
Pozn.: Myslela jsem si, že po poslední kapitole bude mnohem jednodušší posouvat se v příběhu tam, kam chci, ale bohužel nejsem Damon, abych dokázala všechno, co si zamanu. To je taky důvod, proč mi to tak dlouho trvalo. Každopádně tato kapitola nás zase posune dál - nic vám neřekne, ale přitom nám ukáže, o co půjde v příštích kapitolách (přibližně) :o)) Užijte si kapitolu a dejte vědět, jak se vám líbila! Zanechte prosím nějaké komentáře - vždy mě inspirují k tomu, jakým směrem se mám v příběhu vydat :o)

23. Kapitola
"The Game Of Lion And His Female"
("Hra na lva a jeho samici")
| My love has concrete feet My love's an iron ball Wrapped around your ankles Over the waterfall I'm so heavy, heavy Heavy in your arms I'm so heavy, heavy Heavy in your arms | Má láska má nohy z betonu Má láska je železná koule zachycena kolem tvých nohou vzal mě pod vodopád. Jsem tak těžká,těžká těžká v tvém náručí Jsem tak těžká,těžká těžká v tvém náručí |
Z tvrdého spánku mě probouzí ostré světlo svítící přímo do mých právě otevřených očí. Je to divné, většinou se večer před ulehnutím do postele ujistím, že mě ráno nebude nic budit. Ale asi jsem včera usnula u učení. To by vysvětlovalo i tu skutečnost, že na sobě nemám své obvyklé pyžamo v podobě starého vytahaného trička. Když se ovšem blíže podívám na svůj oděv, zjistím, že mám na sobě oblečené džíny a halenku, nikoliv běžné domácí oblečení. To mi není moc podobné.
A podobný pro mě není ani pokoj, který se přede mnou rozprostírá. Sice se mi zdá, že ten nábytek a tu zvláštně pohodlnou postel, na které ležím, jsem už někde vidět musela, ale rozhodně to není má ložnice. Další věc, která se mi nejeví jako blíže známá, je něčí těžká ruka silně obepínající můj pas. Skoro jako by si mě přivlastňovala. Ta bude určitě patřit k tomu robustnímu tělu, které se na mě zezadu tlačí. A čí je vůbec to tělo?
Náhle jsem vzhůru až moc. Můj mozek pracuje na plné obrátky a snaží se tak zodpovědět všechny otázky, které se mi už před hodnou chvílí začaly ronit v hlavě. A po několika vteřinách se ta oblaka nic nevědění z čista jasna rozpustí. Vzpomínky se rychlostí světla vrací na své právoplatné místo a s nimi i jediná prostá odpověď, jež v dané chvíli vysvětluje takřka všechno. Damon.
A do prdele, já strávila noc v Damonově pokoji!
Na moment mě ovládne zvědavost. Dovolím si ohlédnout se za sebe a užívat si pohled na Damonovu spící tvář. Vypadá tak mladě; svobodně ve svém vlastním světě snů a myšlenek. Všechnu aroganci nahradila prostá nevinnost. A i když nemám tu možnost dívat se do jeho průzračně modrých očí, stále mi připomíná anděla. Možná není tak čistý, jako bývávají andělé, ale aspoň jednu věc s nimi společnou má - je tak neuvěřitelně krásný, že člověk téměř pochybuje, jestli vůbec existuje.
Má zvědavost pomalu ustupuje a místo ní se valí na místo panika. Vím jistě, že Damon by z dnešní noci nedělal nic vážného. Ostatně, byl to jeho nápad, abych tu zůstala. Oba jsme včera vypili dost vína a mě se popravdě ani nikam nechtělo. Bylo mi s ním tak dobře. Cítila jsem, že mu můžu říct cokoliv a taky se toho o mně poměrně dost dozvěděl. Tedy, zatím se jednalo jenom o informace typu ´Jaká je moje oblíbená barva´ nebo ´Co za hudbu nejradši poslouchám´. Sám Damon mi o sobě ale moc neřekl. Kromě jména jisté dívky - Katherine - která mu údajně zlomila srdce, jsem z něj nic nedostala. I tak mi ale naslouchal, ba co více, doslova hltal každé slovo, jež mi vyšlo z úst. A to mě donutilo pozastavit se nad tím, proč jsem se ho vůbec tolik bála.
Dnes ráno je to ovšem jiná písnička. Bojím se, že to nově objevené přátelství mezi mnou a Damonem se rozplyne. Už to přece udělal několikrát, ne? Kdykoliv jsem si začala myslet, že už mu můžu věřit, podrazil mě. Co když to teď nebude jiné? Co když se teď probudí, vyžene mě ze svojí postele a řekne, ať zmizím a už ho nikdy víckrát neotravuju? Ostatně, po mém včerejším výčtu a takřka emočním výbuchu bych se mu nedivila ani trochu. Třeba byl včera jenom až příliš milý, možná mě i trochu litoval a s ohledem na okolnosti chtěl raději počkat na ráno, než mě vyhodí ven.
Vzhledem ke svým narůstajícím obavám se rozhodnu dostat se z Damonova pokoje, dokud ještě spí. To ale znamená, že se musím nějak vykroutit z jeho ochranitelského sevření.
Jako kdyby mi chtěl černovlasý anděl dokázat svou přítomnost, stisk jeho ruky na mém pase se z nenadání zesílí a z úst vydá tichý sten, možná spíše povzdechnutí. Pokusím se Damonovu paži aspoň mírně nadzvednout, abych zpod ní mohla proklouznout, aniž bych ho probudila, ale jen co se sesunu o trochu níže, narazím svým zadkem přímo do klína pana Dokonalého a setkávám se tak s jeho chloubou. A ta po ránu opravdu není zrovna nejměkčí.
Oči se mi doširoka otevřou a tep zvýší. Tohle není dobré. Jak se mám z téhle pozice asi tak dostat?
Jen co se znovu nepatrně zavrtím, snažíc se tak přesunout svůj zadek zpátky do původní polohy, Damonovi vyjde z úst přímo hrdelní zavrčení. Je to přesně ten zvuk, jaký bych čekala, že bude vyluzovat statný lev v situaci, kdy si chce podmínit vyvolenou samici, aby s ní mohl zažít pár vteřin nepřerušovaného páření. A nevím proč, ale tahle konkrétní představa - a také tahle Damonova konkrétní reakce - mě v současné pozici tak nějak stimuluje. Zřejmě mi nezbývá nic jiného, než čekat, až se otočí, anebo se probudí. Bože, prosím, ať se otočí - a to hned!
O chvíli čekání a prohlížení si Damonových dokonale dlouhých prstů později, se jeho hlava přesune dopředu. Přesněji řečeno, zakutá se do ohbí mého krku, svá ústa přitiskne přímo na mou momentálně rozpálenou pokožku a znovu ze sebe vydá ten proklatě sexy zvuk. Z náhlé přemíry motýlků v břiše mnou projde nečekaně silný, elektrický impuls a já se zatřesu, čímž klínu pana Dokonalého nevědomky poskytnu důvod k odpovědi. Jeho noha se přehoupne přes obě dvě mé a celou délku své ranní erekce, naštěstí stále schované pod hrubou látkou černých džínů, otře o můj našpulený zadek.
Zasténám. Ten jeden jediný pohyb způsobil v celém mém těle neuvěřitelnou senzaci a nedalo se na ni reagovat jiným způsobem, než zasténáním. Vážně nedalo.
Damonova ústa, momentálně stále přitisknutá na mém krku, se rozpohybují a vyšlou tak do mého těla další a další vlny elektrických impulsů. Je to jako bych byla pod proudem, uvězněná v jeho náručí, zanechána na pospas všemu, co se mi chystá udělat. Stala se ze mě jeho lvice.
"Vyspala ses dobře?" zašeptá mezi polibky proti mé kůži. Nezvládnu utvořit srozumitelnou odpověď, místo toho přesunu své ruce k těm jeho na mém pase a lehce zatahám ve víře, že mu to bude stačit.
"Beru to jako ano." A stačilo.
Nevím, jak dlouho jsme strávili v téhle mazlící pozici a už vůbec nevím, kdy jsem Damona požádala, aby své ruce přesunul pod mé tričko, ale události se pomalu a jistě začaly vymykat kontrole. Jestli to takhle bude pokračovat i nadále, brzy zjistím, že jsem na jeho posteli nahá. A pak už bude pozdě.
V momentě, kdy se prsty dotkne hrany mojí podprsenky, pokusím se získat si Damonovu pozornost vyslovením jeho jména, ale ve výsledku mi vyjde z úst spíše další sten, nežli prosba o pauzu.
"Líbí se ti to?" zeptá se tiše a zuby přejede po místě, kde se nachází má krční tepna. Samozřejmě, že se mi to líbí, ale pokud ti to přiznám, budeš pokračovat a já ještě nevím, jestli to chci.
Jenže Damon to chce. A mám takový dojem, že pokud on něco chce, je připravený to i dostat. Proto se moc nedivím, když poslední pohyb postupně opakuje, opakuje a opakuje, dokud ze mě nezbude nic jiného, než sténající feťačka žádající si o víc, a o víc, a o víc tak dlouho, až to najednou všechno ustane.
Pan Dokonalý se beze slova odsune a já ze sebe chtě nechtě vydávám nesouhlas v podobě tichého zamručení. Ovšem tak tiché být nemohlo, protože jinak netuším, čemu se Damon za mými zády tolik směje. Přemůže mě zvědavost a trochu i zloba, a tak se za ním otočím.
"Něco k smíchu?" optám se takovým tónem, aby bylo jasné, že mi jeho chování vadí. Když ale pohlédnu do jeho smějící se tváře, jsem opět zaskočená tou andělskou krásou.
"Nečerti se," řekne mi s úsměvem a pohladí mě po tváři. "Jsi jen šíleně sladká."
"Sladká? Opravdu originální lichotka," zamumlám si pro sebe, ale on mě zase slyší a začne se znovu smát.
"Jsemráda, že se tak bavíš," okomentuji jeho salvy smíchu.
"Ty ses bavila před chvílí, teď se bavím já," vysvětlí mi, nyní již se svým klasickým, samolibým úsměvem na tváři.
V reakci na jeho poznámku se mi obočí zmateně stáhne k sobě. "Čím jsem se asi tak bavila?"
"No," zamyslí se a posune své tělo blíže k tomu mému tak, že se vzájemně dotýkáme. "Nebyla to zábava, když jsi na pár minut vypnula svou přehnanou masku upjatosti?"
"Tak tohle si o mně myslíš? Že jsem přehnaně upjatá?"
"Myslím, protože jsi," odpoví a jednu ruku přesune na mou tvář. "Ale to neznamená, že by se mi to nelíbilo. Naopak, vzrušuje mě, když se pokouším dostat se pod tu tvou tvrdou slupku."
"Vzrušuje?" Já mám vážně spoustu otázek.
Damon přikývne, přičemž palcem stále hladí mé určitě právě červenající líčko. "Můžu se na něco zeptat?"
Nyní přikývnu já a očima vyhledám ty jeho zářivě modré, které už se hodnou chvíli soustředí na můj obličej. Zrcadlí se v nich cosi tajného, možná i trochu smyslného, což mě neúmyslně donutí tajně se těšit na Damonovu příchozí otázku.
"Jsi panna?"
Místnost protne ticho. Tak tohle je ta jeho slavná otázka?
"Ptáš se na to jenom proto, že se mnou chceš spát?" dedukuji prostě.
"Ne," zavrtí hlavou, "ptám se proto, že až s tebou budu spát, chci vědět, co si můžu dovolit a co ne."
"Takže chceš prostě a jednoduše vědět, jaké mám v posteli zkušenosti?"
Damonova odpověď je zcela vážná. "Ano."
Ale i já si zanechávám vážný výraz. "Dobře. V tom případě ti nejdříve odpovím na tvou první otázku. Ne, nejsem panna. Přišla jsem o to v posledním ročníku na střední se svým prvním a jediným přítelem. Čímž ti odpovídám i na další otázky. Ne, nejsem v posteli moc zkušená."
"Tak to změníme," usměje se a v další vteřině přitiskne svá ústa na ty má.
Tolik ke lvu a jeho samici.

Nevím,co napsat. Nádherná kapitola. Líbilo se mi, jak se zvysovalo napětí. Doufám, že na další nebudeme tak dlouho čekat
Jdu číst znova 