
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)
Pozn.: Já vím, trvalo mi to...ale akční díly mi moc nejdou, takže jsem se opravdu snažila, aby se to vůbec dalo číst. No, posuďte sami :o) A prosím, zkuste číst taky Burning Desire..ráda u této povídky uvidím aspoň polovinu z těch komentářů, jaké vždy přídáváte k této povídce .. A zanechte prosím komentáře, ať vím, zda se vám směr povídky líbí :)

28. Kapitola - "Never"
("Nikdy")
Mimo Mystic Falls, 19. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
Konečně! Konečně jsem si vzpomněla. Miluji Damona. Ano, vím to jistě. A už nikdy nikomu nedovolím, aby mi tohle někdy vzal - dokonce ani Stefanovi ne…
"A to si jako myslíš, že ti tohle sežeru, Eleno?!" řval můj bývalý kluk jako pominutý. Vlastně, celkově se choval jako šílenec. Mám skoro pocit, že zase vypnul svoje emoce a ujíždí na lidské krvi. Potvrzuje mi to i Damon, který mě stále schovává za svými zády a pozoruje každý Stefanův krok.
"Hej, Stefane, uklidni se," promluvil tiše Damon na svého bratra a tajně mě chytl za ruku. Stefan by se nejspíše zbláznil ještě víc, kdyby to viděl.
Ale i přesto se znovu projevil jako smyslů zbavený. Popošel k nám na vzdálenost sotva tří metrů a očima těkavě přelétával mezi mou a Damonovou tváří, přičemž se hrozivě smál, jako bychom mu vyprávěli nějaký zcela absurdní fór.
"Já se mám uklidnit, bratříčku?" pozvedl obočí směrem k Damonovi. "To ty ses měl uklidnit ještě dřív, než jsi mi ukradl Elenu!"
"Nikdo ti nikoho neukradnul, Stefane. Jak už jsem řekla, pořád tu pro tebe jsem a i budu," vložila jsem se do debaty a získala si tak pozornost mladšího ze Salvatorů. Damon mi instinktivně stisknul ruku a já nedokázala odhadnout, jestli je rád, že se do toho montuji, nebo mám radši zmlknout.
Mé úvahy ale opět přerušil Stefan. "Eleno, ty si snad myslíš, že po tom, co jsi vlezla do postele s tímhle šmejdem," odmlčel se a vrhl opovržený výraz na černovlasého upíra, "se s tebou ještě hodlám zahazovat?"
Au, tak tohle bolelo. Zíral na mě s takovou zlostí v očích, až jsem mu všechna ta slova téměř uvěřila. Jen kdybych měla jistotu, že Stefan je upřímný a hlavně sám sebou.
"Když už se s ní nechceš zahazovat, proč jsi nás tu sledoval?" zeptal se ho Damon a opět mi stiskl ruku.
Stefan se napřímil a poprvé za dobu, co nás tu konfrontoval se svým šílenstvím, se zatvářil vážně. "Moc rád bych ti odpověděl, že kvůli pomstě. Ale pravdou je, že jsem tu na vás narazil úplnou náhodou."
"Cože?" vyjekla jsem dříve, než jsem se stihla ovládnout. Jestli tu Stefan není tak úplně kvůli mně a Damonovi, znamená to, že…
"To Klaus," doplnil Damon mé nevyřčené myšlenky. "Ovlivnil tě a teď tě používá jako vlastního sluhu. Není to tak, Stefane?" zadíval se pronikavě na svého mladšího bratra.
Tentokrát jsem Damonovi stiskla ruku já, obávajíc se odpovědi, se kterou si Stefan dával patřičně na čas. Nakonec, nemusel ani nic potvrzovat slovně. Teď už mi bylo všechno jasné a jeho chování dávalo konečně smysl. Ale, co Klaus?
"Damone, Damone…," ozvalo se jako na povel za našimi zády, "vždycky ti to dobře pálilo."
Černovlasý upír nevěděl, co má dělat, neboli spíše před kým mě dříve chránit. Nakonec se rozhodl přesunout se až za má záda a chytnout mě za paže, jako bych byla jeho rukojmí. Trochu jsem se obávala, že to asi bude jeho - náš výsostný plán.
Klaus mezitím přešel do našeho zorného pole. Jak to tak bývá u upírů a hybridů, vůbec se nezměnil. Jeho lehce ryšavé vlasy se leskly ve svitu ranního slunce a úsměv na rtech dotvářel představu o charakterním člověku. Naneštěstí, vždycky je to pouze představa.
"Eleno, lásko, jak se ti daří v tvém novém vztahu?" promluvil ke mně původní hybrido-upír a hodil očkem po Stefanovi, který jako na povel uvolnil svou vážnou tvář.
"Dobře, viď Eleno?" vložil se do toho Damon a na chvíli povolil stisk svých prstů na mých pažích. "A co ty a Stefan? Jak vám to klape?"
"Přímo skvěle Damone, děkuji za optání," zasmál se na oplátku Klaus.
"Co chceš Klausi?" odvážila jsem se promluvit, ale soudě dle Damonova zavrčení to asi pokazilo naše plány.
"Nebojácná Elena," zachichotal se Klaus, "jako vždy se dříve brání, než myslí."
"A o čem bych měla přemýšlet?" Znovu jsem pokazila Damonův plán. Tentokrát už nevrčel, jenom mě pustil a frustrovaně se přesunul vedle mě, přičemž ani na moment nespustil Klause z očí.
"No, třeba že si chudákovi Damonovi očividně pokazila plán, pomocí kterého by vás aspoň udržel oba na živu. Ale musím tě zklamat, Damone," pohlédl na mého nového přítele, "stejně bych ti tu hru na zlého upíra už nesežral."
Jenom matně jsem zaznamenala Stefanovo mírné ušklíbnutí, vypadal skoro jako by se nám posmíval, což bylo dosti pravděpodobné. Za to Damonovo náhlé napnutí na mě působilo úplně jinak. Nejspíše se nacházíme v pěkné kaši. Co byl vůbec ten jeho slavný plán? Zase mi chtěl prokousnout hrdlo a tvrdit Klausovi, že je na jeho straně? Doufám, že ne.
"Jdi k věci, Elena na rozdíl od nás stále stárne," popíchl Damon původního stojícího naproti nás a blaženě se usmívajícího.
"Díky bohu, že tomu tak je," odpověděl Klaus na jeho poznámku a navázal se mnou oční kontakt. Určitě mi to mělo něco napovídat, ale já si to prostě nechtěla přiznat. Ne, už prostě ne!
Damon už žádné další tlachání nepotřeboval. Okamžitě se postavil přede mě a nekompromisně mi tak zatarasil výhled na Klause i na Stefana. Začala jsem mít opravdový strach a před očima se mi zobrazovaly veškeré vzpomínky z tohoto místa. Právě tady jsem hned dvakrát zjistila, že miluji Damona. Ale taky jsem právě tady hned několikrát málem přišla o život. A kdo za všechno může? Klaus. Bez něj bych k Damonovi zřejmě nikdy nenašla cestu tak rychle, protože by nás se Stefanem nerozdělil. Ale taky bych bez něj zřejmě nikdy nemusela tolik riskovat svůj život, ba co víc, tolik se obávat o životy svých blízkých. Když o tom tak přemýšlím, Klaus je pro mě ztotožněním onoho přísloví: "Všechno zlé je pro něco dobré." - bude tomu tak i dnes?
Klaus se ze srdce zasmál a o chvíli později se k němu přidal i Stefan. Damon znovu vyhledal mou ruku. S velkým vděkem jsem ji přijala a opětovala jeho drtivý stisk. Společně, ruku v ruce, jsme s napětím očekávali, co přijde. Věděla jsem jen jediné - ať už se stane cokoliv, nenechám si už nikdy vzít lásku, kterou cítím k Damonovi.
Nikdy.

je to krásný