
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: O víkendu tady nebudu - teď vám tu házím novou kapitolku, tak si ji užijte a komentujte ;)) Teď spěchám, tak pápá! :D A komentujte, nebo vám tu další přichystanou kapitolku nedám!!! :D A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)

25. Kapitola - "Now I Kiss You"
("Teď tě políbím")
Mimo Mystic Falls, 18-19. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
"Damone?" dožadovala jsem se černovlasého upíra hned, co se mi vrátilo vědomí.
"Jsem tu s tebou," zahlaholil kousek od mého ucha. Natočila jsem k němu hlavu a zjistila, že ležíme na posteli. Ale tahle postel se nenachází v neznámém pokoji. Je mi to tu povědomé.
Všechno je laděno do bílé, nebo černé, včetně obrovské postele. Nachází se tu jenom základní nábytek, tak jako v běžné ložnici. Bylo by to na mě působilo až moc chladně, ale celkový dojem zachraňují krásná francouzská okna, přes která sem proudí většina světla.
Tohle nedoluji z toho, co vidím, nýbrž z toho, co si pamatuji. Tak kde to teda jsme?
"Kde to jsme?" vyšlo ze mě automaticky.
Damon, doposud ležící na boku a hledící mi do tváře, se přetočil na záda a civěl do stropu, jako by přemýšlel nad tím, co mi řekne.
Prudce jsem se posadila, tak abych Damonovi pohodlně viděla do tváře a vypustila z pusy první myšlenku, která mě při tomhle obrázku napadla. "Je tu Klaus?!"
Damon se mnou navázal oční kontakt a uchechtl se. "Klaus je na míle daleko odsud. Tentokrát se ho nemusíme bát ani trochu," oznámil mi zcela upřímně.
"Tak co se děje?" nechápala jsem to.
"Tady na té posteli," nadechl se prudce a pohled opět zabodl do stropu, "jsme se spolu poprvé vyspali."
Čelist mi spadla málem až do Číny. Takže ty obrázky, kdy jsem Damonovi říkala, že ho miluji, jsou po tom, co jsme se spolu milovali? Takže já to tu opravdu znám!
"Eleno?" prolomil Damon hrobové ticho způsobené mým vzpomínáním. "Jsi v pořádku?"
Pohlédla jsem na něj. Už neležel, ale seděl blízko u mě a tvářil se celkem…pobaveně.
"Jsem," odpověděla jsem mu a lehce pozvedla obočí. "Proč bych neměla být?"
"Čekal jsem, že mě praštíš, začneš vřískat, utečeš s brekem, nebo cokoliv podobného. Jen ne tohle," pokrčil nade mnou rameny. Sice to je pro mě novinka, že jsem se s Damonem ´už´ vyspala, ale neberu to zle. Když teď vím o svých citech k Damonovi, nemám potřebu si cokoliv nalhávat. Jen bych si chtěla konečně vzpomenout!
"Jsem zmatená. Snažím se vzpomenout si."
Damon na mě významně pohlédl zpod svých tmavých řas. Tenhle pohled znám - jmenuje se "Teď tě políbím". Ačkoliv motýlci v mém břiše přímo běsnili, dovolila jsem si Damona zastavit.
"Počkej," šeptla jsem, když už se ke mně skláněl. Tentokrát se u něj objevil další známý pohled pod názvem "Už zase mě zastavuješ a to se mi nelíbí". Možná by se dalo říci, že trochu zuřil, což mi později potvrdil i jeho obličej, který se změnil ve velice zlostnou grimasu.
"Tím, co chceš dělat, úplně odvádíš mou pozornost. Nejsem schopná si v takovém stavu na cokoliv vzpomenout," snažila jsem se ho uklidnit, ale bohužel to nezabralo. Damon se ke mně přiblížil tak, že se má ňadra přímo třela o jeho hruď, přičemž mě nezapomněl propalovat svým uhrančivým pohledem. Nějak jsem začala zapomínat na to, za co že to vůbec bojuji.
"Ne," promluvil do mých rtů, "tahle metoda vzpomínání bude lepší."
A pak jsem ztratila sílu. Damon bleskově zkrátil tu milimetrovou vzdálenost mezi našimi rty a začal se vpíjet do těch mých, jako by s nimi chtěl splynout. A ani já jsem na tom nebyla o moc lépe. Střídavě jsem se mu hrabala ve vlasech a pronikala pod tričko, kde jsem pečlivě zkoumala kontury jeho vypracovaného těla.
Jenže potom se stalo něco zvláštního. Ucítila jsem na hrudi ten divný, hřejivý tlak. Byl úplně stejný jako ten, který mě vždycky probouzel ze snů, ve kterých figuroval sám Damon. A cítila jsem to i tehdy, když jsem si vzpomněla na tu scénu s Klausem z tohoto domu, a pak omdlela. Vlastně jsem to zažila i dnes odpoledne, ještě před tím, než se mé tělo sesypalo do Damonovy náruče. Co to může být?
"Damone?" přerušila jsem upíra v jeho překonávání v líbání.
"Co zas?" zaskučel v odpověď. Zněl naprosto ztrápeně, skoro jsem se díky němu začala cítit provinile.
Lehce jsem ho odstrčila od sebe, abych mu viděla do tváře a ruku si přiložila na hruď. "Cítíš to taky?"
Ihned se zatvářil nechápavě. "Co mám cítit?"
"Ten tlak…bolí to."
Tu část s bolestí jsem asi měla vynechat, protože Damonův postoj se okamžitě změnil. Donutil mě si lehnout a trval na tom, že mi donese sklenku vody.
"Já jsem v pořádku, jen nechápu ty pocity," řekla jsem mu předávajíc sklenku s vodou zpátky do jeho rukou. Lehl si zpátky ke mně a nabídl mi svou náruč. Neváhala jsem ani minutu a přitulila se k němu. Bolest naštěstí ustávala.
"Už je to lepší?"
"Ano, díky za tu vodu. Ale když nad tím teď přemýšlím, tahle bolest nebyla tak zlá. A mám pocit, že ji znám."
"Znáš?" podivil se Damon. Když jsem na něj pohlédla, byl zpátky ten Damon, co se tu ukázal ještě před tím, než mi řekl o naší první noci v téhle posteli. Zíral do stropu a viditelně o něčem přemýšlel.
"Ty víš, co to je?" zkusila jsem z něj něco vymáčknout.
"Ano," přiznal jednoduše. "Víš, naše první milování…no…"
"Co?" hleděla jsem fascinovaně do jeho tváře. Po chvíli mi pohled oplatil.
"Bylo více upírské, než lidské. Vyměňovali jsme si krev," vysvětlil mi prostě.
Krev. V uších mi podivně zatepalo a bolest se na pár sekund zase hlasitě ozvala. Že bych už věděla, v čem to vězí?
"Nezkusíme to i teď?" optala jsem se ho a s nadějí čekala na odpověď.

nádherný, úžasný,...... kdy bude další část ?