci Eleně. A vždy to byly mé ruce, které ji po Klausově návštěvě ukládaly do postele, kontrolovaly, zda je v pořádku. Ale na Klause jsem stále musel hrát svou hru na staré já. Už tady nebyl jenom jeden hybrid - David - bylo jich tu několik. Do sídla nesměli, ale čmuchali kolem celého prostoru usedlosti. Jak jsem po pár pokusech a vyzvídání od Davida zjistil, byli ovlivnění zabít každého, kdo se pokusí odtud utéct.

Jsme v bezvýchodné situaci, a proto se musím stále držet své role. Klaus mi začíná důvěřovat, David mi vyklopí všechno, co chci vědět. Jako dnes brzy ráno, ještě před tím, než jsem šel zkontrolovat Elenu. David byl na návštěvě u mě v chatičce a po chvíli dorazil i Klaus a dva z jeho nových hybridů. Celkem statní chlápci, ale hrůzu mi nenaháněli ani trochu. Spíše jsem se bál toho, co by mohli udělat Eleně. Za to Klaus se nebál toho, co bych já mohl udělat, protože mi s Davidem oznámili, že mám Elenu na čtyři dny na starost. Non stop hlídka. Nejdříve ve mně tohle oznámení vyvolalo příjemný pocit euforie, poněvadž to je příhodná příležitost k útěku domů, ale potom mi nálada spadla na bod mrazu…"S sebou si beru jenom Davida, kolem usedlosti se bude pohybovat asi šest nebo sedm hybridů, kteří ti jsou k dispozici, ale být tebou, nevyhledávám je. Pořád ti tak zcela nevěřím, takže mají jisté instrukce a to natolik striktní, že by ses neměl o nic pokoušet."

Dál už jsem neposlouchal, tohle mi stačilo k tomu, abych začal vnitřně panikařit. Což o to, myslím si, že bych hybridy nějak zvládl, ale ne s Elenou za zády. Nemohl bych jí nechat samotnou, vždyť je těch hybridů nejméně sedm - zabiju jednoho z nich a druhý se vrhne za Elenou, abych byl v šachu. Potom přijede Klaus, oni mu všechno vykváknou a budeme v háji. Všichni.

Tuhle písničku jsem si v hlavě přemítal stále dokola, snažil se najít nějakou skulinku nebo plán, jak nás odsud dostat. Z přemýšlení mě vyrušila Elena, která se lehce ošila a zamumlala něco jako "dveře…otevři ty dveře". Došlo mi, že teď se musím prioritně postarat o Elenu a až potom přemýšlet nad vedlejším. Vždyť na to mám čtyři dny.

°°°
(Psáno z Elenina pohledu)

Cukala jsem celým tělem v hrůze ze snů, které se mi promítaly před očima. Viděla jsem Klausův obličej, než se mi zakousl do tepny na krku. Pak se najednou Klaus změnil na Damona, který mě začal vášnivě líbat. Když už jsem si myslela, že jsem v bezpečí, tak se mi do krku zakousl samotný Damon. Já od něj s vřískotem uskočila a utíkala k tmavým dveřím…dveře…musím je otevřít…musím ven!

Najednou se změnilo něco v okolí, kde jsem momentálně ležela. Pode mnou už nebyla měkká matrace, ani tvrdá zem, ale cítila jsem načechranou a ještě lehce orosenou trávu. Taky se mi po těle rozlévalo příjemné teplo, způsobené zřejmě dopadem slunečních paprsků na mou pokožku. Ale obličej jsem měla zcela jistě ve stínu, protože se kolem mě rozprostíral příjemný chládek. Když jsem se zhluboka nadechla, ucítila jsem příjemnou vůni lesa.

"To je krásný sen," zamumlala jsem si pro sebe a vtáhla do sebe druhý hluboký nádech. Tentokrát jsem ale cítila i více, než jen stromy. Rozpoznávala jsem vůni nějakého jídla. Tipovala bych to na něco sladkého, snad koblihy nebo podobně. To mi připomnělo to ráno, co jsem se probudila ve Stefanově náručí. Ačkoliv mi zřejmě lhal, tak bych mu teď nejradši skočila do náruče, zjistit, že tu je se mnou. Potřebuji aspoň jednoho člověka, kohokoliv, komu bych tady mohla věřit. Mohla mít naději, že jednou tohle celé skončí.

A pak jsem kromě stromů a jídla ucítila i další vůni - tu typickou směs, jakou voněla jenom jedna jediná osoba - Damon.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | Web | 21. března 2013 v 19:53 | Reagovat

Parádní kapitola, nemám co vytknout. Prostě úžasné!!!

2 viol viol | 21. března 2013 v 19:57 | Reagovat

Uzasne jdu cist 2 cast,tehle se ti moc povedla =)

3 Mišule Mišule | 21. března 2013 v 20:05 | Reagovat

Mne se to líbí.. ;)

4 Alalka Alalka | E-mail | 21. března 2013 v 21:40 | Reagovat

Že by Eleně aspoň malinko svítalo na lepší časy? Přála bych jí to po takovým záhulu :) jdu to zjistit do druhé části.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.