close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Burning Desire - 5. Kapitola

25. srpna 2013 v 20:27 | Charlie |  Burning Desire
Téma: TVD (+ Vlastní tvorba)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu

Pozn.: Pátá kapitola je vyloženě vsuvkou k dalšímu ději. Dozvíte se další podstatné info nejen o Damonovi, ale i o Loren a vlastně...ať se vám krásně čte :o) Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)




5. Kapitola
" The Weird Theories"
("Podivné teorie")

Tahle hudba absolutně sedí na Damonův sen - prolínají se v ní všechny jeho pocity...doporučuji si ji pustit pro úplnou představu :-)

Představoval si každou křivku jejího obličeje. Rty. Oči. Tváře. Vlasy. Dělal to pokaždé, když se mu nedařilo usnout. A vždycky to zabíralo. Usnul a zdál se mu sen. Byl o ní, o jeho lásce.

Katherine… Mumlal její jméno stále dokola a dokola. Snad možná i věřil, že ho jednou zaslechne a konečně pochopí, jak moc ji miloval.

Jenže tato noc byla v něčem jiná. Už zase nemohl usnout, ale nakonec padl vyčerpáním z přemítání o dnešním dni. Přišel k němu sen, velice podivný, skoro až neuvěřitelný.

Katherine se k němu vrátila. Líbala ho. Šeptala sladká slůvka do jeho uší. Všechno mu to připadalo tak milé. Líbil se mu ten sen a po dlouhé době zacítil ten unikátní pocit štěstí, který mnozí nazývají ´láska´.

Ale pak se všechno změnilo. Katherine se propadla do hluboké temnoty a před ním se zjevila ONA.

Loren… Šeptal tentokrát a mírně u toho sebou házel. Bylo to pro něj neobvyklé, nové a hlavně zvláštní. Pořád nechápal, proč tu dívku nezabil, proč byl k ní tak milý a co ho na ní tak uchvátilo. Byly to její tmavě hnědé oči? Její krásné, dlouhé vlasy barvy muškátového oříšku? Nebo snad tmavě rudé rty?

Je to první žena po Katherine, jejíž vzhled si pamatuje úplně přesně. Dokonce i všechen čas strávený s tou dívkou si pamatuje. Každou minutu, každou vteřinu. A bylo mu s ní dobře. Až moc dobře, i když ji vlastně po většině času jenom pozoroval a obdivoval její krásu, charisma, pohyby. Chtěl ji, ale jinak než všechny ostatní. Protože na ní něco bylo.

A jakmile se probudil, věděl, že ji musí vidět znovu.

°°°

Kings Of Leon a hlavně...Fifty Shades Of Grey - kdo četl první díl, ví o čem mluvím :-) Přišla mi to jako vhodná píseň k dívčímu pokecu ;D

Napříč mým pokojem se rozezní zvláštní řinčivý zvuk, který má nejspíše v plánu mě vzbudit. Odhodlaná jeho původce rozbít na padrť, otevřu oči a rozhlédnu se kolem.

Slunce se už hbitě probojovávalo skrz bíle krémové závěsy a podle jeho intenzity hravě poznávám, že musí být kolem poledne. Vedle mé skromné postele se na nočním stolku válí stále vyzvánějící mobil. S lehkými obtížemi ho zvednu a zjišťuji, že se mi snaží dovolat Becky. Mám od ní od včerejška už pět zmeškaných hovorů. Cožpak si nedá pokoj?

"Prosím?" zahlaholím nakřáplým hlasem do reproduktoru a rozespale si protáhnu všechny svaly v těle, které jsou dnes obzvlášť ztuhlé.

"Jak to, že jsi nebyla na ranní přednášce?!" vypálí na mě má nejlepší přítelkyně.

Nad jejím popuzeným tónem jenom protočím oči a s klidem odpovím. "Je neděle, Becky, taky se chci občas prospat."

"To si mohla včera!" štěkne jako nějaký rozzuřený čokl. "Potřebuji s tebou mluvit, je to urgentní."

Povzdechnu si tak, aby bylo Becky jasné, že to patří jí. "Včera jsem se těžko mohla prospat, když jsem domů dorazila ve čtyři ráno a o dvě hodiny později jsi mě vzbudila kvůli nějakému urgentnímu problému. Takže, co je to tentokrát?" ptám se nezaujatě a pokouším se u toho dostat zpod červeno-bílých květinkovaných peřin.

Becky si také povzdechne. "Tak sorry, že jsem se o tebe bála! Navíc ne bezdůvodně, když jsi skočila pod auto a potom skončila v posteli nějakého bláznivého zachránce."

"Sexy zachránce," opravuju ji. "Co teda potřebuješ?"

"Sejít se."

"To mi to nemůžeš říct po telefonu? Musím se učit," přiznávám, i když trochu lživě, protože učení by klidně mohlo počkat až na večer.

"Jestli chceš zápis z dnešní přednášky, tak přijdeš, hned," oznámí mi nekompromisně a já nakonec souhlasím, že se za hodinu sejdeme v kavárně napůl cesty mezi mým bytem a jejími kolejemi. Stejně jsem tam dnes chtěla jít, abych si domluvila směny na příští týden.

Kavárna "The Blue Raven", neboli U Modrého havrana, je jedním z mých nejoblíbenějších míst a zároveň také mou milovanou prací. Mám ráda kávu, její aroma, chuť i způsob, jakým mě vždy dokáže nahodit do provozu, a proto jsem se vůbec nebránila začít tady pracovat. Naopak - baví mě to. Ač jenom připravuji kávu za barem a občas ji i roznáším, je to příjemné odreagování od školy, za které dostanu i celkem slušné peníze.

Po rychlé sprše v naší jediné koupelně se rozhoduji, co si obléknu. Už to jsou téměř dva dny od incidentu s autem i panem Tajemný Sexy Zachránce a já se stále nemůžu dokopat k tomu, abych vyprala oblečení, co jsem na sobě měla v pátek. Je to celkem vtipné, ale připadá mi, že jakmile jej hodím do pračky, zmizí veškerý ten krásný přízrak ohledně pátečního večera i sobotní noci. Bojím se, že zmizí on.

Zakroutím hlavou nad těmi podivnostmi, které mi teď neustále zahlcují mozek, a konečně se oblékám. Volím tmavé džíny a k tomu světle modré, zcela obyčejné tričko. Nikdy jsem nebývala nijak zvlášť fintivá, ale samozřejmě mi záleží na tom, abych byla pěkně upravená, a proto zbytek času trávím u zrcadla a šminek. Vlasy si nechávám volně splývající podél ramen a ještě než odejdu, klepnu na pokoj od Samanthy, který se nachází i s mou ložnicí a koupelnou v druhém patře našeho bytu, hned u schodiště. Dlouho nikdo neodpovídá, a tak pomalu odcházím. O Samanthu se nikdy nestarám, jen jsem ji od pátku neviděla, což se moc často nestává, protože ráno spolu vždycky snídáváme. No co, možná je na víkend u nějaké své známosti - má jich hodně.

Náš byt ve 101 Linden Street je součástí protáhlého městského domu postaveného z cihel a natřeného na vybledlou rudou, jehož jednotlivé části obývá mnoho rodin. Dalo by se říci, že bydlíme v jakémsi paneláku, ale máme vlastní vchod a se sousedy se vlastně ani nemusíme vidět. Je to výhodné, ale stálo nás to mnoho úsilí, než jsme tohle místo získali pro nás. Naštěstí Samantha je celkem bohatá a já si vystačím s finančním příspěvkem od otce a s pár penězi navíc vydělanými v kavárně. Celou naši ulici tvoří tyhle mini ´paneláčky´, většinou dvoupatrové, lehce viktoriánského vzhledu s bílými okny a bílými linky u střechy a kolem dveří. Zamilovala jsem si to tu na první pohled.

Procházím kolem komunitního parku a všímám si, že dnešní počasí se proměnilo v opravdu pochmurné. Vstávala jsem za sluníčka a teď jsou všude mraky. Vypadá to, že bude pršet.

Tak, jak to obvykle instinktivně dělávám, přitáhnu si k sobě svou lehkou bundu a modlím se, aby nezačalo pršet dříve, než dojdu do kavárny. Becky má to štěstí, že oplývá vlastním automobilem, takže v případě potřeby mě zaveze domů. Uf.

"Lor, tady!" zavolá Becky přes celou kavárnu a rozdává u toho úsměvy na všechny strany. To zas bude.

S poklidem dojdu až k ní a posadím se na barovou židličku. Becky si vždycky sedává k baru - ospravedlňuje to tím, že prý je odsud lepší výhled na celou místnost. Ta ale není moc rozlehlá, spíše je tu vždy útulno, i když zde chybí klasické jídelní boxy, které jsou nahrazeny dřevěnými stolečky a stejně rozkošnými židlemi s barevnými polštáři na zpříjemnění sezení. Stěny kavárny jsou tmavě rudé a dokonale tak kontrastují zbytku nábytku, jenž je laděn do černé a zdoben různými barevnými doplňky. Celkovou atmosféru ještě dotváří útulný bar a spousta černobílých fotografií a svíček, které často zůstávají zapálené celý den.

"Jako vždycky, Lor?" optá se mě Jennifer, pohledná černovlasá servírka a zároveň i naše kamarádka ze školy - to ona mi dohodila tenhle flek.

"Jasně, po ránu vždycky latté," přitakám a otáčím svou pozornost k Becky, která už hoří nedočkavostí. "Tak co se děje?"

"Je toho strašně moc! Ale asi začnu tím, jak mě Edward…"

Becky má už hodně dlouhou dobu střídavý vztah s naším spolužákem Edwardem. Dříve mi to nevadilo, ale teď už jsem doslova alergická na všechno okolo něj. Jeden den se spolu baví a mají se strašně rádi a druhý den se nesnáší. Jako třeba tento víkend - v sobotu byl ještě Edward odsouzen k věčným mukám v pekle a dnes se Becky rozplývá nad jeho úžasnou povahou a srdcem, které prý určitě zaplňuje jedině ona.

A tak to pokračuje ještě další tři minuty, než se rozhodnu, že Becky přestanu poslouchat a budu se raději věnovat vlastním myšlenkám a taky svému latté.

"No a co ten tvůj záchranář? Už jsi za ním byla v tom hotelu?" zamele Becky něco mým směrem, ale já to nestačím dostatečně pochytit. I když své latté jsem už dopila a prakticky jsem Becky celou dobu ani nemusela poslouchat, to její předlouhé povídání mě nějak podivně unavilo.
"Co říkáš?" zahlaholím a setkám se s káravým pohledem jejích modrých očí. Když nad tím tak přemýšlím, mají podobný odstín jako oči pana Dokonalého, akorát jim chybí ten stříbřitý odlesk a hlavně, ty žhavé jiskry.

Ze snění mě opět dostává Becky. "No, ptám se tě, jestli jsi jela za tím svým záchranářem," odmlčí se a hodí po mě významným pohledem, "protože dneska ráno postávalo před školou nějaké BMW a u něj kluk v černém. Dost sexy kluk. Nemohl to být ten tvůj magor?"

Rázem se dostávám ze svého transu a celá ožívám. Pan Dokonalý byl u naší školy? Ale jak mohl vědět, kde budu mít přednášku a vůbec, jakou studuji vysokou? Hm, ten určitě nemohl čekat na mě. Musí tam mít nějakou vlastní známost.

"Ehm, vážně?" podivím se hraně. "Myslím, že to mohl být on. Černé oblečení a hlavně to auto úplně sedí. Měl i tmavé vlasy?"

"Ale, podívejme se na to," zakroutí Becky hlavou a na tváři jí panuje škodolibý úsměv. "Sotva zmíním toho tvého podivína, už celá roztáváš."

"Já? Ne, to se ti zdá. Jen bych mu chtěla ještě jednou poděkovat," zalžu trošku a snažím se u toho tvářit zcela nezaujatě. Samozřejmě, že při vzpomínce na toho dokonalého chlapa mi roztává každá buňka v těle. Kdyby to bylo možné, tak se tu dokonce i rozpustím.

"Ale, ale… Tak dobře, měl tmavé vlasy a byl moc hezky upravený. Prostě, kdybych neměla Edwarda, asi po něm vyjedu," zahihňala se, načež já nad tím jenom protáčím oči.

"A nevíš, proč tam byl?" Bože, já jsem ale zvědavá.

"Určitě na někoho čekal, to šlo poznat, ale na koho, to nevím," odpoví mi Becky a zadumaně u toho kroutí hlavou.

"Hele," zvýší najednou hlas, "proč za ním nezajedeš? Můžu jet s tebou, jestli chceš."

"No," odmlčím se na moment hledajíc tak správnou výmluvu, "když jsme se loučili, nevypadal, že by stál o to, aby mě znovu viděl."

"A neříkala jsi náhodou, že sis u něj zapomněla bundu? Můžeš to na ni svést a potom prostě jen uvidíš, jak se to bude vyvíjet," radila mi Becky a usrkávala přitom ze svého šálku cappuccina.

"Ještě si to rozmyslím," snažím se utnout její návrhy.

"Třeba ani nebudeš muset, třeba tam dneska čekal na tebe a taky třeba chtěl použít jako výmluvu tu bundu," zasměje se a já se k ní o chvíli přidávám. Ty naše teorie jsou více neskutečné, než světový mír.

"Jo, to určitě."


Pokračování příště.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | 25. srpna 2013 v 20:50 | Reagovat

Ooo těším se na pokračování jako malá holka :D . Prostě mě tato povídka pohltila :).
Kdy bude další?

2 Erin Erin | 26. srpna 2013 v 7:01 | Reagovat

Krásné....těším se na další...jsem zvědavá co bude :-D

3 katty katty | 26. srpna 2013 v 14:01 | Reagovat

Bunda jako záminka..dobré :D
Je to krásný :-) těšim se na další :-)

4 Enda Enda | 26. srpna 2013 v 19:25 | Reagovat

nádhera! těším se na další :-)

5 charliessstories charliessstories | 27. srpna 2013 v 13:13 | Reagovat

[1]: Už mám polovinu nové kapitolky, tak to dnes zkusím dopsat :-)

Jinak děkuji moc, všem!! :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.