Fear Changes Us - 29. kapitola

29. března 2013 v 21:50 |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Lidi, tvrdím už půl dne, že jdu koukat na nový díl TVD a místo toho tvrdnu na FB, čtu povídky, spamuji stěnu ISF a nakonec pro vás dopisuji tuhle kapitolku...jo, takže jdu koukat na nový díl TVD! :D Ke kapitolce komentář dole :o))) A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)


29. Kapitola - "Try It"
("Zkus to")


Mimo Mystic Falls, 31. červenec 2011
(Psáno z Elenina pohledu)

"Damone, pusť mě! Hned! Já chci zemřít!" ječela jsem do Damonovy hrudi a snažila se přitom uvolnit sevření jeho paží kolem mého těla. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mi sebral i poslední věc, kterou jsem na světě měla. Možnost zemřít a proměnit se v něco, co by mne konečně vysvobodilo ze všeho tady kolem. Nepřestávala jsem tedy bojovat s Damonovou sílou, i přesto, že to byl boj předem prohraný. Fyzicky jsem nad něj neměla, ale momentální zloba mě popoháněla kupředu.

"Chceš zemřít? Vážně? Mám tě tedy zabít?!" křikl mi Damon do tváře a lehce mnou zatřásl, podporujíc tak svou vyslovenou nabídku.

"Ano, to je ono Damone! Zabij mě, teď hned! Aspoň se stanu upírem a ty už mi potom nikdy neublížíš!" Svou volbu jsem mu potvrzovala přímým a rozzlobeným pohledem do jeho očí. Ale Damonův výraz mě překvapil. Čekala jsem, že mi bude zlobu oplácet, nebo mě minimálně pošle ke všem čertům a půjde vysávat nějakou holku do nejbližší vesnice, ale opak byl pravdou. Pohled jeho očí byl něžný, výraz ve tváři skoro smutný.

"Eleno, já ti nikdy nechtěl ublížit! Vše jsem dělal jenom proto, abych ti pomohl!" znovu mnou zatřásl a přemístil nás od otevřeného okna do středu pokoje, kousek od postele. Teprve teď mi pořádně docvaklo, že jsem jen o fous unikla smrti - nebýt Damonova postřehu, zřejmě bych se o chvíli později probouzela jako upír. Ale to jsem přece chtěla, ne? Tak proč to Damona tak mrzí? Proč mu to není jedno, jak by správně mělo? Tolik otázek, které zahrnují mou poblázněnou mysl a nejhorší na tom všem je, že na ně nenalézám žádné odpovědi. Jestli jsem před tímhle svým nápadem s upírstvím byla mimo, tak teď už budu zralá na svěrací kazajku.

Z řetězce myšlenek mě vytrhl až Damon, k
dyž mne pohladil na tváři. Pod jeho studeným dotykem jsem sebou lehce cukla. Překvapil mne žár, který proudil celým mým tělem, jako bych byla nemocná a měla horečku. Sesunula jsem se na postel, která se nacházela hned za mnou a přitáhla si nohy k sobě. Instinktivně jsem se tím snažila snížit svou bolest a vnitřní zmatek, nalézt tak svou ztracenou sílu.


"Eleno, vnímáš mě? Jsi v pořádku?" ptal se Damon a přisedl si na postel kousek ode mě. Po chvilce jsem na ramenou ucítila studený dotek jeho prstů a opět sebou ucukla.

"Neboj se, neublížím ti. Jsem tu s tebou...pro tebe." Nějak jsem mu nedokázala odpovědět, byť jen na jedinou frázi. Pouze jsem hleděla na protější stěnu a občas zahlaholila do větru otázku "Proč?". Několikrát jsem periferně zahlédla Damonové pokusy mě obejmout, ale nakonec se pokaždé zarazil.

"Proč to děláš?" ptala jsem se ho a v očích ucítila první známky slz. Vlastně my slzy stékaly po tvářích už dobrých pár minut, ale teprve nyní jsem byla schopná je začít plně vnímat. Příjemně ochlazovaly mou rozpálenou pokožku.
"Dělám co?" nechápal Damon vysílaje ke mně utrápené obličeje.

"Nemusíš tu být. Nemusíš na mě nic hrát. Jdi pryč, já si nic neudělám. Vím, že teď už by to bylo riskantní," hlesla jsem a konečně byla schopná trochu se zorientovat v situaci. Jako první jsem si všimla převrhnutého tácu s jídlem. Talířky, skleničky i všechno jídlo bylo rozplácnuté na prahu otevřených dveří.

Damon zatím nijak nereagoval na mé poslední tvrzení, potažmo nabídku. Místo toho se zvedl z postele a začal uklízet onu spoušť, kterou zřejmě způsobil, když se rozeběhl mě zachraňovat.

"Vidíš, co způsobila tvá neúcta k životu? A to jsem se těšil, jak po večeři budeme moct zase snít," zamračil se mezi sbíráním kousků střepů.

"Ta večeře skončila tak, jak měla. Jako já…" šeptla jsem si spíše pro sebe, ale Damon to určitě slyšel. Místo čekání na jeho reakci jsem se pomalu zvedla z postele a kráčela k ještě stále otevřenému oknu v úmyslu jej zavřít.

Naneštěstí Damon mé počínání pochopil jinak a okamžitě se přesunul přede mne. Pár sekund jsem před očima viděla jenom čmouhu černovlasého upíra, až se nakonec obraz spojil a široké francouzské okno bylo zavřené. Párkrát jsem zamrkala a čmouha se přemístila přede mě.

"Eleno, teď mě poslouchej," hlesl Damon a vzal mou tvář do svých dlaní, "Miluji tě a nikdy jsem nepřestal. Mrzí mě, jak jsem ti ublížil, když jsem předstíral vypnutí svých emocí, ale musel jsem, abych tě mohl chránit."

Jen těžko bych zakrývala překvapení v mé pomatené tváři. Připadá mi, jako bychom se zase přesunuli do onoho snu, kde i ten "zlý Damon" má právo hrát si na hodného.

"To říkáš jenom proto, abych se uklidnila a už se nepokoušela o sebevraždu! Klaus by tě potom zabil a to je snad jediná věc, která ti není ukradená," vyhrkla jsem a stáhla jeho ruce z mých tváří. S pohledem zaraženým do země jsem se potom odvrátila od Damona a šla si sednout zpátky na postel. O chvíli později byla na posteli vedle mě opět cítit jeho přítomnost, ale já tomu nevěnovala žádnou pozornost. Doufám, že ho tahle hra přestane bavit a brzy odejde, jelikož jediné, co teď potřebuji, je být sama a aspoň trochu si urovnat své myšlenky, dostat se aspoň trochu do normálu.

"To není pravda. Jediná věc, která mi není ukradená, jsi ty, Eleno," šeptl ke mně Damon pár centimetrů od mé tváře. Ucukla jsem a vydala se opět k oknu. Tentokrát mě Damon nechal, zřejmě už okno nějakým způsobem zajistil, abych ho nemohla otevřít. Koukala jsem se směrem do tmavé krajiny za usedlostí a pozorovala lehké, synchronizované pohyby stromů pod návaly letního větříku. Vše vypadalo tak přirozeně, jako bych byla doma v Mystic Falls a prostě si jen povídala s dobrým přítelem o vážnějších věcech. Jenže kromě toho, že se ve skutečnosti nenacházím v Mystic Falls, tak já ani nevím, zda mohu Damona považovat za dobrého přítele - za takového, za jakého jsem ho považovala před tímhle "směšným" únosem.

"O čem to přemýšlíš?" ptal se mě melodický hlas zpoza mých zad.

"Jestli ti můžu zase důvěřovat," zazněla má odpověď místností a o pár vteřin později jsem za sebou ucítila Damonovu přítomnost.

"A co kdybys to aspoň zkusila?" znovu jsem poslouchala jeho hlas jen pár centimetrů od mé tváře.

PS: Někoho jsem zklamala, někoho dojala, každopádně Elena u mě vítězí jako člověk - běžná bytost, která se setkává s upíry, do kterých se zamiluje a kteří změní její život. V seriálu je Elena-upír možná fajn, mě nevadí a ani na ni nenadávám, ale ve své povídce se budu ZATÍM držet té lidské Eleny.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 šmoula šmoula | 29. března 2013 v 22:18 | Reagovat

Bomba! Damon opět hrdina a zachránil jí zadek. Tak to má být :D

2 terulka terulka | 29. března 2013 v 23:18 | Reagovat

Úžasný!♥ Sem docela ráda že není upír..:) Těším se na další!

3 Nya Nya | E-mail | 30. března 2013 v 8:55 | Reagovat

Jsem ráda, že Elena není zatím upír.. nejen, že mě teď v seriálu neuvěřitelně štve, když má vypnuto, protože se chová, jako mrcha, ale když by se přeměnila tu v povídce, navíc v takovém rozpoložení, v jakém se nachází teď, tak kdyby se jí emoce ještě zesílily, a měli bychom zde prvního vyšinutého upíra zralého na svěrací kazajku.. nebo by se bavila tím, že by pořád dokola skákala z okna, netuším.. jen ať ji Damon pěkně uklidní, aby mu mohla zase důvěřovat a třeba by to pak mohlo vyústit k něčemu víc.. kdo ví.. každopádně jako vždy parádně napsaná povídka :o) a jako vždy se nemůžu dočkat další :o)

4 Andul Andul | Web | 30. března 2013 v 12:37 | Reagovat

Úžasné! Jsem strašně ráda, že jsi z Eleny neudělala upíra, ale to asi víš :)A Damon, to je prostě ten úžasný člověk(upír), který, pokud mu na tobě záleží, tak by tě nikdy nenechal ve štychu.
Ta kapitola je krásná, taková milá. Ale budu si ji muset přečíst znova, protože vedle mě oxiduje ségra a furt mi čučí přes rameno a já se prostě nemůžu soustředit :)

5 mišule mišule | 30. března 2013 v 17:51 | Reagovat

Super kapitola.. uz se nemuzu dockat te 30. ;)

6 Terry Terry | Web | 31. března 2013 v 12:49 | Reagovat

Proč ti tu mám psát pokažde to samé?
Je to prostě úžasné, ani jinak psát neumíš!
Kapitolu jsem přečetla jedním dechem! Myslím, že El je super jako člověk, hlavně v tvé povídce! :)
Btw, v mé hlavě už se rodí nějaká ten nápad na tu naši společnou povídku. :) Takže večer snad bude první kapitola, alespoň se o to budu snažit. :))

7 lenci lenci | 31. března 2013 v 15:19 | Reagovat

krásná povídka :D těším se až přidáš další díl je zajímavé že jsem tvůj blog objevila až včera ale jak sem se začetla do  prvního dílu tak jsem zjistila že je to nádherná povídka a opravdu se těším na pokráčko =D

8 Charlie Charlie | E-mail | Web | 31. března 2013 v 15:53 | Reagovat

[1]: To teda jo! :o) Aspoň v téhle povídce... :D :)

[3]: Taky moc nemusím serálovou upírku Elenu, ale zase je fajn, že z ní udělali "tu zlou", páč kdyby byla pořád taková světice, tak by mě to přestalo bavit :-) I když už teď se těším, až zase světicí bude :D

[4]: Já jsem se ještě zpětně rozhodovala, jestli ji fakt nechat člověkem...a fakt že to zvítězilo :) Prostě tahle povídka zatím není připravená na upírskou Elču.

[6]: Super Terulko, už se těším, večer tady budu čekat :-) A děkuji, jsi zlatá.

[7]: Děkuji moc, vřele doufám, že budeš komentovat i nadále ;-)

9 Míša Míša | 31. března 2013 v 20:21 | Reagovat

Krása :-D Jsem ráda, že Elena zůstala člověk, ale Elenu-upíra mam hodně ráda ;-)

10 Alalka Alalka | E-mail | 2. dubna 2013 v 16:29 | Reagovat

Super, že budeme pokračovat s lidskou Elenou, do tvé povídky by se mi jako upír ani nehodila - líbí se mi, jak je bezbranná a Damon se o ni stará :-P A ještě raději mám popisy jejich myšlenek, prostě co jí děje v hlavě, že si pořád není jistá a váhá, ačkoli jí to Damon teda dvakrát neusnadňuje...

11 Charlie Charlie | E-mail | Web | 3. dubna 2013 v 18:02 | Reagovat

[9]: Jsem ráda, že ti nevadí, že Elena ještě není upír :-) Uvidíme, co přinese budoucnost.

[10]: Děkuji :) Já jsem taky radši pro bezbrannou Elenu a k tomu zatím nevím, jak bych měla popisovat Elenu-Upírku. Většina lidí ji potom popisují stejně, ale já něco takového beru za zásadní obrat v myšlení, vnímání...to bych potom musela aspoň o polovinu změnit její styl a to se mi teď nehodí :)

12 Marišiel Marišiel | 9. ledna 2014 v 22:27 | Reagovat

jsem ráda, že si nechala Elenu prozatím člověkem... kdyby se fakt zabila, zbrzdilo by to trochu děj, protože by ses musela hodně věnovat její proměně..  a navíc si tím dala možnost udělat z Damona zachránce! :) v mých očích fakt bomba!! a přidávám za sebe velké plus, že Elena už Damonovi zas tak naivně nevěří (když se pokouším vcítit to její situace, docela se divím, jak dokázala v některých chvílích vzít Damona na milost)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.