close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Burning Desire - 4. Kapitola

20. srpna 2013 v 15:45 | Charlie |  Burning Desire
Téma: TVD (+ Vlastní tvorba)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu

Pozn.: Čtvrtou kapitolku máme tu a je de facto druhou částí dvojdílu, kde se Loren seznamuje s Damonem. Doporučuji si lehce ozivit poslední díl, protože tato kapitola na něj úzce navazuje... Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)



3. Kapitola
"The Energy"
("Energie")


"Co je?" probudí mě pan Dokonalý z mého soukromého očarování. Když však pohlédnu do jeho očí, oba současně sklouzneme pohledem k našim spojeným rukám. Že by si toho taky všiml?

Jeho doposud přiměřeně silný stisk ještě o něco zesílí a donutí mě tak podívat se zpět do jeho tváře. Má nadzvednuté obočí a výraz, který mi má zřejmě něco napovědět. Naneštěstí si nedokážu vydedukovat, co to jako má být.

"A ty se nijak nejmenuješ?" osvětlí mi svůj výraz po chvilce tupého zírání z očí do očí.

Ups. "Omlouvám se, jmenuji se Loren Hearstová."

Ihned potom, co vyslovím své jméno, pustí mou ruku a zase se ušklíbne. "Loren Hearstová?" ověřuje si to. Jen přikývnu a dál na něj zírám. Tak moc mě zajímá, co je zač, jestli mě hodlá vůbec pustit domů a hlavně, jestli to vůbec chci.

"Loren," vysloví mé jméno, jako by ho znal celé věky, "odvezu tě domů, ale nejdříve si musím obstarat nějaké auto. Vydržíš to tu sama?" zeptá se zvedajíc se z postele a prohrabujíc si své krásně načechrané vlasy. Mám nutkání se k němu natáhnout a taky je aspoň trochu prohrábnout. Místo toho si musím vystačit se svým až moc uslintaným pohledem směrem k jeho postavě. Svalnaté paže, vypracovaná hruď i břicho a nakonec neuvěřitelně působivý zadek, boky i záda. Je snad bůh, nebo co?

Pan Božský se zastaví v půli cesty ke dveřím vedoucím ven z apartmánu, nebo při nejmenším do další místnosti. Koukne na mě a čeká na odpověď na svou otázku. Během vteřiny zmobilizuji všechny smysly potřebné k mluvení. "Klidně běž," hlesnu potichu.

"Támhle je koupelna," kývne hlavou směrem k bílým pokojovým dveřím nalevo od postele, "tak se uprav, než pojedeme."

Chvíli počkám, dokud nejsou slyšet z vedlejší místnosti žádné kroky a vyměním postel za koupelnu. Na rozdíl od ložnice je poměrně jednoduchá, sestavená z kachliček různých tvarů, velikostí i barev, většinou v odstínech modré a bílé.

Až před zrcadlem si všímám, jak bledá vlastně jsem. A oči? Jejich sytě hnědá barva není tak jasná jako obvykle a bělmo kolem pokrývají červené žilky představující mou únavu a přetažení z dnešní noci. Kolik je vůbec hodin? Mám pocit, jako bych tu strávila roky.

Spěšně si upravím své oříškově hnědé vlasy, které dnešním večerem zřejmě utrpěly nejvíce. Zářivý blond melír, jenž se mi vždycky v létě utvoří díky sluníčku, je najednou ten tam. O tvaru radši ani nemluvím. Na ty pomačkané vlny se nedá ani koukat, takže se nakonec rozhodnu si pouze omýt obličej a vrátit se do pokoje.

Na sobě mám stále to, co jsem si oblékla na dnešní večer - světlé džíny a bílé tílko s nápisem "I´m fucking crazy". Chybí mi jen má kožená bunda, tenisky a taška. Ale ač hledám sebevíc, v ložnici nic z toho nenacházím, dokonce ani pod postelí, kam jsem se po dlouhém přemlouvání rozhodla podívat. Co to znamená? Nejsou tady ani žádné osobní věci pana Dokonalého. Co znamená zas tohle? Aha, ta vedlejší místnost.

Seberu veškerou svou odvahu a rázným krokem dojdu až ke dveřím. Dotknu se pochromované kliky, stisknu dolů, potáhnu k sobě a vrážím do cizího objektu.

"Na tohle je nějak moc brzo, nemyslíš bejby?" promluví na mě pan Dokonalý, když se srážíme na prahu dveří. Svůj pohled sice sklání k mojí tváři, ale jeho ruce mě odstrkují pryč.

"Proč jsi vyšla ven z pokoje?" ptá se přísně a naklání u toho hlavu mírně na stranu. Odstoupím od něj a věnuji mu lehký úsměv, který mi ovšem neoplácí.

"Hledala jsem své věci. Tašku a boty," odpovím a rozhlédnu se po pokoji skrývajícím se za tělem pana Dokonalého.

Je to taková menší uvítací hala, jejíž doménou zajisté bude starožitné sofa se skleněným konferenčním stolkem uprostřed místnosti. Stěny jsou zlatavě hnědé s bílou linkou u stropu a u podlahy, která je potažená světlým linoleem a ozdobená menšími koberečky ve stejné barvě, jako je sofa - bílá. Působí to na mě mile, i když - stejně jako ložnice - trochu starožitně.

"Boty jsou u dveří, taška je na věšáku," oznámí mi a poodstoupí, abych se mohla jít obout a vzít si tašku. Moje tenisky se nachází těsně u dveří, v malém botníčku z bílého dřeva a taška i se všemi věcmi v ní je zavěšená nad ním. Ihned kontroluji svůj mobilní telefon, zda nenajdu nějakou zprávu. Nic.

Pan Dokonalý se přemístí za mnou ke dveřím. "Připravená odejít?" pozvedne tázavě své obočí.

"Jo."

Chytne mě za paži a bez možnosti protestu táhne za sebou přes celý hotel. Je to skromná budova, ale krásná a docela stará, architektonicky velmi ceněná.

Zastavujeme se až před recepcí, za kterou stojí velice šik a upravená zrzka. Okamžitě si všímám, jakým způsobem pokukuje po panu Dokonalém a hlavně, jaký nenávistný pohled věnuje mě.

"Jakmile se vrátím, chtěl bych mít na pokoji nějakou večeři," promluví pan Dokonalý, přičemž ze zrzavé recepční nespouští oči. V té chvíli jakoby i ona zapomněla na mou přítomnost a věnuje se jenom jemu.
"Tak jako obvykle, nebo něco zvláštního?" uchechtne se.

"Překvap mě," mrkne na ni a my se opět dáváme do pohybu. Snažím se nemyslet na právě proběhlou konverzaci mezi recepční a panem Dokonalým, ale nedá mi to. Ten způsob, jakým spolu komunikovali, byl divný. Jakoby s tou recepční měl pan Dokonalý pletky, ale přitom to oba nějakým zvláštním způsobem zakrývali. Že by se ta recepční, jakožto zaměstnankyně hotelu, nesměla spouštět se zákazníky? Bože, znám pana Dokonalého jenom pár hodin a už na něj viditelně žárlím.

Zanedlouho se ocitáme venku. Na mé kůži díky nízké noční teplotě ihned vstanou chloupky a zabude mi neuvěřitelná zima. Kde mám tu pitomou bundu?

"Když ti je zima, nos bundu," pohladí pan Dokonalý mou holou kůži na rameni a zastaví mě tak u luxusního auta, zřejmě značky BMW. Chtěla jsem na tu poznámku něco namítnout, ale místo toho se dokážu soustředit jen na jeho chladný dotek, pod kterým se sice zachvěji, ale zároveň je mi příjemně teplo. Že by zase TA energie?

"Nastup si," přikáže mi a sám si sedá za volant.

Cesta trvá pouhých deset minut, protože bydlím jen pár metrů od prvního sjezdu z mostu Benjamina Franklina, který jako hlavní spojuje Camden, potažmo New Jersey, a Philadelphii. Ulice, kde se nachází můj a Samanthin byt, se nazývá Linden Street a je to jedno z nejčistších a nejklidnějších míst v Camdenu, s přímým výhledem na komunitní park. Bylo pro nás přímo neuvěřitelné, že jsme ten byt získali za celkem slušnou cenu a hlavně tak rychle.

Pan Dokonalý tupě zírá před sebe, občas zařadí, občas přibrzdí na semaforech. Nemluví, a tak se k tomu nemám ani já. Auto se řítí ulicemi Camdenu jako po másle, úplně hladce a tiše, skoro jako nějaký predátor. Jakmile zastavujeme na místě, oba mlčky hledíme před sebe. Vůbec nevím, co říct, a tak vypustím z úst jedinou věc, která mě v danou chvíli napadne.

"Říkal jsi, že nevíš, kde bydlím," konstatuji šeptem.

Reakce nepřichází, dokonce na mě ani nekoukne, namísto toho nastartuje motor svého auta naznačujíc mi tak, že mám vystoupit. "Měla bys jít domů," dodá ke svému nezdvořilému gestu.

Vezmu za kliku ode dveří a zkroušeně vystupuji. Takhle jsem si rozloučení s tímhle mužem vážně nepředstavovala.

Věřím v to, že pokud vám hvězdy zrovna nepřejí, musíte si život vylepšit sami. A proto ještě před tím, než zabouchnu dveře od auta, skloním se a pohlédnu do tváře pana Dokonalého. Tak jak jsem očekávala, opětuje mi svůj uhrančivý pohled hlubokých modrých očí.

"Děkuji ti za záchranu života, Damone," hlesnu, zabouchnu dveře a odcházím pomalu k našemu domu. Poslední, co slyším za sebou, je protočení kol Damonova auta.

Pokračování příště.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katty katty | 20. srpna 2013 v 18:41 | Reagovat

Wow, to je boží :3

2 Erin Erin | 20. srpna 2013 v 22:29 | Reagovat

velmi zajímavé a tajemné...těším se na další :-D

3 Nya Nya | 20. srpna 2013 v 23:01 | Reagovat

No... tak tato kapca se mi libila :-)

4 Tereza Tereza | 21. srpna 2013 v 16:43 | Reagovat

Kdy bude další? To je úplně skvělá povídka, fakt mě chytla a nemůžu se dočkat další :D . Vždy si říkám, že další povídku číst nezačnu, ale tady tu jsem prostě musela začít číst. Už jen proto, že opravdu umíš perfektně psát, a popisovat děj :) Čte se to úplně samo :)

5 Enda Enda | 22. srpna 2013 v 13:22 | Reagovat

už se nemůžu dočkat dalšího dílu :-)

6 LinDee LinDee | Web | 25. srpna 2013 v 0:08 | Reagovat

Užasný! Nemůžu se dočkat dalšího dílu! Doufám že bude brzo ! :)

7 charliessstories charliessstories | 25. srpna 2013 v 12:52 | Reagovat

Děkuji moc všem, vaše komentáře mě potěšily :-) Nový díl už připravuji, možná ho přidám již dnes, uvidíme. Ještě jednou díky! :-)

[4]: Díky moc! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.