Čas:Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Díky všem za komentáře! Dnes jsem na výstavě, takže tato kapča je přednastavená. Omlouvám se za svou neaktivitu, ale je toho hodně...btw, ISF CZ oslavilo 500 followers!!! Mimochodem, možná se vám zdá, že se FCU pomalu zase rozmotává...ale ne, já to smotávám zase děsně do klubíčka :D David bude mít v povídce zcela novou váhu...uvidíte sami ;)Azanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)
10. Kapitola - "Innocent Wink"
("Nevinné mrknutí")
Zase poslouchám při editaci...
Mystic Falls, 13. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
Co jsem se dozvěděla o Davidově plánu, nepřestala jsem na to celé myslet. Na jednu stranu, byla to určitá záchrana, hlavně co se týče divných snů, které mě tak dlouho trápily a kterým stále nemůžu přijít na kloub. Ovšem pocit, že se myšlenkami připoutám k určité možnosti, jak se konečně zachránit před Klausem, mě trochu děsí. Přece jenom, celý plán je teprve v plenkách a je dost předčasné utvářet si jakékoliv naděje. Ale co mi zbývá? Bez určité víry člověk těžko najde cestu k vysněnému cíli.
"Lásko Eleno, tys přišla!" ozvalo se zpoza dveří, zrovna když jsem se chystala vejít dovnitř.
"Jáááu! Damone, proč mě zas biješ?!" Jistotu, že jde o Davidovy výkřiky, jsem nabila až po vstupu do rozlehlé místnosti Alarickova bytu.
"Ahoj," přerušila jsem oční potyčku mezi Davidem a Damonem. Nejen oni dva, ale i Stefan ke mně zvedl svůj zvídavý pohled. Že by čekal pusu?
"Nazdárek, Elenko! Kde máš tu kuplířku…," zarazil se David, "…ehm, tedy Caroline?"
"Ta kuplířka, tedy Caroline, se plánu účastnit nebude. Ale s Tylerem jsou ochotní nám poskytnout pomoc prostřednictvím důležitých informací o tvém vlkodlačím já," usmála jsem se směrem k Davidovi a šla si do kuchyně nalít kafe. Alarick tu vždycky má uvařenou plnou konvici a ani dnešek nebyl výjimkou.
"Dá si někdo ještě kafe?" otočila jsem se ke třem nadpřirozeným chlapíkům, kteří rozprostřeně seděli v jednom z koutů obývacího pokoje. Pohled na ně mi přišel nesmírně komický. Každý z nich je totiž úplně jiný a přece jenom mají jednu společnou vlastnost - prahnou po krvi.
Pohledem jsem zkoumala jejich tváře, protože se mi nedostávalo žádné odpovědi. Stefan seděl na svém obvyklém místě uprostřed pohovky a zaraženě civěl do blba, neboli asi má Alarick moc pěkně vymalovaný byt, že stojí za to pozorovat jeho zdi. Naopak David se zdál být zabraný do své vlastní rozverné nálady, kterou dával najevo veselým úsměvem a poskakujícími plameny v očích.
A nakonec tu byl Damon, jehož sklenička burbonu se zřejmě stala hlavním objektem jeho myšlenek. Když s ní tak nejistě kroužil, až se burbon pozvolna promíchával do zcela nepoznaného koktejlu, vypadal jako by si pokládal nejdůležitější otázku svého posmrtného života: "Mám se napít, nebo nemám?" Nad touhle úvahou jsem se zasmála a upoutala tak pozornost upíra, který přitom působil jako ten nejméně duševně přítomný.
"Já bych si jeden šálek dal," usmál se na mě Stefan poněkud smutně, ale už s mnohem větší jistotou, než když jsme se viděli naposledy.
"Dobře, máš ho mít."
"Děkuji, Eleno."
"Tak Eleno, co víš od Tylera?" dožadoval se David informací až s nepřirozeně velkou dychtivostí, zatímco jsem Stefanovi předávala hrníček s kafem.
"Máme," sedla jsem si na kraj konferenčního stolku naproti pohovce a upřela pohled na Davida, "tedy, máš s ním schůzku v Grillu dnes večer. Caroline neví, zda taky přijde, takže s tebou půjdu já."
Jen co jsem to dořekla, setkala jsem se s dvěma páry překvapených očí. "Co je? Snad vám nevadí, že tam s Davidem půjdu já," těkala jsem pohledem mezi Damonem a Stefanem. Jejich výrazy mi pouze potvrdili mou domněnku.
"Eleno, ty bys v tom plánu taky neměla figurovat a to žádným způsobem," řekl Stefan až nezvykle přísně.
"Stejně nechápu, jak mohlo Damona vůbec napadnout tě do tohohle zasvětit."
"Jak už jsme si řekli, Stefane," zdůraznil Damon bratrovo jméno, "potřeboval jsem Elenino milé svolení. A navíc, při jejích sebevražedných misích je poměrně těžké něco zatajovat."
"Hele, nebavte se o mně, jako bych tady nebyla!" vyštěkla jsem tak hlasitě, až se Stefanovi podařilo polít si kafem košili. Při pohledu na tmavou skvrnu, kterou kofeinový nápoj zanechal na světle modré látce, se mi dělalo na nic. Veškerá dobrá nálada, naděje i pocit síly - všechno bylo najednou pryč. Zase. De jevu?
"Jen do nich, Elenko!" ozval se David a hbitě napodobil mou novou pózu na nohou ve stylu "Opět zuřím jako býk!".
Stefan, i když momentálně bojující s politým kouskem oděvu, se jako jediný odhodlal čelit mému hněvu. Naopak Damon se ze své pozice v křesílku, umístěném vedle pohovky, přesunul k oblíbenému místu u okna v kuchyni.
"Eleno," začal Stefan s upřímným pohledem v mých očích.
"Bude pro tebe lepší, když se teď začneš věnovat jenom svým povinnostem. Škola, kamarádky…"
"Jak to myslíš?" zamračila jsem se na něj.
David stojící vedle Stefana začal mírně stepovat. "Eleno, i mě je to jasné! Chtějí tě vyřadit z plánu! Oddřeš za ně těžkou práci a teď tě odhodí jako nepotřebnou panenku. Styď se, Stefane!" rozkřičel se David a odpochodoval do kuchyně, zřejmě promluvit si s Damonem.
"Eleno, vím, jak to vypadá, ale…"
"Poslyš, Stefane, já se s tebou nechci hádat, ale jedno ti řeknu. Vždycky jsi byl ten, který nechával takováto rozhodnutí na mě. Jak vidím, asi se to změnilo," otáčela jsem se k odchodu.
"Eleno, prosím tě, nechoď pryč!" zakřičel na mě ještě David. Otočila jsem se za hlasem a setkala se s jeho pohledem. Doufám, že to zašifrované mrknutí pochopil správně.
DOKONALÝ!!! Moc moc moc se mi tahle povidka libi :) Skoda jen ze neni trochu delsi :) Uz bych se rad dostala k jadru veci :) Ale moc me to bavi i takto kratke :) Drzim ti palce a doufam ze az dostanes vlastni napad napises neakou knihu. Máš krásné vyjadrování :)
Jé, že bych měla dnes štěstí na první komentář, juchů Jsem nesmírně ráda, že jsi přidala další díl. Nemůžu si pomoct, ale v téhle kapitole mi přišel David strašně vtipný (ne, že by tak mluvil), ale spíš ty jeho projevy. Chvíli se chová jak natěšená puberťačka, pak zase jak rozzuřený pavián, baví mě tyhle jeho reakce a kreace číst, super
[1]: Každá kapitola má kolem 3-5 stránek ve wordu - to je 800-1200 slov...více mi stejně blog nedovolí publikovat - šestistránkové kapitoly bych pak musela dělit na dvě poloviny a to je piplačka.
Tuším si si Davida nejako obľúbila ! Nad touhle úvahou jsem se zasmála a upoutala tak pozornost upíra, který přitom působil jako ten nejméně duševně přítomný. .. nádherná pasáž ! .. a to ani nehovorím o Stefan - Elča pidi rozhovore, ktorý nasledoval :).
Uhm, nepáči sa mi to. Snáď Elča neskončí s Davidom ?
DOKONALÝ!!! Moc moc moc se mi tahle povidka libi :) Skoda jen ze neni trochu delsi :) Uz bych se rad dostala k jadru veci :) Ale moc me to bavi i takto kratke :) Drzim ti palce a doufam ze az dostanes vlastni napad napises neakou knihu. Máš krásné vyjadrování :)