
Pozn.: Teda, moje aktivita je naprosto příšerná. Moc se vám za to omlouvám, jsem oficiálně hrozná. Je 29. 10. a já jsem za celý měsíc publikovala jenom deset článků, z toho jenom polovina jsou povídky. Každopádně, snad najdu čas a příležitost vám to nějak vynahradit :) Jinak tato kapitolka je kraťoučká a spíše shrnuje pocity z té předešlé, ovšem i přesto je zajímavá ;) Dobře, užijte si kapitolku :) Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)

17. Kapitola
"Toy Is What I Want"
("Hračka je to, co chci")
| Dirty baby we've got a situation Pretty baby open invitation Little lady what a reputation Kinda shady now you're gonna make again I know you can straddle the atmosphere A tiny storm in your teacup girl I know you can battle the masses, dear A tiny storm in your teacup girl | Špinavá pusinko máme tady situaci Krásná pusinko otevři pozvánku Malé děvče, copak to je za pověst Trochu smutné, že to teď uděláš znovu Já vím, že dokážeš obsednout atmosféru Malá bouře ve tvém šálku dívky Já vím, že dokážeš porazit masy, drahá Malá bouře ve tvém šálku kávy |
Damon. On… Vážně mě teď políbil? Ne. To nemůže být pravda… Někdo si tu ze mě dělá srandu. Určitě.
"Loren?" ozve se mi u ucha poměrně povědomý hlas. Párkrát zamrkám, snažíc se tak zaostřit na obličej, který se nade mnou sklání. Očekávám, že uvidím Damona, ale opak je pravdou. Je to Henry.
"Henry?!" kuňknu, zatímco mi můj nový známý pomáhá na nohy. "Co… Co se stalo?"
"Pojď," prohlásí Henry, "odvedu tě na vzduch," a společně se vydáváme směrem k hlavním dveřím domu. Cestou obdržím hned několik zvláštních pohledů, po kterých nevím, jak se mám přesně cítit.
Bolí mě hlava a díky extempore s Damonem i všechny svaly v těle. Nesnáším Damona. Co si o sobě vůbec myslí?! A co si myslí o mně? Odtáhne mě na parket, tančí se mnou a pak mě… Políbí. A jakoby toho nebylo málo, nechá mě tam ležet uprostřed místnosti a vypaří se.
"Nevíš, kam se poděl ten, s kterým jsem tančila?" tážu se pološeptem Henryho, zrovna když vycházíme před dům.
"Tak už sis vzpomněla?" zasměje se v odpověď, načež už vážněji dodává: "Nevím, kam zmizel. Tančili jste spolu, a potom jsi upadla. Když jsem k tobě došel, on už tam nebyl."
Kam mohl odejít? "Aha," reaguji pokud možno co nejvíce neutrálně, načež se Henry pár metrů od domu zastaví a přinutí mě tak udělat totéž.
"Hele, Loren," podívá se mi zpříma do očí.
"No?"
"Já vím, že tě vlastně vůbec neznám, ale ten týpek…," poukazuje na Damona a zavrtí se, jakoby pocítil náhlou vlnu nechutenství. "Dávej si na něj bacha."
Nesnažím se nijak protestovat, jednoduše přikývnu a rozhlédnu se kolem sebe ve víře, že zahlédnu někoho známého, s kým bych mohla jít domů. Bohužel, jediný známý na blízku je jeden pár, líbající se těsně vedle vchodových dveří baráku, kde se konala párty. Ne, není to Becky s Edwardem.
"Omluvíš mě na moment, Henry?" oznámím šeptem svůj odchod a namířím si to k Jennifer a Damonovi. Tohle bude zajímavé.
Čím více se k nim blížím, tím více mě popadá vztek. Mám nepopsatelnou chuť jim vytrhat vlasy, zlámat končetiny a společně je narvat do kontejneru na odpadky. Až tak moc mi ublížili, až tak moc jsem naštvaná na Damona. Zahrával si se mnou, byla jsem mu jenom pro pobavení. Rychlá náhrada za Jennifer, nebo jinou holku, kterou zrovna šoustá. Hračka.
"Bavíte se dobře?" vybafnu s nádechem sarkasmu v hlase zrovna ve chvíli, kdy se náš páreček od sebe konečně odtrhne. Damon zaregistruje mou přítomnost jako první a věnuje mi svou pozornost.
"Co chceš?" zeptá se povrchně a nechá Jennifer, aby mu okousávala krk, zatímco on na mě tupě zírá. Skoro, jako bychom se vůbec neznali.
"Nic," hlesnu. "Nesnáším tě. To je jediné, co jsem chtěla říci."
Vztek se vypařil. Když jsem tam tak stála a pozorovala je, zjistila jsem, že to pro mě nemá žádnou cenu. Bude lepší, když odejdu teď a vybrečím se doma, než abych si strhla trapas a podlehla té největší možné potupě.
A Damon mi mou domněnku pouze směle potvrdil. "Měj se, Loren" bylo to jediné, co mi řekl.
Byl frustrovaný. A možná i hůře, měl vztek.
Nenapadlo ho tedy nic lepšího, než popadnout Jennifer za ramena, zatlačit ji hlouběji do temné uličky a prokousnout jí hrdlo.
Krmil by se klidně i tak dlouho, dokud by z Jennifer nezbylo jen bezvládné tělo, ale malý hlásek v jeho hlavě mu napovídal, že by to nebyl zrovna nejchytřejší tah. A tak toho nechal a Jennifer poslal domů.
Ze svých činů a vlastně i z celého večera se vzpamatoval až o pár hodin později, když uklízel už třetí mrtvolu. Byl to jenom další městský pobuda, kterého nikdo nebude postrádat.
Nějakým zvláštním způsobem mu to připomínalo i jeho samotného. Všechno kolem se dělo tak spontánně, až se toho začínal bát. Ještě nikdy nenechal věci, aby mu tak rychle proklouzávaly mezi prsty. Postrádal svou kontrolu.
Upíři jsou rození predátoři. Nenechávají se oblafnout, zotročit, ani ponížit. Berou si to, co chtějí, na co mají zrovna chuť. Neznají pravidla, ani strach. City jsou jen pro ty, kteří chtějí co nejvíce splynout s lidskou rasou. Ale každý upír ví, že to je naprosto nemožné. "Zabij, nebo budeš zabit" je jediný zákon, který platí.
Jenže dnes večer Damon zapomněl na zákony. Nechal všechno stranou a dokázal se soustředit jenom na ni… Loren. Myslel si, že se to stane. Opět.
Nechal své touhy vyplout na povrch až moc rychle, a jakmile si to uvědomil, bylo moc pozdě. Věděl už dříve, že se mu Loren zahryzla pod kůži, ale tohle přece nikdy nedělal. Nebral holky tančit, aby je sbalil. Ani se je nesnažil nenápadně políbit, aby je sbalil. A už vůbec s nimi nevedl divné dialogy, aby aspoň trochu upoutal jejich pozornost. Tak proč to dělá s Loren?
"Možná prostě jenom proto, že ji tolik chci," zamumlal si pro sebe, když zrovna zahýbal do uličky poblíž komunitního parku.
A pak, ve chvíli kdy se mu na očích objevil Lorenin byt, si náhle uvědomil, že přece může mít všechno, co chce.
Pokračování příště.
Přeji Vám nádherného Halloweena!!!!! Nechť Vás sežere nějaké krásné strašidlo, třeba Damon ;o)

Damon může mít co chce? Doufám, že mu to Loren hodně rychle vyvrátí
Těším se na další :)