close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Burning Desire - 16. Kapitola

23. října 2013 v 21:19 | Charlie |  Burning Desire
Téma: TVD (+ Vlastní tvorba)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu

Pozn.: Ha, konečně nějaká akce! Heh, a to teda bude akce! :D Jinak mám pro vás milou zprávu - příští týden mám celý volný (nejdu do školy), takže se budu snažit co nejvíce psát :-)) A jak se máte vůbec? Já dobře. Dnes byl nádherný den, sluníčko zářilo, a tak jsem měla hodně dobrou náladu. Ian mi potom ukradl vlastní pocity a napsal to samé ke své fotce na Instagram - jako by nestačilo, že Butch Hogan je teď v Praze a mě se nic neřeklo...Užijte si kapitolu ;) Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)


16. Kapitola
" Smoke-pause"

("Kuř-pauza")

This is what you get when you mess with us...

And for a minute there, I lost myself, I lost myself...
To je to, co dostaneš, když si s námi zahráváš...

A kvůli minutě tam, ztratil jsem sám sebe, ztratil jsem sám sebe...

"A jak se teda jmenuješ?" zeptá se mě Henry, můj nový milý neznámý, když se po pár minutách tance odebereme ven na terasu, trošku si užít čerstvý vzduch.

"Loren Hearstová," odpovím s úsměvem, který mi Henry hned na to opětuje a bez ostychu se poposune blíže ke mně. Jsme opření u zídky v zadní části zahrady přilehlé u domu, kde se koná párty. Moc dalších lidí tu není, jen pár těch, kteří už moc přebrali, takže ani nevnímají dění kolem, za což jsem vděčná.

Ucítím na sobě Henryho zkoumavý pohled, ale neodvážím se na něj pohlédnout. "Hm, takže Lor," šeptne a já se plaše pousměji. Každý mi vždycky začne říkat ´Lor´. Otec, nevlastní matka, Becky, Jennifer, James. Jenom moje biologická maminka mě oslovovala ´Loren´. A vlastně ještě jeden člověk, ale jakmile se mi v hlavě vytvoří obrázek jeho obličeje, utnu své rotující myšlenky a vrátím se zpátky do přítomnosti.

"Nikdy jsem tě tu neviděla," prohlásím a podívám se do Henryho momentálně zmatené tváře. "Myslím tady v Camdenu. Chodíš na univerzitu?"

Zakroutí hlavou a tiše se zasměje. "Chraň bůh, abych ještě chodil na výšku."

"Tak odkud jsi?"

"Z Cherry Hill, jezdíme s partou do Camdenu jenom za zábavou," objasní mi po chvíli svou podivnou reakci.

"Cherry Hill není tak daleko," uznávám s pohledem zabodnutým k noční obloze, "můj táta si tam pronajímal dům. Ale to už je pár let zpátky."

"Je to jedna velká vesnice."

Nastává nepříjemné ticho. Vyčerpala jsem už všechny možné otázky, které by nepůsobily dotěrně, ale Henrymu se do konverzace zřejmě tak moc nechce. Zeptal se mě jenom na to, jestli si nechci zatančit a jak se jmenuji. Toť vše. Začínám mít pocit, že se se mnou asi nudí.

"No," povzdechne si, narušujíc tak trapný moment ticha, "mám nám dojít pro pití?"

"Můžeš," odpovím bez zaváhání a pozoruji, jak se ode mě Henry vzdaluje. Mám takovou podivnou předtuchu, že už se nevrátí.

Abych si zkrátila čekání na případný Henryho návrat, sáhnu do kapsy své bundy a vytáhnu jednu cigaretu, která mi zbyla od poslední párty. Nekouřím často, jen tehdy, když se to případně hodí - stresové situace, kalby, posezení s přáteli, nebo drbárna s Becky.

S cigaretou v puse vzhlédnu k obloze a na moment si dovolím nechat své myšlenky bloudit vesmírem snů, přičemž hledám po kapsách zapalovač, nebo aspoň zápalky.

"Dovolíš," zašeptá ten hlas u mého ucha a hned na to ucítím před sebou lehký žár. Automaticky si chytnu cigaretu mezi prsty jedné ruky a potáhnu do sebe kouř známé chuti. Místo toho, abych ho vyfoukla před sebe, otočím se směrem k panu Dokonalému a nechám jeho tvář zmizet v oblaku dýmu ještě předtím, než na mě vůbec můžou zapůsobit ty jeho oslňující modré oči.

"Nenechám tě tohle dělat," vyletí mi z úst dříve, než to stihnu zarazit.
Pozoruji postupně odplouvající kouř z mé cigarety, snažíc se tak sama sobě zabránit pohlédnout do Damonovy tváře. Vím, že bych zase byla ztracená a opakoval by se ten dobře známý proces, který by opět končil mou vlastní prohrou.

Ale ve skutečnosti prohrávám ve vteřině, kdy se Damon dotkne mých prstů, ve kterých držím svou cigaretu. Polekaně k němu vzhlédnu a konečně se přímo setkávám s jeho tváří. Je krásný, tak jako vždy. Vlasy má rozcuchané, zřejmě od tance, spadají mu do čela a dělají ho neuvěřitelně sexy. Jeho tmavě modrá košile je teď trochu více rozepnutá, odhalujíc tak menší kus té božské hrudi. Asi omdlím.

Upřeně se na mě dívá, ústa má jemně pootevřená a já si myslím, že se chystá něco říci. Stále intenzivně vnímám jeho dotek, motýlci zuřivě útočí na celou oblast mého břicha, když ta unikátní síla najednou zmizí. Další, co stihnu zachytit, je, že již nemám v ruce svou cigaretu a že jsem netušila, že Damon kouří.

"Co to…?"

S klidnou tváří si potáhne z cigarety, blaženě vyfoukne kouř směrem k oblakům a zadívá se na mě. "To bych se měl spíše ptát já, nemyslíš?"

"Nevím, co tím chceš říct," pokusím se svést naši konverzaci a především jeho myšlenky od mé předešlé, neurvalé poznámky.

Damonovy rty se stáhnou do úzké linky, načež si k ústům opět přikládá mou cigaretu, ale tentokrát nedovolím, aby si z ní znovu potáhnul. Vytrhnu mu ji z ruky a zahasím o zídku vedle sebe.

"Nečeká na tebe náhodou Jennifer?" ptám se pokud možno co nejvíce nezaujatě, snažíc se tak, aby mě nechal na pokoji.

Jeho oči si pozorně prohlíží každou mou reakci. "Proč? Žárlíš snad?"

"Co?" vybafnu na něj šokovaně. "Já a žárlit? Kdes nechal mozek?!"

"Tak proč jsi řekla, že už mi nedovolíš, abych ti tohle dělal?" vypálí na oplátku, jeho rty jsou opět stáhnuty do úzké linky, v očích má ale podivné jiskřičky.

Frustrovaně si rukou prohrábnu vlasy a pohledem zakotvím na noční obloze. Tohle nemá cenu. A proč? Damon mě očividně nechce a já ho… nemůžu chtít.

"Prostě jsem se spletla," šeptnu Damonovi do tváře, "ve všem."

Bez čekání na jakoukoliv reakci obejdu Damona i zídku a odcházím hledat Henryho. Co jsem nečekala, bylo to, že mě Damon dohoní, chytne za zápěstí a začne táhnout směrem k domu, kde je párty ještě stále v plném proudu.

"Hej, co to děláš?!" křiknu na něj a snažím se dostat z jeho silného sevření. A když se potom octneme zpátky na tanečním parketu, mám pocit, že vybouchnu.

"Ty se mnou chceš tančit?" zeptám se udiveně. "Stačilo se zeptat, Damone!"

Jakmile vykřiknu jeho jméno, pustí mé zápěstí a přesune své ruce na mé boky. Střelím po něm pohledem a tážu se sama sebe, jestli se mi to má líbit, nebo ne.

Damonův názor je z jeho obličeje jasně čitelný - jiskřící oči, sexy úšklebek a jemně povytažené obočí, zřejmě reagující na mou poslední poznámku. Ha, jemu se to líbí.

Čím více začínám pociťovat Damonův dotek na mých bocích a čím více si uvědomuji, že jeho žhavé tělo je sotva pár centimetrů od toho mého, tím více jsem ztuhlejší. Pokouším se soustředit na cokoliv jiného, než je náš tanec, ale selhávám ve chvíli, kdy se Damonovo sevření lehce zesílí.

"Loren?" šeptne.

"Hm?"

"Nechceš se zkusit trošku uvolnit?" zaprosí s pohledem rozkošného štěňátka.

"Proč bych měla?" odhodlaně odolám jeho očím.


V další sekundě jsem nalepená na Damonovo tělo. To tělo. I přes vrstvy oblečení cítím jeho svaly, které se teď vlní v rytmu hudby, a já se tomu chtě nechtě poddávám. Naše tváře jsou od sebe na milimetry vzdálené, pohledy spojené a těla v naprosté souhře. Připadám si, jako kdybychom byli dva dílky jedné skládačky. A moje hormony se podle toho taky chovají. V místnosti je až moc horko, nervy v místech, kde se stýkají naše těla, příjemně vibrují a vydávají elektrizující signály do těch nejhlubších útrob mého podbřišku. V ústech mám sucho a kolena vypovídají službu.

Snažím se pomyslně chytnout nějakého záchranného lana, čehokoliv, co mě aspoň trochu rozptýlí. Nakonec tohle nacházím v písničce, která hraje, zatímco tančíme.

Words like violence
Break the silence
Come crashing in
Into my little world
Painful to me
Pierce right through me
Can't you understand
Oh my little girl

Pozorně naslouchám slovům i melodii, která je doprovází. Nevím jistě proč, možná to dělá Damonův upřený pohled, nebo způsob, jakým stylem mě provází po celé taneční ploše, ale jsem psychicky i fyzicky naprosto oddaná tomuto momentu. Nyní pro mě neexistuje nic jiného, než on. On a jeho ruce, které mě drží tak těsně u něj, jako bych se mohla každou chvíli rozplynout…

All I ever wanted
All I ever needed
Is here in my arms
Words are very unnecessary
They can only do harm
Vows are spoken
To be broken
Feelings are intense
Words are trivial
Pleasures remain
So does the pain
Words are meaningless
And forgettable
All I ever wanted
All I ever needed
Is here in my arms
Words are very unnecessary
They can only do harm

Přichází refrén. Damon mi věnuje jeden ze svých křivých, och-tak-sexy úsměvů a začne mnou točit. Střídavě mě odstrkuje a zase přitahuje zpátky k sobě, pokaždé končím přilepená na jeho hrudi, naše rty od sebe dělí jenom pár ubohých milimetrů. Srdce mi nejspíše vyskočí z hrudi.

A pak, při vyvrcholení celé písně, ucítím na svých rtech dotek tak nepopsatelný, že se mi už opravdu podlomí kolena.
Pokračování příště.


Pozn.: Píseň při Loreniném a Damonově společném tanci - Enjoy The Silence ve verzi od Anberlin (originál Depesche Mode). Má primitivní text, proto jsem jej nepřekládala, pokud byste ho ale přesto chtěli znát... ODKAZ

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 katty katty | 24. října 2013 v 9:33 | Reagovat

<3 krásný <3

2 Nya Nya | 24. října 2013 v 19:38 | Reagovat

No skvela kapitolka :-) paradne jsem si ji uzila a budu se tesit na dalsi :-)

3 Tereza Tereza | 24. října 2013 v 22:20 | Reagovat

Parádní kapitolka.. Damon se předvedl, jen chudák Loren, málem z něj měla infarkt :D...
Těším se na další kapitolku :)

4 LinDee LinDee | Web | 28. října 2013 v 0:25 | Reagovat

Užasný :)) Miluju tu povídku :*

5 © Tessie © Tessie | Web | 28. října 2013 v 15:05 | Reagovat

Aaaaaa :3 Prosím, co nejdříve další kapitolu. :) To je úplně úžasný! Damon, ach♥ A Loren, chudák holka, je jim úplně poblázněná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.