The Archangel - 12. Kapitola

12. května 2013 v 22:48 | Charlie |  The Archangel
Téma:The Vampire Diaries
Čas: První série TVD - rozvíjí se svou vlastní cestou :o) Pro více informací si přečtěte prolog.

Pozn.: Ne, ani tato kapitolka nemá větší smysl! :D Páč je to úplně stejné, jako ta předešlá, ale z pohledu Damona...snad se vám bude líbit aspoň trochu a protože budu mít zřejmě zítra čas, sepíši vám i FCU :o) Jinak prosím, zanechte komentář i zde! :o)



12. Kapitola - "Day And Night"
("Den a noc")


"Já už mám dávno vybráno, ale ty ne, tak se toho ujímám za tebe," odvětil jsem k vyčkávající Carrie, aniž bych odtrhl pohled od desek jídelního lístku. Dobře jsem si všímal, jak ji mé chování irituje. Nedokázala se soustředit na nic jiného, než na můj pohled, mé pohyby, můj výraz ve tváři a hlavně na pokusy o vytušení mých dnešních plánů. Oh, jak moc mi tohle dělalo dobře! Je to sice celkem zvrhlé, takhle ji vědomě týrat a zároveň si na jejích reakcích honit své ego, ale tak dlouho se mi nedostávalo takovéto adekvátní pozornosti, že jsem nemohl odolat.

"Hm a co máš tedy vybráno?" zeptala se zcela nezúčastněným tónem a mě nadskočilo srdce radostí z nápadu, který mi vytanul na mysli.

Zvedl jsem tedy oči od jídelního lístku a pohledem se setkal s Carrie. Už víckrát jsem se přistihl, jak její oči srovnávám s Katherininými, potažmo s Eleninými. Na první pohled se zdály stejné - totožná barva, totožné jiskření. Jenže při delším zkoumání mi došlo, že oči od Carrie jsou temnější a spíše než že by příjemně jiskřily, se v nich občas zablýskalo. Záhy jsem si tedy uvědomil, že srovnávat Elenu a Carrie, je jako srovnávat den a noc - naprosto nesmyslné a odporující si. Avšak lákavé, dodala má zvrhlá mysl.

Oční kontakt jsem s Carrie nenavázal jenom kvůli srovnávání, ale zejména pro to, abych ji mohl do mysli poslat nějakou tu odpověď na její zatrpklou otázku. S mentalistou, jako je ona, jsem se ještě za svá upíří léta nesetkal, a proto mi zatím posílání vzkazů dělá problémy. Nicméně Carrie mi vše o hodně ulehčila, jelikož opět podlehla své "mladické" zvědavosti a nechala můj vzkaz pohodlně vplout do své mysli.

"Vždyť ty víš," rozeznělo se v Carinině mysli a já se musel v duchu zasmát jejímu okamžitému výrazu "jdi se bodnout". Očekával jsem spíše zatrpklost, opovržení, zhnusení, strach, zlost…místo toho se trošku zavrtěla na své židličce, ušklíbla a vypustila z úst otázku, která by mě nejspíše dostala na kolena, kdybych zrovna neseděl.

"Myslíš si snad, že se od tebe nechám deptat?" promluvila zcela poklidným hlasem a mě tím donutila se v duchu opět zasmát. Každá jiná by už ležela pod stolem a klepala se jako ratlík, ale Carrie je jiná. Myslím si, že i kdyby prohrávala zápas o sto bodů, stejně by nakonec z hřiště odešla se vztyčenou hlavou. Zkrátka není dnem, ale nocí…nevzdá se žádného pokusu, jak mě dostat do kouta a ohrozit tak mou vedoucí pozici v naší neviditelné hře. Jenže já nejsem žádný amatér a fyzicky mám rozhodně navrch. Což mi potvrdila i znovu příchozí číšnice, která se mnou při výběru jídla hrdě koketovala - dokonce i přesto, že její vzhled nebyl hoden jakékoliv slávy. Nereagoval jsem na její signály, pouze objednal jídlo pro Carrie a pro sebe skleničku burbonu, abych si zkrátil chvíli, kdy bude Carrie žvýkat ten sajrajt, co jí připraví v kuchyni a tahle nyní velice žárlící číšnice jí určitě nezapomene plivnout do talíře. Jo, jsem rád, že se živím krví.

Ovšem nebyla to jenom odcházející servírka, která žárlila. Několikrát jsem přichytil Carrie, jak ji po očku sleduje a taky byla v okolí chvíli cítit taková ta vůně nadpřirozena - jako když se holka sedící naproti vám ze zvědavosti nabourá do hlavy číšnice. A tak jsem uvedl do chodu plán, u kterého by mě ráno ani trochu nenapadlo, že bych ho dnes večer mohl použít. Ale přece jenom, Carrie je jiná…

Jako by mě vyslyšel sám satan, k vedlejšímu stolu dosedla mladě vyhlížející blondýnka a po celou dobu, kdy se Carrie věnovala svému jídlu, jsem se já věnoval úctyhodně hlubokému výstřihu oné dívky, která tu navíc byla úplně sama - společnost ji dělal jenom růžový mobil, od kterého občas zvedla pohled a střetla se s mým žhavým úsměvem. Vždy jí to vehnalo do tváří příjemný ruměnec, ale já tomu moc nevěnoval pozornost. Mnohem více mě zajímala Carrie, která zuřivě sežvýkávala poslední sousta své porce jídla a děsně se snažila hrát, že ji vůbec nezajímá, o koho se zajímám.

Modrooká blondýnečka od vedlejšího stolu na mě zrovna mrkla, když jsem se rozhodl vyměnit společnost na zbytek dnešního večera. Místo noci mi do zorného pole přistoupil krásně vyhlížející den, tak proč toho nevyužít!

Ihned jsem se tedy zvedl ze židle a zcela bez zainteresovaného výrazu odhodil na stůl pár bankovek. Musel jsem si dávat pozor na oční kontakt, aby mi Carrie opravdu věřila naprosto vše, co udělám, nebo se chystám udělat. Proto jsem pohled zabořil do tváře blondýnky a nepatrně si tak nahrál body na svou stranu. A když jsem k tomu ještě zareagoval na nechápající Cariinu tvář otázkou "Domů trefíš sama, že ano?", byl jsem si téměř stoprocentně jistý, že dnešní večer mám v kapse.

Ale ona sladká oběť mého týrání mě opět a zase překvapila. Já hlupák už věřil, že všechno bude dobrý.

Jenže Carrie se po letmém ověření oné situace ze vteřiny na vteřinu rozesmála jako měsíček, vyskočila od stolu a s mírným pohledem upřeným na mou budoucí společnost odcházela pryč.

Abych uvedl věci na pravou míru, chtěl jsem Carrie vyprovokovat k tomu, aby sama žadonila po mé pozornosti. Ano, až tam jsem ji chtěl dohnat během jediného večera. A i když věci vypadaly slibně, přece jenom se mi to nepovedlo…nebo že by ano?

Jakmile se můj zrak plně stočil k atraktivní blondýnce, od které jsem předem očekával, že mi spraví náladu, za mými zády se ozval křik vycházející z úst Carrie.

"Ptáčátko, vždyť jsem málem odešla bez rozloučení!"

Prudce jsem se k ní otočil a nahodil zcela nechápající výraz. Popravdě, vážně jsem to nechápal. Květinka sice měla dost odvahy, ale že by až tak? Takže mi zajisté prominete i můj marný pokus dostat se ke Carininým myšlenkám…jak říkám, bylo to dost marné. A tak jsem byl donucen čelit nepříjemné realitě, která se ovšem brzy na to otočila na velmi příjemnou, až skoro otupující.

"Ehm…no, ptáčátko," poplácala mě Carrie po tváři, když se odtáhla od polibku, jenž trval sotva pár vteřin, "měj se krásně a dík za véču," a ladně odkráčela z Grillu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | 13. května 2013 v 6:54 | Reagovat

Pecka - chci víc, víc, víc.... Tohle bude ještě dobrá sranda. Carrie mu dává docela zabrat :-D

2 Lenuš Lenuš | 13. května 2013 v 14:50 | Reagovat

Nicméně Carrie mi vše o hodně ulehčila, jelikož opět podlehla své "mladické" zvědavosti a nechala můj vzkaz pohodlně vplout do své mysli. - páni ! To som nevedela, že Damon dokáže rozoznať aj, kedy niekto pustí správu, alebo nie. Tieto  správičky a podobné "upírske" veci by si mohla dávať častejšie :-).
Což mi potvrdila i znovu příchozí číšnice, která se mnou při výběru jídla hrdě koketovala - dokonce i přesto, že její vzhled nebyl hoden jakékoliv slávy. - Milujem tú Damonovu úprimnosť ;-).
Několikrát jsem přichytil Carrie, jak ji po očku sleduje a taky byla v okolí chvíli cítit taková ta vůně nadpřirozena - jako když se holka sedící naproti vám ze zvědavosti nabourá do hlavy číšnice. :D
Mnohem více mě zajímala Carrie, která zuřivě sežvýkávala poslední sousta své porce jídla a děsně se snažila hrát, že ji vůbec nezajímá, o koho se zajímám. - Skvelé, že Damon si uvedomil, že Carrie žiarli ! :D .. Ehm.
Takže mi zajisté prominete i můj marný pokus dostat se ke Carininým myšlenkám… - páči sa mi tá formulácia "Takže mi zajisté prominete", akoby to Damon rozprával :-)

3 Nya Nya | E-mail | 13. května 2013 v 15:34 | Reagovat

Tohle je můj první komentář k TA, i když ji pravidelně čtu již od 7. dílu. Je to paráda.. :-) Líbí se mi, jak jsi tu Damona vyobrazila, jako takového "hajzlíka". Je to zase jinačí, jak FCU. Prostě originální a líbí se mi to. Jak se Carrie prostě nedá a snaží se nad Damonem vyhrát. Jen by mě zajímalo, co ona vlastně je, tak doufám, že nám to tam někdy vysvětlíš :-)

4 Terry Terry | 13. května 2013 v 16:48 | Reagovat

Je to parádní! :D
Chudák nehezká servírka! :D
Nevím, co k tomu dodat, nejlepší na tom všem je ptáčátko! :D

5 Charlie Charlie | E-mail | Web | 13. května 2013 v 17:57 | Reagovat

[1]: Mě začíná tahle povídka bavit čím dál tím víc :-) Možná právě proto, že mu Carrie dává zabrat :-D

[2]: To víš, já si to tak trochu upravuji :-D Ale podle knížky by to Damon měl umět - vpouštět lidem do hlavy vzkazy a zároveň , pokud mu někdo chce něco mentálně vzkázat, tak on to vycítí.
Taky mám ráda jeho egem nabitou upřímnost - právě proto ji používám dost často :-D
Popravdě, já se té formulace celkem bála - ostatně používám ji spíše u Damona v FCU, ale tak ono kdybych měla ty styly pořád jen rozdělovat, zblázním se :-D
Jinak děkuji!!! :-*

[3]: Jasan, vysvětleno to bude :-) Ale to by na to musel nejdříve Damon přijít! :-D

[4]: Jo, to prostě neomrzí :-D :-)

Díky všem, jdu spisovat :-) Užijte si den

6 Alalka Alalka | E-mail | 13. května 2013 v 20:28 | Reagovat

Jsem zvědavá, kdo tuhle jejich "hru" nakonec vyhraje. Carrie je mi sympatická, ale přesto fandím Damonovi ;-) No jo, nemůžu si pomoct. Jinak, jak už tu někdo psal, taky jsem pěkně zvědavá, co je vlastně naše provokatérka zač :-)

7 Charlie Charlie | E-mail | Web | 14. května 2013 v 14:54 | Reagovat

[6]: Já osobně ani nevím, komu fandit :-D Když píšu z pohledu Carrie, fandím Damonovi...když píšu z pohledu Damona, fandím Carrie :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.