close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Fear Changes Us II. - 20. kapitola

29. července 2013 v 18:44 | Charlie |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Héééj jsem u bábinky, tak vám tu hned fláknu skoro všechno, co jsem napísala... :)) tedy něco bude přednastaveno, ale tohle vám tu šoupu rovnou. Jak se máte? Já se nudím...ale jsem pyšná na tuhle i příští kapitolu FCU. Nic vám neřeknou, ale přesto jsou prostě...DELENA ;) A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)


20. Kapitola - "Kiss Me And Remember Everything"
("Polib mě a na všechno si vzpomeň")
Zase poslouchám při editaci... :))

Mystic Falls, 15. -16. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
"Damone…"

Snažila jsem se ho od sebe odstrčit, ale nezabíralo to. Damon se na mě tiskl, jako bych byla magnet přitahující ho doslova magickou silou. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale byl tu jeden problém.

"Dam…," nedařilo se mi už ani vyslovit jeho jméno. Ruce měl snad všude, nemluvě o rtech. Nehty jsem mu zatínala do širokých ramen a nevědomky ho tak tiskla více k sobě. Jinak se to ani nedalo, vždyť já po něm toužila stejně tak moc, jako v danou chvíli on po mě, jenže… pořád tu byl ten zatracený problém!

Mobily vyzváněly. Stále dokola a dokola. Jednou se z předsíně ozval ten Damonův, zřejmě zapomenutý v již dříve odložené bundě. Podruhé to zase byl můj, brnící v kapse od tepláků, které jsem naštěstí ještě stále měla na sobě. Nebo snad naneštěstí?

"Damone, neštvi mě!" bouchla jsem nohou upíra do holeně ve snaze získat si konečně jeho drahocennou pozornost.

Zabralo to. Odpojil se rty od mého krku a věnoval mi z části toužebný a z části bolestný pohled. Že bych ho bouchla až moc? "Jediný, kdo tu někoho štve, jsi ty, Eleno," konstatoval s vážnou tváří.

"Co?" nechápala jsem.

"No jasně," zakoulel očima a přesunul své ruce z mých boků na mé tváře, "zase ničíš tak krásnou chvíli a ani k tomu nemáš pádný důvod."

Chystal se mě políbit, ale já ho utnula prostým odstrčením. Nasadil takový výraz, až se mi při pohledu na něj chtělo brečet. Nebo při nejmenším změnit své rozhodnutí a naplno se mu poddat.

Ještě chvíli mě takhle pronikavě pozoroval, zřejmě ve víře, že změním svůj názor. Potom svou snahu už úplně vzdal. Propustil mě ze sevření svého těla a posadil se na protější konec gauče, než kde jsme spolu ´leželi´. Tvář měl naprosto bez výrazu. Vystačil si pouze s dutým zíráním do prázdné obrazovky televize, jež se nacházela přímo před sedací soupravou.

"Zatraceně," zaklela jsem, když se mobil v mé kapse opět rozezněl. Damon nehnul ani brvou.

"Ano, Caroline?" kuňkla jsem ihned po zvednutí do telefonu. "Děje se něco?"

"Samozřejmě, že děje, Eleno! Jak to, že mi s Damonem nezvedáte telefony?!" ozval se Carolinin písklavý hlásek a já si byla téměř jistá, že kdybych teď před ní stála, asi by mě minimálně přidusila polštářem.

Ovšem, co mám Caroline říct? Skousla jsem si spodní ret a koukla na Damona. Nevěnoval mi ani jeden pohled. Jsem v tom sama.

"Víš, trochu jsem se s ním pohádala. Zase." Prakticky jsem jí řekla pravdu.

V telefonu se ozvalo mocné oddechnutí. "Takže už u tebe není?" tázala se se značným zájmem. Mám takový pocit, že už zase dělá špicla pro Stefana.

"Proč se ptáš?"

Chvíli bylo hrobové ticho. "Shodou okolností," našla Caroline ztracená slova, "jsem se s ním dnes taky pohádala. Nechci ho u tebe potkat."

"Ty jsi na cestě sem?" Tvář se mi zkroutila do neidentifikovatelné grimasy. Řekla bych, že takhle by se dala popsat hrůza.

"Musím hlídat Tylera, zlobil by se, kdyby mě tu nenašel. Přijedu později."

Oddechla jsem si, ovšem ne na dlouho. "Ale poslala jsem za tebou Davida."

Mé oči instinktivně sjely k Damonovi. Nic.

Odkašlala jsem si a chystala se s Caroline rozloučit. "Za jak dlouho tu bude?"

"Do patnácti minut. Vyšel před pěti minutami, kdy jsi mi už přesně půl hodiny nezvedala mobil!" připomněla mi mé dnešní provinění.

"Omlouvám se ti. Promluvíme si o tom později, ano? Dávej na sebe pozor, Caroline."

"Potom se to ozvu, pa." Típla jsem telefon a nejistě si poposedla. Co teď?

Damon se konečně pohnul. Založil si ruce na prsou, což má asi znamenat, že nehodlá kvůli Davidovi odejít. Do hlavy se mi rázem nalily všechny problémy, které mě před ´líbačkou s Damonem´ tak urputně ohrožovaly. Především se mi před očima zjevila Damonova reakce, když se dnes odpoledne setkal u nás v domě s Davidem. Nevypadalo to nijak přívětivě, což může znamenat obrovskou škodu - David se naštve a odejde pryč, nebo dokonce uteče za Klausem.

No a co když se naštve Damon a Davida vyžene? Všechny mé naděje se zase vytratí. A to mám nyní navíc i jistotu, že mě Klaus v budoucnu hodlá ohrožovat. Každým dnem může zaklepat na dveře a navždy mě unést z mého domova - tentokrát s námi ovšem už Damon být nemusí, aby mi zachraňoval život. A já budu v háji.

"Damone?" promluvila jsem a nejistě si k němu poposedla. Vzdalovalo nás od sebe drobných třicet centimetrů, a přesto mi Damon nevěnoval byť jen kraťoučký pohled. Stále zíral na vypnutou televizi. Jak zajímavé.

Pomalu jsem se přisunula až k němu a rukou zamávala před jeho obličejem, když v tom mě napadlo něco - na můj vkus - opravdu podlého. Jenže vteřiny ubíhaly a já se toho chytila jako záchranného lana.

Levou ruku jsem opatrně položila na Damonovu tvář. Ihned po konfrontaci s jeho kůží jsem zaregistrovala letmé ucuknutí, ale trvalo sotva milisekundu a poté se Damon opět proměnil v sochu.

"Podívej se na mě, prosím," pohladila jsem ho po celé délce tváře. Má druhá ruka se mezitím přesunula do Damonových vlasů. Prsty jsem pečlivě zapletla do těch havraních kadeří a čekala na upírovu reakci.

Nic. Ani mrknutí oka.

Urazila jsem se. "Pche a to prej že mě miluješ," odtáhla jsem se od něj a roztáhla se po celém zbytku pohovky. Až když jsem si všimla Damonova zkoumavého pohledu, došlo mi, co že jsem to vlastně vypustila z úst.

A došla mi i chvíle, ze které jsem ona slova čerpala…

°°°
(čerpáno z 31. Kapitoly)
"Miluji tě," zašeptal už asi po milionté za tohle ráno ona prostá slova do mého ucha. Zareagovala jsem stisknutím jeho ruky, kterou jsem si už dobrou půl hodinu přivlastňovala.

°°°
(čerpáno z 31. Kapitoly)
Donutil mě tím, abych konečně pohlédla do jeho rozjasněné tváře. A opravdu - byla rozjasněná a možná že více než to. Její výraz byl na chlup stejný, jako když mi v noci svými činy prokazoval lásku.
"No tak, Eleno, cožpak se mnou nemluvíš?" tázal se a vzal mou tvář do dlaní.

Jen jsem na něj hleděla s mírně pootevřenou pusou, neschopna slova. Ne, že by mi jeho výraz nějakým způsobem bral dech, na to jsem si už za uplynulou noc zvykla, ale snažila jsem se zapamatovat si tuto chvíli. Hlavně proto, abych měla na co vzpomínat, až budu zase na pokraji svých sil a myslet si, že na světě už nic nemám. Vždycky budu mít tuhle vzpomínku. Vždycky.

°°°

Vždycky budu mít tuhle vzpomínku. Vždycky.

"Zatraceně!" vyskočila jsem z pohovky jako namydlený blesk.

"Já si vzpomněla!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clare Clare | 29. července 2013 v 21:34 | Reagovat

Nádherná kapitolka, zrovna v tom nejnapínavějším to musím ukončit, doufám, že hodně brzo přidáš další kapitolku :-)

2 terulka terulka | 29. července 2013 v 22:45 | Reagovat

Konečně si vzpomněla! Doufám že fakt brzo bude další!:)

3 Nya Nya | 29. července 2013 v 23:30 | Reagovat

Konečně si vzpomněla, paráda. Jen škoda, že tam nebyla Damonova reakce ještě na to no.. Ale už se těším na další :-)

4 Erin Erin | 30. července 2013 v 6:59 | Reagovat

paráda, konečně se někam posunou - jsem tak ráda, že si alespoň na něco vzpoměla :-D

5 Alalka Alalka | E-mail | 30. července 2013 v 15:50 | Reagovat

Uf, konečně :-D Už jsem normálně myslela, že se toho nedočkáme, možná by měla Elča brát Ginko bilobu na posílení paměti. Jsem zvědavá na Damonovu reakci, jdu se mrknout na další kapču. Jo, tahle byla super! ;-)

6 Terry Terry | 31. července 2013 v 13:21 | Reagovat

Perfecto! :D
Ale takhle to utnout? Asi tě zaškrtím!!! :D

7 charliessstories charliessstories | 1. srpna 2013 v 22:16 | Reagovat

[5]: Zkusím jí to poradit, aby s tím fakt začala - už mě taky pěkně štvala - ne a ne si vzpomenout! :-D

Jinak díky všem :-) Jste zlatíčka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.