Čas:Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Dnešní trend byl zase úspěšný! Sice jen chvilku, ale důležité bylo, že jsme aspoň trošku ten facebook zahltili :-)) A jinak..jsem se rozjela, ne? :D No psala jsem to pro vás celý den, važte si toho ;) Příště už budeme mít rychlejší posun v ději ;)Azanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)
16.Kapitola - "Unfortunately"
("Bohužel")
Mystic Falls, 15. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
Venku už zase prší. Jen co začala škola, počasí se automaticky otočilo proti lidem, aby se nám ještě více nechtělo nic dělat. Možná to je jen znamení, že se mám přestat honit za nadpřirozenem a začít se aspoň trošku učit.
Úplně mám před očima, jak se budu jednoho krásného pátečního odpoledne učit a náhodou zrovna narazím na látku, co nebudu ani trochu chápat. Najednou mi na dveře zaklepe Klaus s koblížky v podpaží a řekne: "Ahoj Eleno! Slyšel jsem, že se teď pilně učíš, tak jsem si přišel vzít trochu tvé krve a za odměnu ti pomůžu s učením. Mimochodem, dáš si koblížek?"
"Eleno, zvoní ti mobil!" zařval Jeremy, jen co jsem vešla do našeho domu. "No tak, Eleno, furt to zvoní!"
"Panebože, Jeremy, to si nemůžu ani odložit věci?!" naštvala jsem se bojujíc se zaseknutým zipem u kožené bundy. "Au," unikl mi z úst sten, když jsem rychle trhla se zapínáním bundy a ukazováčkem se zadrhla za lem.
"Eleno, tvůj mobil!" ozval se Jeremy pár kroků ode mě. V jedné ruce držel můj telefon a v druhé svůj iPod. Kolem krku mu poměrně komicky visely sluchátka a na rtech zase rošťácký úsměv. Ten však zbledl, jen co svým pohledem sklouzl na krev odkapávající mi z ukazováčku.
"Ježíši, co se ti stalo?!" zhrozil se a přiletěl ke mně skoro stejnou rychlostí, jako krví nadupaný upír.
"Ale nic," odbyla jsem bratrovu starostlivost a konečně se zbavila té proklaté bundy.
"Vždyť krvácíš, Eleno!"
"Zadrhla jsem se o zip, jasný? Žádný upír, žádný vlkodlak a dokonce ani hybrid, takže ´Take it easy´* bratře!" snažila jsem se Jeremyho uklidnit, ale jakmile se můj pohled stočil na krvavou stopu tvořící se na podlaze pode mnou, začala jsem lehce vyšilovat.
"Doneseš…mi…náplast?"
"Jo, jasně," prohlásil Jeremy hrdinsky a nabral směr ke kuchyni, zatímco já se odebrala po schodech do koupelny, držíc si úpěnlivě svou ránu, abych již nekrvácela, nebo aspoň nepošpinila krví celý dům.
Zdravou rukou jsem se zachytila hrany umyvadla, pohlédla na krev a…omdlela.
°°°
Z mdlob mě probudil dvojhlasný smích. Jeden z nich zaručeně patřil Jeremymu a ten druhý…
"Ty jo, Elenko, z tebe by nebyl dobrej upír," zaskřehotal David. Ležela jsem u sebe v pokoji, z jedné strany ke mně shlížel Jeremy, sedící na hraně mé postele a přímo vedle něj polehával mladý hybrid. Nohama, které měl přehozené přes hranu matrace, volně klimbal ve vzduchu a smál se od ucha k uchu.
"Tos vystihl přesně!" spustil Jeremy hurónský smích.
"Placák na to, kámo!" napřáhl David ruku k mému bratrovi, načež se místností prohnalo tak hlasité tlesknutí, až jsem byla nucená se chytit za hlavu.
Při daném pohybu mé oči narazily na zakrvácený ukazováček. Rána již byla sice zaschlá, ale zároveň i neočištěná. "Jestli chceš, David říkal, že ti může dát svou krev."
"Myslím, že tohle přežiju," odsekla jsem Jeremymu a demonstrativně ukázala, že rána již nekrvácí a ani mě nebolí. "Radši mi doneste nějakou dezinfekci a náplast."
"Skočím pro to," nabídl mi Jeremy a zvedl se z postele tak rychle, až matrace mocně zavrzala. Musela jsem se usmát - už to není ten malý kluk, se kterým jsem si vždycky hrávala na mé posteli, protože ta měla ze všech nejlepší matraci a dalo se na ní tedy skákat jako na trampolíně. A když byl Jeremy malý kluk, budíval mě takhle každé ráno a společně jsme potom zařídili podobný budíček i našim rodičům. Táta pokaždé prohlásil, že nám musí koupit pořádnou trampolínu a brácha se proto tak nadchl, že až do svých třinácti si na narozeniny nepřál nic jiného, než velkou trampolínu.
Jenže, časy se mění. Já ovšem slibuji, že Jeremymu jednou koupím opravdovou trampolínu - tu největší a taky nejpružnější ze všech. Třeba ji potom může dát svým dětem.
"Haló, země volá krásku Elenku!" mával mi David rukou před očima. Očividně se přemístil blíže ke mně, když Jeremy opustil pokoj. "Je tam někdo?"
"Jen jsem si na něco vzpomněla," usmála jsem se k Davidovi. Připadal mi nějak neobvykle šťastný. Naprostý opak reakce třeba takového Stefana, který by zřejmě mocně zatínal zuby, aby se tak udržel od pokušení mi doslova vysát ukazováček. No a Damon by se taky zrovna nesmál. Nejdříve by určitě měl tu starostlivou fázi vyšilování, kdy by mi přímo zafačoval celou ruku, nebo vnutil svou krev. Potom by přešel do druhé fáze - vyčítání. A tak by to pokračovalo celý večer, až bych usnula v jeho náruči a…
"Krásko, ty ses musela pořádně bouchnout," pohladil mě David letmo po tváři a probudil tak z neúprosného toku myšlenek. Děkovně jsem na něj pohlédla a vzpomněla si na ranní diskuzi s Alarickem. Když si tak Davida prohlížím, a když vezmu v úvahu fakt, že tady dobrovolně ztrácí čas, a přitom mi vlastně ani nic není, možná má o mě opravdu zájem.
Ne, to určitě ne! Asi jsem se opravdu bouchla.
"Jeremy tě pozval dovnitř?" načala jsem jiné téma, abych odsunula stranou své spekulační myšlenky.
"Jo," poškrábal se nervózně na hlavě, "vadí ti to?"
"Ne, jenom se divím. Jeremy není ani rád, když se stýkám se Stefanem, natož aby dovnitř pouštěl další upíry," nechápala jsem bratrovu nerozvážnost a zároveň nechtěla zklamat Davida. Upřímně, byla bych radši, kdyby tu David nebyl pozván až do té doby, než se zbaví pouta ke Klausovi. Ale protože by teď nebylo výhodné ztratit Davidovu důvěru a věrnost, pomlčela jsem o tom. Stejně to už nezměním, tak co?
"No já jsem hybrid," zasmál se už poněkud uvolněněji. "Vlastně jsem tu přišel, protože jsi mi nezvedala telefon."
"Jo, tak to ty vlastně můžeš za moje zranění!"
David se zhrozil. "Cože?!"
"Klid, dělám si srandu," smála jsem se na důkaz svých slov.
"Zapomněla jsem si mobil doma a jen co jsem vešla do dveří, Jeremy na mě začal vřískat, že mi vyzvání telefon a ať si pohnu a telefon furt vyzváněl a mě se nedařila rozepnout bunda a potom…"
Uprostřed bouřlivého výkladu dnešního krvavého zážitku mě David neplánovaně přerušil, jelikož si rozkousl zápěstí.
"Co to děláš?" požadovala jsem po Davidovi vysvětlení.
"Způsobil jsem to já, tak to taky chci napravit. Nenech se přemlouvat, prosím," žadonil a nabízel mi svou krev.
"Já nechci riskovat možný upíří život kvůli malé rance."
"No, nezapomeň, že jsi upadla, bouchla se do hlavy a na těle máš od toho pádu určitě spoustu modřin. Jen se přiznej, že tě něco bolí?"
Zavrtěla jsem hlavou, ale on se nenechal odradit. Nově zahojené zápěstí čerstvě prokousl a přistrčil mi krev přímo pod nos.
Přes Davidovu ruku jsem byla schopná vidět jenom jeho oči barvy karamelu, jejíž veselé ohníčky mě popoháněli k činnosti. "Ani trošičku tě nic nebolí?" dorážel.
Mohla jsem rázně nesouhlasit, ale Davidův optimismus ve mně evokoval úplný opak. A tak si mé ruce přitáhly k ústům blahodárnou a zároveň i nesmírně nebezpečnou upíří krev.
Polkla jsem zrovna poslední doušek Davidovy krve, když ticho narušované pouze mým hltáním, proťalo cvaknutí pokojových dveří. "Eleno, měla by sis pořídit novou lékárničku, tahle je…"
"Damone, co ty tu děláš?" usmál se David k nově příchozímu.
Začala jsem zmatkovat. Nehledě na Davida, stále sedícího na kraji mé postele, vyskočila jsem na nohy a měla v plánu dojít k Damonovi. Bohužel, plány - i nohy - bývávají vrtkavé.
"Ty už zase padáš, krásko," zachytil mě David téměř na poslední chvíli a uchránil tak před lehkým pádem.
"To bude asi tou krví," zamluvila jsem trapnou situaci a rychle se napřímila ve snaze dokončit svůj původní plán.
Jenže bohužel, i upíři bývávají vrtkaví.
* Take it easy - V angličtině se tento výraz používá jako "Uklidni se" nebo třeba "Ber to v klidu" ;-)
Ta Elena je ale tele, se ještě zmrzačí sama, než stihne Klaus něco podniknout Kapitola byla úžasná, fakt jsem se i pobavila a směr, kterým se to ubírá, se mi líbí. Nemyslím si, že by Damon na Davida přímo žárlil, na to je moc povznesenej, ale jedno mu to taky určitě nebude, jsem zvědavá na jeho reakci.
Jinak jsi mě děsně potěšila plácnutím rukou, s bráchou, když něco zahlásíme, tak taky hned řvem: "Placák!" Je to legendární
Tak za prvé - tú pesničku zbožňujem ! "Ahoj Eleno! Slyšel jsem, že se teď pilně učíš, tak jsem si přišel vzít trochu tvé krve a za odměnu ti pomůžu s učením. Mimochodem, dáš si koblížek?" - začínaš hneď zostra ? LoL ! No, prípadné reakcie našich Salvatoreovcov na Elenino zranenie si vystihla presne - to sa musí nechať ! "To bude asi tou krví," - no, neviem, či to veľmi zahovorila, keď spomenula tú krv Mne sa takisto smer poviedky páči. Ako sa mi predtým nepáčila celá zápletka s Davidom ( myslím, čo sa týka Eleny ), teraz mi to príde ako skvelé spestrenie - už mi ani tak nelezie na nervy. A koniec bol super !
[8]: Hééj placák to je u nás doma jasná věc! Já bez toho pomalu ani neumím žít, kdykoliv udělám fór, mám potřebu ho zaplácnout Barney no. 2 Jinak děkuji Ali ) Ono taky si nemyslím, že přímo žárlí, i když to tak může vyznít. Spíše ho štve fakt, že by chtěl být na Davidově místě. Mít Elenin soucit a zájem všech okolo. Má tak trochu pocit, že jeho role v Elenině životě upadá...uvidíme v dalších kapitolách
[9]: Taky mám tu písničku ráda Je taková příjemně letní. Jo, ten Klaus mě úplně dostal. Sama jsem se dlouhou dobu smála, načež jsem se donutila psát dál.
A jsem moc ráda, že se ti směr líbí, vážně Díky!
Byla bych tak ráda kdyby si začala konečně vzpomínat :) ale jinak skvělé! <3