The Archangel - 1. Kapitola

23. března 2013 v 20:35 |  The Archangel
Téma:The Vampire Diaries
Čas: První série TVD - rozvíjí se svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Takže, přidávám slíbenou "jednorázovku" :o) Zaleží jen na vás, zda z tohoto chcete udělat další povídku :) Takže prosím, zanechte komentář! :o) Kdyby se vám povídka líbila, ještě bych popřemýšlela, jak bych vyvíjela děj dál. Každopádně by se povídka psala z dvou pohledů - převážně Damonův a potom pohled Carrie, jako je tato "první kapitola"...



1. Kapitola - "Ernie - The Crow"
("Vrána jménem Ernie")

Vrány jsou zajímavá zvířata. Koukají k vám, jako by vás znaly. Pronásledují vás, jako by byli vaši věrní pejsci. Často si s nimi povídám, usměji se na ně, jako bych od nich čekala zpětnou vazbu. Většinou se dočkám jenom hlasitého zakrákání, případně - pro ptáky tak typické - natočení hlavy v náznaku výrazu "jsi debil".

Ale tahle vrána je jiná. Nebo je snad náhoda, že za mnou ťapká už půl druhého kilometru? A úplně sama, přičemž vrány se pohybují po skupinkách. Abych pravdu řekla, moc mi to nevadí. Ze začátku, kdy se ke mně Ernie přidal - to je jméno, které jsem této vráně dala - jsem se sice trošku bála, vzhledem k tomu, že kráčím po silnici lemonové tmavým lesem. Ale teď je pro mě Ernie příjemnou společností v cestě za civilizací.

Ploužím se tu už dobrou hodinu…a pořád nic. Žádný člověk, zvíře - až na Ernieho, chata, nebo snad auto. Jo, to moje křehká rachotina teď řehtá někde v polovině cesty do Mystic Falls. Možná to je znamení, že jsem tady nikdy neměla jezdit. Ale slíbila jsem to. Musím se pohnout z místa a Mystic Falls je na to prý to nejlepší městečko.
Z ničeho nic se ke mně Ernie přiblížil tak na metr. Už neťapkal v pozadí, ale poletoval přede mnou. Když se zastavil, vždy zakotvil pohledem v mých očích. Normálně by mě to asi mělo vyděsit, ale krvelačná vrána je úplné nic oproti tomu, co jsem ve svém životě již zažila.

Byl pro mě dar od boha, když se po pár metrech u silnice objevila cedule s nápisem "Mystic Falls - 1 kilometr". Dokonce i Ernie vypadal poněkud rozjařeně a odletěl někam za blízkou zatáčku. Zajímalo mě, zda už přestal s pronásledováním, nebo mi snad ukazuje cestu, a proto jsem trošku přidala na kroku.

Za zatáčkou mě čekal lehčí šok. Uprostřed cesty poskakoval Ernie, ale ne sám. Za ním se rozprostírala silueta muže v černém. Byl otočený zády ke mně a zahalený do jakési mlhy, nebo snad dýmu. Vyděsilo mě to, ale jinak jsem nenašla důvod k tomu, abych začala utíkat pryč. Tohle už jsem viděla.

Po chvíli se i Ernie úplně zahalil do mlhy a zůstala tu pouze ona neznámá silueta - tentokrát už obličejem otočená ke mně.

Byl jako archanděl, akorát mu chyběly blonďaté vlásky a kudrlinky. Ty jeho vlasy byly ebenově černé splývající s tmavým lesem za jeho zády. Kůži měl světlou, naprosto kontrastovala s tmavým oblečením, do kterého byl muž oděný - černé tričko, nejspíše s krátkým rukávem, tmavé džíny, lakované kotníkové boty a ve větru plápolal jeho úhlově černý kabát. Na pohled samé značkové oblečení, až jsem se zastyděla, co za hadr mám na sobě já.

"Zdravím maličká," promluvil ke mně skrz své plné rty, které teď naplno upoutaly mou pozornost. Tedy až do chvíle, než jsem vzhlédla k jeho tajemným očím. Jejich stříbřitě modrá barva nebyla to jediné, co mě na nich upoutalo. I přes jiskru, která v nich zářila, na mě působily temně. Zahlcovaly mé nitro tajemným dýmem. Pohlcovaly mě.

"Ehm, ehm…," upozornil na sebe muž v černém a nasadil divně pokřivený úsměv. Trochu jsem se nahodila do normálu a začala více reagovat na situaci kolem.

"Zdravím cizinče," promluvila jsem a pokynula mu hlavou na pozdrav. Netuším důvod, ale začal se šíleně smát. I když to byl smích poněkud zvláštní, zněl mi v uších jako zvonkohra. Donutilo mě to se nad touto scénou poněkud pousmát.

"Selhalo ti auto maličká?" optal se cizinec se záhadným výrazem v obličeji. Ušklíbla jsem se k němu a na moment se porozhlédla po okolí. Nikde nikdo - dokonce ani Ernie už tady nebyl. Založila jsem si ruce v bok a chystala se odpovědět, ale cizinec mě umlčel. "Je mi to jasné, nemusíš nic vysvětlovat," prohlásil a s dalšími slovy se přibližoval ke mně, "dovol mi tě doprovodit domů. Tedy pokud hádám správně a míříš do Mystic Falls," dokončil svou nabídku a nabízel mi rámě. Věděla jsem, co je zač a to už od první vteřiny, co se mé oči setkaly s jeho.
Přesto jsem nedokázala odolat pokušení a jeho rámě s úšklebkem přijala.

"Mimochodem, jak se jmenuješ?" promluvil po chvilce promlčené cesty. Nechtěla jsem mu sdělovat své jméno, ale asi to bude jedno, když se jej dozví.

"Jmenuji se Carrie, Carrie Marlon, a vřele doufám, že mě zabiješ dříve, než dorazíme k tomu dlouhému kopci před námi," hlesla jsem a provokativně pohodila vlasy, abych tajemnému muži odhalila svůj krk.

"Ehm, cože? Já a zabít tě? Asi ses dívala na moc hororů," odpověděl mi s klidem, ale já moc dobře zaregistrovala jeho těkavý pohled na můj krk a mírnou nejistotu v krocích.

Divila jsem se tomu, vypadal tak profesionálně, až neuvěřitelně zkušeně. Nebýt jeho posledního pohledu, vůbec by mě nenapadlo, že může být upírem. Ale teď to dával až moc silně najevo. Proč? Na to jsem se rozhodla přijít.

"Já vím, co jsi zač. Nemusíš si hrát na herce. Mimochodem, hodně špatného herce," konstatovala jsem a vytrhla mu svou ruku z jeho rámě. Začal se smát.

"A co jsem zač?" optal se s velkou dávkou ironie a nadřazenosti v hlase.

"Jsi upír. Celkem starý, ale ne moc. Ovšem na svůj věk oplýváš velkou sílou, zejména psychickou, kterou dokážeš využít i v boji. Hm, skoro jsem tě neprokoukla," odpověděla jsem s klidem v hlase.

"V tom případě jsem ale dobrý herec, ne?" podotkl a opět se mu na tváři usadil ten divný úšklebek.

"Sorry, ale oči nemám na krku," odsekla jsem a opět pohodila vlasy.

"Hm, ale krk teda máš rozhodně pěknější." Tímto naše debata skončila. Chvíli jsme se vzájemně propalovali pohledem, ale poté…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti moje povídky?

Ano
Ne

Komentáře

1 talesofthevampirediaries talesofthevampirediaries | Web | 23. března 2013 v 20:59 | Reagovat

Super, moc, moc se mi to líbilo! :D
Hlavně ta její drzost. :D Prý: "Já vím, co jsi zač. Nemusíš si hrát na herce. Mimochodem, hodně špatného herce." To mě dostalo do kolen! :D

2 viol viol | 23. března 2013 v 23:03 | Reagovat

Nadhera

3 Andul Andul | Web | 27. března 2013 v 13:57 | Reagovat

Pěkné, jdu číst dál :) Taky se mi líbila ta její drzost :)

4 Charlie Charlie | E-mail | Web | 27. března 2013 v 20:21 | Reagovat

Jo, ona je drzá, ale zase se jí to zřejmě v budoucnu moc nevyplatí... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.