Čas:Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Ahoj miláčkové :o) Tak když už jsem dneska doma, napsala jsem pro vás novou kapitolku :o) Možná dnes stihnu i TA, uvidím. Každopádně, věci v FCU se začínají pomalounku komplikovat :( Upozornění pro mladší čtenáře, vyskytují se opepřené scény... :DAzanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)
32. Kapitola - "
Too Much
"
("Příliš moc")
Písnička vybraná ke kapitolce velice stará, nevím, jestli se hodí, ale já ji poslouchala při psaní a má stejný název, jako nese tahle kapitola :o)
Mimo Mystic Falls, 1. srpen 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
A tak jsme se milovali. Dlouze. Vášnivě. Nezadržitelně.
Nikdy jsem nechápala, když holky mého věku rozebíraly, jaký byl sex s tímhle klukem a jaký s tímhle. Já sama jsem si v tomto ohledu zanechávala určitou intimitu, ačkoliv Bonnie občas měla možnost vstřebávat pár pikantních informací o Stefanovi, ale nikdy ne příliš. Za to Caroline, ta byla před svou přeměnou zcela případ pro "Bravíčko". Díky ní jsme s Bonnie věděli prakticky všechno a prakticky o všech klucích z naší střední školy - speciálně tedy o fotbalovém týmu. Vlastně jediní dva kluci, o kterých tou dobou neřekla ani slovo, byli Matt a Damon. Kdyby mi vykládala o Mattovi, nejspíše by to bylo mírně perverzní, jelikož je můj ex. A Damon? Asi se jí nechtělo povídat o někom, kdo ji pustil k vodě - nebo ji Damon mohl ovlivnit.
Ovšem já se momentálně cítím tak, že bych dokázala popsat o Damonovi celé vydání časopisu. Mám chuť vykřičet do světa, jak úžasně se teď cítím.
"Hm, není to paradoxní? Ještě včera ses z trucu málem proměnila v upíra a dnes mi tu blahem vrníš do ucha," konstatoval Damon, když se později odpoledne soukal z postele a bohužel i z mého objetí.
"To mám po noci s tebou plakat?" odvětila jsem mu otázkou a vzápětí se zakutala do peřin pod záminkou skrýt můj červenající obličej.
"Ne, něco takového přeci ani nejde," rozesmál se a sklonil obličej do zorného pole mých očí, které jako jediné vykukovaly zpod plátěné přikrývky. "To mě je teď do breku, když od tebe musím odejít."
"Tak neodcházej," zamumlala jsem do přikrývky. Damon se sladce pousmál a věnoval mým ústům polibek, i přes to, že byly přikryté tenkou látkou. Nenechala jsem ho vzdálit se a natáhla se k němu pro další polibek. Díky látce přikrývky, která mezi námi tvořila překážku, jsem získávala zcela jiné poznatky o tvaru, chuti i jemnosti Damonových polibků. Sotva jsem ucítila, jak se Damon dotkl jazykem mého spodního rtu, donutilo mě to se mírně prohnout v zádech, načež se Damon prudce odtáhl.
"Takhle bychom tu byli celý den," reagoval tak Damon na můj zklamaný obličej. Poté se nuceně zvedl z postele a začal ze země sbírat všechny možné svršky. Ty mé odhazoval na postel a ty své si házel na rameno.
Pozorovala jsem se šibalským úsměvem na tváři, jak se nahý plazí po čtyřech po podlaze a hledá ztracenou botu. Vlastně jsem teprve teď měla tu možnost prohlédnout si kompletně celé jeho tělo a mít k tomu dostatečné množství světla i času.
Pod těmihle myšlenkami jsem se začala znovu mírně červenat, a proto jsem si na obličej opět přitáhla deku. Když jsem ale po delší době vykoukla zpod úkrytu za záminkou se ještě jednou podívat na Damonovu nahou siluetu, už po něm v pokoji nic nezbylo.
Po chvilince dopřávání si životabudiče v podobě chladné sprchy, mi na mysl opět přicházela chuť vypsat se ze zážitků za posledních pár hodin. Oblékla jsem si tedy ze skříně vytáhnuté, džínové šortky, doladila je bílým, volným tílkem a pokusila se prohledat dřevěný stůl, jestli v jeho přihrádkách nenajdu nějaký čistý papír, který by mi posloužil místo deníku.
První, druhý a dokonce i třetí šuplík po pravé délce psacího stolu byl prázdný. Zbývala už jen jediná přihrádka a to ta nejužší, přímo ve středu stolu.
"Mám to!" zaradovala jsem se nahlas a vytáhla z šuplíčku pár papírů spolu s obyčejnou tužkou, která jim tam dělala společnost. Ani jsem pořádně nedosedla do kožené, na pohled starožitné židle, už jsem zanechávala na zažloutlých papírech první slova.
Popisovala bych svůj současný život zřejmě až do setmění, kdyby mě nevyrušil nedostatek psacího materiálu. Díky mému až moc impulzivnímu zarývání tuhy do hladkých listů papíru, se z tužky pomalu stávalo doslova kopyto, a ještě k tomu byla poslední volná stránka papírů něčím popsána.
"Ale, vždyť to je můj rukopis!" zakřičel hlásek v mé "vyšťavené" hlavince a dal tak pokyn očím, aby začaly okamžitě pročítat ona neznámá slova, napsána až nebezpečně blízkým písmem, jaké používala zrovna má osoba…
Nevím, čím bych měla začít. Příčinou zřejmě bude stres, který teď koluje v mých žilách a každopádně i strach, že se Damon vrátí rychleji, než předpokládám. Bože, jak on mi chyběl! Tak moc jsem si přála, aby se vrátil, a když už přestanu doufat, že se mi ho někdy podaří najít, on se sám objeví ve výklenku okna mého pokoje. Stačil mi jeden jediný pohled do jeho nebesky modrých očí, abych si uvědomila, jak moc je pro mě důležitý a jak moc si přeji, aby tady se mnou zůstal a chránil mě. Jenže on chce znovu odejít. Prý musí, jinak by Klaus mohl někomu ublížit a to on si nepřeje, už kvůli mně a Stefana. Oh, jak dlouho jsem se ho snažila přemlouvat! Že nikam nemusí, že ho ochráníme a vezmeme na sebe ten risk, i přes to, že nám může Klaus ublížit. A i kdyby do toho Stefan nechtěl jít, tak já ano! Bez váhání bych pomohla tomu, který mi už tolikrát zachránil život, především když tady nebyl Stefan. Čas se nebezpečně krátí a já jsem ještě nevymyslela plán, jak tady Damona zdržet co nejdéle a přemluvit ho tak, aby zůstal. Damone, kéž bys mi teď nahlížel přes rameno! Možná bys pochopil, jak moc mi na tobě záleží. Jak moc tě…miluji.
Několikrát jsem musela zalapat po dechu, abych tím uvedla celý svůj vnitřní systém do chodu. Pokud se mé dojmy ze zápisku nemýlí, tak jsem jej psala onen večer, kdy mne navštívil Damon pod úmyslem vzít trochu mé krve pro Klause. Samozřejmě mě tehdy musel ovlivnit a byl to právě on, kdo vytrhl listy z mého deníku. To proto jsem si nemohla vzpomenout, co jsem na ony stránky napsala a to proto byl kolem mých otázek ohledně deníku tak tajuplný. Ale proč to udělal? Proč chtěl, abych zapomněla na něco takového? Na vyznání mých citů k němu? Hm, asi by to chtělo zeptat se ho osobně.
°°°
"Damone? Damone! Kde jsi?" volala jsem po celém přízemí usedlosti, jejíž pokoje již začalo zalívat zářící světlo zapadajícího slunce. Z kuchyně, ve které jsem se ocitla prakticky poprvé, se mi naskytl nádherný výhled na kousek mýtinky, kde jsme ještě včera s Damonem radostně dováděli a užívali si našich zvláštně propletených životů.
Na moment jsem zapochybovala, jestli má vůbec cenu něco z onoho listu s Damonem probírat. Měli bychom spíše společně řešit, jak se odsud dostat. Ale na druhou stranu by mě zajímalo, kdo byl ten, který ho donutil zatajit mi celý obsah vytrhnutých stránek mého deníku.
"Děje se něco lásko?" ozval se známý hlas za mými zády. Bohužel nepatřil Damonovi.
"Co…co ty tady děláš?" vykřikla jsem ke Klausovi a začala couvat pryč z prostoru kuchyně. Veškerý strach z jeho osoby, který ve mně Damonova láska poslední hodiny tak úspěšně tlumila, byl najednou zpět. Nemohla jsem se rozpohybovat k činům, ačkoliv ke mně doléhalo silné nutkání se okamžitě rozběhnout pryč.
"Damone! Damone!" rozkřičela jsem se znovu, když se Klaus začal plížit k mému couvajícímu tělu. Volání o pomoc směrem k Damonovi u něj vyvolalo pouze samolibý úsměv na tváři, ze kterého se mi zvedal žaludek.
"Ale, copak? Už jste se s Damonem znovu skamarádili? To jsem rád, protože vás čeká dlouhá cesta domů," podotkl tlumeným hlasem a přemístil se těsně přede mně. O necelou vteřinu později jsem se ocitla v temnotě.
"To mám po noci s tebou plakat?" odvětila jsem mu otázkou a vzápětí se zakutala do peřin pod záminkou skrýt můj červenající obličej. Pozorovala jsem se šibalským úsměvem na tváři, jak se nahý plazí po čtyřech po podlaze a hledá ztracenou botu. - aj ja chcem ! Super, že našla tie stránky ! Ehm, ja mám v tom v hlave guláš. Kde je vlastne terz Stefan ?
Na to mohu říct jenom Wow! Vážně, nemám tomu co vytknout, ten deník... všechno, jak to do sebe pěkně zapadá!
Zpráva pro Klause:
Klausi, ty jsi asi nikdy nedostal ránu od Terry! Dávej si na mě bacha! Tak jim to zkazit!
Doufám, že bude brzy další!
Tak koukám, že Damonovi otrnulo a už je zase na koni, viz. hláška, že po noci s ním nejde brečet. Hned bych mu připomněla ty jeho sladký řečičky z minulý kapitoly Beztak se tam jen tak na Adama vystavoval naschvál Ty jo, ale normálně se stydím, protože jsem úplně zapomněla na to s těmi vytrženými stránkami z deníku. Jak Elča hledala nějaký papír, tak mi bylo jasný, že asi něco kompromitujícího nalezne, ale ta souvislost mi nedocvakla hned.
Mám na to dvě teorie - buď jako čtenář nestojím za nic, nebo je to tvá zásluha a ty luxusně napsaný Delena scény mi to vytěsnily z hlavy Super, jsem ráda, že jsi přidala další dílek!
[3]: Já bych chtěla taky Jinak, Stefík přeciž zůstal v Mystic Falls :o) Tedy...asi. Co já vím, kde se toulá!
[4]: To uf, že to do sebe konečně zapadá! Já se o ten efekt snažím už 4 kapitoly - ty zatracené tělesné pudy mi to celkem ztížily A jo, jenže až hodí Ňuňu ten svůj sladký xicht, tak se před ním roztopíme
[6]: Já bych vypadala jako Elena před dokončením proměny v upíra - jak ji Stefan musel utišit, páč nevěděla, co má robit
[7]: Já si taky myslím, vždyť proč by se před ní neukázal, že jo Něco na pojištěnou, aby se to ještě opakovalo.. Původně jsem chtěla vytrhnuté stránky úplně zahodit...už se mi tam nehodily. Ale potom mi střelil do hlavy blesk a už to psalo! Teď na to budu navazovat častěji a třeba i na další věci ze starší doby...vlastně pobyt v Klausově usedlosti bude taková jedna samostatná kapitolka...no, uvidíte všici
Mně teda nejde na rozum, kde se tam ten zápisek vzal..vždyť ten papír měl v penzionu, ve vitríně, pod nějakou lahví, pokud si pamatuju, tak nechápu, kde se to tam vzalo.. a další věc.. chápu, proč se tam neukázal tak trochu, protože jakože nemá ty emoce zapnutý, to fajn, ale nebo mi teď vyvstala taková věc na rozumu, jestli mu Klaus něco neudělal, pokud si ten uvázanej hybrid u stromu stěžoval.. i když říkal, že je čeká dlouhá cesta domů, ale i tak.. Klaus je nepředvídatelnej.. a ta věta: Caroline, ta byla před svou přeměnou zcela případ pro "Bravíčko". - ta mě upřímně rozesmála jinak se těším na další kapču, až nám to tam nějak osvětlíš tu situaci s vytrženýma stránkama, nepřítomností Damona atd..
Dokonalá kapitolka!!!