close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Fear Changes Us II. - 14. kapitola

26. června 2013 v 19:38 | Charlie |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Omlouvám se za svou neaktivitu, ale bylo toho na mě celkem dost - to víte, konec školního roku, etc...teď mám opět problémy s PC, ale naštěstí už finishuji v zálohování fotek..u toho se musím věnovat ISF CZ a přišly na řadu i plány na léto. Chtěla bych být co nejvíce u koní a u přátel, protože na to zase přes rok nebude čas. A pokavaď se mi vrátí PC v pořádku, můžu zase v klidu fotit. Až tady nebudu, oznámím vám to samozřejmě předem, ale asi to nebude otázka jenom pár dnů, ale spíše týdnů - fakt nevím, jak dlouho to může ajťákům trvat, přeinstalovat systém..každopádně, až budu bez internetu, tak mám pořád ještě svůj noťas, takže počítám s tím, že ten volný čas využiji na psaní povídek :)). No a co k této kapitolce? Je tu úzká návaznost na tu poslední a hlavně - velký zvrat. Snad se vám bude líbit, není až tak dlouhá, ale mě se...líbí :) A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)

14. Kapitola - "Alone"
("Sama")

Mám tuhle píseň ráda..ani ne tak kvůli TVD, jako kvůli textu. Říká všechno, a přitom nic. Je vlastně o citech člověka, možná o lásce, možná o výhrách a prohrách...je prostě krásná :)

Mystic Falls, 14. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)

"Damone, tak stůj!"

"Jdi domů, Eleno, vždyť je tu zima!"

"Nepůjdu domů, dokud se nezastavíš a nevysvětlíš mi to!"

"A co ti mám asi tak vysvětlovat?!"

"Třeba, proč se tak chováš? Vždyť jsem neřekla nic zlého!"

"Jsi naočkovaná od těch dvou a bůh ví, co ti napovídal David!"

"Co to sem taháš? Já tě nechápu!"

"Tak proč jsi mě hned začala obviňovat? Proč jsi mi dala tu facku, hm?!"

Pořvávali jsme po sobě před mým domem skoro přes celou ulici. Tělo se mi začalo znatelně třást od chladu, který panoval v této jasné, podzimní noci. Nic mi nedávalo smysl, ale prostě jsem věděla, že tohle musím dořešit. Že tohle bude stěžejní.

Nadechla jsem se a popošla do Damonovy těsné blízkosti. Pozoroval mě svou nasupenou tváří a rozhodoval se, zda mě nemá do domu radši odnést násilím.

"Damone," promluvila jsem k němu prosebným tónem, "potřebuji si s tebou o tom snu promluvit."

"Vždyť jsi mi jasně řekla, že prý to sám vím moc dobře!" rozčílil se znovu. "Jdu domů a ty jdi taky. Bude to tak nejlepší."

"Ne!" rozčílila jsem se na oplátku i já a zastavila Damona v dalším pokusu o odchod. "Slíbil jsi mi, že ti můžu věřit."

Damon protočil oči a povzdechl si. "Jsi jediná osoba, Damone, které můžu věřit. Prosím, nezklam mě. Už ne," mířila jsem pohledem přímo do jeho očí, které ke mně rozněžněle shlížely.

"Proč jsi mi dala tu facku?" zeptal se Damon z ničeho nic.

"Protože jsem si myslela, že ty sny, co se mi zdají…že za ně můžeš ty."

"Jaké sny?" nechápal a bedlivě si prohlížel výraz v mé tváři.

"O mě a," odmlčela jsem se, hledajíc ztracenou odvahu. Když jsem však znovu pohlédla do Damonových očí, rázem jsem věděla, že mu můžu říct všechno. Všechno na světě.

"A o tobě," doplnily má ústa a mě se chtě nechtě roztřásla kolena. Třebaže to bylo ze zimy, já tak trochu cítila, že za to může hlavně tréma. Co když Damon opravdu stojí za všemi těmi sny?

"O mě? A to byly pokaždé tak strašné, jako ten dnešní? Téda, to jsem tam musel vypadat hrozně," usmál se Damon a značně tak uvolnil mou strnulou náladu.

"Nevypadal jsi hrozně," loupla jsem po něm očkem, "ale já tam byla jiná. Celé to bylo jiné."

"Co třeba? Co bylo jiné?"

Nevěděla jsem, jaký a hlavně jakou část snu si vybrat k zodpovězení Damonových otázek. Nakonec jsem se rozhodla použít ten dnešní, protože ten byl popravdě ze všech nejhorší. "Ten dnešní sen. Byl tam Klaus a hodil se mnou o zem. A pak…"

"Pak?" zamračil se Damon.

"Objevil ses tam. Z ničeho nic a chtěl jsi, abych se napila tvé krve, ale najednou na tebe někdo zakřičel. Myslím, že to byl David," snažila jsem se vzpomenout si na přesnou tóninu všech hlasů z mého snu. Damon mě pořád bedlivě pozoroval, ale jeho tvář přitom působila spíše zamyšleně, než vnímavě.

"A potom," pokračovala jsem, "už jsi mi jenom pořád dokola opakoval to stejné, co…"

"Co jsem ti říkal dnes," dodal za mě Damon a zahleděl se směrem k noční obloze. Udělala jsem to stejné. Připadalo mi, jako bychom tam oba dva hledali odpovědi na své vlastní otázky. Tedy až do chvíle, než jsem jednou z těch svých proťala panující ticho.

"Ty víš, co se stalo na konci toho snu, viď?" přelétla jsem pohledem z noční oblohy na Damonovu tvář. Tvář bez jakéhokoliv výrazu.

Přikývl a já se celá roztřásla. I přes to, že by se mi mělo znatelně ulevit, připadala jsem si jako na jehlách. Chtěla jsem všechno tak moc pochopit, až jsem nechápala vůbec nic.

"Ležela jsi na zemi ve vlastní kaluži krve," začal Damon vyprávět můj sen tak, jak si jej z reality pamatoval on sám.
"A já…." Najednou se Damon zadrhl. Vypadal, jakoby nemohl pokračovat dál, jakoby potřeboval dodat odvahu. A tak jsem se rozhodla, že mu tu odvahu dodám.

Přiblížila jsem se k němu na milimetry a zabodla pohled do jeho očí, které trpěly. A pak, bez jakéhokoliv impulsu, či svolení, jsem Damona objala.

"A já ti chtěl pomoct, tak moc jsem ti chtěl pomoct," šeptal mi Damon do vlasů a já ho jen hladila po zádech, ve snaze mu dodat podporu.

"Jenže pak zase přišel on," zvážněl, "a já musel pryč, protože nešlo jen o jeden den a já tě potřeboval nějak chránit."

"Co…co jsi udělal?" zeptala jsem se tiše a hned na to ucítila Damonovy ruce na mých zádech. Pevně mě stiskl, načež jsem automaticky zavřela oči a užívala si jeho náruče.

A pak…

…a pak jsem se ocitla ve svém pokoji.

Sama.

°°°

Dovětek: Vím, že je kapitola krátká, ale prostě mi to takhle sedělo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | 26. června 2013 v 19:47 | Reagovat

Pecka.... je to jako droga tahle tvoje povídka chci pořád víc a víc.... fakt jsem hrozně zvědavá a napnutá co bude dál.... :-D

2 terulka terulka | 26. června 2013 v 20:16 | Reagovat

Fakt naprosto dokonalý!:)
Kdy zhruba tak asi bude další? O:)

3 Lenuš Lenuš | 26. června 2013 v 20:49 | Reagovat

Uh, super ! Páči sa mi, ako si to napísala .. je to na hranici, ale v rámci štandardu to nie je urýchlené. :-)

4 LinDee LinDee | Web | 26. června 2013 v 21:57 | Reagovat

Super ! Moc se teasim na pokracování ! :)

5 Terry Terry | 26. června 2013 v 22:26 | Reagovat

Moc se mi to líbilo! :D Výběr písničky maximálně seděl. :)) Prostě super, jdu na další. :D

6 kačka kačka | 29. června 2013 v 16:57 | Reagovat

Nádherný už se těším až si vzpomene  :)

7 katty katty | 3. července 2013 v 17:32 | Reagovat

Bombový :D

8 Charlie Charlie | E-mail | Web | 5. července 2013 v 17:38 | Reagovat

[1]: Dnes sepíši další kapitolku :-) Jinak díky!

[2]: Možná už dnes, ale spíše zítra ;-)

[3]: Díky moc!! :-) Aspoň že tak.. :-D

[4]: Díky :-)

[5]: Díky Tery :-*

[6]: Dík, já se taky těším popravdě :-D

[7]: Dík ;-)

9 Clare Clare | 10. července 2013 v 22:54 | Reagovat

naprosto dokonalý :-) bude to bomba, až si vzpomene co se stalo :-D

10 Marišiel Marišiel | 11. ledna 2014 v 21:22 | Reagovat

po delší době musím opět komentovat, protože tahle kapitola se mi obzvlášť líbila, vše plynulo tak přirozeně a jejich rozhovor byl naprosto logický, úplně jsem si tu scénu dokázala představit.. bylo to citlivé a i přes krátkost kapitoly si vyřešila důležitou věc... a konec vymyšlen perfektně, takové konce mám moc ráda!!

11 Charlie Charlie | Web | 11. ledna 2014 v 22:38 | Reagovat

[10]: Děkuji moc!!! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.