The Archangel - 7. Kapitola

9. dubna 2013 v 21:09 | Charlie |  The Archangel
Téma:The Vampire Diaries
Čas: První série TVD - rozvíjí se svou vlastní cestou :o) Pro více informací si přečtěte prolog.

Pozn.: Lidičky, co myslíte, mám ten anglický překlad kapitolky správně? :D Já si nějak nejsem jistá :D Každopádně, aby tu nebyla nuda, tak jeden archanděl a když budu mít čas, do pátku hodím nové FCU. Btw, vřelé díky za vaše komentáře, moc mě těší! :) Jinak prosím, zanechte komentář i zde! :o)


Zase nějaká ta píseň...m
ožná se vám k tomu nebude hodit, mě se zdá taková ideální :D


7. Kapitola - "Today, We'll See"
("Dnes se uvidíme")

Co bych dala za to, aby byla ještě sobota. Co bych dala za to, aby byla aspoň neděle večer. Ale je pondělí ráno, sedím tu teď uvnitř svého auta pozorujíc starou budovu školy a jen tak náhodou se snažím vymyslet plán, jak zabít nejsilnějšího upíra z okolí. A jen tak náhodou nemůžu na nic přijít.

Vyrušilo mě až tiché klepání na přední okno mé rachotiny. Trošku jsem sebou cukla a pohlédla na původce onoho rušení. S úlevou jsem zjistila, že to je Stefan s Elenou.

"Tak co Carrie, jak se dneska máš? Omlouvám se, že jsem nakonec zůstal u Eleny a tys tak musela být v penzionu úplně sama," hlesl ke mně Stefan, když už jsme se belhali po školním dvoře. Dneska bylo zvláštně škaredé počasí, řekla bych, že odpoledne bude lít jako z konve.

"Carrie? Vnímáš nás?" připomněla se Elena.

"Hm?" zněla má odpověď.

"Jsi dnes nějak mimo," podotkl Stefan. Popravdě mám dostatek důvodů pro to být mimo. Ještě teď mi v hlavě zní Damonovo vrčení, ty slova, výhružky, nadávky i sprosté doteky, které mi změnily můj radostný příjezd do tohohle zpropadeného města. Byla jsem vážně tak naivní, když jsem si myslela, že tady můžu začít svůj život od znovu? Možná to je znamení, že člověk nikdy neuteče před minulostí, tak stejně jako neuteče před osudem a jedním černovlasým upírem s tváří archanděla.

Stefan s Elenou začali unisono opakovat mé jméno, snažíc se mne dostat z transu myšlenek, které teď obeplouvaly celou mou hlavou. Bylo jich dokonce tolik, že jsem dnes slyšela vnitřní hlasy ostatních jen velice ztlumeně.

"Omlouvám se, musela jsem přes víkend řešit něco z domova a nebylo to moc příjemné," pokusila jsem se o úsměv a rozešla se sama ke své skříňce, která se nachází až na konci dlouhé chodby.

Při přendávání sešitů a učebnic do mé školní tašky mě vyrušilo zavibrování mobilu v kapse u mých tmavých džínsů. Přendala jsem tedy urychleně i zbytek serepetiček do tašky a vylovila z kapsy svůj mobil. Poslední zavibrování patřilo příchozí smsce od Eleny: Carrie, jestli tě něco trápí, neboj se mi to říct. Dnes odpo budu v penzionu, můžeme pokecat, prej přijede Damon, Stefanův brácha, jak ses na něj tudle ptala. El

Paráda. Znáte ten pocit, kdy se s vámi obrátí celý svět? Já ne, kéž bych ho teď znala a mohla říci, že jsem zažila horší věci, než ty, které se na mě za tento víkend nahrnuly. A to jsem ještě nepřečetla druhou nevyzvednutou sms, která teď červeně blikala na displeji telefonu. Byla od neznámého čísla, avšak naneštěstí od známého odesílatele: Dnes se uvidíme, maličká.

°°°

Den ve škole jsem se snažila přežít v psychickém zdraví a nakonec mě Elena i Bonnie donutili se párkrát zasmát. Byla jsem jim vděčná, dokonce natolik, až jsem začala uvažovat, že bych jim vypověděla celou kauzu "Damon". Ale k tomu bych jim musela vykvákat i plno otázek a tajností z mého života. A to jsem nechtěla. Zatím.

"Stefane, jsi tu?" vešla jsem do pokojíku v prvním patře.

"Ehm, ano?" ozval se po chvilince nastrojený Stefan, vycházející z koupelny u jeho ložnice.

"Můžu si s tebou…promluvit?" otázala jsem se ho s jiskřičkami naděje v mých tmavých očích.

"Jistě," pokynul mi ke křesílku u jeho psacího stolu. Uvnitř mě to hluboce zajásalo, koutky úst mi příjemně vystřelovaly nahoru, snažíc se tak o upřímně radostný úsměv.

"Tak copak? Děje se něco? Jde o peníze? Už jsem ti říkal, že mi nemusíš nic platit," konstatoval, když jsem dosedávala do pohodlného křesílka.

"Ne, o peníze nejde. Mimochodem, díky za…"

"Nemusíš děkovat. Elena si s tebou ráda povídá a já ostatně taky. Jsi pro nás příjemná náhrada za Damona, hlavně pro Elenu, za což já děkuji tobě," usmál se.

Nemohla jsem si nevšimnout, že Damonovo jméno vyslovoval velice ostře. To je pro mě značné plus, aneb má naděje stoupá.

Napřímila jsem se na křesílku, pohlédla Stefanovi prosebně do očí a začala svůj monolog: "Víš…jde o Damona," to jméno mi taktéž nešlo vyslovit moc čistě, "on…já…" No tak, Carrie, do toho! Ještě v pátek sis dovolovala na 200 let starého upíra a teď se bojíš říct pravdu žroutovi veverek? Panebože, odvahu!

"Co je s Damonem? Bojíš se jeho příjezdu?" optával se Stefan s poměrně velkými otazníky v očích.

"Tak trochu…on totiž Damon…"

"Ale, ale, to jsem netušil, že budu v době své nepřítomnosti tak žhavé téma. To abych odjížděl častěji," ozval se ironický hlas těsně za mým křesílkem.

A do prdele!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenuš Lenuš | 9. dubna 2013 v 21:48 | Reagovat

"Ale, ale, to jsem netušil, že budu v době své nepřítomnosti tak žhavé téma. To abych odjížděl častěji," :-D Ten preklad je dobrý, aj keď tá veta je trochu neobvykle poskladaná. A tá pesnička - mne sa tam vcelku hodila :-D. Ten koniec bol perfektný, teším sa na pokračovanie :D

2 violeta violeta | 9. dubna 2013 v 22:20 | Reagovat

Parada....super kapitolka,tesim se na dalsi :-D

3 Alalka Alalka | E-mail | 10. dubna 2013 v 1:20 | Reagovat

Jaj, to už je konec? Fakt se to čte samo, úplně. U téhle povídky se mi tvé psaní zdá takový plynulejší, ne že by to u FCU vypadalo nějak nuceně, to vůbec, jen mi tady prostě přijde, že k tomu sedneš, začneš bez rozmýšlení psát a zastavíš se až při tom nejzajímavějším na konci, kterej je skoro vždycky otevřenej :-)  tak se lákají čtenáři ;-)
Jenom maličkost (snad se nebudeš zlobit), nemyslím to ani náhodou zle, ale pokus se vyvarovat přivlastňovacím zájmenům, často se ti opakuje "můj, moje", třeba v angličtině to používaj pořád, ale když píšeš v první osobě, tak to většinou hezky vyplyne z věty a jde to pochopit i bez toho. Jinak nemám co vytknout, těším se na další dílek :-)

4 Charlie Charlie | E-mail | Web | 10. dubna 2013 v 19:35 | Reagovat

[3]: Máš opravdu, já s těmi zájmeny mám problém :D Většinou to vymažu, jakmile to čtu po sobě tak na potřetí, ale často to bývá problém :D Děkuji za upozornění, moc :-) A jinač - přesně jsi to vystihla, tohle je má povídka typu "Když nemám chuť přemýšlet a chce se mi jenom psát, psát, psát... :D

[1]: To jsem ráda, že se ti tam ta písnička nakonec hodila :-)

5 Lenuš Lenuš | 10. dubna 2013 v 20:10 | Reagovat

Charlie : naopak, mne sa nezdá, že by tam bolo priveľa zámen, pri čítaní mi po gramatickej stránke nevadí nič. Ale možno to bude len tým, že čeština nie je moj rodný jazyk :-)

6 Tereza Tereza | 10. dubna 2013 v 20:59 | Reagovat

Už, aby byla další. Ty opravdu víš jak nalákat čtenáře :)
Takový otevřený konec. Píšeš opravdu skvěle:). Kdy bude další kapitola?

7 Káťa Káťa | 10. dubna 2013 v 21:12 | Reagovat

Nádhera! :-) Kdy bude další kapča? :D

8 Terry Terry | Web | 12. dubna 2013 v 20:32 | Reagovat

Názor na tuto povídku znáš! Tak stejný názor mám i na tuto kapitolu. :DDD

9 Charlie Charlie | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 20:44 | Reagovat

[5]: Ono jich tam mám vážně trochu více :-D

[6]: Už je na světě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.