Fear Changes Us - 33. Kapitola

25. dubna 2013 v 15:31 | Charlie |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Tááák, konečně mám za sebou ten pitomej čtvrtek! :D Já ho vážně nesnáším! :-/ Tři nejtěžší předměty mého studia v jeden den a ještě k tomu hned za sebou...matika, chemie a biologie. No, HNUS velebnosti! :D Naštěstí biola mě baví, ale matiku přetrpím vždy s okousanými nehty a chemii radši komentovat nebudu, to bych si musela vyrvat všechny vlasy...každopádně ve středu jsem dopsala 33. kapitolku FCU, tak vám ji tu dávám :) Všechno se nám začíná zapotávat a to jsem si naivně myslela, jak to krásně rozmotávám :D No, posuďte sami :) A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)


33.
Kapitola - "If The Whippersnapper Switches Off The Lights
"
("Pokud klouček vypne světla")

Chci podtrhnout dynamičnost této kapitolky...proto tahle píseň ;)

Mimo Mystic Falls, 1-2. srpen 2011
(Psáno z Damonova pohledu)

"Damone, už tam budeme?" zeptala se mě Elena hned, jakmile se probudila v polovině naší cesty do Mystic Falls.

"Ne Eleno, pokud sis nevšimla, ještě stále jedeme," odsekl jsem suše a věnoval jí jeden z ironických úsměvů.

"To vím taky, ale zajímalo by mě, jak daleko to ještě je do Mystic Falls."

Neměl jsem jakoukoliv sílu jí odpovídat, nebo dokonce vést nějaký rozhovor o Mystic Falls, domovu, Stefanovi, či o samotné Eleně. A tak, když se svým kňouráním dožadovala odpovědí, jsem jenom zesílil rádio.

Opět jsem se ocitl na rozhraní vypnutí svých emocí. Jako by se ze mě stal malý, nezbedný kluk, který najde opuštěný vypínač a z nudy střídavě rozsvěcí a zhasíná světlo. Vaše upíří část onomu kloučkovi okamžitě radí "No tak, už tu konečně nechej zhasnuto! Na co ti je světlo? Jsi upír!", kdežto ta lidská část, která si užívá každého nového dne plného různých emocí, ta velí jasně - vypakuj toho kluka ze svojí zasraný hlavy a soustřeď se na to, co budeš teď dělat.

Ve výsledku se vždy dostáváte na začátek k nezbednému kloučkovi - zhasínáte a rozsvěcujete světlo. Ale i na tohle je těžké se soustředit, když vám bytost sedící vedle neustále narušuje myšlenkový pochod, ačkoliv on sám je de facto o ničem.

"Nikdy nepochopím, jak jsem mohla souhlasit s tímhle tvým výletem. Měla jsem už dávno zavolat Stefanovi, aby pro mě dojel," zahlaholila naštvaně Elena a obrátila zrak na ubíhající se cestu.

Kdyby tak věděla, jak moc posouvá kloučkovu ručku na stranu spínače, která je většinou vyznačena slovy "Off". Kdyby…

°°°

"Eleno, vstávej už! Máš tady lívance a já něco takového sám požírat nebudu, tak si pospěš, než je předhodím pejskům venku!" zakřičel jsem po přízemí usedlosti v domnění, že mě Elena nahoře uslyší. Po gáblíku v podobě krve z pytlíku jsem chvilinku poslouchal, jak se sprchuje, ale teď zřejmě znovu spí, jelikož z jejího pokoje slyším jenom pravidelné oddechování. Možná si taky čte, David mi tvrdil, že jí tam do stolu přihodil nějakou knížku - jestli to je Stmívání, tak ho přizabiju.

Už jsem se chystal pro Elenu dojít, když v tom mne vyrušilo tiché klepání na dveře. Kromě něj ale nebylo slyšet, ani cítit nic víc. Uvnitř mě zaklíčila zvědavost.

"Přejete si?" ptal jsem se dvou neznámých chlápků, kteří se dobývali do domu, ale nějak jim to nešlo.

"Ale copak, papínek vás nepoučil o upířích záležitostech?" rýpnul jsem si a dál pozoroval jejich zuřivou snahu projít přes práh dveří. Určitým způsobem mě tento pohled nesmírně těšil, ačkoliv bych měl být znepokojený příchodem těchto nových hybridů a ještě více jejich nezvyklým chováním. Zatím každý hybrid, kterého tu Klaus poslal, měl poslouchat nejen jeho, ale i mě. Tak co mají tihle dva za lubem?

"Dost hoši!" zavelel z povzdálí jakýsi pokušitel o britský přízvuk. Mému usmívajícímu se já v tu chvíli doslova sklaplo.

Klaus se vynořil zpoza nízkých stromků. Na tváři mu panoval jeho typický úsměv neviňátka, za kterým se ovšem zcela určitě skrývá duše minimálně půl tunového ďáblíčka. Při jeho viditelném zjevu by si člověk řekl, že by mohl v nějaké křesťanské frašce klidně hrát andělíčka. Ale nalijme si dávku čistého burbonu - který upír by si nedokázal hrát na andílka, a přitom působit to největší zlo v celém svém okolí? Tohle je ona krásná upírská podstata, která nás tak odlišuje od lidí. Můžeme si sebevíce hrát na dobré, nikdy jimi nebudeme. Upír v nás to zkrátka nedovolí.

"Damone, zdravím tě," prořízl Klaus hrobové ticho, jakmile se přes své hybridy dostal ke dveřím, "mohu tě požádat o malou audienci? Elena si očividně užívá volného odpoledne, tak snad nevadí, že se od své hračky na chvíli vzdálíš."

"Ti dva půjdou s námi?" poukázal jsem na hybridy, kteří během Klausovi rozmluvy nezmizli ze zorného pole mých očí.

"Ne," otočil se k nim, "vy zde zůstanete a pohlídáte Elenu, kdyby ji náhodou napadlo, že si chce udělat procházku na čerstvém vzduchu."

Poté mi rukou naznačil, abych jej následoval. Hodnou chvíli mi trvalo, než se k tomu moje nohy dostatečně rozhoupaly, ale nakonec jsem usoudil, že v domě je Elena naprosto v pořádku, a i tak Klaus nedovolí, aby jí bylo ublíženo.

Společně jsme došli až k bráně celé usedlosti. Klausovi za celou cestu nezmizel úsměv z tváře, za to já začal propadat divným pocitům. Mé upíří smysly pracovaly na plné obrátky, aby mohly okamžitě rozeznat případný útok. Původní to zřejmě vycítil, a tak po chvíli čekání spustil svou vlnu proslovů.

"Můžeš si být jist, Damone, že nemám v plánu ti dnes ublížit. I když jsi mi sloužil pouze pro jednu věc a tou bylo uspokojování Eleny Gilbertové, tak dle její dobré nálady mohu usuzovat, že jsi sloužil dobře. Ovšem nyní mám pro tebe špatnou zprávu. Tedy dvě špatné zprávy. S kterou mám začít? Horší, či nejhorší?"

Udělalo se mi zle. Ten šmejd nás musel špehovat už od rána, či dokonce od včerejšího večera. Možná ani neodjel.

"Co má tohle znamenat? Vymyslel sis pro mě soutěž, jak dlouho vydržím v tvé nepřítomnosti bez citů k Eleně a teď probíhá její vyhodnocení? Pošleš mě pryč?" valil jsem na něj otázky, jako bych ho tím mohl zakopat pod zem.

"No, vlastně ano, byla to jistá zkouška a ano, pošlu. Ale můžeš v klidu vypustit páru, Elena půjde s tebou," odpověděl mi stejně monotónních hlasem, při kterém Eleně vždy vstávaly chloupky na její hladké pokožce.

"A to má jako být ta horší a nejhorší zpráva?" zkřivila se mi ústa do nezadržitelného úsměvu.

"No, jak to tak bývá, v romantickém příběhu se vždy musí objevit zápletka."

"A ta zní?" povytáhl jsem na něj obočí v náznaku, že nemám sebemenší šajnu, na co tak naráží.

"Stefan," odvětil chladně. Teď stanuly chloupky na mé pokožce.

"Co s ním?" snažil jsem se hrát nezaujatého.

"Samozřejmě, že se mu podařilo mě zkontaktovat, když mu zmizela jeho drahá Elena. Málem nás i našel, což jsem mu nemohl dovolit, jelikož by dělal problémy a já jej potom musel zabít. A to nechci, takového upíra by byla veliká škoda."

"Kam tím míříš?" začínal jsem být nedočkavý. Spousta informací, nic podstatného.

"Chvíli jsme si povídali a já zjistil pár informací o vaší bratrské dohodě, kterou ovšem ty porušuješ již od odjezdu z Mystic Falls."

"A? Chceš mi snad říct, abych Elenu nechal Stefanovi?"

"Ne, jenom chci, aby byly síly vyrovnané a přesně podle vámi stanovených pravidel celé dohody."

On si snad ze mě dělá srandu! Co chce jako udělat?!

Odmrštil jsem se od stromu, který mi sloužil jako opěradlo po celý Klausův proslov a přistoupil k původnímu na vzdálenost půl metru.

"Proč to všechno chceš? Jaký je důvod tohohle divadélka?" musel jsem se doptávat. Na mé otázky dlouho neodpovídal, vytáhl si z kapsy mobil a na dotykovém displeji vyťukával speciální tužtičkou jakousi sms. Když zprávu dopsal, konečně mi pohlédl do tváře.

"Během pár vteřin zamířím do domu za Elenou, abych ji ovlivnil. Být tebou, tak si pospíším. Pokud se mi to povede, kdo ví, co se stane."

Odstartoval jsem z místa bez sebevětšího rozmýšlení. Když jde o Elenu, hlava se mi naprosto zatemní a jednám jak jinak, než impulsivně. Ale zrovna na tuhle svou vlastnost jsem patřičně hrdý, protože Eleně nejednou zachránila život. A zachránil bych ji i teď, kdyby mě před domem neomráčili oni Klausovi noví hybridi.

Kdybych to stihl, mohlo být všechno jinak. Kdybych nejednal tak moc impulzivně, mohlo být vše naopak. Kdyby…

°°°

"Damone, asi bych potřebovala menší přestávku v cestě," vyrušil mne Elenin hlas z nepříjemných, avšak pravdivých vzpomínek.

"Otevři si okýnko a problém je vyřešen," odvětil jsem suše.

"Cos říkal?" snažila se přeřvat hlasitou hudbu, která proudila z repráků po bocích palubní desky.

"Nic, zastavím ti tady," ukazoval můj vztyčený prst na ceduli hlásající příjezd k motorestu. Elena se na mě ušklíbla a s napětím čekala, až se bude moci konečně vypakovat z auta - aspoň na chvíli.

Při příjezdu k motorestu jsem málem vrazil do popelnic u parkoviště. Shodou okolností tohle byl právě ten motorest, kde jsem musel Elenu hrubě zakousnout. Ach, osude, díky ti, že jsi ke mně tak milosrdný.

Jen co se kola auta zastavila na sluncem rozžhaveném asfaltu, Elena vystartovala ven, jako by chtěla hodit šavli hned do nejbližšího křoví. Musel jsem se jejímu počínání hlasitě zasmát, ačkoliv klouček překlikávající spínač v mé hlavě se moc nesmál.

Zatím mi nebylo známo, do jak velké míry Klaus Elenu ovlivnil. Zaslechl jsem pouze konec jeho ovlivňování, kde jí nakukal, že byla se mnou na menším výletě, na který samozřejmě nejela dobrovolně, ale nakonec se jí to celkem líbilo. Ehm, která část že se jí to měla líbit? Ta, jak se se mnou milovala, nebo jak ji Klaus několikrát málem zabil?

Každopádně od začátku cesty se ke mně Elena chová chladně, propaluje mě pohledem, je uražená. Jako bychom opravdu jeli jenom na pouhý výlet do Kalifornie a ona na mě byla naštvaná, jelikož jsem jí zapomněl přibalit sluneční brýle.

PS: Žeru tu část s kloučkem - pochopili jste ji? Je to můj popis ohledně vypnutí emocí u upíra... :-) Hodně se mi líbí, co vám? :o)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | 25. dubna 2013 v 18:23 | Reagovat

Krásně jsi to opět zamotala. Jsem napnutá jak struna jakým způsobem ji asi klaus ovlivnil. Ale doufám, že taková láska nemizí a Elena se z toho dostane. Vždyť Damon je přesně to pravé pro ni. Těším se na pokračování :-)

2 Lenuš Lenuš | 25. dubna 2013 v 20:07 | Reagovat

Kdyby tak věděla, jak moc posouvá kloučkovu ručku na stranu spínače, která je většinou vyznačena slovy "Off". Kdyby…
- tak pri tomto som bola totálne : Nech to vypne ! Nech to vypne ! :-D
"jestli to je Stmívání, tak ho přizabiju" - no comment :D
"Dost hoši!" zavelel z povzdálí jakýsi pokušitel o britský přízvuk. - jo, jo .. to bola úplná ukážka toho trápneho momentu, keď človek rozmýšľa, prečo má Klaus britský prízvuk, keď v skutočnosti vyrastal v Louisiane :D
"Chvíli jsme si povídali a já zjistil pár informací o vaší bratrské dohodě, kterou ovšem ty porušuješ již od odjezdu z Mystic Falls." - bratskej dohody ? ušlo mi niečo ? O_O
"na dotykovém displeji vyťukával speciální tužtičkou" - :D
"Ta, jak se se mnou milovala, nebo jak ji Klaus několikrát málem zabil?" - to ako vážne ? :-P
Každopádně od začátku cesty se ke mně Elena chová chladně, propaluje mě pohledem, je uražená. - no, povedzme si na rovinu, to by robila tak či tak :-)
Tú časť s chlapčekom som pochopila, a áno, páčila sa mi. :-) .. Kiež by to vypol  !

3 Alalka Alalka | E-mail | 25. dubna 2013 v 20:35 | Reagovat

Ta první část se mi líbila, obzvlášť to s klučíkem a vypínačem, moc hezký metaforický přirovnání. Chválím za nápad! ;-) Ve flashbacku se nám vysvětluje ona stránka v šuplíku (David je darebák) a též jsem ráda, že tam nebylo Stmívání :-D Ta věc s Klausem, přiznám, že jsem čekala malilinko větší zvrat než Stefana jim na stopě, ale co já vím, třeba z toho hledání Eleny naprosto zešílel a bude představovat větší hrozbu :-D Těším se, co na nás přichystáš. Rozhodně mě zajímá to Elenino ovlivnění, co má Klasu za lubem a zda si vůbec směla zapamatovat noc s Damonem. Doufám, že jo! V opačným případě stádo rozzuřených Stefanových veverek na Klause!

4 Terry Terry | 26. dubna 2013 v 19:53 | Reagovat

Nalijeme si dávku čistého burbonu, bylo to perfektní, vím, že se stále opakuju, ale pokud bych ti měla okopírovat všechno, co jsem mi líbilo, tak tu skopíruju celou kapitolu! Perfektní! :D

5 katty katty | 27. dubna 2013 v 12:29 | Reagovat

Dokonalý <3
Moc se mi to líbilo a hlavně ta část s kloučkem a vypínačem :D :D
To ovlivnění vypadá zajímavě.Těšim se na to jak to bude pokračovat :-)
Bylo to skvělý

6 Charlie Charlie | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 16:05 | Reagovat

[1]: Mě taky zajímá, jak to ovlivnění rozvinu :D Zatím si totiž nejsem moc jistá :-)

[2]: Taky bych nejradši, aby Damon vypnul, ale už se mi tu do toho nehodí v tom stylu, že by měl něco zákeřně vypínat..ale kdo ví! :D Jinak, bratrská dohoda je nejblíže někde v 8-9 kapitole mám pocit :-)) Kapitola má název "My Diary", to vím jistě :-)

[3]: To jsem ráda! :D Kloučka jsem psala od desíti večer, do půlnoci, furt jsem hledala adekvátní slovní spojení, abych to něčím nepokazila :-D
Jinač, ono to nebude jen kvůli Stefana. Znáš to - nikdy nemůže být hůř, vždy může být nejhůř  :-D Zápletku ještě budu vyvíjet v dalších kapitolách :-)
Jinak děkuji moc! Opět a vždy! :-* A veverky pro jistotu obstarám!!! :o)

[4]: Ah, burbon..dala bych si! :D Díky Terísku :-*

[5]: Děkuji!!! :-))

7 Lenuš Lenuš | 27. dubna 2013 v 17:37 | Reagovat

[6]: Díky, idem to nájsť :D

8 Lenuš Lenuš | 27. dubna 2013 v 17:44 | Reagovat

[6]: Ale néé, teraz mi je Stefana príšerne ľúto :-?

9 Charlie Charlie | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 18:11 | Reagovat

[8]: Jakto? :-( :D

10 Lenuš Lenuš | 28. dubna 2013 v 13:33 | Reagovat

[9]: Sakra, ani neviem 8-O

11 Charlie Charlie | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 14:12 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.