
Pozn.: Tak jsem se dnes konečně donutila dopsat aspoň jednu novou kapoitolu. Už se cítím fajn, vážně, akorát si ještě potřebuji utřídit pár myšlenek :) Řeknu vám upřímně, to loučení bylo těžký...fakt. Ale teď už k povídce - měla jsem vizi, která mě dovedla k nápovědi na příští děj, ovšem zatím nevím, jaký to bude :D Tahle kapitolka se mi po dlouhé době líbí...no, posuďte sami ;) Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)

12. Kapitola
" The Discharge of Sexual Frustration"
("Vybíjení sexuální frustrace")
"Takže si to shrneme," prohlásí Becky šeptem, "on na tebe čekal před školou. Ty jsi zakopla, on tě chytil, a kdyby se neodvrátil, určitě byste se políbili."
Přikývnu a udržuji nepřítomný pohled směrem ke katedře, aby si byl pan profesor jist naší pozorností.
"Nabídl ti, že tě odveze do práce a tys mu na to kývla. V autě se zase choval jako pan Tajemný a ty ses zase chovala jako paní Zodpovědná."
"Paní Zodpovědná?" syknu a stočím k ní hlavu. Tváří se tím pro mě známým stylem a.k.a. "Je čas tě vytáhnout ven, Hearstová.". Protočím nad tím oči a modlím se, aby nezahájila svůj obvyklý úder na toto téma.
"Ano! To totiž přesně jsi, Lor."
"Už zase ta stejná pohádka," zaúpím a mám v plánu Becky po celý zbytek přednášky ignorovat. Bohužel, ona to vidí jinak.
"Jsi snad nějaká lesba, nebo co?" zvýší na mě hlas a pár lidí sedících přímo před námi se otočí směrem k našim místům.
"Zbláznila ses?!" dloubnu do mé kamarádky loktem a ona se znechuceně ušklíbne. Se slovy "vyřešíme to později" se zcela výjimečně zaposlouchávám do průběhu přednášky.
Odpoledne jsme se rozhodly, že si zajdeme na něco menšího do univerzitní kantýny, abychom si tak zkrátily čekání na další přednášku. Becky se zdála být v pohodě, ale jakmile jsme si sedly k jednomu ze stolů v zadní části jídelny, zase nahodila ten svůj pohled.
"Tak to vyklop," vydechnu a usadím se hlouběji do židle.
"A co máš na mysli, Lor?" Její hlas je krajně vražedný.
"Nepřezdívá se mi teď náhodou ´paní Zodpovědná´?"
"To víš, že jo," zasměje se a uvolní svůj strnulý výraz. Po chvíli se k ní přidám a obě se dlouhou dobu jenom neurvale hihňáme. Ať už mi Becky vyčítá cokoliv, mám ji ráda. Dokáže i z vážných situací udělat jedny z těch nejvtipnějších.
"Myslím to vážně, Lor," prohlásí Becky, když definitivně zastavíme návaly smíchu. "Měla by ses více uvolnit, začít si užívat života."
Protočím oči nad zněním téhle fráze, zcela podobné tomu, co mi včera řekl Damon. "Vy dva byste mohli utvořit tým."
"Cože?" Nepochopí Becky mou poznámku.
"Říkáš to samé, co mi říkal i Damon," vysvětluju a pečlivě si u toho prohlížím reakci v kamarádčině tváři. "Včetně toho o té zodpovědnosti."
Becky stáhne rty do rovné linky, očividně o něčem přemýšlí. "No," zaúpí, "aspoň mě bys konečně mohla poslechnout."
Mám chuť jí něco ostrého odpovědět, ne-li ji něčím praštit, ale nakonec se zarážím a jenom přikývnu. Ostatně, sama jsem si již několikrát přiznala, že Becky i Damon mají pravdu. Měla bych vykročit ze stereotypu a začít žít. Jenže, to se strašně lehko říká! Jak mám důvěřovat svým budoucím krokům, když vím, že budou riskantní? Jak mám důvěřovat Damonovi? Možná bych mohla začít s tou nejjistější osobou, pokud jde o změnu mého životního stylu.
"Becky?"
Blondýnka sedící u stolu hned naproti mně a dloubající vidličkou v opět zvláštně vypadajícím jídle, vzhlédne a probodne mě svýma hřejivýma očima, čímž mi nevědomky dodává odvahu patřičnou pro budoucí krok.
"Hm?"
"Máš v plánu tento pátek někam jít?" ptám se a spustím tím další návaly smíchu, tentokrát však pouze ze strany mé nejlepší kamarádky.
°°°
Miluji Katherine, nesnáším Loren. Miluji Katherine, nesnáším Loren. Miluji Katherine, nesnáším Loren… Přemítal si tahle slova stále dokola a dokola, ale výsledek nebyl takový, jak očekával.
Už uplynulo pár dní od doby, co naposledy viděl svou nejnovější závislost, Loren. Jen při vzpomínce na její jméno mu naskočila husí kůže a kalhoty začaly být podivně těsné.
Žel bohu, vybral si ten nejméně příjemný způsob, jak ji svést do vlastních sítí. Musí prohloubit její chtivost po tajemnu. Musí podřezat ta silná lana, která ji svazují a obrací k obyčejnosti. Cítí, že ona je schopná mnohem větších zvrhlostí, než si vůbec dokáže představit. A právě proto je tak těžké čekat.
Převalil se ve své královské posteli a narazil na podivný předmět, který zaručeně přerušil jeho myšlenky, jimiž se snažil odvést pozornost od tématu božské Loren. Přímo vedle něho ležela nahá dívka, poměrně atraktivní černovláska. Od hlavy až k patě bylo její tělo různě pokryto upířími kousanci, mnohem horšími, než jaké Damon rozdával obvykle. Byl frustrovaný a potřeboval si své potřeby na někom vybít. Bohužel nepočítal s tím, že to nebude taková zábava, jako vždycky. Možná i proto to tentokrát tolik přehnal.
"Hej, vzbuď se," drcnul do dívky. Měl štěstí, k vědomí přišla skoro okamžitě a to i přesto, že její puls nebyl zrovna nejsilnější. Otevřela oči a zamžourala do šera místnosti. Den už byl v plném proudu, ale Damon se ještě stále neobtěžoval roztáhnout závěsy ve svém hotelovém pokoji.
"Kde to jsem?" vyhrkla černovláska a Damon se neubránil lehkému úsměvu, když si vzpomněl na velice podobnou Loreninu reakci.
Naneštěstí pro neznámou, neměl čas na vysvětlování okolností. Prokousl si zápěstí a hbitě jí ho přiložil k ústům. Chvíli se bránila, ale nakonec s úctou přijala veškerou upíří krev, která jí byla nabízena.
"Hodná holka," pochválil dívku a přikázal jí, aby si našla nějaký oděv a oblékla se. Sám se odebral do koupelny a provedl povinnou ranní hygienu, což v jeho případě znamenalo půl hodiny sprchování a patnáct minut dotváření fazóny před zrcadlem, i když si byl dobře vědom, že zrovna on tohle nepotřebuje.
Jakmile vstoupil zpátky do ložnice, byla již prázdná. Neřešil to a vrhnul se radši do oblékání, načež jeho dutinu břišní zasáhl otřes. Měl hlad - po tak náročné noci se to dalo čekat.
Popadl svou koženou bundu a vydal se do salónku svého apartmá, kde narazil na obouvající se černovlásku. Když si ho všimla, věnovala mu široký úsměv, který se ovšem odrážel spíše do falešnosti, než upřímnosti. Byla to jedna z těch holek, co jim nevadí sex na jednu noc a ani nepátrají po ničem hlubším, což byl vlastně hlavní důvod, proč si ji Damon vybral. Tyhle holky mají méně otázek, dají se lehce ovlivnit a zároveň je s nimi dobrá zábava, čehož si je on moc dobře vědom.
Avšak Damon si náhle vzpomněl, že u téhle krasotinky se něco zvrtlo. Co to bylo? Že by odpor z její strany? Nebo snad z jeho? Sporýš v sobě určitě mít nemohla, když ji celou od hlavy až k patě neurvale pokousal.
V tom ho to praštilo přímo do očí. Měla na sobě JEJÍ bundu.
"Stůj," přikázal a během sekundy stál u ní. Vyjeveně na něj civěla, za to on nedokázal spustit oči z toho kousku oděvu, který tu ukradla.
"Proč ji máš na sobě?" optal se ostře, přičemž promnul mezi prsty límeček kožené bundy.
"Ty…"
"Co já?" zvýšil hlas.
"Tys mi řekl, abych si ji vzala."
Damon si promnul čelo ve snaze pomoci vlastnímu mozku rozpomenout si průběh dnešní noci. Věděl jistě, že tam bylo hodně krve. Taky mnoho burbonu a hrubé vybíjení sexuální frustrace. A potom… Loren. No jasně, Loren!
"Ty jsi Jennifer, že?" protnul ticho svou náhlou dedukcí. Dívka přikývla.
"A znáš Loren, že?"
"Co máš proboha pořád s tou holkou?!" vybuchla černovláska a její nechápavé oči se rázem proměnily ve snůšku zloby.
"Co bych s ní měl mít?"
"Když jsme byli v tom nejlepším, vzdychal jsi její jméno. Víš jaké to pro holku je? Poslyš, já vím, že jí znáš, ale…"
Více slov Damon nepotřeboval. Už mu bylo jasné, co zkazilo jejich noc. Výjimečně na tom měl vinu on. Tedy, vlastně za to může Loren. Kdyby se tolik nebála neznámého, nemusel by si shánět podivně frivolní společnost a už vůbec by nemusel čelit takovýmhle konfrontacím.
S povzdechem utnul černovlásčino vyšilování a ovlivnil ji, aby si z noci pamatovala jen to nejlepší - opila se a on ji párkrát hezky pěkně udělal.
"Jo a ještě něco," dodal nakonec, "tu bundu budeš nosit tak, aby si toho Loren všimla."
Pokračování příště.

Prosim jeste dneska jednu kapitolu