Čas:Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Tááák 30 kapitolku ještě nemám dopsanou, ale vzhledem k tomu, že už teď jsem se rozepsala na 4 stránky, tak ji rozdělím na dvě části a už vám tu házím tu první :o) Je kratší, ale dohromady by se mi tu celá 30 kapča nevlezla a k tomu zajisté budete rádi, když už si přečtete aspoň jednu část :o) Upozornění pro mladší čtenáře, vyskytují se lehce opepřené scény... :DAzanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)
30. Kapitola I. část - "Delirium - Alias My Biggest Addiction"
("Delirium, aneb má největší závislost")
(Píseň k poslechu při čtení... :-))
Mimo Mystic Falls, 31. červenec 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
"I kdyby to byla všechno pravda a já ti mohla znovu důvěřovat, už nikdy bych tě nemohla považovat za dobrého přítele, protože dobrý přítel by mi nikdy neublížil a to ani tehdy, když by mě tím chtěl chránit," hlesla jsem a otočila se k Damonovi za účelem prohlédnout si jeho reakci.
Jenže vzápětí se stalo něco, co mě nutilo pochybovat o mých předešlých slovech.
Damon znovu chytil mou tvář do svých dlaní a přitáhl si mě k sobě. Dělilo nás od sebe jen pár milimetrů, možná ani ne pár. Vdechovala jsem omamující vůni jeho těla, očima přejížděla každou křivku jeho úst a vnímala studený dotek jeho dlaní na mých rozpálených tvářích.
Najednou mi bylo natolik horko, až jsem každou vteřinou očekávala, že mi vzplane oblečení. Ovšem to jsem ještě netušila, co způsobí Damon, když spojí naše rty v jedny. Z části to byla nádhera, taková, jakou jsem cítila při našem prvním polibku. Ale mnohem více mě zajímal jiný pocit, prostupující z mého nitra. Byl to doslova žár, proudící mi v žilách rychlostí světla.
Pod tímhle nátlakem jsem se musela od Damona odtrhnout. Nechápala jsem to, bála jsem se toho.
"Miluji tě a ať už se ti to líbí, nebo ne, nikdy od tebe neodejdu a nikdy ti nedovolím, aby ses jen tak zbavila svého života. Nikdy," broukl Damon do mých rtů a díval se mi hluboko do očí. Myslela jsem, že žár pomine, jakmile se odpoutám od jeho rtů, ale při pohledu do jeho očí hloubky oceánu se žár ještě stupňoval. A najednou mi bylo jasné, co mám udělat. Hlas žáru uvnitř mě to doslova vykřikoval.
Pomalu jsem položila ruce na jeho tváře a lehkým tlakem ho přitahovala k sobě. Damon měl za to, že chci polibek, ale já prahla po něčem jiném. Nechala jsem ho, ať se lehce dotkne mých rtů a pak jsem se znovu odtrhla. Damon ke mně vysílal nechápající výraz a tak jsem mu podstrčila před oči svůj obnažený krk. Doslova jsem se vybízela k tomu, aby se ze mne napil. To je to, po čem teď nejvíce toužím, k čemu mě nutí onen žár.
"Ty chceš, abych se z tebe napil?" polkl Damon a začal se přibližovat k mé pulzující tepně. Dobře jsem věděla, že i on po tom touží. Už stačil jenom jeden podnět k tomu, abychom oba dostali to, po čem toužíme.
"Ano," odpověděla jsem rozhodně, popadla ho za hlavu a přitáhla na ohbí mého krku. O pár vteřin později jsem slastně vzdychla, když se do mé kůže zařízly Damonovy špičáky.
Ocitla jsem se v deliriu. Všechno kolem mi bylo úplně fuk. Jen stěží jsem vnímala Damona, hlavní pro mne byl onen žár, který zaplavoval mé tělo od hlavy až po konečky prstů u nohou. Právě jsem poznala svou největší závislost.
Z úst mi unikl další vzdych, když Damon vytáhl své špičáky z rány na mém krku. Zároveň mě to lehce uvedlo do reality a já si všimla, že ležíme na posteli.
"Jak jsme se tu…kdy jsi nás tu…," ptala jsem se Damonovy tváře, když se ukázala v mém zorném poli. Jeho modré oči přímo zářily, bílá pokožka jiskřila ve svitu měsíce, který proklouzával do pokoje skrze vysoká francouzská okna, a z oblasti úst mu přímo na bílé prostěradlo stékala rudá krev, avšak jeho rtům dodávala barvu neodolatelné červeně.
Damon na mé otázky či zmatení nijak nereagoval, spíše se věnoval svým plánům. Chvíli si prohlížel celý pokoj, potom očima sjel i mě a s pokřiveným úsměvem se zvedl z postele. Původně jsem si myslela, že ode mne odchází - dostal, co chtěl, já slíbila, co chtěl a teď může odejít. Ale místo toho se po pár vteřinách postel opět prohnula pod váhou jeho těla.
PS: Tááák a já jdu dopisovat druhou část, vřele doufám, že jste si k tomu pustili písničku nahoře, já jsem ji poslouchala při korekci a tak nějak mi na to sedí - taková bláznivá, vábivá a ztrácíte při ní pojem o čase...zkrátka delirium.
Takhle mě navnadit! Máš to dobře promyšlené, hodně, hodně se těším na další kapitolu. Když jsi popisovala, jak mu Elena nabídla krk, přistihla jsem se, jak hlavu nakláním na jednu stranu! Moc, moc se těším na další! :))
Já prostě nemám slov! Úžasné! Máma mi zakázala počítač - jen tak, protože jí připadá, že u něj sedím moc, takže mi to stáhla na 1 hodinu/den. Toť k tomu, že jsem si našetřila na notebook a sama si ho koupila :( Takže s psaním to asi bude ještě horší - no nic, budu se snažit.
Chudák Elena, dvě nebo tři kapitoly se pracně utvrzuje v tom, že by Damonovi neměla věřit a on ji pak dokáže přesvědčit díky jednomu polibku. Ví, jak na ni, hoch jeden Radila bych mu, ať si to už nepokazí!
[4]: Máš pravdu, ale já zase nemám ráda necitlivé povídky, kde Damona popisují jen jako sexuální mašinu bez citů, když přitom už má "zapnuté" své cítění...ale zkusím trošku ubrat na přeslazenosti :)
[5]: Nekecej, no měla bys vidět ty moje mimické výrazy, když to píši hlavně když popisuji zcela "Damon scénu", čučím na Ianův plakát, co mám v pokoji...pohodička :o)
[6]: Uvidíš, já na tebe nijak netlačím, jenom ráda vyjadřuji, když se těším na novou kapitolu měj se krásně
[7]: Nevím, jestli to šlo v povídce poznat, ale touhle a příští kapčou úzce navazuji na ten díl, kdy Klaus ovlivnil Damona, aby Elenu zabil a ona jej pak zastavila tím, jak mu řekla, že ho miluje. Teď to řekl on jí a ona vnitřně cítila, že mu to musí opětovat, ale protože je stále psychicky trošku mimo, její tělo to chtělo dokázat jinou cestou - právě tím, že ho nechala se z ní napít...někdy v nějaké kapitolce se to potom bude řešit blíže
vůbec to není přeslazené, jen je to odlišné od seriálu, kde nám vůbec takové věci jako city a jejich pořádné vyjádření nedávají najevo takovýmhle způsobem. ale to, co mi chybí v seriálu, si vynahrazuji touhle a ještě jednou povídkou, takže já jsem zatím spokojená s tím vývojem, jaký to má teď a neměnila bych, akorát se už nemůžu dočkat tý další kapitolky i když jak je v popisu psané, že je to mírně opepřené.. nevím, asi jsem až moc zvyklá nebo už je to moc všední, že se o tom pořád někde mluví, ale opepřený mi to nepřijde, to by se muselo zásadně přidat
ÚŽÁS..!!!! No prostě já nemám slov a takhle mě navnadit.!!! Já prostě..tá písnička k tomu.....no prostě.....nemám slov...jenom jedno: ÚŽÁS...!! Tohle bych já nikdy nikdy nenapsala.!!!
Krásný díl, opravdu nádherný těším se na pokráčko ♥ =D