Čas:Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Jak jsem se tu vzala? Kouzlo! :D Nene, PC mám částečně zprovozněné, a tak vám tu něco hodím, než se unudíte k smrti. Já se totiž moc nenudím - zálohuji každý den kolem 2 GB fotek a to jich dohromady mám 50 GB ;) Bude to ještě sranda! :D Btw, hodně jsem se teď zažrala do ISF. Ani jsem netušila, že ta fáze zažranosti, v které jsem byla předtím, se dokáže ještě rozrůst. A fakt že to dokázala! :D Jsem strašně vděčná, že můžu být součást ISF rodiny....co ke kapitolce? Já bych řekla, že je celkem nudná a až moc jednoduchá. Nyní čekám na můzu, takže se těšte na TA.Azanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)
8.Kapitola -"Forgiveness And A Doggie"
("Odpuštění a psík")
Miluju tu písničku! :D
Mystic Falls, 12. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
"Eleno, chceš odvézt domů?" optal se mě Alarick, zřejmě rozhodnutý dostat se z dosahu Damona dřív, než bude nucen čelit jeho nervům.
"Ne, ale pokud máš cestu do Grillu, tak se přidám. Potřebuji mluvit s Jeremym," loupla jsem očkem po Damonovi, který k nám byl stále otočený zády, a zvedla se k odchodu.
Když už jsme s Alarickem stáli u bytových dveří, ozval se za námi Damonův neobvykle křehký hlas. "Eleno," zvolal a já se instinktivně otočila. Stál sotva metr ode mě, na tváři mu pohrával poměrně zmučený výraz a očima těkal mezi mnou a špinavým linoleem, které pokrývalo podlahu v celém bytě.
"Jdu napřed," zaslechla jsem Alaricka, za kterým následovalo - dnes tolik oblíbené - bouchnutí dveří. Uvědomila jsem si, že z téhle situace asi už není úniku. No co, zvládla jsem to doteď se všemi, zvládnu to i sama s Damonem! Ale co že to mám zvládat?
"Copak?" zamrkala jsem ve snaze zahnat lítost nad Damonovým zmučeným výrazem.
"Jenom," zakotvil pohledem v mých očích, "neříkej to zatím Jeremymu. Nechtěl bych, aby to byl zrovna on, kdo bude fňukat o účast v tomhle pláně."
"Buď v pohodě, já ani neplánovala mu o tom říkat hned dnes. Chce s Bonnie příští víkend jet za její rodinou, tak se s ním jen domluvím na podrobnostech."
"Dobře, dobře. Děkuji ti," zahlaholil už napůl otáčející se zpátky ke kuchyni. Určitým způsobem mi ho bylo strašně líto. Přišel mi spíše smutný, než nazlobený, jak to obvykle bývá, když s ním někdo nesouhlasí.
"Damone?"
"Hm?" natočil ke mně hlavu a mně se při pohledu na něj jenom potvrdilo, že je ze svého neúspěchu smutný.
"Pokud ti to pomůže, tak já s tvým plánem souhlasím," plácla jsem první blbost, která mě napadla, aniž bych o ní vůbec přemýšlela. Zatím jsem nechápala skoro žádný bod z toho Davidova bláznivého nápadu, ale něco mi říkalo, že není zas tak špatný.
"Ani nevíš, jak si toho vážím, ale potřebuji pomoc, ne souhlas."
"A co kdybych," popošla jsem k němu blíže, "zkusila Caroline domluvit? Aspoň tak, aby nám dovolila vypůjčit si toho jejího psíka."
Zasmál se. Znělo mi to v uších jako jedna z nejhezčích melodií na světě a na tváři mi to vykouzlilo stejně upřímný úsměv, jako byl jeho smích.
"Co bych bez tebe dělal, Eleno," usmál se a vztáhl ke mně ruku tak, až to téměř vypadalo, že se mě chce dotknout. Manévr si v polovině cesty rozmyslel a ruce založil na prsa, aby tak zabránil dalším neplánovaným pohybům. Nervózně jsem si upravila vlasy a přenesla váhu z jedné nohy na druhou ve snaze pomoct si od rozpaků.
"Alarick na tebe čeká," prolomil Damon po chvíli ticho a zadíval se na dveře za mnou.
"Takže jsme domluveni? Já si vezmu na starost Caroline a ty…Stefana?" otázala jsem se s trochou nejistoty v hlase. Nevěděla jsem, jak bych se dokázala se Stefanem bavit o plánu, o kterém sama pořádně ani nevím. Dopadlo by to tak, že by to na mě Stefan poznal a utíkal se svěřit Caroline. Pak by na mě zase byli dva a to samozřejmě nechci, takže se radši pokusím přesvědčit Caroline, aby Damonovi pomohla výměnou za znovuobjevení našeho přátelství.
"Jasně," mrkl na mě a otočil se k odchodu zpátky do kuchyně. Udělala jsem totéž, akorát v opačném směru. Domem se opět ozvalo bouchnutí dveří.
°°°
"Hej, Jeremy, poslouchej mě chvíli!" zařvala jsem na vzdalující se siluetu mého bratra. Už poněkolikáté odešel bez odpovědi na mou otázku.
"Je tu narváno, ségra, nech mě pracovat!" odpověděl mi taktéž křikem a nadále se věnoval novým zákazníkům, kteří právě dorazili do Grillu. Nechala jsem to být a vyhledala stůl, ke kterému si přibližně před pěti minutami sedla Caroline s Tylerem. Nevšímali si mě, jako by tím chtěli dát jasně najevo, že se se mnou nechtějí bavit. Vypadá to, že jim asi pokazím jejich plány.
"Ahoj," zahlaholila jsem, když si Caroline i Tyler konečně všimli mého příchodu k jejich stolu.
"Eleno, promiň, ale dnes už vážně nemám na žádné diskuze náladu," zavrčela Caroline a pohled upírala do jídelního lístku. K mému překvapení se Tyler jako na povel zvedl od stolu a i přes Carolininy námitky odešel k baru, kde si s Mattem o něčem začal povídat. S vítězným úšklebkem jsem obsadila jeho místo naproti Caroline a čekala, až se mnou naváže oční kontakt.
"Nemá to cenu, Eleno. Damon se do mě celé dopoledne navážel a já teď opravdu nemám chuť hádat se ještě se svou nejlepší kamarádkou," snažila se Caroline vykroutit z přicházející debaty.
"Asi tě zklamu, ale budeš muset," setkala jsem se s jejím překvapeným pohledem.
"Eleno, co to do tebe vjelo? Tohle nejsi ty, tohle je úplná Katherine!"
"Mám právo být naštvaná a taky mám právo na to, abys mě vyslechla. Buď si popovídáme teď, nebo popros samotnou Katherine, aby se stala tvou novou nejlepší kamarádkou," poposedla jsem si a jen stěží zadržovala vítězný úsměv. Příprava na tuhle řeč mi zabrala téměř půl hodiny.
"Dobře. Mluv," reagovala Caroline a upřela na mě hluboký pohled.
"Nevím, jaký kroužek jste se Stefanem založili, nebo proč, ale co mě nejvíce mrzí je fakt, že jste mě údajně ovlivnili."
"Nechtěli jsme, ale…Eleno, bála jsem se, že tě Damon ovládá!" rozhodila prudce rukama.
"A proč sis o tom se mnou nejdříve nepopovídala, než ses rozhodla udělat si vlastní závěry?" optala jsem se na oplátku.
"Zdálo se mi, že je to nevyhnutelné," přiznala Caroline se smutným výrazem v očích, pomocí kterého se mě zřejmě snažila obměkčit. Když se ovšem setkala s mou udivenou tváří, jala se svůj prohřešek ospravedlňovat dál.
"Eleno, já jsem o tom s tebou mluvila!" rozkřikla se najednou. "Ale ty jsi na mě vybalila, že Damona miluješ! Co jsem si tak mohla myslet? Bála jsem se o tebe!"
"Aha, tak ty ses o mě bála! A nebylo to náhodou tak trochu i o tom, že máš averzi vůči Damonovi?" rýpla jsem si do jedné z jejích slabin. V životě bych to nepoužila jako argument proti své nejlepší kamarádce, navíc ještě k tomu, když mě samotnou žere, jak se Damon ke Caroline kdysi choval, nebo snad stále chová. Ale potřebuji si vybojovat svůj cíl. Zasloužím si to.
"Já…" odmlčela se. Zřejmě jsem se trefila do černého.
"Caroline," dotkla jsem se hřbetu její dlaně, kterou měla volně položenu na stole, "mě přece můžeš věřit. Řekni mi, co tě na tom tak trápí a společně to vyřešíme. Kdybych to nechtěla vyřešit, tak za tebou ani nechodím."
Caroline si poposedla a trochu úlevně na mě pohlédla. "Damon mi ublížil, to sama určitě moc dobře víš. Udělal ze mě trosku, která se pomalu bála i vlastního stínu. Ani nevíš, Eleno, jak velkou jsem měla chuť Damona zabít, když se ze mě stal upír. Tahle emoce, jakmile jsi upír, nezmizí jen tak, ale teprve se postupně vytrácí. Musíš to pochopit."
"Já to chápu. Ale proč ses spolčila právě se Stefanem?"
"Protože on mě chápe přece jenom více, než ty. Neber to zle, ale je to tak. Byl první osoba, které jsem tyhle své pocity svěřila a dlouho jsem si myslela, že bude i tou poslední. On mi s tím pomáhal a stále pomáhá. Hlavně se na něj, prosím, už nezlob, protože on v tom ovlivňování nehraje žádnou roli. To všechno…já. On s tím nesouhlasil," odmlčela se a pohlédla na zavřený jídelní lístek před sebou. Stiskla jsem její štíhlou ručku ve svém sevření, abych tak vyjádřila určitou podporu a pochopení. Caroline se na mě usmála a šlo na ní vidět, že si docela dost oddechla.
"Jenom je tu ten problém, že ani já neodpustím tak rychle, i když jsem pouhý člověk. Jedině, že by…" loupla jsem očkem po Tylerovi.
"Co?" žádala Caroline rychlou odpověď.
"Líbí se mi ten Davidův plán. Chtěla bych nejen od tebe, ale i od Tylera určitou pomoc," bleskla jsem po Caroline psíma očkama.
"Ale Eleno, ten plán je úplně…"
"Skvělý!" přerušila jsem ji. "Nežádám od tebe souhlas, jenom malilinkatou pomoc. Zkus si, prosím tě, promluvit s Tylerem. Bylo by to od tebe to nejlepší, co bys pro ten plán mohla udělat. O víc nežádám. Nic víc už nebudeš muset dělat."
Caroline chvíli zaváhala, poté přikývla a jedním prostým mávnutím směrem k baru přivolala Tylera k nám.
Uhm, ten začiatok ! Snáď prvýkrát sa mi páčil aj dobrý Damon !
.. Eh, ani Elena nemože byť tak blbá, a podporovať plán, o ktorom nič nevie a ani ho poriadne nechápe !
Super, že je tu další kapitola, krásně mi zpříjemnila nedělní podvečer. Ta krátká chvilka Damona a Eleny na začátku byla taková roztomilá, konečně spolu mluvili, i když jen pár slov Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat s tím Davidovým plánem a jestli se Tyler přidá.
Jsem ráda, že ti pc jakž takž fakčí, já bych bez něj byla jak bez ruky, takže to úplně chápu. A s těma fotkama ti můžu popřát jen hodně trpělivosti
Elena umí úžasně vydírat. Tady se mi líbila dokonce i Caroline! :) Dobrá práce!
Teším se, jak s ta povídka bude vyvíjet dál! :)
Chtěla jsem se zeptat, přidáš i TA? :))
[7]: Těch chvilek zase přibude Sice ne hned, protože každý z nich bude muset zase něco překonat, ale později to už půjde nahoru Jinak děkuji moc Alalko!!! :-*
[8]: Terísku, TA jsem momentálně pozastavila Nemám nápady
Naprosto dokonalé, miluju tuto povídku