close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Burning Desire - 1. Kapitola

2. srpna 2013 v 14:30 | Charlie |  Burning Desire
Téma: TVD (+ Vlastní tvorba)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu
Pozn.: První kapitolka je (dalo by se říci) takovým prologem z pohledu Damona - úvod do situace příběhu, ovšem z té upíří stránky. Snad ve zlém Damonovi najdete zalíbení :o))... Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)



1. Kapitola
"Damon´s Evening"
("Damonův večer")
"Nemám podnět, kterej by mě posunul dál. Všechno míjí tak strašně rychle, jako by se čas zastavil." Občas nechápu, co to žvaním za kraviny.

Zatímco mluvím bůh ví o čem, bloudím pohledem po místnosti a má ústa nechávají myšlenky vytékat z mého mozku a ty se kutálejí po jazyku jako bonbóny. Představuji si všechno, co se v mém životě nestalo a všechno, co se stát mohlo.

Ta by ušla. Očima jsem se zastavil na nohaté blondýně. Obličejem poměrně tuctová, ale tělo modelky jí zajistilo pohledy všech mužů v místnosti.

"Tohle je dobrá písnička," komentovala dění v místnosti, jako by hudba byla to jediné, co ji tady zajímalo.

"Mohu ti něco nabídnout?" optal jsem se s úsměvem vyvolené, i když to ani nebylo třeba. Hned co si všimla mé pozornosti, nemohla ze mě spustit oči. Koketně se zasmála a pohodila svými blond vlasy. Byla rozhodnutá mě dostat a mně se to líbilo. Takhle budu mít aspoň méně práce.

"Miluješ mě?" zašeptala bloncka do mého ucha tuhle strohou otázku zrovna ve chvíli, kdy jsem se chystal zabodnout špičáky do hebkého ohbí jejího krku.

Nadzvedl jsem se na loktech a pohlédl do dívčiny tváře. Na moment mi přitom ujel směr očí i k pokladům umístěným o něco níže na jejím těle, ale nezdržoval jsem se jimi dlouho. Užil jsem si jich už dostatečně.

"Myslíš si snad," pohladil jsem ji po jednotlivých stranách obličeje a skončil u zářivě světlých vlasů, "že bych se do tebe dokázal zamilovat po jedné jediné noci?"

Tak jako mnoho dívek před ní, i ona udělala tu zásadní chybu - přikývla, a přitom si ani nebyla jistá vlastními city. Byl jsem nucen nad tím zase a opět zakroutit hlavou, jakožto vyjádření pochyb o správnosti jejího rozhodnutí.

Zamračila se. "Ale já tě miluju," tvrdila omámeně a stáhla perfektně upravené obočí do zkrabacené verze.

"Pche, jak mě můžeš milovat po jedné jediné noci? Jsi snad nějaká Afrodita, nebo co?" rozčiloval jsem se nad dívčinou naivitou. Už mě unavovalo, jak příběh pokaždé končí stejně.

"Tys mi řekl, abych tě milovala," zasmála se pošetile mému rýpání.

"Ale to já říkám každé," ušklíbl jsem se, "a taky mi každá vždy opakuje jenom to samé. A víš, jak každá vždy skončí?" Mám rád slovní hříčky.
Samantha, tak se ta bloncka jmenovala, se letmo zhrozila a jala se vřískat a kopat do mě. Vyložil jsem si to po svém a použil na ni upíří sílu. O chvíli později už pode mnou ležela mrtvá.

Přesně, jako každá jiná.

Sice mě tahle předepsaná linka už přestávala bavit, nikdy jsem nedokázal odolat. A kupodivu v tom nešlo o upíří tužby, nýbrž o naplnění pomsty. Jedné z nejvýraznějších lidských citů - snad těch jediných, které mi nyní zbývaly.

Další byla totiž zlost a ta šla s pomstou přímo ruku v ruce. Podobně na tom byla i závist a zášť. Chtíč druhým lidem, těm, co jsou tak neuvěřitelně šťastní, utrhnout hlavu a předhodit ji vlkům v lese. Ale to nebyl zrovna důvod, proč jsem pravidelně zabíjel dívky z univerzitních kampusů a dívčích spolků.

Ženy dokážou být největším nepřítelem nejen člověka, ba dokonce i několik staletí starého upíra. Prodřou se k vám pod kůži, zavrtají své nenechavé drápky do vašeho srdce, a když už jsou s veškerou prací hotové a mají chuť na někoho jiného, rozdrtí ono srdce, které jim v danou chvíli patří, a v horších případech jej i vytrhnou z vaší hrudě. Tak jako to Katherine udělala mě. A po ní mnoho dalších.

Ale jenom pro Katherine truchlím už desítky let. Svedla mě, přeměnila v upíra a nechala století a půl trpět po boku vlastního bratra, který si za ni ještě k tomu našel vlastní náhradu. Ale pak jsem zjistil něco neuvěřitelného!

Katherine nikdy nezemřela. Celou dobu si běhala po světě a já žil v přesvědčení, že už ji nikdy neuvidím. Leda tak v nebi.

Avšak pro mě je stále mrtvá. Protože ONA mě nechce. Protože ONA si vybrala jiný osud. Osud beze mě.

Prvně, co mi vše došlo, jsem dostal zajímavý nápad - a vlastně mi ho vnuknul sám Stefan, můj bratr - najít si za Katherine, mou první a jedinou lásku, nějakou plnohodnotnou náhradu. A taky to zprvu vycházelo! Prověřoval jsem zástupy žen, vybíral si z různých vzhledů, vlastností, zkušeností v posteli. Těšilo mě pomyšlení, že každá z těch daných žen šílí po mém těle, uctívá mě a hltá každé moje slovo. Naprostý opak toho, jak se ke mně Katherine otočila zády.

Jenže to nebylo ono. Všechny taky chtěly prakticky to stejné - využít mě jako sexuální hračku, nechat se obdarovávat drahými věcmi, a když jsem jim po pár týdnech vztahu odmítl vyznat lásku, protože mé srdce to tak prostě necítilo, vykašlaly se na mě. A já je po právu zabil.

Tedy, zabíjím.

Když se vrátím zpátky k realitě, musím uznat, že Samantha vypadá rajcovně dokonce i když už je po smrti. Připadá mi to vtipné, i morbidní, ale především mě to donutilo na sekundu zapřemýšlet, jaké by to bylo, kdybych nějakou tu holku přece jenom jednou přeměnil.

Mohla by se z ní stát nejen nesmrtelná sexy kost, ale zároveň i má životní partnerka. No není to přímo výhra za milión? Já bych řek, že rovnou za miliardu.

Prohrábl jsem si rozcuchané číro na své hlavě a zahodil blondýnino famózní tělo do kontejneru.

"Ráno tu budou mít popeláři pěkný překvápko," zabručel jsem si pro sebe, načež se přímo přede mnou vyzvracel nějakej poďobanej poustevník. Čas odejít.


Dovětek: Opět ta inspirace z filmu "The Rules of Atraction" (Pravidla vášně) - první dva odstavce jsou přímým monologem Paula, kterého Ian Somerhalder v tomto filmu hrál (je to hned jeho první scéna).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | 2. srpna 2013 v 15:53 | Reagovat

Pěkná kapitolka.... těším se na pokračování ;-)  :-D

2 devil devil | 2. srpna 2013 v 17:41 | Reagovat

Nadhera.....uz se tesim na dalsi kapitolku

3 Tereza Tereza | 3. srpna 2013 v 15:44 | Reagovat

Vypadá to zajímavě :) Těším na další kapitolku :)

4 Nya Nya | 3. srpna 2013 v 19:42 | Reagovat

Zatim mi to prijde malicko morbidni.. No uvidime, co nas bude cekat dal.. ja jsem zatim na FCU, kdyz uz jsi TA tak rychle hodila do zaveru, tak snad bude ta dalsi rada... zatim jsem zvedava na tuto povidku, co se z ni vyklube ;-)

5 katty katty | 4. srpna 2013 v 19:00 | Reagovat

Bombový :3

6 charliessstories charliessstories | 6. srpna 2013 v 1:28 | Reagovat

[4]: Morbidní? No já nevím. Co ti přesně přijde morbidní?
Já se to snažím udělat jiné, než jsou ostatní povídky a tak trochu jsem se inspirovala jinými příběhy / knihami. Možná se bude Damon ze začátku zdát divnej, ale musíš tomu dát čas - prostě je jenom jiný, více svůj, možná i kapičko knížkový :o) Prostě zlej... :-P :D

Jinak všem děkuji...a moc!!! :-)

7 Nya Nya | 6. srpna 2013 v 18:27 | Reagovat

[6]: Tak knizky jsem necetla, jen Stefanovy deniky mam rozectene a to zabijeni mi tam taky prijde malicko drasticke, prece jenom jsem mirumilovny clovek, ktery ma rad zivot a prirodu... :-) Jako neber to zle, jen jsem rekla prozatimni nazor, jak budu cist dale, tak si udelam nazor dalsi, kazdopadne to neber nejak spatne, nebo buzerani, ano? ;-)

8 charliessstories charliessstories | 6. srpna 2013 v 19:34 | Reagovat

[7]: Jo, však jasně :-)

Víš, já jsem taky mírumilovná, ale tak nějak upřednostňuji upíra, co vraždí lidi, než upíra, co vraždí lesní zvířátka :-D

9 Nya Nya | 6. srpna 2013 v 19:57 | Reagovat

[8]: Tak v tom pripade ja uprednostnuji upira, co vrazdi pytliky s krvi :-D - kompromis... je to z lidi, ale nikdo neprijde k uhone, vcetne kralicku a veverek :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.