close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Burning Desire - 18. Kapitola

2. listopadu 2013 v 18:29 | Charlie |  Burning Desire
Téma: TVD (+ Vlastní tvorba)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu

Pozn.: Wow, dneska jsem celý den psala. Bylo to uvolňující, ale taky trošku vyčerpávající. Tahle kapitolka se mi po dlouhé době líbí. Nejdříve se zabýváme Loreninými pocity, neboli spíše ranní činností, ale posléze přecházíme k něčemu... zajímavějšímu. Snad se vám bude kapitolka líbit a prosím... Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)


18. Kapitola
"Audi R8"
("Audi R8")


Now hang me up to dry
You wrung me out
Too, too, too many times
Now hang me up to dry
I'm pearly like the whites
The whites of your eyes
Teď mě pověs, abych uschnul
Ty jsi mě vyždímala
Příliš, příliš, příliš mnohokrát
Teď mě pověs, abych uschnul
Jsem perleťový jako to bělmo
To bělmo tvých očí

Spím v kuse sotva čtyři hodiny, když se napříč mého pokoje rozezní alarm budíku. Pohlédnu na nástěnné hodiny nad psacím stolem a zjišťuji, že je přesně půl sedmé, tudíž mám zatím dost času na to, abych ze sebe udělala člověka a dorazila do práce.

Ačkoliv se mi vůbec nechce, donutím se dojít do koupelny. Při pohledu do zrcadla se neočekávaně zajíknu. Tohle mám být jako já? Mé vlasy vypadají, jako by prošly úpravou tříletého dítěte, oči jsou výrazně zarudlé a barva pleti připomíná člověka, který v životě nevyšel na slunce. Co jsem to se sebou udělala?!

Au. Navíc mě bolí celé tělo, za což bohužel může nejenom Damon, ale i moje nová známost, Henry. Po tom, co jsem nakvašeně utekla od domu, kde se konala párty a taky od pana Hraju-Si-S-Tebou-Jenom-Proto-Že-Se-Nudím, Henry mě následoval a společně jsme prošli minimálně půlku Camdenu. Nechci nic uspěchat, nebo snad zakřiknout, ale líbí se mi. Dokázal mě rozesmát ve chvíli, kdy jsem to opravdu potřebovala. Vlastně, díky němu se dnes cítím dobře. Jen kdybych nevypadala jako po bujných oslavách Halloweenu…

O Damonovi se snažím moc nepřemýšlet. Bojím se, že kdybych s tím začala, mohlo by mi to jen ublížit. A možná bych nakonec byla schopná ublížit i jemu. Každopádně doufám, že ho nepotkám minimálně půl století.

Po vykonání ranní hygieny se vracím zpátky do svého pokoje a hledám něco vhodného k oblečení. Nakonec si vyberu tmavé upnuté džíny a svůj oblíbený, bledě červený svetřík s výstřihem do véčka. Snídani vzhledem ke stavu svého žaludku radši vynechávám a vydám se ven. Podzimní počasí si dnes naštěstí dalo říct a sluníčko svítí na všechny strany. Kdyby nefoukal studený vítr, obešla bych se i bez bundy, ale aspoň si ještě pořád mohu brávat tenisky místo zimních bot.

S již spuštěným iPodem v uších se otočím ke vstupním dveřím svého bytu a pečlivě je zamknu. Od doby, co se Samantha někam vytratila, mívám často divný pocit, zejména díky nedostatku bezpečí. Taky proto, abych se tomuhle vyvarovala, jsem při příchodu do Camdenu zvolila možnost bydlení se spolubydlící. A teď jsem sama.

Musím přiznat, že absence Samanthy už mě začíná děsit. S tím, že bohužel nemám kontakt na její rodiče, abych jim dala vědět, nebo zjistila, kde se teď Samantha nachází, a proč nechodí na přednášky, obeznámila jsem o jejím zmizení naší školu. Zatím mi nedali vědět, a tak čekám, co se bude dít.

S hlubokým nádechem se odvracím ode dveří a vykročím vstříc ulicím Camdenu. Mé vcelku dobré odhodlání čelit novému dni však končí hned při prvním pohledu ke komunitnímu parku, kam zrovna směřuji. Stojí tam totiž on.

Na sobě má to stejné, co si oblékl na včerejší večírek - tmavomodrá košile, kožená bunda a černé džíny. Jeho vlasy vypadají jako po bouři a svým stavem tak vysvětlují veškerému okolí, že tenhle člověk měl pravděpodobně krušnou noc. Snažím se zachovat klidnou hlavu a vymyslet nějakou náhradní trasu, která by mě dovedla do kavárny stejně efektivně, jako ta přes park. Bohužel všechny mé pokusy vyhnout se Damonovi selhávají ve chvíli, kdy si uvědomím, že kráčí přímo ke mně. Vsadím se, že i kdybych teď změnila směr, bude mě následovat. A tak nakonec jdu - s hlavou vztyčenou a vypnutým iPodem - vstříc divné existenci pana Božského.

"Na to, že jsi včera protancovala skoro celou noc, dnes vypadáš náramně dobře," promluví ke mně, když se dostaneme na stejnou úroveň. Pokusím se jeho poznámku ignorovat a pokračuji v chůzi směrem ke vstupu do parku, momentálně až na pár výjimek naprosto pustého. Chovajíc se jako ztracené kotě, mě Damon následuje.

"Víš," hlesne těsně za mými zády, "potřeboval bych s tebou mluvit."

"Já s tebou mluvit nepotřebuji," odseknu vítězoslavně a zrychlím krok. Samozřejmě to na něm nezanechá žádný efekt a během chvilky se jednoduše dostává až přede mě. Teď kráčíme tak, že Damon přede mnou couvá a já - dejme tomu - řídím směr.

Jeho výraz je pochmurný, avšak i přesto má v očích tu obvyklou jiskru, která pokaždé svítí stejně jasně a výrazně. Pohled na něj mě určitým způsobem bolí, ale nenechám si tímhle pocitem nabourat svou pracně vybudovanou zeď, která mě má chránit před Damonem a vlastně i před mnou samotnou.

"Dobře, zkusím to jinak," prohlásí odhodlaně a nečekaně se zastaví, čímž zřejmě vědomě způsobí, že narazím rovnou do jeho statné hrudi. Když v téhle blízké pozici pozvednu hlavu a pohlédnu do jeho tváře, jako první mě upoutají ty šťavnatě vypouklé, rudé rty. Při pomyšlení, že něco takového mohlo včera být na mých ústech, nebo snad i bylo, se mi silně rozbuší srdce.

"Už jsem si získal tvou pozornost?" zeptá se šeptem.

"Nevím," odpovím pokud možno co nejvíce chladně a o krok od něj ustoupím, snažíc se tak vyvarovat Damonově omamnému vlivu.

"Nechceš mě aspoň vyslechnout?"

Udržuji si chladnou masku a pohled radši zabodnu směrem k zemi. "Nemám čas."

Z nenadání cítím Damona přímo u sebe, je sotva a už zase jen pár centimetrů ode mě. Pořád voní stejně úžasně, i když zřejmě strávil noc ne zrovna počestnými činnostmi. Svými prsty pozvedne mou bradu a donutí mě tak pohlédnout do jeho prosící tváře. Z koťátka se stalo doslova bezmocné štěňátko.

"Nezabere ti to ani pět minut," přemlouvá mě s obočím staženým, jakoby se měl během chvilky rozbrečet, "a kdyby náhodou, mám tu auto. Můžu tě kamkoliv hodit. Klidně i teď hned, akorát mě cestou vyslechneš. Prosím, pěkně tě prosím…"

Jakmile mám pocit, že si přede mnou snad i klekne, gestem ruky zastavím jeho monolog a beze slova se otočím k autům zaparkovaným u silnice, hledajíc tak Damonovo BMW.

"Kde máš auto?" zeptám se po chvíli, kdy je mé hledání neúspěšné.

Damon se rozsvítí pomalu jako vánoční stromeček. "Takže mě vyslechneš?"

"Kde máš to auto?" ptám se znovu, ignorujíc jeho až moc šťastnou reakci. Musím si zanechat chladnou a hlavně neovlivněnou hlavu, respektive myšlení.

"Pojď se mnou," zahlaholí a stiskne, tentokrát velice jemně, mé zápěstí. S protočením očí, avšak bez většího protestu, jej následuji přes cestu až k černému, do čista leštěnému sporťáku Audi R8. V autech se jako každá běžná ženská nevyznám, ale tohle je přece Audi R8, největší sen mého tatínka a potažmo asi i každého chlapa na zeměkouli.

"Změnil jsi značku?" utrousím, když se Damon snaží vylovit klíčky z kapes svých džínů.

"Hm?" udiveně pozvedne obočí a se zájmem si prohlíží auto před sebou, a pak i můj zvědavý obličej. Na první pohled jde poznat, že pro něj Audi R8 není zas takový úlet.

"Mám rád auta, ale tohle zrovna není můj šálek kávy," vysvětlí mi s pokrčením ramen a konečně odemkne auto. Bez zaváhání přejdu ke dveřím spolujezdce a až s moc potěšeným obličejem si sedám do kůží potaženého sedadla.

"Tak proč sis ho koupil?" střelím po Damonovi odsuzující pohled, když si také sedne na své místo a nastartuje motor, který přede tím nejmilejším způsobem.

Damon přerušuje kouzlo jemného předení, jakmile uvede vozidlo do plynulého chodu a my se tak rychle vzdalujeme od komunitního parku i celé Linden Street. Při prvním semaforu, kde samozřejmě chytíme červenou, ke mně natočí svou tvář, kterou momentálně pokrývá znechucený, široký škleb. "To se budeme bavit o mém autu?"

"Damone," procedím skrz zuby jeho jméno, "dovol, abych ti připomenula, že to ty jsi tady ten, který něco chce."

Na tváři se mu místo očekávaného pohoršení objeví další škleb, tentokrát ten se sexuálním podtextem. "A ty snad nic nechceš, Loren?"

Zčervenám při pomyšlení na to, co opravdu chci… Já a Damon, spolu na zadním sedadle Audi R8. Svým těžkým tělem zalehne to mé, jeho nohy se vklíní mezi má kolena a já je dobrovolně rozevřu a nechám ho, aby do mě…


"Máš zelenou," upozorním Damona a stočím svou pozornost před sebe, maskujíc tak nepříjemný nával horka v intimních partiích. Troubení cizího auta mě naštěstí úspěšně vyvedlo z nebezpečných myšlenek, ale to neznamená, že na mě nestačily zanechat určité následky. Právě to byl jeden z důvodů, proč jsem se Damonovi chtěla vyhýbat - jakmile jsem s ním, přestávám se ovládat, a pak trpím vlastním ponížením. A to si přece nemůžu dovolit. Nestojí mi to za to. Nebo snad ano?

Pokračování příště.

Pozn.: Moc vás prosím o KOMENTÁŘE. Vím, že nepřidávám natolik pravidelně, abych si je zasloužila, ale čím větší od vás dostanu odezvu, tím více mě to žene k dalšímu psaní :)


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | E-mail | 2. listopadu 2013 v 19:37 | Reagovat

Super. Paráda. Rychle další. :-)  :-D  :-P

2 Verca Verca | 2. listopadu 2013 v 20:34 | Reagovat

Krasna kapitola! Prosim dalsi :-)

3 Nya Nya | 2. listopadu 2013 v 21:47 | Reagovat

Tak tahle kapca byla paradni a nemuzu se dockat dalsi :-)

4 Enda Enda | 2. listopadu 2013 v 22:10 | Reagovat

hezka kapitola :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

5 LinDee LinDee | Web | 2. listopadu 2013 v 22:57 | Reagovat

Užasný :)) Prosím co nejrychleji dlší :)

6 Tereza Tereza | 3. listopadu 2013 v 10:12 | Reagovat

Zase nás necháš napnuté co Damon chtěl říct Loren. Pořád jsem čekala co za zázrak z něj vypadne a ono nic, ale byla to skvělá kapitolka :) . Máš prostě úžasný styl popisování emocí :).

Těším se na další :-)

7 katty katty | 3. listopadu 2013 v 21:42 | Reagovat

Nádhera :3 jsme si s Lor podobné...obě si představujem sex s Damonem :3 a jsem si jistá, že obě toho dosáhnem :D <3

8 Erin Erin | 4. listopadu 2013 v 10:18 | Reagovat

úžasný...jen tak dál holka, je to skvělý....doufám, že dá ještě Loren Damonovi zabrat ať trochu zkrotne "dacan" jeden :-D ale těším se jak budou spolu (potom)....jsem zvědavá na další kapitolu

9 charliessstories charliessstories | 6. listopadu 2013 v 11:38 | Reagovat

Děkuji všem, moc!!! <3 Teď vymýšlím daůší kapitolu a budu se snažit ji do pátku dodat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.