Fear Changes Us - 25. kapitola II.

21. března 2013 v 19:35 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Druhá část 25 kapitolky, kterou jsem si vážně "užila" :D Po těch depresivních dílech tady konečně máte uvolněnější kapitolku, bohužel rozdělenou do dvou částí, protože blog dovoluje jenom 4000 znaků :D A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)


25. Kapitola II. část- "I Don´t Wanna Wake Up Of This Dream"
("Nechci se probudit z tohoto snu")


Mimo Mystic Falls, 31. červenec 2011
(Psáno z Elenina pohledu)

Ještě se zavřenýma očima jsem se opřela o lokty a velice pomalu rozlepovala víčka. Čekala jsem, že první, co spatřím, bude Damonův sarkastický úšklebek, ale nebylo tomu tak. Přede mnou se rozprostírala menší deka a na ní bylo naskládáno různé sladké pečivo, snad všechny možné druhy, od croissantů, po koláčky. Taktéž jsem zahlédla konvici, zřejmě s kávou, což se mi potvrdilo hned pár vteřin poté, když jsem ucítila její lahodnou vůni. Přímo u mých nohou byla krabice džusu a pár talířků.

"Tak tenhle sen se mi vážně líbí!" křikla jsem a už neváhala ani minutu a vrhla se k připravenému pikniku.

"To je ale apetit," zahlaholil Damon zrovna ve chvíli, kdy jsem si do pusy cpala už druhý croissant a zapíjela jej velkými doušky pomerančového džusu. Mňamka!

Až teď jsem se rozhlédla po okolí. Seděla jsem pod velkým stromem, který se rozprostíral za domem. Udivilo mě, že tady kolem nebyl tak hustý les, jako z přední strany, na kterou byl výhled z mého pokoje. Prakticky jsem seděla na okraji mýtinky s pár stromečky, které ji obklopovaly. O jeden z nich se teď ležérně opíral Damon. Nacházel se přesně naproti mně a pohledem bedlivě zkoumal mé počínání. Trošku mě to dohánělo k rozpakům, ale posléze jsem ho začala ignorovat a pustila se zpátky k jídlu.
Plánovaná ignorace mi nevycházela dlouho, protože se Damon po chvíli přidal k mé žranici. Nejdříve snědl pár koblížků a potom zakotvil u konvice s kávou. I přesto jsem jeho přítomnost moc neřešila. Člověk ani netuší, jak v krizových situacích dokáže vaše vlastní hlava vytěsnit veškeré špatné myšlenky a soustředit se jen na prioritní úkony, což pro mě teď bylo pořádně se najíst.

"Ehm…Damone…můžu si taky vzít trochu kafe?" zeptala jsem se ho a hypnotizovala přitom onu konvici s kávou, kterou zrovna pokládal na tácek.

"Hm…asi jo, vždyť je to tvoje snídaně," prohlásil a podal mi šálek i s kávou. Při přebírání hrnečku jsem se nepatrně dotkla Damonovi ruky. Projel mnou lehký záchvěv, ale netušila jsem, zda od strachu či touhy. Zvedla jsem hlavu a střetla se pohledem s jeho očima. Byly pořád stejné, se stejnou jiskrou, skoro jako by mě přemlouvali k tomu, abych jim opět začala důvěřovat. Ale já nemohla. S lehkým ucuknutím jsem si vzala hrníček k sobě a začala usrkávat lahodnou tekutinu nadopovanou kofeinem.

"To ty jsi za tímhle piknikem? Pokud to teda není sen," nedalo mi to a zeptala jsem se. Damon se ušklíbl a natáhnul se po croissantu na mém talířku.

"Budeš tohle ještě jíst?" opáčil mi otázkou a zadíval se mi přitom hluboko do očí. Skoro mi připadalo, že mě chce ovlivnit, takže jsem od něj odvrátila pohled a mávla k němu rukou ve smyslu, že si může vzít, co chce. Posunula jsem se na okraj již poloprázdné deky a vyvalila se na sluníčku, které na tuto půlku svítilo.

"Ano, jsem za tím," ozval se Damon a já nad tím nepatrně pozvedla obočí. "A taky jsem tě tu odnesl. Jak vidím, chyběl ti čerstvý vzduch. Pořád jsi ze spaní mlela něco o dveřích a už se to nedalo poslouchat, tak jsem tě tu odnesl."

Chtěla jsem se přesvědčit, zda se na jeho tváři usadil klasický sarkastický úšklebek, ale když jsem k němu vzhlédla, zjistila jsem, že se také rozplácl na dece, přímo vedle mě. Oči měl chvíli zavřené, ale když zaregistroval můj zkoumavý pohled, objevil se mu na tváři ten očekávaný ironický škleb a poté už jen hleděl směrem k obloze.

"Miluji tohle počasí. Dodává ti příjemný pocit svobody," řekl Damon a po určitém čase tím prolomil hrobové ticho, narušované pouze šuměním stromů v okolí.

"Kéž by ten pocit dolehl i na mě," hlesla jsem spíše do větru, nežli k Damonovi. Ten to ale slyšel a nadzvedl se na loktech, hledíc mi do tváře.

"Když bych ti řekl, že tohle je sen a teoreticky máš ve svých snech svobodu…co bys chtěla dělat?" zeptal se mě se samolibým úsměvem na tváři. Nadzvedla jsem se na loktech a tázavě na něj pohlédla.

"No tak, zkus si to představit. Jsi někde na louce blízko penzionu za slunečného dne a najednou ses rozhodla…" začal Damon a očima mě vybízel k doplnění jeho věty. Chvíli jsem na něj jen tak hleděla, netušila jsem, zda si ze mě střílí, nebo to myslí vážně. Popravdě, neměla jsem náladu ani sílu to zjišťovat a tak mě napadlo, že se zkusím nechat unášet na vlnách mého snu…

"Že si tady někde utrhnu větev a zavraždím toho černovlasého upíra, co mi vůbec nepasuje do mého snu!" křikla jsem k Damonovi a se smíchem se rychle zvedla na nohy. Zareagoval okamžitě a už stál na nohou vedle mě. Čekala jsem, že jeho pohled bude probodávající, ale místo toho se smál.

"No a co kdybych udělal tohle…" hlesl a nebezpečně se přiblížil k mému obličeji. S úlekem jsem uskočila a vystrašeně na něj hleděla. Damon se ušklíbl a potom propukl v další vlnu smíchu. Jeho smích byl upřímný, milý a tak jsem se začala smát také. Ale potom mě napadlo, že bych si vážně mohla najít nějakou tu větev a rozeběhla se ke stromu, o který se předtím opíral Damon.

Nečekala jsem dlouho a za zády ucítila jeho přítomnost. Tělem mi procházelo mírné brnění ze vzrušení a já se tak nějak začala cítit svobodně. Což mi Damon překazil, jakmile jsem doběhla k cílovému stromu a začala lámat nejnižší větev. Popadl mě kolem pasu a nadzvedl do vzduchu. Z úst mi vyšel lehký výkřik ihned doprovázený vlnou smíchu. Už jsem odsunula stranou všechny předsudky a obavy z Damonova starého já. Potřebovala jsem cítit onu svobodu, kterou mi nabízel můj - jeho - tedy náš sen…

"Damone, stačí! Už mě z toho smíchu bolí břicho!" křičela jsem přes vzlyky, které se dostavily z důvodu nepřetržitých křečí od smíchu, tlačících na mou bránici. Po tvářích mi stékaly první slzičky.

Po chvilce mě Damon pustil na zem. Chtěla jsem využít příležitosti a utrhnout onu větev, ale otočil si mě čelem k sobě. Najednou jsem byla nucená dívat se mu do tváře, studovat jeho oči, které mě tolik žádaly, abych se do nich opět propadla.

Z transu mě vyrušil Damon, který mi jemně stíral slzy stékající po mých tvářích. Poté se očima setkal s těmi mými. Naše oči, jako by si vyprávěly příběhy tisíců staletí. Jako by si vyprávěly vše, co nebylo řečeno nahlas. Když už jsem si myslela, že mě Damon políbí, nebo se o to aspoň pokusí, znovu mě popadl za pas a přemístil nás na piknikovou deku. S žuchnutím jsme dopadli na zem a začali se různě hašteřit. Kopali jsme po sobě, lechtali se, leželi jsme, smáli se, byli volní…

"Nechci, aby tenhle sen skončil," konstatovala jsem, když jsme s Damonem společně oddechovali po třetím kole lechtací soutěže - vyhrával spíše Damon, ale bojovala jsem statečně. Natočila jsem k němu hlavu, očekávajíc jeho reakci.

"Pak tedy neskončí," odpověděl mi a svýma očima navázal opět kontakt s těmi mými. Potom se najednou přehoupl nade mě a držel mi ruce v nepropustném sevření. Zhluboka jsem oddechovala a čekala, co se bude dít dál. Po pár vteřinách jsme s Damonem synchronizovaně vypukli v další záchvat zvonivého smíchu, ale Damon mě nepouštěl ze svého sevření. Černé vlasy mu padaly do obličeje a zdůrazňovaly tak kontrast s jeho modrýma očima. Připadal mi opět tak krásný, jak jsem ho brala před několika dny. Opět takový, abych mu mohla zase věřit.

"Když bych ti řekla, že chci, abys mě políbil, co bys udělal?" zeptala jsem se a zastavila se pohledem na Damonových rtech.

"Políbil bych tě," konstatoval suše.

"Tak to udělej," opětovala jsem mu s vážným tónem v hlase.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | Web | 21. března 2013 v 19:44 | Reagovat

Udělej to! Damone, udělej to! :D
Úžasná kapitola! Vím, že jsem otravná, ale snad můžu zvolat: "Kéž by byla další kapitola ještě dnes!" :D

2 viol viol | 21. března 2013 v 20:06 | Reagovat

Souhlasím s Terry kežby =D
Jinak paráda

3 Tereza Tereza | 21. března 2013 v 20:41 | Reagovat

Takhle to nechat otevřené... Kdy bude další?? Už se nemůžu dočkat :)

4 Alalka Alalka | E-mail | 21. března 2013 v 21:51 | Reagovat

Kruciš, zas takovej konec! :) Doufám, že se políbí, budu jim držet palce, až budeš psát další díl.
Bylo znát, že tě psaní bavilo, vyhrála sis s tím a prostě to bylo celý úžásný...

5 terulka terulka | 21. března 2013 v 21:53 | Reagovat

Pff.. takovej konec!:D
Úžasně napsaná kapitolka! Kdy bude další?:)

6 charliessstories charliessstories | E-mail | Web | 21. března 2013 v 22:11 | Reagovat

[1]: Sloveso "dělat" je hned v první větě další kapitoly :D Vyložte si pád, osobu i čas podle sebe :D

[4]: Díky :) Ono já měla včera good náladu a tak nějak mě to obohatilo až k napsání téhle kapitoly :-)) Chtělo to konečně něco uvolněného a myslím, že se to povedlo.

7 Lexi | Ian-Somerhalder.blog.cz Lexi | Ian-Somerhalder.blog.cz | Web | 22. března 2013 v 19:12 | Reagovat

"Z transu mě vyrušil Damon, který mi jemně stíral slzy stékající po mých tvářích. Poté se očima setkal s těmi mými. Naše oči, jako by si vyprávěly příběhy tisíců staletí. Jako by si vyprávěly vše, co nebylo řečeno nahlas. Když už jsem si myslela, že mě Damon políbí, nebo se o to aspoň pokusí, znovu mě popadl za pas a přemístil nás na piknikovou deku. S žuchnutím jsme dopadli na zem a začali se různě hašteřit. Kopali jsme po sobě, lechtali se, leželi jsme, smáli se, byli volní…" - to je naprosto dokonalý odstavec ♥ napsané jako profesionálně!

8 charliessstories charliessstories | E-mail | Web | 23. března 2013 v 1:01 | Reagovat

[7]: Napsáno z vlastního snu :D Ah, kéž by...jinak děkuji :)

9 Andul Andul | Web | 25. března 2013 v 13:48 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaa! To je božíííííí! Od začátku do konce jsem se usmívala jako měsíček na hnoji :D
Tohle je bezkonkurenčně moje nejoblíbenější kapitola.

"Tak to udělej," opětovala jsem mu s vážným tónem v hlase. -
-Pamatuješ jak na začátku 4x09? Kdy D říká E něco, že by ji nejradši povalil do postele a nikdy nepustil, no a E mu na to odpověděla "So, do it." Okamžitě jsem si na to vzpomněla :)

10 Charlie Charlie | E-mail | Web | 26. března 2013 v 12:23 | Reagovat

[9]: Normálně když jsem to psala, tak jsem tak nějak vůbec nemyslela na TVD :D Ono já dříve jsem psala s inspirací v jednotlivých dílech, teď už to začínám tlačit někam bokem. Že se mi podařilo vytvořit podobnou scénu jako ve čtvrté sérii - jsem to ale kopírka! :D Bylo nechtěně :o) Jinak má oblíbená scéna v 4x09!!! :D

11 Andul Andul | Web | 26. března 2013 v 16:05 | Reagovat

[10]: Nene, já jsem to vůbec nemyslela špatně :) Já jen, že mě to tak napadlo. Nejsi kopírka :) Do této kapitoly se to prostě hodilo, patří to tam :) Ať se jde Plecka vycpat, jestli tě obviní z krádeže :D No, pokud by se teda naučila česky :)

12 Charlie Charlie | E-mail | Web | 26. března 2013 v 19:00 | Reagovat

[11]: Doufám, že ne a hlavně, že s tou češtinou neužívá FB, by se o sobě dočetla dobrý věci :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.