Fear Changes Us - 27. kapitola

27. března 2013 v 20:15 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Tááák a tady máte tu dlouho slibovanou 27 kapitolku :o) Myslím, že se vám bude líbit ;) Teď pádím, mám ještě dost práce, ozvu se zřejmě zítra :) A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)

27. Kapitola - "Vampire Blood"
("Upíří krev")

Mimo Mystic Falls, 31. červenec 2011
(Psáno z Elenina pohledu)

"Aaaaa, pusť mě! Hned!" ječela jsem k neznámému hybridovi, který mě popadl a násilím chtěl odnést do domu.

"Hej, pusť ji!" zavrčel Damon a lehkým pohybem se dostal před hybrida, jehož stisk ani o píď nepovolil - naopak, ještě zesílil, zřejmě v úsmyslu, aby mě Damon nemohl dostat zpátky.

"Neříkal jsi náhodou, že je ti to jedno?" konstatoval hybrid s ironickým tónem v hlase a otočil mě tváří k sobě. Vzpouzela jsem se, ale proti jeho síle jsem neměla sebemenší šanci. Nakonec jsem do boje přidala i nohy a to ve chvíli, kdy se pokoušel políbit mě na ústa. Naštěstí ho zarazil Damonův rozzuřený hlas.

"Zabiju tě, jestli se jí dotkneš!" vřískal Damon sotva metr od nás. Hybrid sice zastavil své provokování, ale jinak na Damona nijak nereagoval. Stále mě držel v nepropustném sevření. Když si vzpomenu, že ještě před chvílí mě takhle objímal Damon a já se tomu smála…až teď si plně uvědomuji, jak značně jsem při tom riskovala.

"Vždyť už se jí dotýkám! Koukej!" ozval se provokativně hybrid a začal rukama bloudit různě po mém těle. Z jeho doteků mi bylo tak špatně, že jsem dokonce i cítila, jak mi zezelenává celá tvář. Jakmile jsem už málem vyklopila celý obsah své žaludku na odporného hybrida, Damon využil jeho momentální nesoustředěnosti, popadl mě za paži a odnášel směrem k usedlosti.

"Eleno, zůstaň tady, ten hybrid dovnitř nemůže, není pozvaný," nařizoval mi Damon, když mě usazoval na jednu z barových židliček v kuchyni. Ještě jsem se ani nedokázala pořádně zorientovat, kde to jsem, natož abych vnímala jeho slova, pouze jsem stihla zaregistrovat, jak se ke mně otáčí zády. Popadla jsem ho za ruku a strhla zpátky k sobě, ve víře, že mi vysvětlí, co se to tu děje.

"Neboj se, Eleno, tady jsi v bezpečí. Věř mi," hlesl ke mně Damon s úsměvem a díky upířím schopnostem se v další vteřině dostal pryč z domu.

Byla jsem schopná pouze sedět na oné barové židličce a hledět k místu, kde ještě před pár vteřinami stál Damon a opět mi nalhával, že mu mohu věřit. Asi to bude jeho nejoblíbenější slovíčko, trik, jakým si u mě vždy vybude zrovna to, co on sám chce.

Při tomhle pomyšlení se mi opět zvedl žaludek. A s dalšími vzpomínkami na dnešní den přicházely další stupně nevolnosti, až jsem byla nucena odběhnout do koupelny ve svém pokoji. Omývala jsem se studenou vodou, aby se mi aspoň trochu ulevilo a mohla jsem řešit aktuální problémy. Kéž by sprcha dokázala vymýt i všechen zmatek, který teď má v hlavě…

Najednou někdo zastavil přívod vody. S leknutím jsem vyskočila ze sprchového kouta, ale bohužel mi úskok nevyšel a já zaškobrtla. Něčí ruce, zřejmě ty stejné, co vypnuly přívod vody, mě přidržely a postavily zase na nohy, ve kterých jsem necítila skoro žádnou sílu - jednak z nevolnosti, jednak ze stresu. Pak jsem konečně pohlédla do tváře onoho návštěvníka mé koupelny.

"Myslel jsem, že si uděláš něco k jídlu, než venku zpacifikuji stádo Klausových hybridů, ale koupačka je taky fajn" podotkl Damon a jeho úsměv se doslova odrážel od bílých, zdobených kachliček v maličké, ale luxusní koupelně. Nezmohla jsem se na zpětnou reakci, a tak jí Damon obstaral za mě. V nějaké polici u umyvadla vyhrabal dvě osušky a začal mě do nich balit. Připomínalo mi to onen večer, kdy jsme se poprvé políbili, kdy bylo vše o mnoho lepší, než je teď. A já hloupá si tehdy stěžovala!
"Co je?" ptal se mě Damon, když si všiml mého dumajícího pohledu, kterým jsem sledovala jeho počínání.

"Nic, to jen…" Nebyla jsem schopná nic dopovědět a vysílená se sesunula do Damonovy náruče. Už opět mi bylo jedno, jaký teď je - dnes o mě už prokázal dobrou péči, tak by s tím mohl ještě pár minut vydržet.

Vím, že mě nesl pár metrů a potom položil na něco měkkého, zřejmě postel. Padla na mě únava a byla jsem schopná vnímat jenom z poloviny, tudíž jsem ani nekladla sebemenší odpor.

"Hej, Eleno, zkus otevřít oči. Prosím, dám ti trochu své krve, ty se potom najíš a pak můžeš spát, jak dlouho chceš," šeptal ke mně Damon pár milimetrů od mého ucha, protože jsem na tváři cítila jeho teplý dech - jako dnes brzy ráno.

Poslechla jsem ho a oči otevřela. O pár chvil později mi dal Damon trochu napít své krve. Cítila jsem, jak mi tahle upíří tekutina vrací sílu do nohou i zbytku těla. Bylo to příjemné, skoro až opojné. Nikdy mi upíří krev nechutnala tolik, jako právě teď.

"Prrr holka, já chci mít taky ještě sílu," zavelel Damon a odtrhl své zápěstí od mých úst. Málem jsem se přistihla, jak se po jeho ruce natahuji, ale naštěstí mě Damon dostatečně vyvedl z míry tím, jak mi začal utírat z pusy svou krev.

"Byla to mňamka, viď?" ptal se mě Damon, když se zrovna zabýval čištěním krve u mého pravého koutku úst. Ta chuť ho políbit, jakou jsem dostala i dnešní ráno, tu byla zase a mám takový pocit, že dokonce ve větší míře. Musela to být jeho krev a především opojnost tou krví způsobená, která mě popoháněla k takovým činům.

"Chceš, abych tě políbil, viď? To dělá ta krev, na chvíli ti zvýší emoce, ještě k tomu, když jsi teď psychicky trošku mimo," vysvětlil mi Damon a konečně se přestal věnovat čištění mých úst. Místo toho se zvedl z postele a šel směrem ke skříni, zřejmě v úmyslu podat mi nějaké suché oblečení.

"Podám ti něco na převlečení, ať nenastydneš a mezitím, než se převlékneš, ti půjdu udělat ještě něco k jídlu," oznamoval mi, když pokládal na postel postupně různé kousky oblečení. Z dálky jsem to tipovala na nějaké domácí tepláky a trička - zkrátka něco podobného, do čeho jsem byla oděná i teď, akorát mé momentální oblečení je téměř všechno mokré.

"Převleč se a pak si přijď dolů pro jídlo. Jo a cestou se pokud možno smrtelně nezraň, nechceš se přece stát upírem a způsobit Klausovi infarkt," hlesl Damon ještě před tím, než nadobro opustil můj pokoj.

Jeho poslední věta se mi v hlavě neustále opakovala, jako by mi napovídala, co mám opravdu udělat. Při převlékání jsem si všimla, že okno v mém pokoji je pootevřené. Jaká je pravděpodobnost, že při skoku z druhého patra zemřu?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje povídky?

Ano
Ne

Komentáře

1 Terry Terry | Web | 27. března 2013 v 20:57 | Reagovat

Wow, kloubouček dolů. Já chci další, jsem hodně zvědavá, jestli se vážně zabije. I když si myslím, že ne. Ale byl by to super zvrat! :D

2 merry merry | 27. března 2013 v 21:16 | Reagovat

Parada moc moc se tesim na dalsi!!!  :-) :-) :-) :-) :-)

3 Nya Nya | E-mail | 27. března 2013 v 21:21 | Reagovat

juj paráda, už se opravdu těším na další, nemohla jsem se od pátku dočkat.. jsem to prvně četla na webu tvd, kam posíláš své povídky a pak jsi psala, že je máš na svém webu.. no nečekala jsem a v pátek jsem to tu všechno přečetla..je to vážně úžasná povídka, četla jsem to doslova jedním dechem, tak snad nás nebudeš napínat moc dlouho a pokračování bude co nevidět :)

4 Míša Míša | 27. března 2013 v 22:12 | Reagovat

Wow...to je úžasný :D Jestli se Elena zabije, tak to bude ještě hodně zajímavý. Poslední dobou jsem neměla moc času číst, ale teď jsem už všechny kapitoly dočetla, a jelikož jsem skončila někdy u 15. kapitoly, tak mě poslední sled událostí doslova vyrazil dech ;-) Jen tak dál :D

5 terulka terulka | 27. března 2013 v 23:11 | Reagovat

Úžasná kapitolka!♥ Miluju tu povídku a těším se na další!:)

6 Andul Andul | Web | 28. března 2013 v 11:55 | Reagovat

Úžasné, fakt bombastické! Já bych byla pro, aby zůstala člověkem, ale pokud máš vymyšlený nějaký geniální děj s Elenou upírkou, samozřejmě ti nebud ubránit :DDD

7 Alalka Alalka | E-mail | 28. března 2013 v 17:37 | Reagovat

Docela chápu, že Elenu vidina upírství, a tudíž skončení Klausových plánů, láká, takovýhle život by nechtěl nikdo. Snad to ještě pořádně zváží, jinak ji Daamon zabije podruhý, až to zjistí. Jsem mooc zvědavá, jak to vymyslíš :)
Jen otázečka - hybridi musí být taky pozvaní? Ze seriálu si většinou podobný detaily nepamatuju a celkem mě to zajímá ;)

8 Charlie Charlie | E-mail | Web | 28. března 2013 v 21:12 | Reagovat

[1]: Bohužel ve 28 se toho ještě moc nedozvíte, ale uvidíme, co přinese 29 :)

[3]: Děkuji moc za pochvaly, jsem ráda, že sis můj web našla a přečetla celou povídku :o) Budu moc ráda, když budeš číst i nadále a zanechávat komentáře, abych si byla jistá, že povídce udávám správný směr :)

[6]: Vlastně sama nevím, co z Eleny udělám :D Možná ji Damon odveze do psychiatrické léčebny :o)

[7]: Upřímně, taky jsem zvědavá! :D Teď píši 29, kde se děj tak nějak konečně trošku rozuzlí :-) Tak snad to půjde dobře! :D A k otázečce: Pokud vím, tak musí. U Tylera jsem si toho nikdy nevšimla, ale Klaus musel být vždy pozvaný a v jedné epizodě (3x10) Eleně a Jeremymu vyhrožoval Klausův hybrid, aby ho pustili dál :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.