Pozn.: Ha, tahle kapitola se mi moc nelbí, ale kdo ví, možná budete mít jiný názor :o) Mám teď naspěch, když tak se ozvu později ;) Užijte si to! Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)
15.Kapitola
"The Stranger"
("Cizinec")
Blue jeans, white shirt Walked into the room you know you made my eyes burn It was like, James Dean, for sure You're so fresh to death and sick as cancer You were sorta punk rock, I grew up on hip hop But you fit me better than my favourite sweater and I know That love is mean, and love hurts But I still remember that day We met in December, oh baby!
Modré džíny, bílá košile Vešel jsi do místnosti Moje oči se rozhořely Úplně jako, James Dean, určitě Jsi tak mladý na to zemřít a zkažený jako rakovina Byl jsi typ punk rocku, já vyrostla na hip hopu Ale padneš mi líp než můj oblíbený svetr a já vím..
..že láska je zlá, a láska bolí Ale já si pořád pamatuji ten den v prosinci, kdy jsme se potkali, ach zlato!
Tak jo, předem je třeba říci, že to bylo doslova ´teď, nebo nikdy´. A proto se mi nemůžete divit, že jsem bez nálady. Už zase.
Stojím uprostřed velké taneční místnosti a kolem mě proplouvají různí lidé. Někteří se zastaví a řeknou ´Čau´, jiní si mě prohlídnout od hlavy až k patě a postoupí dál. Postupem času si začínám připadat jako na konkurzu. Becky si samozřejmě užívá každou vteřinu a já se rozhodla utopit v laciném pivu.
"Hej, Hearstová," ozve se kousek ode mě známý mužský hlas, "tebe jsem tu teda vůbec nečekal."
Automaticky se otočím a zahlédnu Edwarda stojícího v okupaci mé blond kamarádky. Jakoby tenhle večer, potažmo týden, nemohl být ještě lepší.
"Máš snad nějaký problém, Edwarde?"
"No tak Hearstová, uber na hormonech," zvedne ruce v uklidňujícím gestu, které mě stejně jenom vytočí, "jako bych nic neřekl."
Vezmu si jeho tvrzení k srdci a vrátím se zpátky ke svému kelímku s pivem. Zanedlouho zjišťuji, že mě Becky již opustila. A tak tu jen stojím uprostřed místnosti, opilá a bez nálady. Zničená. Kam se podělo mé odhodlání? Zmizelo ve chvíli, kdy jsem přestala vidět smysl toho všeho. A tak se vzdávám.
Zrovna ve chvíli, kdy mám v plánu odejít, mi někdo poklepe na rameno. Je to on. Vím to. Stačil vteřinový dotek a mým tělem projela elektřina vhodná k rozsvícení miliónového města. Nedokážu se otočit, a tak mi nezbývá nic jiného, než jenom čekat, co udělá on.
Uslyším tichý smích a o necelou vteřinu později cítím na své šíji jeho horký dech. Husí kůže se dostaví během chvilky.
"Loren," šeptá, jeho rty se přitom nepatrně otírají o mé ucho, "rád tě vidím."
Pomalu se otočím a najdu pár těch nejjasnějších očí. Nejde ani o to, jakou tajemnou modří disponují a kolik jiskřiček se v nich odráží. Vždy mám pocit, že na mě útočí, pohlcují mě, ale když se do nich přitom upřeně zadívám, získám nepopsatelný pocit propojení. Propojení s Damonem.
Sotva začínám mít pocit, že z té nekonečně intimní chvilky omdlím, něco mi zatarasí výhled na pana Dokonalého. Po delší době ostření rozeznávám v neznámém objektu Jennifer s jejím velkým zadkem a jazykem v Damonově krku. Neubráním se zlostnému odvrácení pohledu.
"Co tu děláš Hearstová?" vybafne po mně Jennifer téměř hned, co ukončí to srdcervoucí ocucávání. Zřejmě účelně si svým nezměněným postojem mezi mnou a Damonem ofenzivně brání území.
Cítím se v jejich společné přítomnosti poměrně nepříjemně, ale pohled na pana Dokonalého mě nutí zůstat. Je oblečen do černých džínů a sytě tmavě modré košile, jejíž barva mu až nepřirozeně moc sedí. Jeho vlasy jsou upravené typickým stylem frajera - jenom párkrát prohrábnuté rukou, jinak zanechány napospas počasí i neposedným prstům. Znovu mě to nutí se zasnít nad tím, jaké by to bylo, kdybych mohla…
"Hearstová, vnímáš vůbec, že s tebou mluvím?"
Hbitě se pokouším dostat z předešlého transu a pohlédnu na již zjevně frustrovanou Jennifer. "Co?"
"Ptala jsem se," procedí skrz zuby, "co tu děláš? Říkala jsi v práci, že si bereš volno."
"No a?"
"Volno kvůli večírku?" zasměje se povýšeně, což mě - nejen díky většímu promile v krvi - trošku nadzvedne.
"Když si ty," pozvednu na ni svůj ukazováček, přičemž nepřerušuji oční kontakt, "můžeš vzít volno kvůli rande s člověkem, kterého znáš sotva pět minut, tak já," tentokrát nasměruji ukazováček k sobě, "si můžu vzít volno kvůli párty."
Malou chvíli mám dojem, že jsem ji dostala na lopatky a můžu vítězoslavně odkráčet ze scény, ale to bych se nesměla hádat s takovou fůrií, jako je Jennifer.
"Závidíš snad?" prohodí s úšklebkem a nacpe se Damonovi do náruče. Až teď si poprvé od začátku debaty s Jennifer dovolím pohlédnout na pana Dokonalého. Zdá se… Fajn.
Což je… Hrozný. Příšerný. Nervy drásající fakt. Proč jsem měla takový dojem, že Damon Jennifer využil jenom pro sex na jednu noc? Teď to spíše vypadá, že těch sexů bylo a taky bude více.
Bez obtíží ji přitiskl na svou hruď a nechává její ruce, aby nemístně putovaly po jeho těle, přičemž on sám dělá skoro totožné na tom jejím. Opravdu zajímavé na celé scéně byl maximálně ten fakt, že se při všem i přes všechno Damon dívá na mě. Nálada mi ale klesne v momentě, kdy si uvědomím, že prožívám další kóma.
°°°
The stars, the moon, they have all been blown out You left me in the dark No dawn, no day, I'm always in this twilight In the shadow of your heart
And in the dark, I can hear your heartbeat I tried to find the sound But then it stopped, and I was in the darkness, So darkness I became
Hvězdy, měsíc, všechno bylo odváto pryč
Zanechal jsi mě ve tmě
Žádné svítání, žádný den, jsem pořád v tomhle šeru
Ve stínu tvého srdce
A ve tmě, můžu zaslechnout tlukot tvého srdce
Snažila jsem se najít ten zvuk
Ale pak to přestalo, a já byla v temnotě,
Takže jsem se temnotou stala
Hodit všechno za hlavu. To je někdy ten jediný možný lék, jak se dostat ze splínů, které vás tolik tíží. A tak jsem to udělala.
Ukázat Jennifer a především i Damonovi svá záda, byl snad ten nejlepší pocit za celý večer. Tedy až do chvíle, než jsem svou přítomností bombardovala taneční ´parket´. Nacházel se v největší místnosti celého domu a byl ozdoben nejmožnějšími světýlky a spolu s dalšími dekoracemi tvořily krásnou iluzi diskotéky.
Písnička následuje písničku, snažím se co nejvíce uvolnit a oddat se rytmu, k čemuž mi dopomáhá i množství alkoholu, které jsem během večera vypila. Nejdříve tančím sama mezi shlukem cizích lidí, všichni se smějí a užívají si. Já se spíše jenom cítím… Prázdná.
A přesně ve chvíli, kdy se ptám sama sebe, jestli se v mém životě vůbec někdy najde člověk, co by vyplnil tu drásající prázdnotu, zjeví se vedle mě naděje.
"Fajn párty, že?" promluví hnědovlasý cizinec a dodá oslňující úsměv, který chtě nechtě musím oplatit.
Nebudu mu zazlívat, že k navázání kontaktu použil jednu z těch otřepaných frází. Prostě se objevil ve správnou chvíli na správném místě, není skoro vůbec opilý, ani vlezlý, a hlavně, dívá se na mě tak, jako bych byla jedinou holkou v celé místnosti, ne-li domě. A to je to zásadní.
Nechci nijak profláknout své nadšení pro danou situaci, a tak jenom s úsměvem přikývnu, čekajíc na jeho další krok. A než se k němu rozhoupe, mám dostatek času si ho pořádně prohlédnout.
Je pro mě úplným cizincem, v životě jsem ho neviděla na univerzitě, ani v kavárně a dokonce ani nikde jinde v Camdenu. Přitom je to takový fešák! Tvář má sice částečně pokrytou stínem, ovšem ani ten nedokáže zakrýt ty jemné křivky jeho obličeje a rtů, momentálně rozevřených díky širokému úsměvu a také odhalující bělostný chrup. Oči jsou barvy té nejsladší čokolády - hřející, milé a především v nich rozeznávám spoustu sympatií a hlavně důvěry. Přesně to, co chci.
"Nechceš si zatančit?" promluví a nabídne mi ruku, popohánějíc mě k rychlému a hlavně kladnému rozhodnutí. A to taky udělám.
Jakmile vložím svou ruku do té jeho, přitáhne si mě blíže k sobě a já tak mohu ocenit tu muskulární postavu, svíjící se přímo přede mnou do rytmu hudby. Tělem není dokonalý, našla bych tam pár chyb, ale nevadí mi. Momentálně je on tím jediným, kterého mám možnost mít. Aspoň na pár minut, než ho začnu nudit, tak jako jsem nudila Damona.
Sotva pomyslím na pana Dokonalého, objeví se přímo vedle mě, s Jennifer přilepenou na jeho hrudi. Dlouho se tímhle podivným obrázkem nezdržuji, jednoduše odvrátím svůj pohled zpátky ke svému novému idolu. Je to zvláštní, ale jakékoliv ostny žárlivosti zmizí ve vteřině, co pohlédnu do tváře před sebou. Úsměv mého neznámého by mě byl málem omámil, ale to bych na to musela mít čas.
Svět před mýma očima se roztočil, přesně podle toho, jak mnou točí můj nový milý neznámý. Je úžasný - ten tanec i on. Konečně se začínám cítit jinak. A neodradí mě od toho ani Damon, kterého koutkem oka zahlédnu, když na nás civí s podivnou zlostí vepsanou ve tváři.
Tak to vyvolani zarlivosti teda moc dlouho nezabralo, kdyz pak Damon koukal na Lor a jejiho noveho "idola" jak sup pokud nebude taky takovy, jako Damon-myslim tim upir, tak dam krk na to, ze se rana nedozije. Protoze nakonec je to Damon, kdo zarli Ale kapca super a uz se moc tesim na dalsi
báječná kapitola....díky za přidání