close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Fear Changes Us II. - 30. Kapitola

14. září 2013 v 0:01 | Charlie |  Fear Changes Us
Téma:The Vampire Diaries
Pár: Damon/Elena/(Stefan)
Čas: Příběh navazuje na téma třetího dílu třetí řady, tedy konkrétně na moment, kdy šel Damon do baru za účelem rozptýlit Klause, aby mohla Elena přemluvit Stefana k odchodu domů. Dále se rozvíjí svou vlastní cestou :o)

Pozn.: Máme tady poslední kapitolu (epilog) druhé řady..63. díl..poslouchám k tomuhle psaní ten song z posledního dílu třetí řady TVD, když Elena umírala v tom autě s Mattem, a je mi téměř do breku. Nevím, jestli se vám bude konec druhé řady líbit. Slíbit můžu jen jediné - pokud mi nehrábne, tak toto není konečný díl téhle úžasné povídky, která mě naučila a provedla uměním psát a hlavně uměním naučit se - díky strachu - měnit. A zanechte prosím komentáře! Jakékoliv...je to 63. díl!! Ukažte mi, že stojíte o další řadu! :o)


30. Kapitola - "You Will Be Happy"
("Budeš šťastný")

Mimo Mystic Falls, 19. září 2011
(Psáno z Elenina pohledu)
Všechno kolem mě lítalo. Prakticky jsem neviděla nic, jenom šmouhy barev, které se za hlasitého kvílení větru přemisťovaly všude možně. Zatím jsem netušila, jestli za to může mé zranění, nebo se do sebe pustili všichni přítomní upíři.

I přes to, vypadá to tak, že tohle bude konec. A protože se tolik obávám, že tenhle konec je jak můj, tak i Damonův, rozhodla jsem se to udělat. Moc dobře vím, co jsem si slíbila. Moc dobře vím, co pro mě Damon znamená. Dokonce je mi i známo, že náš vztah byl mnohem více, než jsem za svůj život byla schopná poznat se Stefanem. Není to láskou - dělá to strach. Jedině tenhle pocit mě dokázal úplně změnit. Můj život, mé sympatie k Damonovi a konec konců i můj vztah ke Stefanovi. A taky jen díky strachu jsem si uvědomila, co teď musím udělat, koho teď mám zachránit.

Vystoupila jsem ze svého úkrytu u auta a zhluboka se nadechla. Na to, co teď přijde, budu potřebovat spoustu kyslíku.

"Klausi?" proťala jsem ticho panující v lesíku před usedlostí. Bylo mi jasné, že mě uslyší a přijde, což taky udělal.

"Jsi ještě odvážnější, než jsem si vůbec kdy myslel," hlesl Klaus stojící přímo přede mnou. Doufala jsem, že bude aspoň trochu pomlácený, ale nebylo tomu tak.

"Kde je Damon a Stefan?" kuňkla jsem a snažila se za Klausovými zády zachytit nějaký pohyb, který by mi dosvědčil, že aspoň jeden z bratrů je relativně živý.

"Neboj se. Trochu si tam vzadu hrají s kolíky, ale není to nic vážného," ohlédl se směrem k usedlosti a poté mi věnoval jeden uklidňující úsměv, který mi ovšem vůbec nepomáhal, ba naopak, spíše škodil.

"Copak potřebuješ, Eleno? Nejde ti nastartovat auto? Chceš odvézt do nemocnice?" poukázal na mou téměř rozdrcenou pravačku. Díky strachu jsem pomalu přestávala vnímat bolest, ale i tak mi zdravá ruka musela podpírat tu pochroumanou, abych se vůbec mohla pohybovat.

"To počká," sykla jsem, "teď ti chci udělat návrh."

"Návrh?" divil se překvapeně. "To už jsme zkoušeli několikrát a skoro vždycky jsi mě zklamala," nasadil vyčítavý výraz, možná i lehce smutný.

"A co když dnes budu velkorysá?" použila jsem na Klause stejnou zbraň, jako on na nás, a snažila se být u toho klidná, skoro jako nějaký vyjednavač. Naštěstí se mi to dařilo - tedy, aspoň jsem si to zprvu myslela.

"Člověk nemůže hrát stejnou hru, pokud nezná její pravidla," prohlásil tvrdě.

Ale i já se rozhodla být tvrdá! "Tak mě je nauč," šeptla jsem.

Klaus se na moment zarazil, viditelně přemýšlel. Zřejmě moc dobře netušil, co má po mě chtít, ale úsměv, který se mu posléze rozlil na tváři, tvrdil něco jiného.

"Dobře, Eleno," řekl po chvíli. "Dáš mi svůj život."

"Cože?" nechápala jsem.

Klaus ke mně přistoupil blíže. "Je to jednoduché," přesvědčoval mě se stálým úsměvem, "budeš jenom moje."

"Chápu to dobře tak, že dám svůj život do tvých rukou a ty si se mnou budeš moct dělat, co chceš?"

"No, spíše bych to upřesnil jen na tvou krev," uchechtl se. "Ten zbytek už mi bude více méně ukradený, ale slibuji, že se už nebudu chovat tak, jako když jsi byla tady."

Přikývla jsem, ale náhle do mě udeřil nevídaně zajímavý nápad. "To ty," probodla jsem ho pohledem, "to ty jsi mě ovlivnil tak, abych si na všechno postupně vzpomněla. Proč?"

"Všechno má své důvody."

"A tohle mělo konkrétně jaké důvody?"

"Možná jsem se chtěl jenom bavit," pokrčil rameny, "nebo tě k něčemu dovést."

"K tomuhle, že?" vyjekla jsem. "K tomu, aby mi došlo, že nemá cenu s tebou bojovat."

"Možná," odpověděl vážně. "Ale teď z jiného soudku. Co bys chtěla odměnou za svůj souhlas?"

Nemusela jsem přemýšlet dlouho. "Svobodu a ochranu pro mé blízké, všechny. Už se jich nikdy ani nedotkneš."

"A něco speciálního pro bratry Salvatorovi?"

Došlo mi, že naráží na ovlivnění. To proto, aby mě ani jeden z nich nehledal a nepokazil tak jeho výhru.

"Ano," rozhodla jsem po delší odmlce, "ale chci je ještě vidět."

Klaus přikývl a byl ten tam. Rozhlédla jsem se do ticha, které mě obklopovalo, a vyšla směrem k usedlosti.

Jakmile jsem se tam úspěšně dobelhala, polil mě děs. Damon i Stefan pokojně stáli u domu, ale jejich oblečení bylo viditelně potřísněno krví. Udělalo se mi zle.

Klaus přispěchal na poslední chvíli a podepřel mě. Věnovala jsem mu jeden rozezlený pohled reagujíc tak na výjev před sebou a pomalu kráčela směrem k bratrům. Jenže, co až tam dojdu? Mám jim říct oběma něco stručného, společného? Nebo si promluvit s každým zvlášť?

Situaci za mě překvapivě vyřešil Klaus, který se přede mnou objevil, když jsem byla už jen pár metrů od domu. "Jsou ovlivnění," konstatoval suše, "aby nevnímali nic ze svého okolí. Řekni, s kterým chceš mluvit, a já to zařídím."

Kývla jsem a ukázala na Damona. Ještě nemám úplnou představu o tom, co řeknu jemu, natož abych jako s prvním měla mluvit se Stefanem.

Po pár Klausových slovech Damon procitl. "Eleno? Co tu děláš?!" zděsil se na moment, ale hned v další vteřině ke mně doběhl, takže jsem se nemusela namáhat v cestě až za ním. I přes svou bolavou ruku jsem mu doslova vpadla do náruče. Ochranitelsky mě objal a několik dlouhých vteřin jsme tak setrvali. Jeden s druhým, spolu. Konečně.

"Au," sykla jsem, když už byl tlak na mou pochroumanou končetinu příliš veliký.

"Bolí tě to moc?" poptal se a uvolnil naše objetí. Zavrtěla jsem hlavou, ale Damon mě opět utvrdil v tom, že dokáže být i zatraceně starostlivý.

"Počkej," hlesl a prokousl si zápěstí, "vezmi si mou krev."

Nevěděla jsem, zda mi to Klaus dovolí, a proto jsem se pokusila vyhledat ho aspoň pohledem, ale bohudík nebyl nikde kolem k nalezení. S úctou jsem tedy přijala Damonovo rozkousnuté zápěstí a spolkla několik hltů jeho krve. Úleva se dostavila okamžitě.

"Lepší?" usmál se a otřel mi z pusy zbytky po mé medicíně.

"Ano. Díky," opětovala jsem mu úsměv a natáhla se po jeho ruce. Damon se tomu nebránil a s láskou propletl naše prsty, ale očividně se už také stihl i rozkoukat, protože mu neutekla nepřítomnost Stefana i Klause.

"Kde je Stefan?" vypustil z úst otázku, které jsem se bála, a přitom se rozhlížel kolem sebe, hledajíc svého bratra. Naneštěstí ho našel - pořád stál u domu, ve tváři měl typicky skleněný výraz a opravdu ani trochu nevnímal své okolí. Damona to pobouřilo. Zatvářil se vyděšeně a chtěl se urychleně vydat za svým bratrem, ale já ho zastavila.

"Je v pořádku," konejšila jsem ho a táhla směrem k sobě. "Nic se mu nestane."

"Jak to?" zdál se zmatený. "Vždyť Klaus tvrdil, že když…"

"Nevybrala jsem si tebe," odmlčela jsem se a položila svou zlomenou, ale víceméně už i vyléčenou ruku na Damonovu tvář, která radikálně zbledla. Proto jsem ještě dodala: "Ale ani Stefana jsem si nevybrala."

"Co to má tedy být? Kam se poděl Klaus?"

"Na tom teď nezáleží," ujišťovala jsem ho.

Jestli se v danou chvíli dala ocenit nějaká Damonova vlastnost, byl to určitě smysl pro pochopení. Možná tušil, že se něco děje, ale asi i věděl, že už s tím stejně nic neudělá. Poprvé v životě se zachoval čistě jako jeho bratr - nesobecky a respektujíc mé rozhodnutí.

Objímali jsme se. Líbali. Šeptali si sladká slůvka. Všechno přesně tak, jako bychom se viděli naposledy v životě. A já byla v danou chvíli neuvěřitelně šťastná.

"Buď šťastný, prosím," řekla jsem po našem posledním polibku. Damon se mi podíval do očí.

"Šťastný?"

"Ano. Šťastný."

Ustoupila jsem od něj a čekala, až se dostaví Klaus. Překvapivě mu to zabralo jen pár vteřin. "Táhni, ty šmejde," uvítal ho před sebou Damon, ale odpor byl zcela marný. Klaus ho znehybnil během chvilky.

"Budeš se snažit zabránit všem z Mystic Falls, aby po Eleně pátrali. Ty sám nás nebudeš hledat. Teď půjdeš do auta a tam počkáš na svého bratra."

Rozbrečela jsem se, čímž jsem nevědomky upoutala Klausovu pozornost. Tvářil se tak nějak… soucitně.

"A poslední věc," šeptl ještě k Damonovi, "budeš šťastný."


Děkuji všem, kteří kdy četli tuto mou úplně první povídku. Bez vaší podpory, pomoci a kritiky bych nikdy nedokázala najít to překrásné kouzlo, které se skrývá ve psaní.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Terry Terry | 14. září 2013 v 9:51 | Reagovat

No, upřímně jsem brečela společně s Elenou. Je mi jí ta hrozně líto i jeho. Rozhodně musíš napsat další sérii, bylo by to na nic, kdyby ne! :o)
Nevím, proč mám pocit, že ta krev, co jí daroval bude mít nějaký vyšší princip...
Prosím, ať je brzy další.

2 Lenuš Lenuš | 14. září 2013 v 9:59 | Reagovat

V živote som nevidela pieseň, ktorá by sa k textu tak hodila. Najlepšia kapitola zo všetkých, podľa mňa, obzvlášť s doprovodom tej piesne. Zo začiatku úplne rozprávkové, po tom, ako Elena vyslovila, že chce Klausovi podať návrh a po jeho reakcii, sa kúzlo trochu porušilo .. ale len trochu, úžasné to bolo až do konca :). A čo sa týka 3. rady, je to na tebe, ale podľa mňa by čokoľvek napísané po tomto celý dojem pokazilo.

3 Clare Clare | 14. září 2013 v 11:35 | Reagovat

Je to nádherný a strašně smutný,  musíš být další serie, Prosím :-)

4 katty katty | 14. září 2013 v 18:53 | Reagovat

Tys mě rozbrečela! Proč si to takhle zakončila?! :'( to bylo tak smutně nádherný! :3 :'( celá tahle série se ti moc povedla :3 <3

5 Nya Nya | 15. září 2013 v 20:43 | Reagovat

No rozhodne chci dalsi radu.. Takhle to preci nemuze skoncit... :-( Ten konec byl totalne smutny a ja jsem u toho brecela jak zelva.. :-( asi proste potrebuju svuj Happy-end

6 En. En. | 15. září 2013 v 21:44 | Reagovat

:O ďalšia rada hneď -_-
ja to nevydržím ... si to tak zakončila, plačem.

7 Alalka Alalka | E-mail | 16. září 2013 v 14:37 | Reagovat

No, musím se přiznat, že jsem měla podezření, že to ukončíš smutně, nevím proč :-) Obávala jsem se, že tam všichni pomřou, takže jsem ráda, že se tak nestalo a Elena je "pouze" oba nechala jít. Ani bych se nedivila, kdyby to tak dopadlo i v seriálu.
Nicméně si vzpomínám, jak jsem tuhle povídku začala číst a uznávám, že jsi ušla dlouhatánksou cestu - 63 kapitol, wow!! Jsem strašně ráda, že tě psaní tak chytlo, rozhodně v tom pokračuj nadále.
Ohledně té třetí řady - nevím, nevím, děsně bych si chtěla přečíst o třeba nějakém náhodném shledání Damona a Eleny po pár letech, ale vyžadovalo by to i nějakou zápletku, aby to mělo dějovou linii. Nechám to na tobě ;-)
Na závěr tohohle komentáře ti ještě musím poděkovat za silný zážitek, rozhodně stálo za to vydržet až do konce. Děkuju!

8 Klárka ;)♥ Klárka ;)♥ | 16. září 2013 v 15:35 | Reagovat

Úžasná povídka...taky mi bylo do breku spolu s Elenou.....doufám že bude další řada brzo jinak to nevydžím!:D

9 terulka terulka | 16. září 2013 v 17:19 | Reagovat

Je to skvělý. Seš skvělá autorka :) A další řada určitě musí být! :-)

10 charliessstories charliessstories | 17. září 2013 v 10:15 | Reagovat

Lidi, děkuji vám všem, moc. Vaše komentáře mě velice potěšili :-) Zatím nevím, jestli bude druhá řada, ale pokusím se o tom pečlivě přemýšlet ;-)
Jinak jsem nemocná, snažím se psát, ale dlouho do toho compu čučet nezvládnu.. :-D

[7]: Tvůj komentář mě nepopsatelně rozplakal...Alalko, já děkuju!!!!! :-) <3

11 Erin Erin | 17. září 2013 v 10:42 | Reagovat

Páni člověk tu chvíli není a ty tohle....je to úžasné, stejně jako celá tahle povídka...Fakt se ti moc povedla a ten konec je sice smutný, ale zároveň tak silně emotivní (miluju tě a proto tě nechám jít a být šťastným - to je přeci to největší vyjádření lásky) - fakt super... ;-)

12 En. En. | 17. září 2013 v 21:48 | Reagovat

Tak po ďalších pár prečítaniach, uležaním v hlave napíšem konečne niečo zmyslupnejšie :-D

.. Pamätám si ako som na webe TVD narazila na túto poviedku a kedže tam pribúdala pomaly som si našla tento blog.. Milujem ju úplne najviac,pre mňa jednoznačne najlepšia fanfiction na TVD. Všetko máš prepracované a nedávaš sem na rýchlo spracované kapitoly.
Dáko som tiež tušila,že bude smutný koniec (prosím,nech to nedopadne tak v seriály,alebo ak áno nech aspoň Elena umrie :-D ) ..
Ja som jednoznačne za ďalšiu radu, potrebujem proste svoj Delena happy-end.  :)
Dúfam,že tretiu radu napíšeš a kvalitu si udržíš ;-)

13 kumibo kumibo | 22. března 2014 v 22:49 | Reagovat

Fear Changes Us jsem zhltla na jeden nádech :) Moc doufám že to není konec... Doufám že to ještě nějak zachráníš... Zbožńuji tuhle povídku... :)

14 Gabby Gabby | Web | 10. dubna 2014 v 19:32 | Reagovat

Prosím pokračuj dál, jsou to úžasné povídky :)

15 diva diva | 11. května 2014 v 16:50 | Reagovat

určitě musí být pokracovaní...půs

16 vida vida | 10. června 2014 v 12:18 | Reagovat

ahoj..určitě musíš pokracovat...takhle to proste nemuze skoncit..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.