Čas:Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Jsem ospalá, teď jsem to dopsala...užijte si ten díl, je extra dlouhý a nadupaný všemožnýma prasárnama ;) I když, může být hůř..Azanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)
26.Kapitola - "Our First Sex"
("Náš první sex")
Mimo Mystic Falls, 18-19. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
"Ne, Eleno, to nejde," odpálkoval mě Damon po delší výměně překvapených pohledů, které svorně bojovaly s těmi odhodlanými z mé strany.
Hlasitě jsem si povzdechla. Damonova tvář byla zkamenělá, naprosto položená v jeho vlastním rozhodnutí a očividně bych neměla žádnou šanci ho přemluvit. Ale co jiného mám dělat? Já si chci vzpomenout, ne tady jen tak sedět a povídat si o našem prvním společném sexu!
Položila jsem se zpátky do peřin a schválně nechala Damona, aby si sám rozhodl, co udělá. Pár vteřin v tichosti seděl a opět zíral do stropu, načež se přemohl a lehl si vedle mě, přičemž se nedotýkal ani kouskem těla toho mého. Cítila jsem se díky tomu v nepříjemném napětí, které sílilo s každou minutou čekání na to, co bude dál.
Je snad tohle nějaký zlomový bod v našem začínajícím vztahu? Já vlastně ani nevím, jestli máme s Damonem nějaký vztah. Už jen to slovo mi nikdy nešlo dohromady s tímhle sexy upírem. Každou přítelkyni, se kterou jsem ho kdy viděla, buď sprostě využíval, nebo chtěl jenom provokovat Stefana a… Mě.
Letmo jsem se zavrtěla ve snaze zbavit se těch myšlenek, které napadaly můj mozek jako na běžícím páse. Přemýšlela jsem nad všemi zážitky s Damonem, které si zatím pamatuji a nemohla se zbavit pocitu, že je toho málo. Ale, co s tím? Zbytek vzpomínek si jen tak nevycucám z prstu, a když už jsme tady a ke mně kromě mdlob zatím nepřišlo žádné vnuknutí, něco bude špatně. Co když si ani nemám vzpomenout? Znamená to, že s Damonem nemáme šanci?
"Děje se něco?" probudil mě Damonův melodický hlas z hlubokého přemýšlení. I když jsem hleděla do stropu, snažíc se v té nekonečně bílé barvě najít aspoň nějaké odpovědi na své otázky, nemohla jsem se ubránit pocitu, že mě Damon svým pohledem prozkoumává od hlavy až k patě. A taky že ano.
Otočila jsem se k němu a naše oči se mohly opět setkat. Kdyby mi to rozum dovolil, okamžitě zapomenu na všechny své pochybnosti a jen se oddám těm jeho modrým studánkám. Opravdu jsem si nikdy dříve nevšímala, jak nádherné má Damon oči? Musela jsem být slepá anebo snad blbá.
"Mám strach, Damone," přiznala jsem a pohledem nedobrovolně sklouzla ke svým dlaním, abych se tak vyhnula Damonovým uhrančivým očím. Naneštěstí vzal můj obličej do svých dlaní a donutil mě tak hledět přímo do jeho tváře.
"Z čeho?" otázal se zkroušeně. Nasadil ten svůj starostlivý, mírně panický výraz a mě tím doslova dostával na kolena. Musela jsem se hodně snažit, aby se mi v očích neukázaly slzy.
"Že… Že… Že si nikdy nevzpomenu," vzlykla jsem. "A já si chci vzpomenout, tak moc, že se bojím, že," zadrhávala jsem se snažíc se tak zabránit slzám dostat se ven, "že to nikdy nepřijde."
Z Damonovy tváře se vypařila veškerá panika a zůstala jen starostlivost a trochu i soucit s mým smutkem. Věřím, že i on si moc přeje, abych si konečně na všechno vzpomněla a abychom oba konečně mohli dát všem svým emocím průchod. Jenže jak? Jak to mám udělat?
Už bylo na mě těch otázek až moc. Naplno jsem se rozvzlykala a nekompromisně zakutala do Damonovy náruče. Bylo mi u něj tak dobře. Jako bych tohle místo znala celý život a vždycky jen čekala, až ho znovu objevím. Jeho ruce se ochranitelsky ovinuly kolem mého těla a rty tiskly do mých vlasů jeden polibek za druhým. Nechtěla jsem na to pomýšlet, ale připomněl mi tím Stefana.
"Damone?"
"Hm?" broukl do mých vlasů.
"Nevíš, jak se má Stefan?" optala jsem se pomalu, ale jistě.
Ani jsem se nepokoušela vzhlédnout k Damonovu obličeji, stačilo mi pocítit, jak na moment zatnul všechny svaly v těle. Hned mi bylo jasné, že tohle téma nechce řešit. Ne tady, ne teď.
"Promiň," kuňkla jsem. "Jen jsem o něm nic neslyšela už dlouhou dobu a… prostě mě to tak napadlo, že se zeptám."
"Eleno," vyslovil mé jméno mírně popuzeně, což mi mělo určitě naznačit, že teď přijde předlouhý proslov, ale nakonec si to rozmyslel. Políbil mě do vlasů a smutným tónem dodal: "Miluji tě."
V těch dvou slovech bylo tolik něhy a lásky, jakou do nich nikdy nedokázal protlačit ani sám Stefan, od kterého jsem je slýchávala skoro pořád. Teď prostě vyšly z Damonových úst a já jimi byla uchvácená skoro tak, jako by byl první kluk, který mi je kdy řekl. A chtěla jsem mu na ně odpovědět taktéž slovně, tak moc jsem chtěla, ale místo toho jsem se zmohla jenom na polibek. Zvrátila jsem tedy hlavu, přitáhla si k sobě Damonovy rty a dlouhou dobu je od sebe nepouštěla ani na milimetr.
Cítila jsem, jak do onoho stále trvajícího polibku oba postupně vkládáme veškerou svou frustraci nastřádanou za posledních pár dnů. Jenže když se Damon vyhoupl nade mě a prsty začal sjíždět pod mé tričko, bylo mi jasné, že tohle neskončí jen u vybíjení frustrace.
Líbání se stávalo živočišnějším. Naše potřeby do sebe zapadly jako jednotlivé dílky skládačky. Oba jsme se museli zbavit strachu, a tak jsme ho vypouštěli ven jako páru z hrnce. Prostě a jednoduše jsme se potřebovali.
"Eleno," zašeptal mi Damon někde u ucha, čímž mě donutil odlepit své rty od jeho krku. Ještě stále jsem ležela pod ním, ale držet si od něj odstup bylo víc a víc těžší. Zase jsem ho chtěla a to moc, a tak mě přirozeně lákalo zkusit si prozkoumat jeho tělo.
"Chceš to?" zašeptal znovu Damon do mého ucha, tentokrát nějakou otázku, kterou jsem ve vší té vášni nestačila ani rozeznat, natož pochopit.
"Co?" vydechla jsem a prsty lehce zašátrala ke knoflíčkům jeho košile. Po chvíli mě však zastavila Damonova ruka a donutila tak pohlédnout do jeho tváře. Měl úplně rozcuchané vlasy a lehoulince narůžovělé tváře. Výraz naznačující, že se ode mě nerad vzdaluje. Tak sladký a přitom i tolik sexy.
"Ptám se, jestli to chceš. Myslím milovat se, se mnou."
Nadzvedla jsem se na loktech, abych byla blíže k jeho smyslným rtům a políbila ho. Jednou, krátce, ale něžně a z části i prosebně. Vlastně, měl to být souhlas. Jasné ano.
I tak to Damonovi nestačilo. "Vždycky, když to chci já, tak couvneš. Proto se ptám," vysvětlil mi s polovičním úšklebkem na tváři.
"Jen jsem to nechtěla uspěchat, jasný? Vím, že tě miluji, ale myslela jsem si, že až si na všechno vzpomenu, bude tenhle krok jednodušší, protože už jsem ho vlastně podstoupila," narážela jsem na Damonovo přiznání staré sotva pár minut. "Jenže já si zřejmě nevzpomenu, tak nač čekat?"
Damon sklopil pohled k mému dekoltu. Ne, že by se mu tam něco líbilo, on tam spíše hledal odpovědi. Jak může být muž s pověstí, jakou má on, takhle ohleduplný k citům jedné obyčejné holky? Bože, já ho miluji.
"Miluji tě, Damone," pohladila jsem ho po jeho hladké kůži na tváři. "A teď tě i potřebuji. Moc. Pomoz mi porazit ten strach, prosím."
Víc slov už Damon naštěstí nepotřeboval. Sklonil se k mým rtům a začal mě líbat jako nikdy předtím. Už tam neexistoval ten pomyslný blok zadržující jeho potřeby, který používal k tomu, aby mě náhodou nevyděsil, nebo snad neodradil. Tohle bylo pryč a zůstala jen vášeň. A láska. Potřeba.
O několik burcujících polibků, vášnivých doteků a vzdychů později mi Damon vítězoslavně rozepnul podprsenku. Sám měl na sobě už jenom spodní část oděvu, na které jsem se rozhodla, že budu pracovat já.
V momentě, kdy se skláněl k jednomu z košíčků mé podprsenky, potlačila jsem náhlou vlnu vzrušení a využila veškerou svou energii k tomu, abych se dostala nad něj.
"Co to…?" podivil se Damon, když ke mně překvapeně vzhlížel a já se nad ním vítězoslavně tyčila. Ten jeho pohled stál za všechny prachy - úplně pocuchaný rozvášněným sexem, na rtech smyslný úsměv, ale v očích kromě jiskřiček jenom čirý údiv.
Sjela jsem svými prsty po celé délce jeho hrudi. Odshora, až úplně dolů k podbřišku a zároveň i k lemu černých boxerek. Lehce jsem tam Damona polechtala, načež párkrát zamrkal a svůj výraz konečně změnil z překvapeného na spokojený.
Tenhle neobvyklý pohled na Damona se mi líbil, dokonce jsem si v něm i libovala. Své ruce jsem znovu položila na jeho hruď a učila se nazpaměť všechny její kontury, křivky a svaly. Pak jsem k tomu přidala i ramena, paže, boky, ruce… až k prozkoumávání zbyla jenom ta dolní část Damonova těla. Možná, že před pár měsíci bych se ještě zastavila, ale teď mi to bylo jedno. Už jsme spolu přece spali, ne? Cítím, že to je v pořádku.
Zatahala jsem za gumu od Damonových boxerek a začala je pomalu stahovat dolů… a ještě níž… až byly úplně pryč. Bohužel, sotva jsem se chtěla kochat tím nově naskytnutým výhledem, Damon mě vyrušil.
"Polib mě. Okamžitě," zahlaholil ochraptěle a já jako na povel poslechla. Jsem si jistá, že mě neovlivnil, ale stačilo, aby vložil do svého hlasu jen kapku potřeby mě mít u sebe a já neměla to srdce se tomu bránit. Nešlo to. Už ne.
Damon mě chytl za boky, odkud pomalu stoupal až k mé rozepnuté podprsence a stáhl mi ji dolů. Mezitím sjel rty z mých úst na můj krk a potom až k ramenům. Zavrtěla jsem se na Damonově klíně, až byl donucen ke slastnému vzdechu. Využila jsem upírovy nové nepozornosti a sehnula se k jeho rtům, které jsem si na pár dalších minut naplno přivlastnila.
Jakmile jsem z úst přešla k Damonovému krku, uslyšela jsem další vzdych. Tentokrát vyslovil moje jméno a dával si dobrý pozor na to, aby to znělo dostatečně nadrženě. Chtěně mě tím tedy vyburcoval k tomu, že jsem přitvrdila v dráždění.
Nyní jsem se pánví třela o jeho klín a zuby i jazykem přejížděla po jeho krčních tepnách. Příjemně mi u toho tepalo v hrudi, jako by se ozvala ona dávno zapomenutá bolest a tlak, ale v té klidnější verzi. Tentokrát to spíše intenzivně zvyšovalo mou rozkoš, než aby mi to ubližovalo. Vlastně, celkem jsem si to užívala.
"Oh, Eleno," zašvitořil mi Damon do ucha a stejně tak rychle, jako se já předtím přehoupla nad něj, se i on teď vyhoupl nade mě. Zašátral rukou v mém rozkroku a stáhl mi kalhotky, skoro aniž bych si toho všimla. Stejně tak opatrně a precizně do mě vstoupil a začal se pohybovat. Naléhavě, ale pomalu.
Přesunula jsem své ruce na Damonova ramena a přizpůsobila se jeho stanovenému tempu i rychlosti, která byla každým přírazem stále vyšší a intenzivnější.
V momentě, kdy jsem v podbřišku začala cítit mírné trnutí, a Damonovy přírazy byly nejtvrdší, jaké jsem kdy zažila, stalo se něco pro mě nevídaného. Damon mi prokousl krční tepnu a pil. Krátce, ale hrubě a neohleduplně. A mně se to tuze líbilo.
Když sál mou krev, myslela jsem, že snad vybouchnu rozkoší. Uvnitř mě to vřelo, nepřetržitě a taky neúnosně. Zatnula jsem nehty do Damonových ramen, abych se aspoň trochu vyrovnala s návalem těch emocí, ale moc to nepomáhalo. Přišlo totiž ještě něco horšího.
Ahoj, před pár dny jsem narazila na tuhle povídku a úplně mě vzala, píšeš vážně nádherně! Opravdu zatím nejlepší co jsem četla, takže budu určitě číst dál a nažit se i komentovat
Jéééj, to bylo takový hezky roztomilý a procítěný Jsem si hnedka myslela, že tohle jí paměť vrátí, jen Elena opět nezklamala, když při tulení k Damonovi přemýšlí, jak se asi má Stefan Zajímá mě, jak se to bude ubírat dál, jestli spolu konečně budou nebo jim do toho zase něco vstoupí...
11charliessstories | 27. srpna 2013 v 13:19 | Reagovat
[5]: Děkuji moc, jsem velmi ráda, že se moje povídka takhle líbí A budu ráda i za komentáře! :o)
[10]: Já jsem původně netušila, jak jí tu paměť vrátit, ale nakonec mi tohle přišlo jako jediný možný způsob A pro vás určitě nejpříjemnější
Jinak děkuji všem, na téhle kapitole jsem si dala opravdu záležet, má téměř 2000 slov Díky, díky, dnes pádím napsat nový díleček
úžasnný