close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Hit By Car - 4. kapitola

18. září 2013 v 22:20 | Charlie |  Hit By Car
o Téma: TVD
o Čas: Nelze zpecifikovat
o Pozn.: Ták, konečně můj díl! :D Snad se vám bude líbit ;) Jinak dnes dopisuji další kapitolu BD (bude tu zítra) a chystám novou povídku, nebo dokonce novou řadu jedné ze svých povídek. Uvidíme ;)

4. kapitola

Pohled Damona:

"Jsem Damon," zahlaholil jsem k ní se sebevědomým výrazem ve tváři, "a ty jsi Elena, viď?"
Už jsem ji a její tetu pozoroval od doby, co společně odjely z penzionu a byl jsem si zcela jist, že jí oslovují tímhle jménem. Elena mi mou domněnkou potvrdila lehkým přikývnutím a dál se věnovala svému pití, avšak já jsem k ní vztáhl svou pravou ruku.
"Přátelé?" optal jsem se, nabízejíc jí svou ruku k potřesení. Elena se pod mou nabídkou začala ihned červenat a potutelně se usmívala. Nebyla vůbec podobná na Katherine - naopak, chybělo jí Katherinino sebevědomí i způsob, jakým se má láska chovala k mužům. Elena byla jenom dítě, nic víc.
"Dobře, přátelé," přijala mou ruku a lehce ji stiskla. Když už se chtěla odtáhnout, přitáhl jsem si její ruku k ústům a zlehka políbil. Znovu se začervenala a vyslala ke mně mírně roztoužený pohled. Nenechalo mne to chladným, právě naopak - posunul jsem do chodu svůj plán na dnešní večer.
"Poslyš, nechceš se jít trochu projít?" naklonil jsem se k Eleně a k nabídce přidal i jeden profesionální, lehce pokřivený úsměv.
Opět se začervenala a s chutí mi můj plán odsouhlasila. Ještě před odchodem jsem barmanovi hodil na stůl pár bankovek za Elenino a hlavně za moje pití.
"Pojď a neboj se, nic tě tu neukousne," chlácholil jsem Elenu před vstupem na hřbitov, kde se zarazila v dosud pohodové procházce po ulicích Mystic Falls. Připadalo mi, jako by věděla, co mám za lubem…
"Já se nebojím. Chodím tu často, akorát ne zrovna na procházky se šarmantními mládenci," vysvětlovala a na jejích tvářích se opět objevilo trochu červeně, doprovázené s lehce stáhnutým obočím. Dvě současné reakce a přitom tak rozdílné. Přesně jako sama Elena - vypadá jako božská Katherine, ale chová se a myslí přitom úplně jinak, než Katherine.
"Já jsem pro tebe šarmantní mládenec?" neodpustil jsem si tuhle poznámku, pod kterou se jenom pousmála, "A proč tu tedy chodíš? Plakat k hrobečku nejmilejší kočičky?" Teď její tvář bohužel úplně zbledla. Na čele se objevily starostlivé vrásky a z hnědých očí zmizela ta pro ni tak typická jiskra.
"Ne…mám tady…mám tady své rodiče," prohlásila po chvilce ticha narušovaného pouze mými podporujícími úsměvy, kterými jsem se snažil odlehčit situaci. Potom se ke mně obrátila zády - předpokládám, že kvůli slzičkám, které se jí nahrnuly do očí.
Z části jsem si říkal, že teď mám neobyčejnou příležitost dokončit svůj dnešní plán, ale nějak jsem se do toho neměl. Takhle by to pro mě nebyla taková zábava, jaká by mě dostatečně uspokojila.
A tak jsem se po chvíli váhání vydal za Elenou. Nebrečela jako dítě, spíše trpěla jako ledová královna. Na druhou stranu, zrovna v tomhle mi úzce připomínala Katherine - s tím rozdílem, že Katherine přede mnou nikdy neplakala, ani neprojevila city podobného rázu. Možná právě tohle mě donutilo k tomu, abych se pokusil Elenu utěšit.
"Eleno, já se moc omlouvám. Tohle jsem vážně nechtěl. Je mi moc líto tvých rodičů," šeptl jsem za jejími zády upřímným hlasem a zlehka se dotkl jejího ramene.
"To není ani tak kvůli mým rodičům," pohlédla mi do tváře, "hlavně mě štve, že i za tak dlouhou dobu se pořád fixuji na smutek, místo toho, abych začala žít."
"Poslyš, já žiju už strašně dlouhou dobu a taky to za moc nestojí," hlesl jsem k ní. Její slova mě nejenže stále utvrzovali v tom, že Elena není Katherine, ale zároveň mě tak trochu nutili se na ni dívat i trochu jinak, než jen na nepovedenou Katherininu kopii.
Moje odlehčující poznámka zabrala - usmála se. "Ano, považuji tě za šarmantního mládence. Akorát člověk zatvrzelý ve smutku, jako jsem já, si takovou společnost moc nezaslouží," podotkla Elena s úsměvem na tváři a vešla na pozemek hřbitova.
Já jsem ji jen následoval…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.