
Téma:The Vampire Diaries
Čas: První série TVD - rozvíjí se svou vlastní cestou :o) Pro více informací si přečtěte prolog.
Pozn.: Kapitolka drsnější, ale mě se děsně líbí... ;) Ještě nevím, kam to budu vést v příštích kapitolách, takže si dostatečně užijte tuto - může se docela stát, že Damon i Carrie v příští kapitole umřou :D Rozdělena na dvě části, zase mě blog nasral se "svými znaky"... Jinak prosím, zanechte komentář! :o)

Zase nějaký song k této kapitolce...myslím, že se hodí :)
6.Kapitola - "Hey, Raven!"
("Hej, havrane!")
"Co se to tu děje?! Stefane, jsi to ty?" zakřičela jsem do tmavého kouta v obývacím pokoji, odkud vycházel onen hluk, který mne probudil. Sakra, znovu lituji, že nejsem upír, abych viděla přes to šero, které tu panuje.
"Panebože! Au!" vypískla jsem bolestí, když mne ze zadu uvěznili něčí paže do silného sevření. Předpokládám, že jsou to paže upíří. To ale znamená…
"Pusť!" zavelela jsem k neznámému upírovi, snažíc se zabránit tomu, co zřejmě přijde během několika vteřin.
Jenže sevření pod mým příkazem ještě zesílilo a já sykla bolestí, když se do mé tepny na krku zakously upíří tesáky.
Mé schopnosti začaly okamžitě pracovat na plné obrátky. Prozkoumávala jsem mysl neznámého upíra ve snaze najít nějakou jeho bolístku, zkrátka cokoliv, co by mi pomohlo se od něj dostat do bezpečí, nebo nejlépe ho zabít. Jako první mě napadlo, že by to mohl být Stefan, ale to jsem okamžitě zamítla, jelikož jeho už jsem se svými schopnostmi naučila vycítit.
A pak to přišlo - možná, že v tom okamžiku ke mně shůry zasvítilo i samotné boží světlo, ale to jsem v té chvíli neměla moc času registrovat - vnuknutí, kdo je onen upír. A jak jsem to poznala? Nepomohly mi mé schopnosti, ale vlastní čich. Vždyť tenhle chlápek voní úplně stejně, jako…
"Hej, havrane! Okamžitě mě pusť, nebo tě zabiju!" zakřičela jsem se silným důrazem na výhružku o zabíjení. Ale ten andělský parchant ani trošku nepovolil!
"Mám schopnosti, o kterých nemáš ani páru! Dávám ti pět sekund, abys mě konečně pustil, než tě zabiju!"
Archandělův stisk o píď povolil, ale pil ze mě dál. Na bolest tohoto charakteru jsem sice byla zvyklá, ovšem s každým jeho následujícím hltem mě opouštěly síly a to mě samotnou patřičně zneklidňovalo. Když už jsem mlela tak nějak z posledního, přešla jsem k nejzoufalejšímu činu, jaký kdy člověk mohl vést proti upírovi.
"Pusť, prosím! Slibuji ti cokoliv, pokud mne pustíš! Dám ti do rukou klidně i svůj život…slibuji! Můžeš si ze mne pít, kdykoliv budeš chtít!" slibovala jsem již mírně přiškrceným hlasem.
Tak a je to venku. Zajisté, že jsem si vědoma toho, že je má krev pro upíry poněkud opojnější, než krev běžných lidí. Ale archanděl je silný upír, vím, že dokáže přestat.
"Dobrá," zabručel černovlasý upír, když mne pouštěl na zem. S tvrdým nárazem jsem dopadla na mahagonově zbarvenou, dřevěnou podlahu ve velkém obývacím pokoji. Očima jsem se snažila zachytit tvář archanděla, ale nebyla k nalezení. Místo toho se mi u pusy objevila upíří krev, nabízená z archandělova zápěstí.
"Na, napij se, aby kvůli tobě Stefan nedostal mlsnou," objevila se konečně upírova tvář spolu i s jeho prapodivným, pokřiveným úsměvem. Vyslala jsem k němu jistý pokus o škleb a s láskou přijala jeho nabízené zápěstí. Jsem realistka, bez jeho krve bych si zřejmě moc nepomohla - navíc on ze mě taky pil. Když jsem popíjela já, nechoval se jako většina upírů, kteří svým obětem nabídnou rychlou možnost uzdravení - jeho chování bylo odtažité, jako by se mě štítil. Vzhledem k jeho zjevně vysokému postavení v roli upíra mi to bylo vyloženě divné.
"Lepší, viď?" otázal se, jakmile jsem polkla poslední kapku jeho krve.
"Takhle je to aspoň férové," hlesla jsem k němu a pomalu se zvedala z bezvládné pozice na podlaze.
"Cože? Ale ne maličká, od teď už pro tebe nebude nic férové," odpověděl na mou poznámku hraně zlomyslným hlasem. Začala jsem se okamžitě smát - tak on si myslí, že si tu bude hrát na tvrďáka?
Upír s hustými vlasy barvy havraního peří se začal přiblbě usmívat a rukama se opřel o prázdný barový stolek, který se nacházel přibližně metr ode mě. Nezapomněl při tom důmyslně ukazovat své vypracované pažní svaly a celému obrázku "drsného kluka" dodávaly ještě šťávu i jeho modré oči, které udržovaly přímý kontakt s mým rozesmátým obličejem.
"Nevím, co ti je k smíchu," přerušil po chvíli můj záchvat, "já bych na tvém místě brečel. A to dost."
"Mám snad brečet, když jsem přežila útok toho nejtvrdšího upíra v okolí? Asi bych začala polemizovat o tvé roli drsňáka v tomhle městečku," dorážela jsem.
"Hm, asi bych tě měl poučit o přísloví, že sliby jsou chyby."

Damon je vrana, nie havran
. Jee, to je super kapitolka ! Neviem, čo by som vytkla, idem pozrieť 2. časť 