The Archangel - 2. Kapitola

26. března 2013 v 19:18 |  The Archangel
Téma:The Vampire Diaries
Čas: První série TVD - rozvíjí se svou vlastní cestou :o) Pro více informací si přečtěte prolog.

Pozn.: Takže, tady máte druhou kapitolku "The Archangel" :) Zajisté si povšimnete, že tady nepíši tak spisovně, jako ve Fear Changes Us - zkrátka se chci touhle povídkou tak trochu vyřádit :D Mít taky něco, co budu psát od radosti a nebudu muset nad tím moc přemýšlet :) Ovšem trošku mě mrzí, že na tuto povídku od vás nemám žádnou velkou odezvu :( Vím, není to Elena/Damon, ale právě proto mi můžete do komentářů napsat, že se vám tato povídka nelíbí. Takže prosím, zanechte komentář, i když se vám povídka nelíbí! :o) Musím znát váš názor, ať vím, zda s tímto dílem ztrácet či neztrácet čas ;)


2. Kapitola - "I´m Not Edward Cullen
"
("Nejsem Edward Cullen")
(Psáno z pohledu Damona)

Nevěděl jsem, že zprvu zábavné odpoledne se může takhle zvrtnout. Vždyť ta holka snad neumí ani chodit! Už tu za ní poskakuju snad dobré tři hodiny. A to jsem si naivně říkal, jaký to bude super dlabanec. Pozdě bycha honit.
Myslím, že za chvíli už vyrazím na lov. Vzhledem k tomu, že mě tohle kuřátko takhle unudilo, dám jí řádně zabrat. Ačkoliv vím, jak se správně chovat k ženě, tohle bude výjimka pro zpestření lovu. Ne všechny ženy slouží pouze k potěšení.

Rozhodl jsem se trošku jí potrápit nejdříve ze současné podoby vrány, až potom se proměnit v člověka. Jenže když jsem tak nějak sestoupil na zem a pohlédl do tváře té dívky, něco ve mně hrklo. Dostal jsem takový ten pocit, jako když stojíte před osudovým rozhodnutím.

Nešlo ani o to, jak vypadala. I když, klidně bych si dal říct. Její zářivé, světle hnědé vlasy plápolaly ve směru chladného větříku. Dlouhé nohy byly oděny do sportovních džínsů a dokonalý trup zdobilo obyčejné, bílé tričko. Už ze své pozice v povzdálí jsem si všiml, že její postava není k zahození, ovšem i tento fakt mě předtím nedokázal odradit od toho ji zabít. Byla to tvář, ten bod, který mě nakonec ovlivnil změnit svůj názor. Tvář sice měla pobledlou, zřejmě už byla unavená z té dlouhé cesty, ale přesto mě na jejím obličeji něco upoutalo, něco naprosto mocného.
Ty oči. Naprosto temné, a přesto nebyly úplně černé. Byl jsem jimi pohlcen, mé síly reagovaly naprosto poplašeně, upíří instinkty mi velely, že se mám dát okamžitě na útek. Ale proč? Dyť tohle je jen obyčejná dívka, cítím z ní lidskost, slyším, jak jí v žilách proudí krev a uprostřed hrudi tluče srdce. Přesto je jiná.

Musí to být čarodějka. Její slova "Já vím, co jsi zač" a následující "Jsi upír" mne naprosto ohromila. Ale být to čarodějka, takhle se se mnou nepárá. Poslala by mě svou sílou někam do trní u silnice a kráčela dál ve své cestě. Místo toho tu se mnou debatuje, jako bychom se znali už pár desítek let.

A bylo toho více, co mě ohromilo. Vždy, když můj zrak spočinul na jejím krku, dostal jsem neuvěřitelnou chuť na její krev. V klidu, nejsem nějakej Edward Cullen, jenom jsem dlouho nejedl a tahle maličká mě nesnesitelně provokovala. Slovně i fyzicky. Prostě potřebuji ochutnat a zároveň to mohu využít pro zjištění její pravé identity.

"Hm, ale krk teda máš rozhodně pěknější," odsekl jsem na poslední poznámku maličké neznámé a vryl se pohledem do jejích očí. Zkoušel jsem ji ovlivnit beze slov, ale nešlo to. Potom mě z transu vyrušil jakýsi klapající zvuk. Pohlédl jsem k jejím nohám a zjistil, že si maličká zlostně podupává nohou. Tím mě samozřejmě vytočila.

Prudce jsem ji popadl za ramena a rázem byla její sebejistota v čudu. Podívejme se na to, maličká je hrdinkou až do chvíle, než se přistoupí k akci. Přidal jsem tedy na síle stisku, abych ji vyvedl ještě více z míry a mohl ji ovlivnit. Pohlédl jsem hluboko do jejích očí a potichu zavelel: "Teď se trochu napiju tvé krve maličká a potom tě nechám jít. Ty na celou tuhle událost zapomeneš a půjdeš si po svém. Hlavně zapomeneš na mě."

Zakousl jsem se do její tepny na krku bez jakýchkoliv servítek. Čekal jsem, že zavříská, nebo přinejmenším zaskučí bolestí, ale ona se místo toho sesypala do mé náruče a ještě mě rukama přitlačovala ke svému krku.
Nepil jsem dlouho, vzal jsem si pár doušků a pustil jí na zem. Její krev nebyla vůbec sladká, naopak. Byla hutná, těžce se hltala, ale na jazyku se mi přímo rozplývala. Chutí připomínala tu upírskou, ale pořád v ní byla cítit lidskost. Zásadní rozdíl v její, čistě lidské a upírské krvi, mi byl znám až ve vteřině, kdy jsem se od maličké vzdaloval směrem k penzionu. Cítil jsem se naprosto v rauši. V neuvěřitelném rauši, jako bych právě vysál několik lidí. Zřejmě maličkou ještě navštívím, však ono se jí nic nestane, když jí pokaždé dám trochu své krve.

U dveří penzionu jsem uslyšel kromě Stefanova hlasu i Elenin. Výjimečně neřešili mě, ale nějakou párty u Lockwoodů. Že by další příležitost, jak všechny vytočit svou přítomností? Super. Každopádně teď do téhle barabizny nevkročím, musím si jít někam provětrat hlavu a nehodlám přitom poslouchat bláboly novodobého Romea a Julie.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 merry merry | 27. března 2013 v 8:08 | Reagovat

super,tato povídka je naprosto úžasná :D

2 Andul Andul | Web | 27. března 2013 v 14:05 | Reagovat

Mě se líbí novodobý Romeo a Julie - to se ti povedlo :) Já si prostě musím přečíst i tu další kapitolu - tam ti zanechám snad trochu obsáhlejší komentář :)

3 chucky chucky | Web | 17. srpna 2013 v 13:16 | Reagovat

Já věděla, ze je Ernie! :-D a damon je prostě damon ;-)

4 Tessie Tessie | Web | 29. srpna 2013 v 22:09 | Reagovat

Tahle povídka mě zaujala hned první kapitolou, takže počítám, že dneska dočtu doposud vydané kapitoly a s očekáváním se budu těšit na další :3 :-) Jen tak dál :-)

5 Kika Kika | 25. listopadu 2014 v 22:53 | Reagovat

Super povidka,hned jdu na dalši kapitolu.Sice bych měla teď čist povinou čedbu na ponděli,ale tohle je lepši :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.