close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Burning Desire - 19. Kapitola

4. listopadu 2013 v 12:00 | Charlie |  Burning Desire
Téma: TVD (+ Vlastní tvorba)
Čas: Nenavazuje na seriál, ani knihu

Pozn.: Jsem se dneska zase rozepsala a máme tady napůl akční a napůl dialogovou kapitolku :-)) Loren se začne trochu více uvolňovat...;) Mimochodem DĚKUJI za komentáře a prosím, POKRAČUJTE V NICH! Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)



19. Kapitola
" Speech With An Unknown End"
("Řeč s neznámým koncem")

Naše cesta je u konce, jsme u kavárny. Kolem Damonova auta prochází mnoho lidí. Někteří z nich na něm zanechávají svůj zvědavý pohled, nebo si jenom závistivě odfrknou.

Damon, pozorující masy studentů proudících do kavárny ještě před svou sobotní přednáškou, si vyčerpaně vzdychne a donutí mě tak otočit svou tvář směrem k té jeho.

Kromě poslední výměny názorů o tom, kdo co chce, panovalo v autě ticho, které po čase začalo frustrovat nejen Damona, ale i mě. I přesto jsem se neodvážila být ta první, kdo začne s dlouho očekávanou konverzací. Přece jenom, to Damon mě prosil, abych ho vyslechla - o mluvení nebyla řeč. A tak mlčím a hledím do jeho napjaté tváře.

"Dobře, znovu to zkusím jinak," prohlásí Damon s určitým odhodláním v hlase a o pár vteřin později mám jeho rty přilepené na těch svých. První jasná reakce je, že ztuhnu, ale když zanedlouho ucítím, jak se Damonův jazyk otře o můj spodní a nakonec i vrchní ret, ztuhlost vystřídá vzrušení.

Jakmile už Damonovo jednosměrné dráždění nedokážu snést, otevřu ústa a vpustím ho dovnitř. Po tom, co se naše jazyky nedočkavě střetnou, musím se oběma rukama přichytit límečku jeho kožené bundy. Nevědomky ho tak přitahuji ještě blíže k sobě, čímž způsobím, že se naše pusa mírně prohloubí.

V hlavě mi v té chvíli koluje hned několik otázek, které však mé tělo bezkonkurenčně ignoruje a vytlačí z prahu pozornosti. V životě jsem se necítila tak… Volná? Vzrušená? Chtěná? Už teď vím jistě, že tohle není správné, při nejmenším není správné to dělat s Damonem, ale o to víc to chci. Ano, přesně tohle chci. Žádnou Damonovu tajemnou mentalitu, ani jeho pomoc s učebnicemi, nebo snad s dopravou do práce. Já s ním chci být. Takhle, jak jsme teď.

Z transu vlastních pocitů se probudím až tehdy, když zjistím, že se jedna Damonova ruka přesunula na mé stehno a ta druhá do vlasů, kde stáhla gumičku a vyprostila jednotlivé prameny z pečlivě utaženého culíku. Naše jazyky se teď nachází v pečlivě sehrané symfonii. V žilách mi koluje vařící krev, srdce udává jeden zuřivý úder za druhým a plíce z nedostatku kyslíku pomalu, ale jistě selhávají.

Damon zřejmě musel vycítit, že nutně potřebuji vzduch, protože se ode mě odtrhl, i když s nesouhlasným zaúpěním. Výraz jeho tváře mi potvrdil, že i pro něj byla tahle pusa něčím neobvyklým. "Už mě budeš poslouchat?" zeptá se se svým sexy úšklebkem na rtech, které si z našeho líbání odnesly sytě rudou barvu a mírné naběhnutí, jež cítím i u těch svých.

Zhluboka se nadechnu. "Já…," snažím se zformulovat nějaká rozumná slova, avšak je to těžší, než jsem si myslela. "Co to mělo být?"

Damonova ruka na mé noze se sesune až ke kolenu a mírně ho stiskne. Pod jeho dotykem se nepatrně zachvěji, ale nakonec se mi podaří veškerou svou pozornost věnovat zpátky Damonově tváři, momentálně bez výrazu. Naše oči se na moment spojí, předávajíc si doposud nevyslovené myšlenky. Poprvé od doby, co jsem Damona poznala, mám pocit, že mu rozumím, že se nacházíme v určitém souladu. Vnímá to snad stejně?

"Ptáš se, za co to bylo?" šeptne do prostoru mezi námi. Němě přikývnu a zcela nechtěně tím způsobím, že se Damon odtáhne a opře zpátky do svého sedadla, zrak upřený před sebe. Udělám to stejné, ale oči nespouštím z jeho obličeje.

"Ber to jako omluvu. Nejen za včerejšek, ale zkrátka za všechno."

"Za všechno?" Dělám ze sebe nechápající, jelikož to je to jediné, na co se momentálně zmůžu.

Damon si povzdechne. "Choval jsem se… Špatně. Včera i všechny ty dny, kdy jsme se viděli. Dokonce i ten den, kdy jsem tě potkal."

"Co tím chceš říct?"

"Že toho lituji," odpoví a pohlédne do mé právě překvapené tváře. Naše oči se opět spojí v podivném souladu. "Loren, já… Omluvy mi moc nejdou, proto jsem tě políbil."

Místo pokračování vztáhne svou pravou ruku a konečky prstů mě pohladí po tváři. Jeho dotek je jemný a příjemně elektrizující oproti mojí pokožce. "Políbil jsem tě. Ty jsi ten polibek opětovala a já to teď beru jako uzavřenou věc. Přijala jsi mou omluvu."

Na pár vteřin se autem rozezní další nepříjemné ticho. Snažím se zpracovat veškeré události i Damonova slova, ale momentálně mi to připadá jako zcela nemožný úkol. Začínám se v jeho slovech ztrácet a hlavně - jak na ně mám reagovat?

Z nenadání ruka pana Dokonalého poměrně ztrápeně klesla zpátky do vlastního prostoru a já si uvědomila, že si zřejmě špatně vyložil mou mlčenlivost. O vteřinu později to potvrzují i jeho roztřesená slova.

"Promiň," hlesne tak potichu, že to jen stěží stačím zachytit, "asi jsem tě neměl políbit."

tohle mi konečně vlije myšlenky do hlavy a slova do úst. Nechci, aby snad litoval toho, že mě políbil. To bych přece šla sama proti sobě, ne? "Hele, Damone, kdyby se mi ta pusa nelíbila, tak ti dám facku. A věř, že já facku dávat umím," upozorním ho rádoby výhružným tónem, čímž si od něj vysloužím úsměv, který se však na jeho tváři nezdrží moc dlouhou.

"Hm, tos mi ji měla dát včera."

"A co bych z toho měla? Akorát tak opuchlou ruku," řeknu s úsměvem, jenž mi neopětuje.

"Zasloužil bych si ji," prohlásí a celý napjatý upírá zrak před sebe. Připadá mi silně mimo, navíc se očividně snaží utéct mému pohledu, což mu v dané chvíli nemůžu zazlívat. Asi opravdu není zvyklý na tento druh hovoru. "Šel jsem na ten večírek kvůli tobě a odcházel jsem se slovy nenávisti, které vycházely z tvých úst. Nemohl jsem na tebe přestat myslet, protože…"

"Protože proč?" vyletí ze mě bleskově.

Damon se ke mně otočí, jeho tvář je zkřivená v letmém údivu. "Proč jsem tě asi políbil, hm? Proč jsem s tebou na tom večírku tančil, hm?"

Snaží se ze mě udělat nechápajícího magora, nebo se mi to jenom zdá? Nevím, o jakém polibku mluví, když ten, co se odehrával dnes, byl údajně pouze omluvný. Vítr z plachet si díky tomu ale vzít nenechám!

"Když jsi mě teda chtěl sbalit," využívám prosté dedukce, "proč jsi na ten večírek přišel s Jennifer?"

"Myslel jsem si, že tak u tebe vyvolám určitou reakci. A to se mi povedlo, ne?" Na rtech se mu vytvoří široký úsměv, v očích poskakují tajemné jiskřičky. Zřejmě je rád, že jsem ochotná hrát jeho hru.

"Celkem," prohlásím jednoduše a snažím se svůj výraz udržovat… bez výrazu.

Zasměje se a je to snad ten nejhezčí zvuk, co jsem za poslední dobu měla možnost zaslechnout. "Vím, že se ti líbím," dodá po ukončení své hrdelní symfonie, na tváři sexy úšklebek a jedno povytažené obočí.

"Cože?" vyjeknu. Jestli jsem Damonovi chtěla něco vnuknout, tak rozhodně ne to, jak ho shledávám atraktivním. Věnuji mu nevěřícný výraz a pokusím se rozhovor strhnout zpátky k jeho osobě. "Ty máš fakt velký ego…"

Nemůže už přestat s těmi svými úšklebky? Začíná mě to silně pohánět k určité reakci, která nevím, jak dopadne. "A ty snad nemáš velké ego?" míří mi ukazováčkem jedné ruky přímo do obličeje. Instinktivně přivřu oči, ale Damon pokračuje dál. "Políbila jsi mě zpátky. A já vím moc dobře, že se ti to líbilo!"

Narovnám se a ve snaze zamaskovat, jak moc mě jeho poznámka zasáhla, si ruce překřížím přes prsa. "No a? Prostě umíš líbat," hlesnu téměř nakřáplým hlasem, čímž pokazím celou svou obrannou vizi.

"Hm," zamručí uznale, "ty taky nelíbáš zrovna špatně."

"Proč tohle všechno vůbec říkáš?" optám se už trošku jistějším hlasem.

Damonova prává ruka se opět objeví na mé tváři a ta levá zase na koleni, kde jeho prsty kreslí jednu kružnici za druhou. Okamžitě pocítím, jak se mi zvedá puls. Kontakt s jeho kůží je něco nepopsatelně krásného.

"A proč se tobě najednou zrychlil dech?" šeptá, naše obličeje jsou od sebe vzdálené už zase jenom pár centimetrů. "Svýma tmavýma očima až moc často narážíš na mé rty. A když se tě teď dotýkám," sjíždí prsty po mé krční tepně, "chvěješ se jako osika."

Opravdu se chvěju jako osika. Jen, může za to jeho dotek, nebo slova? Asi obojí.

"Stále nevím… co tím chceš říct," kuňknu, pohled zcela fixovaný na jeho rty. Jaké by to bylo je znovu cítit na těch svých?

"Taky to nevím," ušklíbne se a hned na to mě znovu políbí. Už to není tak pulzující polibek, jako byl ten předešlý. Je něžný, jeho jazyk se jen velice jemně otírá o můj spodní ret. A pak, než stihnu cokoliv udělat, je všechno pryč.

"Mimochodem," utrousí Damon, když se opře zpátky do sedadla, "co děláš dnes večer?"
Pokračování příště.

Pozn.: Začíná zase škola, takže má aktivita se omezí, ale budu se snažit. Taky vás chci upozornit, že Damon z této povídky prostě nebude takový, na jakého jste asi zvyklí. Já si ho prostě utvářím podle toho, jak se mi hodí do příběhu a hlavně, jak mě se líbí, aby se choval a co cítil, jakou měl povahu. A taky bych to shrnula asi i tím, co říkává Kevin Williamson Ianovi: "Nemůžeš čekat, že se bude pět let chovat úplně stejně. Musí se přece vyvíjet, ne?" (No jasně, jinak by prostě byl emočně vyšinutej :o))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | 4. listopadu 2013 v 17:58 | Reagovat

Klidně si Damona utvoř ke svému obrazu. Mě  ta povídka úplně pohltila. Možná by to ani nebylo (pro mě), tak zajímavé, kdyby se Damon choval, jako Damon ze seriálu :)
Těším se na další :)

2 erin erin | 4. listopadu 2013 v 21:13 | Reagovat

pecka...těším se na další díl... ;-)

3 Nya Nya | 5. listopadu 2013 v 13:55 | Reagovat

Uuuuuf super kapitolka... :-) no zas to useknout v tom nejlepsim... moc se budu tesit na dalsi :-)

4 Charlie Charlie | 6. listopadu 2013 v 11:37 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, že to nevadí :-) On se mi stejně ten seriálovej nelíbí poslední dobou.. :-/

[2]:
    Děkuji holky, moc :o)
[3]:

5 Sophi Sophi | 6. listopadu 2013 v 17:44 | Reagovat

Naprosto skvělý! Dost jsem si tvoje povídky oblíbila, obzvlášť tuhle (celkem se ztotožňuju s Loren)...píšeš moc dobře. Tvý povídky jsou jako droga...takovej ten pocit, když jsem začla číst Harryho Pottera a byla nesmírně šťastná, že má sedm dílu a vždycky budu mít co číst...a ono to pak skončilo. Ty pauzy mezi jednou a následující kapitolou jsou na umření :D a promiň, že nekometuju. Čtu si je před usnutím na iPodu a tam mi prostě komentovat nejde :D :-)  :-)  :-)

6 LinDee LinDee | Web | 6. listopadu 2013 v 22:53 | Reagovat

Takže abych to shrnula...
Extrémně jsem se zamilovala do týhle povídky, do tohohle Damona a do tvýho stylu psaní. Páni, ty mě dokážeš rozhycovat díky pár větám a to jak to popisuješ... Prostě jedna básen. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a přeju si, aby byl co nejříve! Páni... Nikdy jsem si nemyslela že mě dokáže takhle vykolejit jedna povídka... :D Gratuluju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.