Čas:Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Poslouchám RHCP a připravuji se na zítřejší závody...těším se a zároveň se děsně netěším. Kombinace dvou pocitů, které přesně vystihují písně od mých milovaných Redhotů. Tákže tady jedna kapča na zpříjemnění pátku a...teď dáme pár pořádných zvratů ;)A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)
12. Kapitola - "Love Elena"
("Láska Elenka")
Se neposerte, no...já bez nich neumím žít.
Mystic Falls, 13. září 2011
(Psáno z Damonova pohledu)
Pozoroval jsem odlesky zlatavé tekutiny ve své skleničce a přemýšlel. Poslední dobou to dělám nějak často. Že bych se začal měnit na svého mladšího bratra? Jen to ne!
Ale, možná by to nějaká ta pozitiva mělo. Třeba Elena.
Měla by mě více ráda, kdybych se změnil na prototyp hodného, vegetariánského upíra? Možná ne, možná jo. Život je loterie a jen málokdy závisí na štěstí. Tedy, aspoň já toho štěstí moc nepobral.
"Bacha, jde sem Elena!" vyrušil mě Alarick z dumání o ničem.
"Jdu na vzduch," zahlásil jsem a ignoroval Alarickovy poznámky k mé zbabělosti. Nohy mě nedonesly moc daleko, jen do postranní uličky vedle Grillu, odkud jsem poslouchal dění z baru…
"Bude to dvacet dolarů," zahlásila Eleně Cindy, má oblíbená servírka. Proč oblíbená? Nepije železník.
"Dvacet? Sice jsem měla čtyři hrnky kávy, ale to rozhodně není dohromady dvacet dolarů!" bránila se Elena, která očividně Cindy moc v lásce nemá.
"Elenko, nějaký problém?" ozval se David. Bože, jak já bych mu dal do držky! Co to na Elenu hraje? Prý "Elenko tam, lásko sem"…to si ze mě dělá srandu?!
"To nic, Davide. Jen mi slečna špatně započítala útratu."
"Nezapočítala jsem nic špatně!" bránila se číšnice. "Mám tu napsané čtyři kávy, dvě piva a skleničku burbonu. To je dvacet dolarů!"
"Aha, slečna do toho započítala i nás…" pochopil David. Konečně!
"Ale já mám jenom deset dolarů," podotkla Elena se znatelnou hanbou v hlase. Kdybych s ní u stolu seděl já, nemusela by nic platit. Ani domů by nemusela chodit! Odnesl bych ji v náručí, kamkoliv by jen chtěla…ale to bych nemohl být takový idiot, který se hned vzdává. Sakra, já už se vážně měním na Stefana!
"Zaplatím to, Elenko," řekl David milým hláskem.
"Jak ti to mám vynahradit?" zakoketovala Elena, taktéž milým hlasem.
"Lásko Elenko, ty už mi to vynahrazuješ dostatečně, neboj."
Prudce jsem se odrazil od popraskané zdi v uličce a zdrhal pryč. Už jsem to nemohl dál snášet.
Byl bych už dávno vpadl do Grillu a dal Davidovi jednu do držky, ale Elena by mě za to nejspíše zabila. Začala ho litovat, takže nedopustí, aby mu někdo ublížil. David se jí dostal pod kůži a dělí se o místo jak se Stefanem, tak se zbytkem Eleniných falešných přátel. A nejhorší na tom všem je, že mně se to vůbec nelíbí. Ani trochu se mi to nelíbí.
Počkal jsem tedy, až se Elena i David nadobro vytratí z baru a vrátil se k Alarickovi. Mezitím mi jeden z počestných občanů Mystic Falls posloužil jako zásobárna krve. Nálada se mi sice nezlepšila, ale s plným žaludkem aspoň nevedu tak depresivní myšlenky a vždy hned zavrhnu onen fakt, že bych se třeba mohl podobat svému mladšímu bratrovi.
°°°
(Psáno z Elenina pohledu)
"Jeremy, jsem doma!" zakřičela jsem napříč předsíní, abych tak upoutala bratrovu pozornost. Stále mi dluží jeden rozhovor na téma svých víkendových plánů. Vzhledem k tomu, že škola teprve začíná, Jeremy se v ní moc nezdržuje. A tak mám na rozmluvu s ním šanci jedině doma.
"Neměla jsi náhodou být doma celý večer, jak jsi to tvrdila Caroline?" objevil se přede mnou Stefan s velice, ale velice zakaboněným výrazem.
"Ne, neměla, protože Caroline jsem nic takového netvrdila," odsekla jsem mu a bez povšimnutí odešla do kuchyně. "Dáš si něco? Třeba vodu, jako obvykle?"
"Podívej, Eleno…" dotkl se Stefan mého ramene, zrovna když jsem procházela kolem kuchyňské linky.
"Ne, nepodívám se! Stefane, tohle je můj život a já už nechci, abys mi ho pořád řídil!" rozkřičela jsem se. "Mám toho dost! Slyšíš mě?"
"Ano, samozřejmě, že tě slyším. Vždycky ti naslouchám, Eleno, a vždycky všechno dělám jenom pro tebe!" chytil Stefan mou tvář do svých dlaní, ale já sebou prudce trhla. Dostala jsem se do varu a potřebovala jsem nutně upustit páru.
"Nasloucháš? Proto jsi mě ovlivnil? Abych zapomněla na to, že jsem Caroline přiznala, že miluji Damona? Tomu ty říkáš naslouchání?"
"Já jsem tě nikdy neovlivnil!" bránil se se smutným pohledem těch svých smaragdově zelených očí. "Caroline jednala spontánně, bála se o tebe a já…"
"Ty ses bál toho, že Damona opravdu miluji, co? Proto ta komedie na chatě u jezera, proto ta komedie po mém příjezdu z Kalifornie, a proto ty tajné schůzky s Caroline a nesmyslné příkazy, které jsi mi přece nikdy neudával! Vždycky jsi mi dovolil, abych se rozhodovala podle sebe, protože jsi nikdy nechtěl narušit můj normální život," vyhrkla jsem ze sebe všechna ta slova, jako bych právě objevila nový doplněk k Einsteinově teorii relativity. A Stefan se tvářil asi tak, jako já ve fyzice při výkladu Einsteinovy teorie relativity.
Sice to bylo nemálo roztomilé, ale v tuhle chvíli už mi to přišlo skoro až nepříjemné. "Copak? Nemám pravdu? Tak to vyvrať!"
"Eleno, jak si můžeš pamatovat, co se dělo na chatě u jezera? Tvrdila jsi nám, že si naposledy pamatuješ nakupování s Caroline," konečně promluvil Stefan.
"Ty teď hodláš řešit, co si pamatuji a co ne?!" rozčílila jsem se znovu.
"Ne, promiň…já…já nechtěl."
"Víš co Stefane? Nechme teď všechno být. Přestaň se o mě zajímat a já se přestanu zajímat o všechny problémy a i o ten hněv, který jste mi s Caroline způsobili."
"Eleno," přiblížil se ke mně Stefan, opět se smutným pohledem v očích. Zahleděla jsem se hluboko do jeho zelených kukadel a nechala v hlavě promítat veškeré své poznatky ohledně mého vztahu se Stefanem za poslední dobu.
A v tom se to stalo. Jak jsem tak dumala nad nesmrtelností brouka, Stefanovy rty se ke mně nebezpečně přiblížily. Políbit mě však nestačily.
Ucukla jsem a otočila se k němu zády. "Miluji tě, Eleno," promluvil Stefan přiškrceným hlasem, "a nechci o tebe přijít. A proto opět začnu respektovat tvá rozhodnutí, i když se bojím, že nás to od sebe nadobro rozdělí. Budu prostě muset věřit, že k sobě zase najdeme cestu. Jen tomu musíš uvěřit i ty."
"Já…," odmlčela jsem se na hodnou chvíli, neschopna slova, jelikož ta Stefanova se mi v hlavě přetáčela jako nekonečná ozvěna. Nakonec jsem se k němu napůl obrátila, abych tak viděla do jeho odhodlané, avšak typicky smutkem stažené tváře.
"Dobrou noc, Stefane," zahlaholila jsem nakonec a pozorovala jeho vzdalující se záda. Na jednu stranu mi to nesmírně lámalo srdce, ale na tu druhou…cítila jsem se volná, jako nikdy předtím.
V ten moment jsem si uvědomila, že David měl ve všem pravdu. Tak jako on, i já byla k někomu připoutaná a tím někým pro mě byl Stefan. Má první a zatím největší láska, pro kterou bych byla schopná obětovat snad i vlastní život. To se ovšem pro lásku přeci dělá, ne? Možná ale jen do chvíle, než se z lásky stane povinnost. Přesně to totiž k Stefanovi cítím - povinnost. Natolik mě k sobě přivázal, že jedině Klaus nás dokázal zase odtrhnout od sebe a jedině díky Klausovi jsem si uvědomila, že nás se Stefanem již nepojí pouto lásky.
I když v mém těle nyní zavládl pocit klidu a zvláště určitý druh svobody, stejně jsem se rozbrečela, jakmile mi do ruky přišel můj deníček a já přesně věděla, co do něj napíšu.
"Dnes jsem se znovu rozešla se Stefanem," zněla věta, jež nemilosrdně poskvrnila čistou stránku již z poloviny popsaného deníku. Vzpomněla jsem si, že díky mému výletu do Kalifornie vlastně ani nezbyl čas na pátrání po pachateli, jež z mé nejoblíbenější knížky vytrhl několik stránek. Jsem si ale skoro stoprocentně jistá, že to udělal Damon. Tím by se totiž vysvětlovalo i to, proč mě v Kalifornii údajně ovlivnil a proč mám tenhle výlet nějak v mlze. Určitě jsem na všechno přišla a on mým ovlivněním chtěl jenom zahladit stopy. Tudíž si pamatuji pouze to, že jsem pořád tvrdla v nějakém domku uprostřed lesa a kdosi mi bral mou krev…
Sakra, co to plácám? Asi už bych měla jít spát. Aspoň, že je zítra konečně pátek!
°°°
Dovětek: Nářez, co? :D Jo, já se u toho psaní celkem dobře bavila! :D Btw, zítra tu nejsem, ale kolem čtvrté by tu měla být nová kapitola. Hezký den!
Jupííííí Jsem na tyhle povidce naprosto zavyslá Konecne je na scene zas Damon :) Doufam ze si vzpomene uplne na vsechno (časem, ale brzo):) Máš užasny styl psaní! A to jak Damon odejde aby neposlouchal Davidovo a Elenino "koketování" ... PERFEKTNÍ! Uplne mi to na nej sedelo A to s tou povinosti k Stefanovi ? Dokonaly napad! Lip bych to nenapsala! Konecne si uvedomuje že k nemu neciti to co predtim a ze citi neco k Damonovi. :) Moc se tesim na pokracování :)
Skvěléé moc se ti to povedlo, hodně se mi líbilo jak Elena řekla to co si myslí o Stefanovi, sice mi Stefan moc nevadí, ale teď mi to udělalo radost. Mám dojem, že se nějak Eleně vracejí vzpomínky, super
[1]: Práve naopak, Damon by mu mal zakrútiť krkom, nie odísť !
Proč oblíbená? Nepije železník. Sakra, já už se vážně měním na Stefana! - Uhm, konečne mu to došlo. Možno s tým niečo spraví.
Je to síce vážne čudné, ale práve som sa prichytila, že začínam mať pár Elena + David fakt rada, to Davidove Elenko sem, Elenko tam je supr ! OK, super, že si spomína, ale to, že už nie je do Stefana zamilovaná, to si snáď trochu prehnala, nie ?
Uhm, a veľa šťastia na závodoch.
[5]: Já nevím, ale mě to tam sedělo. Nemám ráda povídky, kde její lásku ke Stefanovi tlačí přes koleno. Navíc i přes to, jak se k ní teď choval..kdo ví, možná je dám zase dohromady
Jupííííí
Jsem na tyhle povidce naprosto zavyslá
Konecne je na scene zas Damon :) Doufam ze si vzpomene uplne na vsechno (časem, ale brzo):) Máš užasny styl psaní! A to jak Damon odejde aby neposlouchal Davidovo a Elenino "koketování" ... PERFEKTNÍ!
Uplne mi to na nej sedelo
A to s tou povinosti k Stefanovi ? Dokonaly napad! Lip bych to nenapsala! Konecne si uvedomuje že k nemu neciti to co predtim a ze citi neco k Damonovi. :) Moc se tesim na pokracování :)