close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Burning Desire - 6. Kapitola

27. srpna 2013 v 23:44 | Charlie |  Burning Desire
Téma: TVD (+ Vlastní tvorba)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu

Pozn.: Nevím ani, jak jsem k této kapitole přišla, ale prostě se začátek trochu vleče. Snažím se co nejvíce rozvíjet Loren a zároveň i Damonův postoj k ní, aby to bylo co nejpřirozenější. Snad se vám povídka líbí :) Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)



6. Kapitola
"It Is More"
("Je to víc")

Znovu mě budí ten řinčivý zvuk budíku. Fuj, pondělí.

Rozhlédnu se po svém pokoji. Mám to tu tolik ráda. Máma s tátou si mě vždycky přehazovali jako horký brambor a já vlastně nikdy nepoznala, jaké to je mít domov. Místo, kde se člověk může zašít, když má nějakou bolístku, nebo naopak místo, kde může sdílet své radosti a úspěchy. Až teď jsem si takové jedno vybudovala, tady, v tomhle pokoji, bytě i domě.

Po bílých stěnách visí spousta fotografií, citátů a vzpomínek, připomínající mi celý můj život i to, jaký bych ho chtěla v budoucnu mít. Přímo nad postel s čelem ze železa vytvarovaného do různých smyček představujících růst květiny, jsem včera večer pověsila ono tričko s nápisem "I´m fucking crazy", které jsem na sobě měla v pátek. Je sice škoda jenom ho takhle vystavovat, ale stejně bych se nedokopala k tomu jej vyprat. Džíny nakonec skončily v pračce.

Když tak přemýšlím o tom oblečení, donutím se vstát a přesunout k velké šatní skříni stojící u stěny naproti postele. Nalevo od skříně je pracovní stůl, na kterém leží můj notebook a taky spousta učebnic, poznámek a šanonů do školy. A napravo od skříně jsou dveře vedoucí do koupelny. Je to ve směs skromný pokoj, ale různé doplňky ho dělají útulným. Naštěstí televizi máme v menším obýváku a jídlo je zcela nečekaně k nalezení v kuchyni, která je překvapivě největším pokojem z celého bytu, i když je propojená s obývací místností.

K snídani si vždy dávám cereálie s mlékem a občas i nějaký toast, který už dopředu připraví Samantha. Jenže dnes tu opět není. Bohužel nemám čas řešit její docházku domů, protože zhruba za půl hodiny už mám být na přednášce. Díky bohu, dnes probíhá v budově, která je mému bytu nejblíže - asi pouhých deset minut chůze, pokud to vezmu parkem.

Připravená vyjít mezi lidi popadám tašku a vydávám se ven, kde mě čeká jedno nemilé překvapení. Becky s Edwardem, líbající se na kapotě jejího auta. Fuj.

"Že vám není hanba, takhle mi děsit sousedy," okřiknu je místo pozdravu, čímž zapříčiním to, že se od sebe odtrhnou. Díky bohu.

Edward je krátkovlasý blonďák, má docela pěknou postavu, jelikož je člen fotbalového týmu, ale za to jeho charakter se nedá popsat nijak kladně. Je až moc velký snob a lidově řečeno, většinou si hrabe jen na svůj dvoreček. To je taky jedním z důvodů, proč se s ním Becky tak často hádá a zároveň taky proč ho nemám ráda.

"Jen nežárli, Hearstová," usměje se na mě tím škodolibým způsobem.

"Já a žárlit? Na tebe? To byl vážně dobrý fór, Edwarde," zašklebím se a následně čelím kamarádčinu vyčítavému pohledu. Jen nad tím pokrčím rameny a sedám si na místo vedle řidiče, nehledě na to, že tam měl v plánu jít Edward. No co, je to jen čtyři minuty jízdy, to vzadu přežije.

"Můžeme jet?" hodí po mě očkem Becky a já jen přikývnu. Myslím, že dnes by mi bylo líp, kdybych se mohla do školy pěkně projít. Pustit si iPod a za zvuku oblíbené hudby přemýšlet o světě, o sobě, o panu Dokonalém. Proč na něj nemůžu zapomenout?

K parkovišti u přednáškové budovy dorážíme přesně na čas a Becky předává své auto Edwardovi, jelikož ten má dnes školu v centru města. Jako by snad Becky tušila, o čem to přemýšlím, položila mi otázku, kterou se sama zabývám už celé ráno. "Tak co, myslíš, že tam bude i dnes?"

"No, pochybuji, že by se tu ukázal takhle brzy ráno," vytáhnu první logický argument, který mě napadne.

"Máš pravdu, včera tady čekal spíše až po přednášce," vzpomínala Becky. "Však uvidíme."

Jenže před budovou ani na parkovišti nikdo kromě ostatních studentů není, a tak se vydáváme na přednášku. Cítím se zkroušeně a nasvědčuje tomu i počasí panující venku - prší, prší a je hnusně. Nechápu, jak jsem vůbec byla schopná vstát dnes z postele.

Studium anglické literatury dokáže být někdy vážně nudné. Vlastně, baví mě na tom jenom ty knihy, číst je a rozebírat v esejích, což dnes na programu nebylo. Nevědomky si přestávám zapisovat poznámky a začnu hledět ven z okna. Místnost, kde přednáška probíhá, se nachází v přízemí. Je to poměrně malá učebna, dříve využívána vedením města pro různá pracovní jednání.

Když tak zcela monotónně pozoruji kapky deště stékající po celé délce okna, vyruší mě Becky drncající svou nohou do té mojí.

"Co je?" štěknu po ní.

"Učitel, kouká na tebe," šeptne mi do ucha a já jí ústy naznačím ´děkuji´ a přidám k tomu i jeden omluvný úsměv. Jakmile si ovšem pan učitel byl již znovu jist, že dávám pozor, otáčím svou pozornost zpátky k oknu. Kdybych čekala, že dnes ráno dostanu infarkt, zpečetím to aspoň pořádným hrnkem kávy. To, co se mihlo před mýma očima, bylo jen těžko uvěřitelné.

Damon. Pan Dokonalý. Pan Božský. Pan Tajemný Sexy Záchrance. Je tam. Vzhlíží ke mně zpod svých dokonalých řas a kapky deště se mu třpytivě lesknou ve vlasech. Je oděný do černého, košile, džíny a kožená bunda dodávající mu perfektní fazónu drsného hocha, po kterém šílí snad každá dívka, včetně mě.

Ale i tenhle výjev má jednu hroznou chybu - sotva jednou mrknu, je pryč. Zmizel. Úplně.

"Becky, Becky, vidělas ho?!"

"Koho? Co?" nechápe a natahuje se přese mě, aby tak lépe dohlédla do oken.

"Pan Dokonalý! Byl tam!" ukazuji na jedno z oken, ve kterém se odehrával můj božský výjev.

"To se ti muselo zdát. Kdyby tam někdo šel, všimla by si ho celá třída. Znáš to přece," přesvědčuje mě Becky a vrací se zpátky k zapisování svých poznámek.

Až do konce přednášky už nedokážu logicky uvažovat, natož poslouchat učitelův výklad. Nejhorší na všem je, že Becky má pravdu. Kdyby tam pan Dokonalý opravdu prošel, všichni by si toho všimli - nejsem jediná, kdo se v hodině kouká ven z oken.

°°°

Byla tam. Loren… Pomyslel znovu na obrázek dívky, která ho tolik fascinuje. Musel se na ni konečně podívat. Už to nemohl vydržet, to čekání, až na ni narazí před školou, nebo před jejím domem.

Tak moc si dával záležet na lidské přirozenosti, že se mu vůbec nedařilo zastihnout ji. A proto neodolal a zjistil si od té její kámošky, jakou přednášku v pondělí budou mít a hlavně kde. Jenže když minul jejich příjezd do školy, musel si to nějak vynahradit.

Začal ji špehovat. Seděla sotva pár metrů od okna, takže nebylo vůbec těžké na ni z bezpečného úkrytu dohlédnout. Vlasy jí spadaly volně do obličeje, jak se snažila zapisovat každé slovo, které v místnosti padlo. Myslel si, že snad nikdy neodlepí oči od papíru, ale po deseti minutách se najednou zasekla a on tak mohl pozorovat, jak zadumaně hledí z okna. Teď byl spokojený, protože měl mnohem lepší výhled na její tvář.

Tak moc bych chtěl vědět, na co právě myslí… Napadlo ho z nenadání a zkusil se k ní trochu více přiblížit. Jenže pak se najednou nevědomky octl na metry daleko od bezpečné zóny a začaly ho svádět nebezpečné myšlenky. Co kdyby ji malilinko vyděsil? Aspoň by potom věděl, jak na něj zareaguje.

A tak to udělal. Ze vteřiny na vteřinu se přesunul k oknům vedoucím do učebny a dobře si přitom pohlídal, aby mu věnovala pozornost zrovna jenom sama Loren. Vyšlo to. Byl tam, hleděl jí přímo do očí a jeho srdce přitom podivně skotačilo, jakoby celou dobu vyčkávalo jenom na tenhle okamžik. Teď už si byl jist, že z jeho strany to nebude jen pobláznění po krvi. Je to něco VÍC.

Zmizel odtamtud hned, co si všiml jejích reakcí. Začervenala se. Zorničky se jí rozšířily a byl si skoro téměř jistý, že po zádech jí přejel mráz zapříčiňující husí kůži.

Věděl, že i tohle je něco VÍC.

Pokračování příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nya Nya | 28. srpna 2013 v 2:08 | Reagovat

Super kapca, libi se mi to :-)

2 Erin Erin | 28. srpna 2013 v 9:51 | Reagovat

paráda....

3 Tessie Tessie | Web | 30. srpna 2013 v 0:42 | Reagovat

A já chci taky něco víc - víc kapitol! :D Je to skvělá povídka, už teď se nemohu dočkat na další kapitolu. :-)

4 Charlie Charlie | E-mail | Web | 30. srpna 2013 v 16:50 | Reagovat

[3]: Jsem ráda, že se ti líbí a také děkuji za komentáře u The Archangel..bohužel, TA zatím neplánuji navrátit, na to jsem si až moc oblíbila tuto povídku, alias Burning Desire. Snad se s ní zatím spokojíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.