
o Téma: TVD
o Čas: Nelze zpecifikovat
o Pozn.: Ták, konečně můj díl! :D Snad se vám bude líbit ;) Jinak dnes dopisuji další kapitolu BD (bude tu zítra) a chystám novou povídku, nebo dokonce novou řadu jedné ze svých povídek. Uvidíme ;)
2. kapitola
"Opakuji, kde je Katherine?!" křičel na mě neznámý muž, kterého jsme s Jennou před pár hodinami srazili autem. On ale nejevil žádné známky poranění. Chytla jsem se za hlavu, snažíc se potlačit tepavou bolest, kterou mi svým křikem způsoboval v uších. Když už se mi zdálo, že se onen muž konečně uklidnil, najednou se objevil těsně u mé hlavy a hleděl mi zhluboka do očí.
"Kde je Katherine, sluníčko?" zeptal se mne znovu a já pocítila tlak na jazyku, který mne nutil okamžitě mu odpovědět. Zároveň mě jakási síla udržovala v přímém kontaktu s jeho pohledem.
"Nevím, kdo je Katherine," odpověděla jsem popravdě, načež mne neznámý pustil a otočil se ke mně zády. Teprve teď jsem měla konečně možnost porozhlédnout se kolem. Nacházeli jsme se v nějakém starším domě, tipuji to na usedlost zbohatlíků. Po Jenně tady nebylo ani památky.
"Kde je Jenna? A kdo jste?" podařilo se mi ze sebe vykoktat po chvíli ticha, kdy jsem zírala na záda neznámého, oděného do zcela černého oblečení.
"Kdo jsi?!" přidala jsem na hlase i důrazu, jelikož mi neodpovídal.
"Odejdi!" rozkřičel se najednou.
"Cože?" byla jsem z toho zaskočená. Neznámý muž se ke mně znovu přemístil onou zvláštní schopností a opět navázal oční kontakt. Než mě ovládla moc jeho očí, všimla jsem si, že zrovna ony jsou na něm výjimečně krásné. Byly pronikavě modré, až skoro vysílaly stříbrné jiskřičky. Byly jediným záchytným bodem v tmavém kompletu, do kterého byl oděný. Dokonce i jeho vlasy byly ebenově tmavé a svou strukturou mě neuvěřitelně nutili chtít je pročechrávat.
Z úvah o vzhledu neznámého mě vyrušil jeho pronikavý hlas. "Zapomeň na celou tuhle událost. S tetou jste mě srazili, ale já vyvázl bez sebemenšího zranění a ty sis tu pouze přišla s tetou odpočinout, protože vám bylo z oné nehody nevolno. Teď obě odejdete. Hned," dodal ještě a zmizel z místnosti jakousi zvláštní rychlostí.
Nevím proč, ale hned co jsem v předsíni onoho domu zahlédla tetičku Jennu, okamžitě jsme se vydali domů. Zvláštní bylo, že naše auto bylo od nárazu jenom lehce poškrábané.
"Ještě, že se tomu chlápkovi nic nestalo. Neřekl ti náhodou své jméno?" ptala jsem se Jenny při cestě ke dveřím našeho domečku.
"Mluvil se mnou jen chvíli, ale bydlí v penzionu rodiny Salvatorových, takže to zřejmě bude příbuzný, nebo známí od Zacha Salvatore," odpověděla mi Jenna vcházejíc do předsíně. Jen jsem jí na to přikývla a vydala se ohlásit a zkontrolovat Jeremyho. Bohužel při vstupu do jeho pokoje mě čekalo smutné zjištění - Jeremy není doma.
"Už zase někam zmizel! Určitě byl pryč i celou noc, takhle časně z rána nikam nechodí," zahlaholila jsem k Jenně a uždibovala ovoce z mísy, kterou nám připravila k snídani.
"On se zase vrátí a až bude doma, hodím s ním řeč. Tohle jeho chování už mi leze krkem!" stěžovala si Jenna a dál se věnovala přípravě ranního kafe.
Po snídani a rozmluvě s Jennou jsem se i s šálkem kafe vyšplhala do schodů a zasedla ke svému deníčku.
Milý deníčku,
dnes mám zvláštní chuť žít. Sice ne takovou, že bych se rozběhla za Caroline a šla s celou naší partou do Grillu, ale už nemám potřebu znovu jít na hřbitov k hrobům mých rodičů. Netuším, který moment ze včerejšího dne mě k tomu donutil. Možná ten strach, když jsme srazili neznámého muže, ale nejsem si tím jistá. Jediné, co vím najisto je, že HO chci znovu vidět.

tuhle povídku čtu už u Terry a musim říct že je skvělá :3 :3