(Psáno z Elenina pohledu)
"Damon tě zabije," zahlaholil mi Alarick do ucha, zrovna když jsme vešli do Grillu.
"Nezapomínej na Stefana," oponovala jsem mu, odkládajíc si svou bundu. Naše pohledy mezitím bloudily po celé místnosti rozlehlého baru, až nakonec zakotvily u bočního stolečku, kde seděl zatím jenom Tyler.
"Nezapomínám ani na sebe. Připomeň mi, jak se ti podařilo mě přemluvit?"
"Že by kouzlo osobnosti?" zasmála jsem se Alarickově otázce a vydala se k Tylerovi, zatímco můj opatrovník šel se slovy "budu blízko" obsadit své obvyklé místo u výčepu.
Jestli se ti dva upíři domnívali, že mi budou diktovat vlastní podmínky, tak se řádně spletli. Už nejsem a ani nikdy nebudu ta ufňukaná, slabá Elena, co jim na všechno vždycky kývne. Ať mě klidně Damon zabije a Stefan začne proklínat, tak jako proklíná samotnou Katherine. Já už sebou nenechám manipulovat a taky to už nikomu nedovolím. Nikdy.
"Ahoj, Tylere. Díky, že jsi přišel," pozdravila jsem Carolinina vlkodlačího přítele a zasedla stoličku přímo vedle něj, abych mu tak zajistila určitou lidskou oporu.
"Nemáš za co. Já zase děkuju, že jsi Caroline vzala na milost. Už se to s ní nedalo vydržet!" zasmál se Tyler a zkontroloval čas na svém mobilním telefonu.
"Spěcháš někam? Pokud ano, můžeme to přesunout na zítřek," nabídla jsem mu, když jsem si všimla jeho lehké roztržitosti.
"To je v pohodě, jenom…," na chvíli se odmlčel a pohlédl znovu na mobilní telefon, jako by se ještě chtěl ujistit o tom, co řekne. "Jde o to, že zítra bude úplněk, takže…"
"Jsi nervózní?"
"Ano, je to tak trochu vlkodlačí věc, ale časem se to prý zlepší. Jakmile se smíříš s tím, co jsi zač, je to vždycky jednodušší," usmál se a upil ze svého pivka, které na dřevěném stole zanechalo orosený otlak.
"Odkud tohle všechno víš?" opřela jsem si lokty o stůl, abych dlaněmi mohla podepřít svou unavenou hlavu.
"Z deníčku strýčka Masona, kterému jsem s chutí vyrval srdce z těla," ozval se za námi Damonův ironický hlas. Já i Tyler jsme sebou naráz trhli a vyměnili si pohledy. Zajímalo mne, zda se Tyler už přenesl přes tuhle kapitolu - Damon mohl docela jistě vyvolat touhle svojí poznámku nemalý problém.
Ale Tyler mě překvapil. "Nazdar Damone," ušklíbl se vlkodlak na vraha svého strýčka a znovu upil z doneseného pivka.
Doufám, že nás Alarick zrovna nepozoruje, protože pokud ano, tak si zřejmě bude myslet, že jsem se zakoukala do Tylera. Nedokázala jsem se totiž podívat do Damonovy tváře, natož jej pozdravit.
Problém není ani tak v tom, že bych byla nějak příšerně naštvaná, jelikož tyhle Salvatorovic příkazy už se staly přinejmenším rutinou mého života, ale já se spíše zaobírám tím, co mám Damonovi říct. Mám lhát, nebo mu natvrdo přiznat, jaké jsem si teď nastolila podmínky?
Damon hlasitě odsunul židli naproti mému místu a stejně tak hlasitě zasedl za stůl. Připadalo mi, že ten rachot vydává zejména proto, aby tak upoutal mojí pozornost. Ale já místo toho očima těkala po Tylerově tváři, ve víře, že mi pomůže vybruslit z této trapné situace. Nakonec to ale byl příchozí David, který mě zachránil.
"Ahoj lásko Elenko!" pozdravil mě hybrid s převelikou radostí v očích a širokým úsměvem na tváři. Donutilo mě to taky se na něj usmát. Byla jsem ráda, že je David šťastný.
"Ahoj," znovu jsem se usmála a ukázala mu, aby si sedl na místo naproti Tylera. Díky tomuto manévru jsem se konečně dostala pohledem k Damonovi. Vypadal, jako by sem přišel na rande - čistá, vyžehlená a hlavně sytě černá košile, kterou doplňovala klasická kožená bunda, taktéž v tmavé barvě. Kolem stolu se přitom řinula jeho klasická a pro mě tak neodolatelná vůně. Do očí mu padaly pramínky vlasů, jež svou nepořádností dokazovaly, že ještě před malou chvílí prošly speciální úpravou "ala Damon".
Nebyla jsem to jenom já, kdo si někoho prohlížel. David se seznamoval s Tylerem a probodával ho studujícím pohledem. Řekla bych, že bere svou úlohu ve svém plánu opravdu vážně a zcela zodpovědně. Má můj obdiv…
Když jsem tak přelítla z Davidovy tváře zpátky
na tu Damonovu, nemohlo mi uniknout, jaký nasupený výraz u něj panuje. Jakmile si všiml mé pozornosti, jeho oči začaly sršet blesky. Zdálo se mi, jako by tímhle gestem chtěl světu sdělit závažně důležitý názor.
"Přeji dobrý večer. Dáte si něco?" pozdravila nás příchozí číšnice.
"Pro mě burbon, jako obvykle," prohlásil Damon a jeho výraz "všechny zabiju" byl rázem pryč. Opětoval číšnici zvídavý pohled a usmíval se na ni jako sluníčko.
"Jé, Damone, objednej mi taky," přitakal mu Damon a očkem prosebně loupl po servírce. Ta přikývla a novou objednávku si ihned zapsala. Pak zvedla pohled od svého zápisníčku a očima znovu přejížděla po Damonově obličeji, až s nimi nakonec sjela ke mně.
"A slečna si něco dá?" optala se mě až nezvykle milým tónem. Sotva jsem ale otevřela pusu, abych jí odpověděla, Damon mě předstihl.
"Slečna si nic nedá, právě odchází domů. Má tam totiž sraz se svým přítelem," řekl Damon přísným tónem.
"Žádný sraz se Stefanem nemám. Zůstanu tady a dám si cappuccino! Díky," hlesla jsem k servírce a natočila se k Davidovi a Tylerovi.
"V tom případě odcházím já! A ty," namířil na mě Damon svůj ukazováček, "neseš odpovědnost za Stefanův hněv. Měj se!" Stihl ještě štěknout před odchodem a vypařil se za Alarickem k baru.
°°°
Tvrdla jsem u stolu s Tylerem a Davidem snad dobré dvě hodiny. Znám nazpaměť úplně všechno, co se byť jen trochu týká vlkodlaků a David je naprosto odhodlaný pro zrušení pouta ke Klausovi. Věci se tedy sice vyvíjí dobře, ale já už toho mám dost.
"Hoši, bude vám vadit, když už půjdu domů?"
"Ne Elenko, jen utíkej. A děkuji ti moc, že jsi tu se mnou dnes byla. Bál jsem se, že se necháš zahnat do kouta," podotkl David a obdařil mě svým dalším úsměvem.
"Zítra dáme sraz u Alaricka v bytě, hm? Projdeme si všechny informace. Mimochodem, díky za ně, Tylere," obdařila jsem tentokrát úsměvem mladého Lockwooda.
"To je v poho. Měj se, Eleno," zamával mi Tyler a spolu s Davidem se ponořili do další, zajisté nesmírně zajímavé debaty o vlkodlacích. Řekla bych, že Tyler má poměrně radost ze svého nového kamaráda. A to se Caroline tak bála!
Cestou od kluků jsem se rozhodla, že se ještě zastavím u baru a zaplatím za sebe útratu. Z jednoho cappuccina se nakonec vyklubaly tři velké kávy - aneb vlkodlaci jsou pro holky hodně záživné téma…
°°°
Dovětek: Nechápejte to s tou servírkou špatně - Damon s ní nic nemá a ani mít nebude, jen jsem chtěla zdůraznit to, jak si ho Elena kontroluje :o))
Pises proste dokonale
Porad a donekonecna budu psat : DALŠÍ KAPITOLU PROSÍM
Je to bezvadny pribeh