Čas:První série TVD - rozvíjí se svou vlastní cestou :o) Pro více informací si přečtěte prolog.
Pozn.: Přidávám čtvrtou kapitolku této neobvyklé povídečky :) Včera jsem se nakonec rozepsala pouze s touto povídkou, takže netuším, zda dnes stihnu i FCU, ale tahle povídečka tu novou kapitolku neměla dlouho, takže tady je ;) A k ní samotné...méně zajímavý díl, spíše pro ujasnění určitých záležitostí :) Příště už se nám objeví Damon...Jinak prosím, zanechte komentář, i když se vám povídka nelíbí! :o) Musím znát váš názor, ať vím, zda s tímto dílem ztrácet či neztrácet čas ;)
Něco pohodového na poslech k této kapitolce, která je taktéž spíše pohodová ;)
4.Kapitola - "Believe in Destiny"
("Věřit v osud")
(Psáno z pohledu Carrie)
Fuj, člověk by nevěřil, jak může být zabydlování namáhavé - a to mám s sebou jen dva velké kufry s oblečením plus nejnutnější věci, jako nějaké hygienické potřeby a šminky, jelikož nechci vypadat jako obluda. I když, pokud se všechen dívčí sortiment tohoto města upravuje podobně jako Caroline nebo Elena, už si v životě s nikým nevrznu - jednoduše nemám šanci.
Salvatorovic penzion se mi líbil. Byl prostorný a přitom útulný. Starobylý, ale nepostrádal ani prvky luxusní moderny. Ovšem zrovna můj pokoj neměl nic z toho, čím byl naplněn zbytek domu - můj pokoj byl prostě jenom normální. A tak se mi nemohl nikdo divit, když jsem po vstupu do pokojových dveří mého nového útočiště prostě jenom zívla a svalila se na postel.
I když v mém pokoji nebylo nic k obdivu, vylezla jsem odtud až ve chvíli, kdy byl na chodbě slyšet písklavý hlas Caroline Forbesové. Že by mi konečně dovezla mé milované autíčko? Tedy, pardon, chtěla jsem říct tohle: Že by mi konečně dovezla tu starou rachotinu, která chcípla kilometr od města a já se tak díky ní musela plahočit pěšky? Jo, tak na tenhle moment jsem se vážně těšila.
"No ahoj Carrie! Právě jsem sem přijela, abych ti předala zpátky klíčky a doklady od tvého auta," zahulákala na mě Caroline přes půlku chodby, zrovna ve chvíli, kdy jsem vykoukla z dveří mého normálního pokojíku.
Došla jsem pomalou chůzí až k ní a spustila klasický zdvořilostní monolog: "Ehm, ahoj Caroline! Děkuji ti moc, jsi vážně milá a máš to u mě." Doufám, že ta ironie v hlase nebyla tak moc znatelná. Caroline na můj monolog zareagovala pozitivně, s úsměvem mi předávala klíčky a vše ostatní, co k mé rachotině patří.
"Caroline, jsi to ty?" ozval se Elenin hlas ze schodiště. Ve vteřině bylo slyšet vrzání schodů a zpoza rohu se vyloupla Elenina rozkošná tvářička. Překvapilo mě, že jí úsměv nezmizel ze rtů ani tehdy, když zakotvila pohledem na mé osobě. Dokonce i v myšlenkách mi projevovala jistou dávku přátelství. Za to Caroline se po příchodu Eleny přepnula do režimu "jsem královna a všichni mě můžete leda tak obdivovat". Už mi nevysílala žádné upřímné úsměvy a myšlenky, nasadila masku falešné přítelkyně a společně s Elenou odcupitala někam do haly. Grr, tahle holka mi ještě zřejmě vypije dostatek krve.
Při zmínce o krvi jsem se v myšlenkách dostala ke svému upírovi ze včerejška - samozřejmě myslím toho černovlasého boha, nikoliv Stefana, který z nouze pojídá lesní zvířata.
Opravdu mě pobavilo, když jsem se dozvěděla o jeho "upírském" životním stylu. Samozřejmě mě nechal přečíst si to v jeho hlavě, ale od včerejší společné večeře si proti mně mysl částečně uzavřel. Celkem se divím, že mě tu stále trpí - sice se mnou nemluví, ale dobře vím, že on ví, že já vím, že on je upír. Jednodušeji řečeno, měla bych být pro něho nepřítelem, kdežto on si mě tu chová jako nějakého domácího mazlíčka.
"Jéé, ahoj Carrie. Už máš zpátky své auto?" ozval se Stefan za mými zády. S mírným leknutím jsem se k němu otočila a vnímala jeho zkoumavý pohled.
"Eh, ahoj. Jo, auto už mám zpátky. Mimochodem, kolik ti mám zaplatit za pobyt v tomhle penzionu? Zdržím se jen pár dní, než si najdu nějaké jiné ubytování," hlesla jsem k němu a začala šátrat po kapsách, za účelem vylovit peněženku. Stefan mě ale zastavil nějakým prapodivným gestem do prázdna.
"To je v pořádku, nic platit nemusíš. Místa je tu dost a lednička je také vždy plná." Už chápu ono gesto do prázdna. Ale stále nechápu, proč tohle dělá. A opět má uzavřenou mysl, i přes to, že je osobností poněkud slabší upír - asi si před někým musel dlouhodobě krýt myšlenky. Zkusím to tedy zjistit slovně.
"Víš, Stefane, stále nechápu, proč tohle děláš," mávla jsem rukama kolem sebe v náznaku ujasnit mu, co mám na mysli. Stefan párkrát zamrkal a poté mi naznačil, abych ho následovala. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem se za ním vydala po schodech nahoru. Cestou si pod nosem broukal nějakou písničku, trošku mi to drásalo nervy. Zakotvili jsme v jeho pokoji. Byl vedený v podobném stylu, jako zbytek domu, ale nechyběla v něm spousta harampádí, jako různé dobové fotografie, knížky, sošky, nebo se tu taky občas povalovalo Elenino oblečení - tedy, oblečení bylo ženské, takže buď je Stefan transvestita, nebo tu Elena tráví hodně času.
"Aby bylo jasno, netuším, kam tímhle míříš," prohlásila jsem usazujíc se do křesílka naproti psacího stolku. Stefan zaujal pozici za stolem a podložil si bradu rukama ve stylu zpovědníka kajícího se u faráře.
"Omlouvám se za ten přesun, ale nechtěl jsem, aby nás slyšela Caroline. Ona o těchhle věcech zatím moc neví," prolomil Stefan ticho, které následovalo po mé poznámce při příchodu do pokoje.
"O jakých věcech?" hrála jsem blbou.
"Vím dobře, že nejsi obyčejný člověk. Musím si před tlakem tvých schopností chránit mysl a k tomu mě donutí buď vlastní bratr, nebo cizí upír. Ty ale upír nejsi. Tak kdo jsi? Čarodějka?" tázal se Stefan a doslova mne propichoval pohledem. Napřímila jsem se a trošku přisunula k psacímu stolu. Ruce jsem si založila podobně, jako je měl Stefan. Zřejmě je na nás celkem komický pohled - osobně si připadám jako při partičce šachů. Rozhodla jsem se kápnout božskou, aspoň částečně.
"Možná čarodějka, možná něco jiného. To není moc podstatné. Důležité je to, že pro tebe, ani pro nikoho z města nejsem žádná hrozba. Nechci komukoliv ublížit a ani toho nejsem schopná. Jen jsem chtěla zjistit nějaké informace o lidech, s kterými bydlím, ještě k tomu v případě, kdy je jeden z nich upír," zakončila jsem své vysvětlení, zapadla hlouběji do křesla a uvolnila bojový výraz ve tváři. Stefan se k tomu samému sice moc neměl, ale nakonec se přemohl a také svou strnulou pozici poměrně uvolnil.
"Dobře, to mi stačí. Ale příště, když budeš chtít cokoliv vědět, zeptej se mě přímo. Stačí mi, že si musím dávat pozor na bratra, natož hlídat si hlavu ještě před tebou," konstatoval Stefan a zvedal se k odchodu. Já jsem ale zůstala zaraženě sedět v křesle, jelikož ke mně Stefan vyslal obrázek tváře svého bratra.
"Ty…ty máš bratra? A on bydlí tady?" ptala jsem se trošku roztřeseným hlasem.
"Jo, to sis u nás ještě nepřečetla? Je taky upír, ale není jako já. Naštěstí tu teď bývá jenom jednou za čas a povětšinou v noci. Přes prázdniny vždycky jezdí na výlety, ale když už se s ním setkáš, dávej si pozor," odpověděl mi Stefan a pochodoval si to ze dveří.
Jestli se Stefan nespletl a vyslal ke mně správnou podobu svého bratra, tak zřejmě začínám věřit na osud.
Zbytek dne jsem kupodivu strávila ve společnosti Eleny a Caroline. Vyprávěli mi různé historky ze školy, hlavně popisovali profesory a nezapomněli ani vylíčit jména některých studentů, se kterými bych se neměla dostat do křížku. Dle Caroline u poloviny z vyjmenovaných spolužáků hrozí předčasná smrt unuděním a dle Eleny u druhé poloviny hrozí smrt na předávkování kokainem.
Tak jsem tak nějak poslouchala všechny jejich bláboly, až jsem usoudila, že je na čase jít do hajan. Ještě před tím jsem stihla něco malého povečeřet a skočit do jediné koupelny, která se nacházela u mého pokoje v přízemí. Podle všeho jsem ji měla jen pro sebe, jelikož Stefan i jeho bratr používaly koupelny u svých pokojů v patře.
Než jsem usnula, neustále se mi v hlavě zobrazovala tvář mého upířího archanděla. Je opravdu možné, že by byl Stefanův bratr?
Začíná se to pěkně vyvíjet, ale čekala jsem, že ho jen náhodně potká v penzionu, takové menší překvápko pro oba ..
Ale i takhle je to zajímavé. Těším se na další :)
...buď je Stefan transvestita... tak to určite je .. tentokrát sa mi diel páčil, ale neviem, čím to bude .. Damon sa mi tam prestáva hodiť. Nie, že by som ho nemala rada, to vobec nie, ale jednoducho sa mi tam momentálne nehodí - možno sa to zmení. A Carrie, nemožem si pomocť - prijde mi úžasne protivná a namyslená, aspoň tak ju popisuješ Charlie : ju a, prepáč, ak mám stále nejaké pripomienky a niečo vytýkam, ale rada hovorím svoj názor - úprimný
[2]: Já to tak původně chtěla, ale pokud to jde správně poznat, tak Carrie vidí a dokáže číst myšlenky ostatních - doslova jim umí "prošustrovat" hlavu. To by potom bylo divné, že by u nikoho na Damona nenarazila ) Ale možná jsem to brala až moc realisticky
[3]: To je v pořádku, jsem velice vděčná za tvůj objektivní názor a prosím tě, aby jsi jej takhle psala i nadále Jinak děkuji a Damona bohužel nevyškrtnu, snad ti tam časem zase přijde k chuti
Přiznám, že na mě Carrie působí taky poměrně namyšleně, nic jí není vhod... nevím, jak bych to přesně popsala Každopádně je zajímavé číst o hrdinech TVD z pohledu nové postavy, někoho nestranného. Nezaujatá asi moc není, zřejmě tam všechny nesnáší ale to se určitě změní, že?
Super! Vážně, úžasné! Myslím, že to bude úžasná povídka, která se úžasně rozvíjí! :))