Čas:Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Znáte to, když něco tak usilovně tlačíte přes koleno, až se vám to nakonec vůbec, ale vůbec nedaří? Jo, tak tohle se mi právě děje s touhle povídkou. Lidi, čekám těžce na inspirqaci! Doufám, že brzy doputuje po špičkách až ke mně do hlavy...za kapitoly v období "mezi tím" se fakt omlouvám :-))Azanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)
3.Kapitola - "Stupid Dreams"
("Pitomé sny")
Mystic Falls, 10. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
Stála jsem před zrcadlem v koupelně a usilovně se snažila přijít na příčinu, proč se mi pořád zdají sny s Damonem. Jejich intenzita se stále zvyšovala a každý sen mi přiváděl nepříjemný pocit již zažité skutečnosti. Nebyly to tedy sny, které bych do týdne zapomněla, nebo se z nich vypsala do deníku a ony by tak nerušeně opustily mou paměť. Tyhle sny byly se mnou pořád, pohlcovaly mě a nutily věřit věcem, které se přitom nikdy nestaly.
Zrovna dnešní noc se mi měl zdát ten nejhorší ze snů, jaký mě kdy mohl napadnout, ale já i přesto spěšně dokončila zubní hygienu a po špičkách - tak, abych nevzbudila Jeremyho, který vstával brzy ráno do práce - se vydala do postele. Spánek na mě nečekal dlouho. Pohltil mou mysl rychle, skoro jako když vlny zaplaví pláž v tradičním několikasekundovém intervalu příboje.
Tento sen byl jiný, než ty předchozí. Tentokrát se Damon neobjevil v půlce, ale byl se mnou již od začátku a choval se...podivně.
Společně jsme stáli uprostřed chmurně zařízené místnosti. Její stěny byly černé jako úhel, nábytek byl snad ještě o několik odstínů temnější a velice podobně na tom byl i sám Damon, akorát k jeho tradiční "emo fazóně" přibyly i jeho oči - modrou záři oceánu vystřídala temnota noci.
I přes to mě jeho oči opět magicky přitahovaly a dalo by se říci, že ve mně vyvolávaly určité vzrušení, které Damon ještě podnítil, když se ke mně přiblížil na vzdálenost pár milimetrů.
"Eleno, teď mě poslouchej," hlesl Damon a vzal mou tvář do svých dlaní, "Miluji tě a nikdy jsem nepřestal. Mrzí mě to všechno…ale musel jsem tě chránit."
"Chránit? Před čím chr…" načala jsem druhou otázku, ale vzápětí byla umlčena jeho náruživými rty i jazykem. Zvláštní na tom všem bylo, že při onom polibku ve mně nevzrůstalo vzrušení, nýbrž si udržovalo svou stálou hodnotu. Jako by Damonův polibek byl pouhá rutina každodenního života.
Jenže nebyla, což mi o pár vteřin později potvrdil žár, jenž zachvátil celé mé nitro. Pulzoval mi ve spáncích, koloval v žilách, pálil v hrdle s každým dalším prohloubením Damonova polibku. A já přesto nepřestávala - já si to užívala.
Zprudka jsem ovinula ruce kolem jeho krku a natiskla se mu na hruď nepřiměřeně rychle a silně. Upírova studená kůže sice absorbovala určitou část žáru, který mezitím zalil celé mé tělo, ale pořád jsem nebyla schopná uvažovat nad ničím jiným, než nad bolestí, kterou mi způsoboval.
Jenže já nadále nepřestávala a začala si vše užívat ještě více - tedy až do chvíle, než mě Damon z ničeho nic povalil na postel. Byla to totiž právě ona postel, jejíž bílá záře mě donutila se odtrhnout od Damonových úst a zmateně se rozhlédnout kolem sebe.
Najednou byl celý pokoj zářivě bílý. Myslela jsem si, že i Damon změní svou tmavou róbu, ale nestalo se tak. Zůstal stejný, i oči stále hrály svou ódu na černou díru. A pak najednou přišel opět tradiční pocit de-jevu.
"Miluji tě a ať už se ti to líbí, nebo ne, nikdy od tebe neodejdu a nikdy ti nedovolím, aby ses jen tak zbavila svého života. Nikdy," broukl Damon do mých rtů a díval se mi hluboko do očí. Myslela jsem, že žár pomine, jakmile se odpoutám od jeho rtů, ale při pohledu do jeho očí hloubky noci se žár ještě stupňoval.
Najednou mi bylo jasné, co mám udělat. Hlas žáru uvnitř mě to doslova vykřikoval. A tak jsem Damonovi nabídla svůj odhalený krk a o pár vteřin později ucítila v kůži jeho ostré špičáky. S očekáváním, že za chvíli přestane, jsem se mu celá naprosto podvolila a ještě jej pečovatelsky hladila po zádech a probírala se mu ve vlasech. Ovšem to byla chyba, protože Damon nepřestával. Využil mé uvolněnosti a špičáky se prodral tepnou ještě hlouběji, než bylo pro člověka únosné. A proto jsem zavřela oči a plně se oddala žáru uvnitř mého nitra.
°°°
"Slečno Gilbertová, je mi jasné, že školní rok teprve začal a vy ještě zajisté vzpomínáte na uplynulé léto, ale pokud chcete projít maturitní zkouškou bez problémů, měla byste začít dávat pozor!" ozval se nad mou hlavou hrubý hlas profesora Tunnera, který na naší škole vyučuje angličtinu.
I přesto, že jsem sebou v reakci na jeho napomenutí lehce trhla, k zavření zelených desek mého deníku mě přinutil až tichý smích spolužáků, linoucí se skrz celou třídu.
"Děkuji vám, madam spisovatelko. Teď se všichni zase uklidníme a pokračujeme v četbě! Nalistujte si stránku…" Tentokrát už klidnější hlásek učitele Tunnera se mi postupně vytrácel z povědomí a já s tupým pohledem zaraženým do příslušných stránek učebnice, opět zabloudila do svých myšlenek. A že jich je požehnaně moc!
Ve směs nejde o žádné upíří problémy, ani v mém vztahu se Stefanem nenastaly nějaké komplikace, jak jsem se na začátku školního roku tak obávala. Tyhle rádoby problémy jsem od noci, kdy se mi zdál poslední sen, ve kterém vystupoval Damon, zahodila plně za hlavu.
"Eleno, prosím tě, co jsi to tam zase vyváděla? Poslední dobou se mi zdá, jako bys do školy chodila jenom kvůli obědu," zasmála se Bonnie, nahýbajíc se ke mně přes široký stůl v jídelně. Střelila jsem po ní lehce nasupeným pohledem, ale následně všechny chmury zahnala do kouta nefalšovaným úsměvem na konto její poznámky.
"No, teď se sice směješ, ale při hodinách ti do smíchu moc není. Děje se něco, co nevím?" položila mi Bonnie otázku, která tento týden padla snad už stokrát a já na ni odpověděla tím samým, jako vždy.
"Nic se neděje, co by se mělo dít? Prostě se mi jen těžko vrací zpátky do režimu "škola", jinak nic víc."
"Ale taky ani nic míň, viď?" zkoušela Bonnie vyšťourat více informací o mé pochybné náladě. Místo další naučené odpovědi jsem pouze pokrčila ramena a utnula tak naši krátkou diskuzi. Tolik k mým rádoby problémům.
°°°
Odpoledne probíhalo mnohem radostněji. S Caroline jsme šli na nákupy, a protože již měla na večer dohodnutý program s Tylerem a Bonnie s Jeremym, já se rozhodla navštívit Stefana u něj doma po dlouhých deseti dnech. Ano, tak dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se rozhodla prolomit vlastní nařízení, nasednout do svého mini autíčka a dojet k penzionu. A setkat se s Damonem.
Dovětek: Fakt sorry za tuto kapitolu...čekali jste dlouho a já vás takhle zklamala...
Zklamala? Co blbneš? Byla naprosto super! Ten sen byl báječný! Vážně se ti podařil, kdyby se mi zdálo každý večer to samé, co Eleně, tak ani nejdu do školy a jenom spím!
V pohode, ak nemáš inšpiráciu, tak nepíš, aby si sa v poviedke nezamotala .
Páči sa mi, ako v poviedke zobrazuješ "bežné skutočnosti", nad ktorými sa človek pozastaví. ( Alebo aspoň ja. ) .. Mňa osobne nenapadlo zapisovať si do denníka sny. "ještě jej pečovatelsky hladila po zádech a probírala se mu ve vlasech." Thumb up !
A začatie ďalšieho odstavca - to "rýchle preskočenie" bolo super ! Inak, prečo mu hovoríš "Tunner" ? Finally žiadny hybridi a Klaus ! A ten koniec - stretne sa s Damonom ? Teším sa ! .. A teším sa aj na stretnutie so Stefanom, teda ak sa s ním vobec stretne :'D .. tam by som chcela byť !
Já teda zklamaná rozhodně nebyla, líbila se mi použitá přirovnání a celkově se to dobře četlo Jenom mi nějak nejsou jasné ty sny, asi jsem to v předchozích kapitolách špatně pochopila - myslela jsem, že se jí vracejí vzpomínky ve formě snů, ale teď to spíš vypadá, že se jí zdá něco, co ve skutečnosti neprožila? Radši si to zítra přečtu znovu v dřívějších hodinách Jinak souhlasím s Lenuš, pokud nemáš inspiraci, tak to odlož, ono tě něco dozajista napadne. Myslím, že ten příběh má velký potenciál na možnosti zajímavých pokračování. Přeju mnoho štěstí s nápady a těším se na další.
Bylo to skvělé, jen rychle další jsem hrozně napnutá :))