Fear Changes Us II. - 7. kapitola

10. června 2013 v 21:20 | Charlie |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Na rychlo vám tu vyklopím sedmou kapitolu a bude zřejmě na delší dobu poslední. Mám problémy s PC, koňmi i koncem školnío roku a musím vše neodkladně řešit...omlouvám se. Jinak kapitolka zatím celkem o ničem, hlavní teprve přijde... A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)



7. Kapitola - "Serves him right!"
("Dobře mu tak!")


Mystic Falls, 12. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)

Tmavá chodba před Alarickovým bytem byla polepená různými plakáty. Skoro každý z nich zval nájemníky na blížící se, nebo již dávno proběhlou, družstevní schůzku. Na nejnovějším letáčku jsem objevila upozornění, které mi na ústech vytvořilo nebezpečně široký úsměv.

Tato pozvánka platí i pro nájemníka bytu č. 3, Alaricka Saltzmana. Pokud se opět nedostaví, budou vyvozovány určité důsledky.

Jak to tak v kritických situacích bývá, člověk buď jedná přehnaně ustrašeně, nebo je mu naopak všechno jedno. Pouze v nejideálnějších případech je osoba schopná bojovat, téměř si zahrát na hrdinu. To třetí není zrovna moje parketa a ani nikdy nebyla. Vždy za mě museli bojovat ostatní, i když se mi to příčilo. Já se mnohem radši vzdám. Změní se to někdy?

Dveře od Alarickova bytu byly odemčené, ostatně jako vždy. A stejně jako vždy, i dnes mi dělalo problém vyrovnat se s příchodem mezi lidi, které momentálně spíše příšerně nenávidím, než že bych je milovala. Tedy až na Alaricka, ten mi vlastně nic neudělal. Ale taky ani nepomohl.

"Eleno, lásko, co tu děláš?" vstal Stefan z pohovky a udělal tři rázné kroky směrem k místu, které nenásilně dělilo kuchyň od obývacího pokoje. Přesně tady jsem stála, neschopná slova, pouze očima přelétávající obličeje všech těch osob, které na mě zvláštně hleděly, každá jiným způsobem.

"Já…Dam…Damon mi psal," zadrhával se mi třesoucí se hlas, "tak jsem tu, stejně jako vy všichni."

"Nemuselas chodit, my bychom to zvládli," promluvil vstanuvší Alarick a zatvářil se u toho nesmírně moudře. Měla jsem chuť konfrontovat mu hlavu jednou ze svých tenisek.

"Kdyby nemusela chodit, tak by o naší milé schůzce ani nevěděla," ozval se poprvé Damonův hlas s tradiční dávkou ironie. Doposud jsem pohledem zhodnotila: Stefana, opět si hrajícího na trpícího mnicha. Caroline, jezdící pohledem po konferenčním stolku před gaučem jenom proto, aby se nedej bože nesetkala s mým pohledem. A Alaricka, který očividně pořádně ani nevěděl, jaký má nahodit výraz.

Bloudila jsem pohledem po zbytku místnosti, abych konečně objevila tvář, ve které bych našla aspoň špetku porozumění.

"Ale stejně by přišla tak jako tak, viď Eleno," spočinul na mě Damon pohledem. Bála jsem se, že až přijde tato chvíle, uteču pryč a zavřu se doma na sedm západů. Místo toho mě strhávala chuť rozběhnout se přes celý pokoj přímo k Damonovi a panovačně mu nařídit "Trhej!", přičemž by ukazováček mé levé ruky spočíval na těch třech kreaturách stojících v obývacím pokoji.

Zřejmě to byla zrovna ona chvíle, kdy jsem naplno pochopila radu, jež mi v pátek nabídl David. Když jsme se s Damonem totiž tak mile propalovali pohledem, uvědomila jsem si, k jak velké chybě málem došlo. Vzdala bych se opět? Ne, teď už ne.

"Tak co," proťala jsem linoucí se ticho. "Budeme tady jen tak stát a tlachat, nebo se dostaneme i k jádru věci? Mám ještě na práci pár lidských záležitostí, pokud mě dobře chápete. Škola, bratr, ulhaní přátelé…" ušklíbla jsem se.

"Eleno, dovol nám, abychom ti to mohli vysvě…" ozvala se Caroline, ale já ji rychle přerušila. "Nemíním to tu řešit, Caroline. Radši ať nám Damon poví, co od nás potřebuje," pohlédla jsem na černovlasého upíra, ale přitom mi neušel trpký úšklebek ze strany Stefana. Jednu moji půlku z toho zabolelo u srdce, ale ta druhá - momentálně mnohem silnější - si říkala "Ha, dobře mu tak!". Caroline se po mém přerušení zmohla jenom na mdlé odfrknutí.

"Ehm, dobře," reagoval Damon trošku překvapeně, ale brzy mu na tváři opět pohrával tradiční, křivý úsměv. Přesunul se k většině osazenstva do obývacího pokoje a cestou mi nezapomněl pokynout, abych se k nim přidala. Nejistě jsem došla až k Alarickovi, který stál mírně bokem od našeho upířího spolku. K mému překvapení se usmál a podpořil mě pohledem.

"Takže, chtěl bych vás informovat o Davidově sebevražedném plánu," začal Damon. "Velice ho rozhodilo, když si mu zde přítomná, Elena Gilbertová, vylívala srdíčko. Rozhodl se, že chce zrušit své připoutání ke Klausovi."

"Cože? Jak to asi chce udělat?" ozval se rozhořčený Stefan. Caroline stojící vedle něj jenom přitakávala.

"Tak tohle jste tam řešili?" ptal se Alarick.

"Kde zas?" nechápal Damon.

"Damone," přecedila Caroline skrz zuby, "jestli si nás tu zatáhl jenom kvůli téhle blbině, rovnou to vzdej!"

"Ale copak blondýno, spěcháš na rande s tím svým čoklem, nebo máte se Stefanem debatní kroužek?" odsekl jí Damon poměrně nabroušeně.

"Poslyš, Damone, jak řekla sama Elena, tohle tu teď netahej," vložil se do debaty i Stefan, aby zabránil větší hádce.

"Stejně ti do toho nic není!" přilila Caroline olej do ohně a v Damonovi to očividně už velice vřelo. Rozhodla jsem se zasáhnout dříve, než se dnešní schůzka vyvine v něco příšerného.

"Damon by to tu určitě netahal, kdybyste ho nechali domluvit. Takže, všichni se prosím uklidněte a poslouchejte, co nám chce Damon sdělit."

Připadala jsem si jako učitelka v mateřské školce, nebo delegátka v mírových sborech. Caroline v reakci na mé příkazy hlasitě zafuněla a Stefan se s žuchnutím svalil na pohovku. Zřejmě si myslí, že poslušností si to u mě vylepší. Každopádně Damon i Alarick mi věnovali děkovné pohledy, což mi dodalo sebevědomí i hodnou dávku trpělivosti.

"Kde jsme to skončili?" zamýšlel se Damon nahlas, "Jo, jasně, u psíků a debatních kroužku."

Dřív, než se stačila rozjet další vlna urážek, umlčela jsem Damona svým trpkým pohledem. Smrskl k sobě rty, jako by tím dával najevo patřičný nesouhlas, ale nakonec se pouze ušklíbl a pokračoval v tom, v čem měl.

"David se chce odpoutat od Klause, aby nám tak pomohl proti němu bojovat, nebo se aspoň bránit. Nejdříve jsem mu to patřičně obouchal o hlavu, ale nakonec to shledávám za dobrej nápad. Tak, co vy na to?"

Ze souboru nechápajících výrazů nebyl ten můj zrovna tím nejlepším, ale byla jsem to zrovna já, kdo se jako první odvážil klást vlastní otázky.

"Jak se toho připoutání chce zbavit? A není to moc nebezpečné vzhledem k tomu, že nevíme, kde se teď Klaus nachází?"

"No právě, nevíme kde je, a proto je důležité se na jeho příchod patřičně připravit," vysvětloval Damon, ale já z toho stejně moc nepochytila. Znovu jsem přelítla přes tváře ostatních v místnosti a zhodnotila, že nikdo z toho nepochopil o nic víc, než já.

"A ten způsob přerušení připoutání?" otázal se za mě Alarick.

"Hm, to je ta horší stránka věci. David se za svůj vlkodlačí život ani jednou nepřeměnil, ale tuší, že zrovna tohle bude tím klíčem. V tom by nám mohl pomoci Carolinin psík," pohlédl Damon přímo na blonďatou upírku, mou bývalou nejlepší kamarádku, a trpce se na ní ušklíbl.

"Na to zapomeň! Tyler s tím nebude mít nic společného!" zamítla Caroline křikem Damonův plán a očima hledala pomoc u mladšího ze Salvatorů.

Stefan se nenechal dvakrát pobízet a také odsoudil navrhovaný plán. "Víš co, Damone, až budeš mít vše patřičně zjištěné, můžeš za námi přijít. Takhle to nemá cenu a už vůbec nemá cenu zatahovat do všeho Tylera."

"Stefane, tohle je možná jediná dobrá možnost, jak účelně chránit Elenu! Už nebudeme na Klause jenom dva, ale bude nás více. David dokonce mluvil o tom, že by mohl svolat do města i další hybridy a přemluvit je, aby se přidali na naší stranu!" bránil Damon nový plán. V místnosti se opět schylovalo k hádce, a tak jsem se pro tentokrát rozhodla trošku se vzdálit. Sedla jsem si ke stolu, kde při mém příchodu Alarick ještě opravoval písemky. Podle jmen na papírech jsem rozpoznala, že se jedná o testy druháků. Ach, kde jsou ty časy, kdy jsme taky psávali testíky na "a, b, c" a otázky se všechny hravě vešly na poloviční list papíru.

"Stýská se ti po druháku, co?" otázal se mě dějepisář za mými zády.

"Spíše mě už nebaví tenhle cirkus," ukázala jsem na skupinku vášnivě debatujících upírů, kteří se nějakým zvláštním způsobem přesunuli do nejvzdálenějšího koutu prostorné místnosti - kuchyň.

"To mi povídej! Mám neodbytnou chuť vzít flašku a celou tuhle jejich show bojkotovat."

Naplno jsem se zasmála a nevědomky tak upoutala pohled obou upírů mužského druhu. Caroline k nim oběma urputně pohazovala rukama, zřejmě si tak pomáhala prosazovat vlastní, zajisté neuvěřitelně dokonalý plán, či argument. Ze Stefanova pohledu jsem usoudila, že ani moc nevnímá Caroline. U Damona mi to přijde normální, protože ke svému plánu ničí souhlas vlastně ani nepotřebuje, spíše nás s ním jenom obeznámil. Ale Stefan? Nehledá náhodou u Caroline podporu, tak jako ona u něj? Nebo se pletu?

"Stefane, řekni taky něco!" vykřikla Caroline a uvedla tak oba upíry znovu do debaty.

"Myslím, že už nemusím říkat nic."

"To znamená, že kašleš na jediný možný způsob, jak ochránit Elenu?!" vyprskl Damon.

"Určitě není jediný, o to tady jde, Damone!" argumentovala znovu Caroline.

"Že jsem tě vůbec zval, ty panovačná huso!" udeřil Damon pěstí do kuchyňské linky. Aby zdůraznil svůj názor na jejich názory, obrátil se ke všem zády a nasupeně hleděl do otevřené ulice za oknem.

Zatímco jsme si s Alarickem vyměňovali zděšené pohledy ohledně nového dění v kuchyni, Caroline se nám doslova vypařila před očima. Zbylo po ní jenom bouchnutí dveří a průvan způsobený jejím rychlým průletem. Nebo bych měla spíše říci "výletem"? Tak jako tak, i u ní mě nenapadalo nic jiného, než ona slavná fráze "Dobře ti tak!".

"Caroline?!" zareagoval Stefan poměrně opožděně, ale zcela důvěryhodně zděšeným způsobem. Potom, co si uvědomil, jak musel znít, střelil pohledem přímo ke mně.

"Jen si za ní jdi," šeptla jsem spíše pro sebe, ale bylo mi jasné, že to Stefan uslyší. Se smutným úsměvem se otočil na podpatku a odkráčel z místnosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nya Nya | E-mail | 11. června 2013 v 11:44 | Reagovat

Parádní kapitolka, budu se moc těšit na další, až bude :-) Jinak přeji hodně zdaru ve škole a s koníkama ;-)

2 LinDee LinDee | 11. června 2013 v 15:39 | Reagovat

Prosim prosim kdy bude dalsi kapitolka ? :))

3 Lenuš Lenuš | 11. června 2013 v 17:34 | Reagovat

Tak veľa šťastia ! :D
"... nebo máte se Stefanem debatní kroužek?" :D LoL !
"Nejdříve jsem mu to patřičně obouchal o hlavu, ale nakonec to shledávám za dobrej nápad. Tak, co vy na to?" - typický Damon ! :-)
"Víš co, Damone, až budeš mít vše patřičně zjištěné, můžeš za námi přijít. Takhle to nemá cenu a už vůbec nemá cenu zatahovat do všeho Tylera." - WoW ! Potlesk ! Stefan konečne vypľul niečo ROZUMNÉ ! O_O
"To mi povídej! Mám neodbytnou chuť vzít flašku a celou tuhle jejich show bojkotovat." :-D chjoo .. kde je Alarick ! :-?
"Že jsem tě vůbec zval, ty panovačná huso!" - hm, to sa mi k nemu nejako nehodí .. 8-O
Teším sa na ďalšiu ! :-)

4 Terry Terry | 11. června 2013 v 17:40 | Reagovat

Panovačná husa a debatní kroužek mě rozsekal! :D Vážně super!
Moc se těším na další kapitolu!!!

5 Charlie Charlie | E-mail | Web | 11. června 2013 v 18:24 | Reagovat

[1]: Děkuji, dnes se všechno zdá o trošku lepší, než včera. Snad to tak půjde i nadále.

[2]: To netuším, přečti si můj komentář nahoře ;-)

[3]: Mě se to tam zase celkem hodilo :-) Chápej, Damon je nasrán na Caroline i Stefana za jejich podvody, o kterých sám dobře ví a přitom s nimi nemůže nic dělat. Potom mu prostě bouchly nervy.. :-) Jinak děkuji!

[4]: Děkuji Terísku!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.