
Pozn.: Lidi, moc se omlouvám, ale je toho prostě moc. Jsem ohromena všemi možnými negativními pocity a musím se s nimi poprat, protože já se NIKDY nevzdávám. A proto jsem poslední čtyři hodiny seděla u noťasu a vytlačila ze všech možných útrob mozku celou tuhle kapitolu - pro vás. A doufám, že se vám bude líbit :-)) Je pocitová, příští bude zase už dějová. Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)

14. Kapitola
" Overwhelmed"
("Ohromen")
Je večer a já se donutím jít k baru pro další rundu pití. Začali jsme na panácích nějaké levné skotské a nyní pokračujeme s tequillou. Po celou dobu se snažím všechno řádně zapíjet coca-colou, jinak řečeno brzdím to cukry, abych vůbec zvládla dojít domů.
Po dalších třiceti minutách v obložení alkoholu a méně známých přátel z univerzity, se odvážím nahnout k Becky sedící vedle mě u protáhlého stolu určeného pro početnější osazenstva a podám jí otázku, která mě svrbí na jazyku pomalu dobré dvě hodiny.
"Nepůjdeme už?"
K mému překvapení se Becky nerozčiluje. S úsměvem přikývne, vyklopí do sebe posledního panáka a poněkud nemotorně se staví na nohy. Přidávám se k ní a společně odcházíme z naší oblíbené místní hospůdky.
"Tak kam půjdeme teď?" zeptá se mě Becky po pár metrech chůze.
Nechápavě na ni pozvednu obočí. "No, já myslela, že tě odvedu na kolej a pak půjdu domů."
V reakci na mou odpověď se zastaví a donutí mě tak čelit jejímu náhlému vzteku. "Už zase Hearstová?!" křikne přes půlku ulice s rukama autoritativně založenýma v bok.
"Co zase?" hraju si už zase na nechápavou.
Její výraz na chvíli zbledne. "Ty ses dneska večer nebavila?"
Přemýšlím, jestli se mám rozhodnout pro milosrdnou lež, nebo raději zvolit krutou pravdu. Celý tenhle nápad byl fajn. Trochu jsem relaxovala, seznámila se s novými lidmi, popíjela a snažila se nedumat nad… No nad ním. Jenže to nešlo. Prostě to nejde.
"Mám chuť se schovat před světem, ne se v něm ukazovat a předvádět, Becky," vyložím jí po pravdě své aktuální pocity.
"Lor," povzdychne si a přistoupí až úplně ke mně, "já vím, že tě naštval. Vím, že ti ublížil. Ale prakticky ho ani neznáš! Není vůbec důvod se zabývat jeho existencí."
"Máš pravdu, ale…"
"Ale co? Už zase?!"
Její další nával vzteku mě nenávratně rozesměje. "Měla," snažím se popadnout dech, "měla jsem se vykašlat na celého Pana Dokonalého hned po tom, co mě tehdy večer vysadil před domem."
"Ne Lor, to neměla," zakroutí hlavou.
"Cože? Tak teď tě už vážně nechápu!" zaúpím zoufale a koukám na ni pomalu jako sociální případ na balík peněz.
"Zlato," položí ruku na mé rameno, "ještě nikdy ses sama od sebe nerozhodla jít se mnou večer ven. Ještě nikdy jsi se mnou neprobírala žádného kluka tak podrobně, jako jeho. Ať už v tobě vzbudil jakékoliv pocity, pomohl ti dospět k určité změně. A změna je dobrá, ne?"
Jak jsem vůbec mohla být tak tupá? Důvod toho všeho mi ležel přímo před nosem. Pan Dokonalý nepřišel do mého života proto, aby byl můj. Ukázal se v něm proto, aby mi pomohl se změnit. Už jenom to, že mě tehdy zachránil před srážkou s tím autem, něco znamená. Tohle všechno se prostě mělo stát a já bych to už konečně mohla přijmout a začít druhý, nový život, tak jak mi je nabízen.
Na rtech se mi roztáhne vděčný úsměv. Bez Becky bych k tomuhle nikdy nedošla.
"Tak kam půjdeme teď?" ptám se s téměř neznatelnou panikou v hlase. Právě jsem uzavřela smlouvu na dost dobrou kocovinu.
Opravdu to udělal - donutil se jít na další studentský večírek. A proč? Krev, drogy, chlast, sex. Čtyři věci, které vždycky pomohou vyléčit dokonce i těžší výpady existenční krize.
Co jiného mu taky zbývalo? Buď mohl skejsnout v ložnici svého hotelového pokoje a případně si to rozdávat s jednou z pokojských, nebo jít na lov. A vzhledem k vlezlému počasí venku se radši rozhodl pro tu třetí možnost - vzít po téměř čtyřiceti letech někoho na rande.
Ten někdo bohužel nebyla Damonova vysněná, ale ona rajda, kterou sbalil jenom za účelem provokace slečny Hearstové. Tahle hra se mu líbila, navíc měl konečně k dispozici stálý přísun čerstvé krve. Jenže zanedlouho, tedy zhruba po dvou dnech, se Jennifer pro Damona stala pouhou bezcenností.
A i přesto se přistihl, že ji vyzvedává uprostřed města a společně jdou na večírek. Ne, že by snad předem očekával, že tam může potkat Loren. Chtěl si jenom po delší době trochu užít, vypnout mozek a pozabíjet pár mladistvých. Navíc, bylo mu jasné, že pokud by ji tam přece jenom potkal, tak ji ještě více naštve. A pokud ji tam nepotká, užije si pěkný večer. Přesně, vůbec nejde o to potkat Loren, přesvědčoval o tom sám sebe už dobrých několik hodin. Má na dnešek přece tak dobrý plán! Sex, drogy, alkohol, krev.
Ovšem, každý plán má své trhliny. V tom Damonově případě se ta největší objevila na scéně zrovna tehdy, když se ocitl pouhých dvacet metrů od vchodu do domu, kde se konala ona slavná párty.
Zamrzl na místě v momentě, co se mu v nose rozlila její sladká vůně a uvedla do pozoru všechny jeho chuťové buňky. Ještě lahodnější, než kdy dřív, pomyslil si bleskově. Možná to snad bylo tím, že ji pár dní neviděl, nebo za to může fakt, že má téměř prázdný žaludek, ale bylo to příjemné. Každý chlup na jeho těle se postavil do pozoru. Po zádech mu přeběhl mráz. Žhavý chlad tlačící ho v hrdle se ujal vedení v honbě za uspokojením.
Instinktivně se otočil za tím kouzelným pachem. Stála tam, přímo uprostřed místnosti, obklopena neznámou skupinkou lidí. Uvolněně se smála nějakému vtipu, ale jemu bylo očividné, že se v tomhle okolí až tak pohodlně necítí.
Neustále si musela pohrávat se svými do vln natočenými vlasy a pokaždé, co to udělala, kousnul se do rtu, potlačujíc tak frustrující výkřik. Její obličej byl zvýrazněn decentním líčením a šaty, i přes to, že si opět zvolila běžný outfit "džíny plus tričko", dnes to bylo o něčem jiném. Byla perfektní.
Ještě nikdy ji takhle neviděl a tak moc si to přál. Ne, že by nebyla dostatečně krásná i bez vylepšení, ale každému chlapovi se líbí, když se žena vyfintí. A tahle žena teď byla pro Damona vyfintěná na té nejdokonalejší úrovni.
Chtěl ji. Teď, nebo nikdy.
Pokračování příště.

Konecne dalsi kapitola! Doufam, ze dneska bude dalsi ♥♥♥♥ Loren a Damon prosila bych nejakou spolecnou svenu♥♥♥♥