Fear Changes Us II. - 6. kapitola

9. června 2013 v 12:59 | Charlie |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Ha, tak jsem to včera přece jenom dopsala :D Abych omluvila svou nepřítomnost - zkrátka je konec školního roku. Sice nevím, zda na o prázdninách bude má docházka lepší, ale doufám aspoň, že jednotlivé kapitoly budou lepší :) A k této kapitolce..je to takový ten druh kapitol, které prostě musí být, ale přitom nic moc neříkají. Spíše uvádí děj pro další kapitolu :o) Ale i tak je dobrá, si myslím..tentokrát se mi Damonův pohled hodně líbí :) Jop a teď se zřejmě chystám na TA, případně něco jiného..však to znáte ;) A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)

6. Kapitola - "XOXO"
("Pac a pusu, pac a pusu")

Nehledejte v té písničce žádnou spojitost...zkrátka jsem ji tentokrát poslouchala při editaci :D Ale kdo ví, možná tohle hrálo v rádiu, když si ho Elena ráno zapla...

Mystic Falls, 12. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
Je neděle ráno. Ležím ve své posteli a snažím se usilovně přemýšlet.

Uplynul jeden den od doby, co jsem se dozvěděla, že mě moji nejbližší zase obelhávají. Ač mě David téměř přesvědčil, abych si od nich urychleně vybojovala pravdu a koneckonců i omluvu, nějak jsem se do toho neměla. Zvítězilo mé soucitné já.

A proto se teď nedokážu rozhodnout, co udělat dál.
Mluvila jsem o tom s Jeremym a hlavně s Bonnie, ale ve finále jsme to radši hodili za hlavu a užili si společný večer u nás doma. Pomohlo mi to odreagovat se a částečně si vše urovnat. Jenže pak přišlo dnešní ráno a v hlavě mám zase pořádný guláš.

Když už se slunce začalo neúprosně probojovávat skrz krémové závěsy u mě v pokoji, rozhodla jsem se konečně vstát. Nejdříve se mi ale zachtělo zkontrolovat čas, abych si mohla nějak přiměřeně rozplánovat aktivity na dnešní den. Ať už půjdu kohokoliv konfrontovat se svou zlobou, musím brát v potaz to, že je na zítra hlášená písemka z biologie.

Ještě s rozespale přivřenýma očima jsem na nočním stolku nahmatala svůj mobilní telefon. Čas se jevil celkem přívětivě, čísílka ukazovaly něco kolem půl deváté, což je můj obvyklý budíček ve volných dnech. Ovšem, co mě dozajista probudilo, byla zpráva od Damona. Dle znění ji odeslal většímu počtu adresátů.

Krásné ráno všem! Ve čtyři odpoledne chci všechny vidět u Alaricka v bejváku. P. S. Pro Alaricka to platí taky. Xoxo, Damon.

Sic se po mé tváři na chvíli promítl úsměv, radost jsem ze zprávy neměla. Pokud příkazy bezvýhradně platí i pro mě, budu se muset potýkat se všemi, kterým se už z jakýchkoliv důvodů vyhýbám, nebo vyhýbat chci. Při představě, že dorazím do Alarickova bytu a budu v jedné místnosti jak s Damonem, tak se Stefanem i Caroline, se mi dělá nebezpečně mdlo.

Jak to tak vidím, asi se vymluvím na přemíru učení.

°°°
(Psáno z Damonova pohledu)

"Má přijít i Elena?" ptal se mě mladší bráška, sedíc na pohovce vedle své úhlavní kuplířky. Blonďatá Caroline se po Stefanově otázce lehce ošila a trošku si poposedla. Jako bychom tady pořádali společenskou akci a ona tím Stefanovi dávala taktně najevo, že jeho otázky jsou nevhodné. Položil jich už několik, ale většina se týkala hlavně toho, proč tu jako všichni musíme bejt a že on by radši v lese naháněl nebohá zvířátka.

"Nejsi ty náhodou onen vyvolený ze Salvatorovic bratrů, jenž si může nechávat říkat Elenin přítel?" odbyl jsem ho a šel si nalít něco z Alarickova přeplněného baru.

"Hej, ty! Ne že mi to všechno vychlastáš!" přeťal Alarick ticho způsobené mou narážkou na problémy ve vztahu jménem "Elena plus Stefan rovná se jdu blejt".

"Pokud vím, polovinu z toho jsem tu dotáhl já sám!" odsekl jsem.

Ozvalo se bouchnutí dveří. Všichni, dokonce i Alarick opravující u stolu jakési písemky, prudce natočili svou pozornost k tmavému výklenku, který natolik zastiňoval bytové dveře, že na ně nebylo vidět. Tato vlastnost pokoje jenom rychle stupňovala všeobecnou zvědavost. Dokonce jsem cítil, jak se Stefan i Caroline urputně snaží napínat veškeré upíří smysly a připravit se tak předem na příchod posledního účastníka dnešní debaty. Já jsem žádnou takovou reakcí, vhodnou spíše pro čtrnáctiletou puberťačku čekající na oblíbeného kluka ze školy, neopěvoval.

Bohužel to tak bylo jenom po té fyzické stránce. Uvnitř mě to vřelo.

Cítil jsem ji už od vchodových dveří. Smíchem se snažila zakrýt rozpaky z chvíle, kdy se setká v jedné místnosti se všemi lidmi, kteří ji tak moc ničí život. Ať už to byl smích sarkastický, nebo snad bláznivý, mě z něj nabíhala husí kůže. Tak moc miluji, když se směje, nebo si na to aspoň hraje. Nemyslím ten koketní smích, jaký hodně používala v době, kdy jsem ji teprve pomalu poznával. Mám na mysli ten upřímný smích, co vám hned poví, že jeho majitel má čistou a dobrou duši.

"Eleno, lásko, co tu děláš?" vyskočil Stefan prudce ze svého místa na pohovce a někam se pohnul. Naneštěstí jsem nic neviděl, protože můj zrak se upínal k výhledu do ulice, tedy k oknu. Byl jsem k dění uprostřed pokoje otočený zády, opřený o kuchyňskou linku, a tak jsem byl nucen spoléhat se jen na svůj sluch, případně čich.

Elena musela reagovat nějak mimicky, jelikož se rozhostilo hrobové ticho. Asi to způsobilo Stefanovo oslovení "lásko". Přišlo mi to komické. Jindy bych dal nevím co za to, abych mohl být hlavním svědkem takové scénky, ale dnes mi to dělá značný problém. Zřejmě proto, že si jsem vědom, jak to Elenu všechno bolí. Musí být zmatená, ne-li zničená. Tak moc bych jí chtěl být oporou.

"Já…Dam…Damon mi psal," odmlčela se na chvíli, snažíc se tak uklidnit svůj třesoucí se hlas, "tak jsem tu, stejně jako vy všichni."

"Nemuselas chodit, my bychom to zvládli," vložil se do toho Alarick a Stefan si úlevně odfoukl, šťasten, že byl zbaven trapné nutnosti vysvětlování.

"Kdyby nemusela chodit, tak by o naší milé schůzce ani nevěděla," podotkl jsem s lehkou ironií v hlase a pomalu se otáčel směrem k našemu osazenstvu. "Ale stejně by přišla tak jako tak, viď Eleno," spočinul jsem pohledem přímo na její rozhozené tváři. Na pár nekonečně dlouhých vteřin se naše pohledy svázaly do vzájemně smotaného klubíčka. Ta její hnědá světýlka přesně věděla, co by chtěla udělat, nebo co vůbec dělala. Byla to jediná Elenina část, která mi vždy připomínala až moc blízkou minulost, jenž musela být zapomenuta. Ale co když to tak po dnešku už být nemusí?

"Tak co," proťala Elena nově linoucí se ticho, "budeme tady jen stát a tlachat, nebo se dostaneme k jádru věci? Mám ještě na práci pár lidských záležitostí, pokud mě dobře chápete. Škola, bratr, ulhaní přátelé…"

P.S. Lidičky, chci vás "hrozně moc" požádat o komentování. Připadá mi, že nejvíce vždy komentujete kapitoly po delší pauze, jako by jste mě chtěli nakopnout k další práci. Věřte, že komentáře hodně pomáhají. Xoxo :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | 9. června 2013 v 13:47 | Reagovat

Úžasný kapitola. Caroline a kuplířka! :D Super...
Zase jsem se zasmála, vážně díky! :D

2 kačka kačka | 9. června 2013 v 13:57 | Reagovat

Je to skvělá povídka.. A moc se těším na další díl :)

3 Nya Nya | E-mail | 9. června 2013 v 14:26 | Reagovat

Tahle situace začíná být vážně zajímavá... už dokonce (možná konečně) Stefana přeřadila že škatulky "můj kluk" do škatulky "ulhaní přátelé", ve které by mohl s Caroline zůstat. Už by si ale mohla s Damonem promluvit a přijít na něco z toho, co se událo.. :-)

4 terulka terulka | 9. června 2013 v 15:20 | Reagovat

Super kapitolka :)
Doufám že si co nejdřív promluví s Damonem. Ať už něco konečně zjistí :-D
Těším se na další, doufám že bude brzo!♥

5 Lenuš Lenuš | 9. června 2013 v 16:23 | Reagovat

Čo to je, "kuplířka" ? O_O
Ten koniec ! Užaj ďalšiu ! :D

6 Terry Terry | 9. června 2013 v 16:45 | Reagovat

[5]: Kuplíř je člověk, který jiné lidi (asi především ženy) prodává k prostituci... :D Asi tak, nevím, jak jinak to vysvětlit. :D

7 LinDee LinDee | 9. června 2013 v 16:53 | Reagovat

Prosim prosmi dej sem dalsi kapitolku co nejrychleji :)) Nádherně píšeš ! A prosim at zu zjisti co citi k Damonovi ! Prosííííííím a at z toho Stefan vijde "blbe" ( jak ji mohl takhle lhat a dal s ni chodit kdyz vedel ze miluje Damona atd...) :-D  :-D  :-D

8 pudalka pudalka | 9. června 2013 v 17:24 | Reagovat

K tomuto mám jen jedno slovo a to dokonalost. Boží povídka, pls rychle další :-)

9 Alalka Alalka | E-mail | 9. června 2013 v 19:10 | Reagovat

Takhle to utnout, strašně mě zajímá, co jim chce Damon říct. Jeho pohled byl sepsaný výborně, úplně jsem z toho jakoby "cítila", jakou má náladu. Nj, tahle povídka mě nikdy neomrzí, hlavně se mi líbí, že nikdy nevím, co můžu čekat ;-)  Nadšeně se těším na další.

[5]: Kuplířka je osoba, která někomu za zády, tajně spřádá plány za nějakým účelem.

10 Erin Erin | 9. června 2013 v 19:22 | Reagovat

Paráda, hrozně se těším na další. Už aby věděla všechno.... bylo by dost zajímavé jak by jim všem pak vytřela zrak za ty jejich podvody....

11 Lenuš Lenuš | 10. června 2013 v 20:53 | Reagovat

[6]:
[9]: Ďakujem ! :-)

12 Charlie Charlie | E-mail | Web | 10. června 2013 v 21:21 | Reagovat

Díky všem za komentáře! Až budu mít čas a prostor, odpovím na všechny individuálně ;-)

13 Charlie Charlie | E-mail | Web | 11. června 2013 v 18:18 | Reagovat

[1]: Nemáš za co a taky díky! :-) ;-)

[2]: Díky! :)

[3]: Neboj, neboj, všechno přijde :-) Zatím pro to připravuji patřičnou půdu :-D A díky!

[4]: Díky a neboj, promluví :-) Někdy... :-D

[6]: Původně ano :-) Já to myslela tak, jak vysvětlila Alalka :-) Ale díky vám oběma, že jste Lenuš poradili! :)

[7]: Neslibuji ti, že tvé prosby splním - k něčemu dojde a k něčemu ne. Teprve se uvidí, jak se to vyvine ;-) A jinak díky

[8]: Děkuji moc ;-)

[9]: Děkuji převelice!!! :-) Já se poslední dobou do těch Damonových pohledů moc nehrnu, ale jakmile s nimi začnu, děsně mě baví :-) Možná jsem taky takový citový Damon :-D

[10]: Ještě vytře, neboj :-) A díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.