
Pozn.: ..předem ZNOVU Ještě jednou vám moc děkuji za tak příznivé komentáře a doufám, že v nich budete pokračovat i nadále :) Tuhle kapitolu Další kapitola, kterou jsem doslova tlačila přes koleno :D...nakonec se z ní vyklubal celkem fajn (další) úvod do děje opravdový děj :o) Fajn lidi, už se to bude jen a nej zlepšovat! Už jsem se zlepšila! Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)

11. Kapitola
"Two Glasses Of Bourbon"
("Dvě skleničky burbonu")
| I don't know what you're looking for You haven't found it baby, that's for sure You rip me up and spread me all around in the dust of the deed of time And this is not a case of lust, you see it's not a matter of you versus of me It's fine the way you want me on your own but in the end it's always me alone | Nevím, co hledáš Nenašels to, to je jistý Rozervals mě na kusy a rozprostřel všude kolem v prachu skutečného času A tohle není případ touhy, jak vidíš A není to věc kdo z koho Je to dobrý způsob, kterým mě chceš mít podle sebe Ale nakonec to jsem vždycky já sama |
Jennifer přilézá s další objednávkou a já se cítím neuvěřitelně zoufalá. Mám pocit, že to tu brzy rozbiju. Anebo zabalím.
Neustále se díky tomu vracím zpátky ke slovům pana Dokonalého. Prej až moc zodpovědná.
A co bych asi tak dělala, až by mi došly peníze? Otec by mě nejspíše vydědil, nevlastní matka by zase prohlásila něco ve stylu: "No, to se dalo čekat…". Pan Dokonalý to zřejmě netuší, ale já na svých bedrech musím nést ty tuny zodpovědnosti. Co by se mnou jinak asi tak bylo? Budoucnost v háji, rodina v háji…
"Hej, Hearstová," vyruší mě Jennifer z mých bloudících myšlenek.
"Co?" kouknu na ni a shledávám její tvář neobvykle rozjasněnou. Jako by právě vyhrála Oskara.
Usměje se. "Mám padla."
"James tu ještě není," rozhlédnu se kolem, "jak mám ten nával asi tak zvládnout?"
"Nevím, ale jeden chlápek tady mě zve na skleničku, takže si užij večer." Naposledy se usměje, tentokrát už tím klasickým škodolibým stylem, s jakým se mnou vždy jedná, a otáčí se na podpatku svých krásných lodiček. Už si stihla sundat i zástěru, sůva jedna.
Odbije sedmá hodina večerní a já se plně položím do práce. Příprava kávy, drinků, servírování i kasírování. James se stále neukázal. Ačkoliv většinou přichází s předstihem, dnes si dává na čas. Další nezodpovědný kretén mužské populace, pomyslím si kreativně a nezapomenu se u toho i lehce pousmát.
"Lor," uslyším trpký hlas Jennifer jdoucí odněkud ze zadních stolečků, kolem kterých jsem zrovna prošla. I když nechtěně, musím se otočit a pohlédnout do dvou známých tváří.
Jennifer a Damon. Damon a Jennifer. Já a ten pocit, kdy se chci propadnout do země.
Špinavá, zpocená, unavená, nejspíše i s kruhy pod očima a se zkroucenými vlasy. Nejlepší možná chvíle čelit panu Dokonalému.
"Na co civíš?" vyruší mě opět ta tmavovlasá sůva. "Pojď sem."
Jestli na sobě něco opravdu miluji, tak je to schopnost neztratit notu ve vypjatých situacích. I když trochu zahanbeně, i tak se vydávám až přímo k jejich stolu. "Tak, co si dáte?" ptám se.
Jennifer si očividně užívá svou chvíli slávy, kdy sedí u jednoho stolku s úchvatným mužem. Zubí se na všechny strany a Damonovi vysílá takové ty speciální úsměvy, kdy je chlapovi ihned jasné, že ho chce mít ve své posteli. A ani Damon není pozadu. Věnuje se pouze a jedině své spolusedící. Oplácí jí pozornost svými rajcovními úšklebky, občas mrkne, občas zvážní, ale rozhodně z něj číší sex na všechny možné strany. Při tom pohledu se málem ztratím, představujíc si, jaké by to asi bylo, kdybych tu sním - místo Jennifer - seděla já.
"Copak mi objednáš, cizinče?" zatrylkuje Jennifer k muži naproti sobě. Ten se ze široka usměje a pohlédne na mě. Tak znuděný výraz mi snad ještě nikdo nevěnoval.
"Dones nám dvě skleničky burbonu a…," přeruší příkazy, jakmile se střetnou naše pohledy. Jeho oči lehce potemní a moje tělo na to odpovídá podivným vibrováním od hlavy až ke konečkům prstů. Výraz v obličeji zůstává stejně nepříjemný. Nakonec ještě dodává: "A nezapomeň na účet, Loren."
Nikdo nevyslovuje moje jméno tak honosně, jako on. To ale nemění nic na tom, s kým tu teď sedí a jak se ke mně chová. Může být atraktivní, milý, tajemný sexy chlap, ale já se tím prostě nenechám oblbnout. Ne, když přesedlá na první holku, která se na něj usměje hned po tom, co ho já odmítnu.
Stojím za barem a s ledovým klidem nalévám zlatavě zbarvený burbon do dvou broušených skleniček, když se přímo přede mnou objeví Jennifer. Věnuju jí tázavý pohled.
"Ty burbony už nech tak," uchechtne se, "my už je nebudeme potřebovat."
Se zvonivým smíchem odchází místností a já se přistihuji, jak ji pronásleduji nasupeným pohledem. U východu na ni čeká Damon, který jakmile je v jejím dosahu, popadne ji a nechá jejich jazyky splynout, představujíc tak show pro celý zbytek kavárny. Udělá se mi zle.
Hned po tom, co se stačí dooblizovat a těsně před tím, než konečně opustí kavárnu, věnuje mi Damon jeden ze svých tajuplných pohledů, který mi má určitě potvrdit, že to, co teď cítím, je jednoznačně žárlivost.
Oné dvě sklenky burbonu neprodleně končí v mém žaludku.
Pokračování příště.

Super, kdy bude další? Už se nemůžu dočkat, je to tak napínavý